(1)

Dne 25. září 2015 přijalo Valné shromáždění OSN nový globální rámec pro udržitelný rozvoj, tzv. Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 (dále jen „Agenda 2030“), jejímž základem jsou Cíle udržitelného rozvoje. Sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 o dalších krocích k udržitelné evropské budoucnosti spojuje Cíle udržitelného rozvoje s rámcem politiky Unie se záměrem zajistit, aby všechny akce a politické iniciativy Unie na území Unie i celosvětově tyto Cíle udržitelného rozvoje již od počátku zohledňovaly. Ve svých závěrech ze dne 20. června 2017 Rada potvrdila odhodlání Unie a jejích členských států k provádění Agendy 2030 úplným, soudržným, komplexním, integrovaným a účinným způsobem a v úzké spolupráci s partnery a dalšími zúčastněnými stranami.

(2)

Přechod na udržitelnější nízkouhlíkové oběhové hospodářství, účinně využívající zdroje v souladu s Cíli udržitelného rozvoje je klíčový pro zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti ekonomiky Unie. Pařížská dohoda přijatá v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (dále jen „Pařížská dohoda“), již Unie schválila dne 5. října 2016 (3) a jež vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016, má za cíl posílit reakci na změnu klimatu mimo jiné sladěním finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

(3)

Za účelem dosažení cílů Pařížské dohody a výrazného snížení rizik a dopadů změny klimatu je celosvětovým cílem udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.

(4)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/65/ES (4), 2009/138/ES (5), 2011/61/EU (6), 2013/36/EU (7), 2014/65/EU (8), (EU) 2016/97 (9), (EU) 2016/2341 (10) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 345/2013 (11), (EU) č. 346/2013 (12), (EU) 2015/760 (13)a (EU) 2019/1238 (14) sdílí společný cíl, a to usnadnit subjektům kolektivního investování do převoditelných cenných papírů (SKIPCP), úvěrovým institucím, správcům alternativních investičních fondů, kteří spravují nebo nabízejí alternativní investiční fondy, včetně evropských fondů dlouhodobých investic (dále jen „fondy ELTIF“), pojišťovnám, investičním podnikům, zprostředkovatelům pojištění, institucím zaměstnaneckého penzijního pojištění (IZPP), správcům kvalifikovaných fondů rizikového kapitálu (dále jen „správci EuVECA“), správcům kvalifikovaných fondů sociálního podnikání (dále jen „správci EuSEF“) a poskytovatelům panevropských osobních penzijních produktů (dále jen „poskytovatelé PEPP“) přístup k příslušným činnostem a jejich výkon. Uvedené směrnice a nařízení zajišťují jednotnější ochranu koncových investorů, umožňují jim jednodušeji požívat výhod široké řady finančních produktů a zároveň stanoví pravidla, která koncovým investorům umožňují činit informovaná investiční rozhodnutí.

(5)

Zveřejňování informací koncovým investorům o začleňování rizik týkajících se udržitelnosti, o zohledňování nepříznivých dopadů na udržitelnost, o cílech udržitelných investic nebo o prosazování environmentálních nebo sociálních vlastností v rámci investičního rozhodování a poradenských procesů není dostatečně propracováno, neboť zveřejňování těchto informací dosud nepodléhá harmonizovaným požadavkům.

(6)

Vynětím finančních poradců, kteří zaměstnávají méně než tři osoby, z oblasti působnosti tohoto nařízení by nemělo být dotčeno uplatňování ustanovení vnitrostátního práva provádějících směrnice 2014/65/EU a (EU) 2016/97, zejména pak pravidel pro investiční a pojišťovací poradenství. Od uvedených poradců se tudíž vyžaduje, aby ve svých poradenských procesech zvažovali a zohledňovali rizika týkající se udržitelnosti, i když nemají povinnost poskytovat informace podle tohoto nařízení.

(7)

Subjekty, na něž se vztahuje toto nařízení, by v závislosti na povaze svých činností měly dodržovat pravidla platná pro účastníky finančního trhu, pokud vytvářejí finanční produkty, a měly by dodržovat pravidla pro finanční poradce, pokud poskytují investiční nebo pojišťovací poradenství. Vykonávají-li tudíž tyto subjekty zároveň jak činnosti účastníků finančního trhu, tak i činnosti finančních poradců, měly by být tyto subjekty pokládány za účastníky finančního trhu, pokud jednají jako tvůrci finančních produktů, včetně správy portfolia, a měly by být pokládány za finanční poradce, pokud poskytují investiční nebo pojišťovací poradenství.

(8)

Jelikož Unie čelí čím dál více katastrofickým a nepředvídatelným důsledkům změny klimatu, vyčerpání zdrojů a jiným problémům souvisejícím s udržitelností, je třeba přijmout naléhavé opatření s cílem mobilizovat kapitál, a to nejen prostřednictvím veřejných politik, ale i odvětví finančních služeb. Účastníci finančního trhu a finanční poradci by proto měli mít povinnost zveřejňovat konkrétní informace o svém přístupu k začleňování rizik týkajících se udržitelnosti a zohledňování nepříznivých dopadů na udržitelnost.

(9)

Při neexistenci harmonizovaných pravidel Unie pro zveřejňování informací souvisejících s udržitelností koncovým investorům je pravděpodobné, že na vnitrostátní úrovni budou i nadále přijímána rozdílná opatření a v různých odvětvích finančních služeb mohou přetrvávat rozdílné přístupy. Tato rozdílná opatření a rozdílné přístupy by i nadále významně narušovaly hospodářskou soutěž kvůli značným rozdílům ve standardech pro zveřejňování informací. Kromě toho paralelní rozvoj tržních postupů založených na komerčně orientovaných prioritách, které vedou k různým výsledkům, v současnosti způsobuje další roztříštěnost trhu a v budoucnu by mohl dále prohloubit nedostatky ve fungování vnitřního trhu. Rozdílné standardy pro zveřejňování informací a tržní postupy velmi ztěžují srovnávání různých finančních produktů, vytvářejí nerovné podmínky pro tyto produkty a distribuční řetězce a vytvářejí další překážky v rámci vnitřního trhu. Tyto rozdíly by rovněž mohly být matoucí pro koncové investory a mohly by narušovat jejich investiční rozhodnutí. Existuje riziko, že členské státy při zajišťování souladu s Pařížskou dohodou přijmou rozdílná vnitrostátní opatření, jež by mohla vytvořit překážky pro hladké fungování vnitřního trhu a poškodit účastníky finančního trhu a finanční poradce. Neexistence harmonizovaných pravidel pro transparentnost rovněž koncovým investorům ztěžuje účinné srovnávání různých finančních produktů v různých členských státech, pokud jde o jejich environmentální a sociální rizika, rizika v oblasti správy a řízení a cíle udržitelných investic. Je tudíž nutné zabývat se stávajícími překážkami pro fungování vnitřního trhu a zvýšit srovnatelnost finančních produktů, aby se zamezilo vzniku pravděpodobných budoucích překážek.

(10)

Cílem tohoto nařízení je snížit nerovnováhu v poskytování informací ve vztazích mezi příkazcem a příkazníkem, pokud jde o začleňování rizik týkajících se udržitelnosti, zohledňování nepříznivých dopadů na udržitelnost a prosazování environmentálních nebo sociálních vlastností a udržitelných investic tím, že se od účastníků finančního trhu nebo finančních poradců vyžaduje, aby zajistili zveřejňování informací před uzavřením smlouvy a průběžné zveřejňování informací pro koncové investory, pokud jednají jako příkazníci těchto koncových investorů (příkazců).

(11)

Toto nařízení doplňuje požadavky na zveřejňování informací stanovené ve směrnicích 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU, 2014/65/EU, (EU) 2016/97 a (EU) 2016/2341 a v nařízeních (EU) č. 345/2013, (EU) č. 346/2013, (EU) 2015/760 a (EU) 2019/1238, jakož i ve vnitrostátních právních předpisech upravujících osobní a individuální penzijní produkty. Aby byl zajištěn řádný a účinný dohled nad dodržováním tohoto nařízení, měly by členské státy využívat příslušných orgánů, které již byly určeny na základě těchto pravidel.

(12)

Toto nařízení zachovává požadavky na účastníky finančního trhu a na finanční poradce, které spočívají v jejich povinnosti jednat v nejlepším zájmu koncových investorů, mimo jiné včetně požadavku jednat s náležitou péčí před uskutečněním investice, jak je stanoveno ve směrnicích 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU, 2013/36/EU, 2014/65/EU, (EU) 2016/97 a (EU) 2016/2341 a v nařízeních (EU) č. 345/2013 a (EU) č. 346/2013, jakož i ve vnitrostátním právu, jímž jsou upraveny osobní a individuální penzijní produkty. Za účelem dodržení svých povinností podle výše uvedených pravidel by účastníci finančního trhu a finanční poradci měli do svých postupů, včetně postupů náležité péče, začlenit nejen všechna relevantní finanční rizika, ale měli by rovněž začlenit všechna relevantní rizika týkající se udržitelnosti, jež by mohla mít relevantní významný nepříznivý dopad na finanční návratnost investice nebo poradenství, a měli by tato rizika soustavně posuzovat. Účastníci finančního trhu a finanční poradci by tudíž měli ve svých politikách stanovit, jakým způsobem uvedená rizika začleňují, a tyto své politiky zveřejnit.

(13)

Toto nařízení od účastníků finančního trhu a finančních poradců, kteří poskytují investiční nebo pojišťovací poradenství v oblasti pojistných produktů s investiční složkou, bez ohledu na to, jak jsou dané finanční produkty koncipovány a jaké jsou jejich cílové trhy, vyžaduje, aby zveřejňovali písemnou formou informace o svých politikách začleňování rizik týkajících se udržitelnosti a zajišťovali transparentnost tohoto začleňování.

(14)

Rizikem vztahujícím se k udržitelnosti se rozumí událost nebo situace v environmentální nebo sociální oblasti nebo v oblasti správy a řízení, která by mohla mít, pokud nastane, významný nepříznivý dopad na hodnotu investice, jak je podrobněji stanoveno v odvětvových právních předpisech, zejména ve směrnicích 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU, 2013/36/EU, 2014/65/EU, (EU) 2016/97 a (EU) 2016/2341 nebo v aktech v přenesené pravomoci a regulačních technických normách, jež byly podle nich přijaty.

(15)

Tímto nařízením nejsou dotčena pravidla pro začleňování rizik podle směrnic 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU, 2013/36/EU, 2014/65/EU, (EU) 2016/97 a (EU) 2016/2341 a nařízení (EU) č. 345/2013 a (EU) č. 346/2013, ani podle vnitrostátních právních předpisů, jimiž jsou upraveny osobní a individuální penzijní produkty, mimo jiné včetně příslušných použitelných kritérií proporcionality, jako jsou velikost, vnitřní organizace a povaha, rozsah a složitost příslušných činností. Toto nařízení usiluje o zvýšení transparentnosti ohledně způsobu, jakým účastníci finančního trhu a finanční poradci začleňují rizika týkající se udržitelnosti do svého investičního rozhodování a do investičního nebo pojišťovacího poradenství. Vyplyne-li z posouzení rizik týkajících se udržitelnosti závěr, že u daného finančního produktu nejsou žádná rizika týkající se udržitelnosti považována za relevantní, měly by být vysvětleny důvody pro tento závěr. Vyplyne-li z uvedeného posouzení, že tato rizika relevantní jsou, je třeba v kvalitativním nebo kvantitativním vyjádření zveřejnit informace o tom, v jaké míře mohou tato rizika týkající se udržitelnosti ohrozit výkonnost daného finančního produktu. Posouzení rizik týkajících se udržitelnosti a související informace zveřejňované před uzavřením smlouvy účastníky finančního trhu by se měly promítnout do informací zveřejňovaných před uzavřením smlouvy finančními poradci. Bez ohledu na preference koncových investorů v oblasti udržitelnosti by finanční poradci měli před poskytnutím poradenství zveřejnit informace o tom, jakým způsobem zohledňují rizika týkající se udržitelnosti při výběru finančního produktu, který je předkládán koncovým investorům. Tím by nemělo být dotčeno uplatňování ustanovení vnitrostátního práva provádějících směrnice 2014/65/EU a (EU) 2016/97, zejména povinnosti účastníků finančního trhu a finančních poradců, pokud jde o řízení produktů, posuzování vhodnosti a přiměřenosti a o posuzování požadavků a potřeb.

(16)

Investiční rozhodování a poradenství může vést nebo přispět k významným nebo pravděpodobně významným nepříznivým účinkům na faktory udržitelnosti, nebo s nimi může přímo souviset.

(17)

Aby bylo zajištěno jednotné a konzistentní uplatňování tohoto nařízení, je nutné stanovit harmonizovanou definici „udržitelných investic“, která stanoví, že společnosti, do nichž je investováno, dodržují postupy řádné správy a je zajištěno dodržování zásady předběžné opatrnosti „nepůsobit významnou škodu“ tak, aby nebyl významně poškozen environmentální ani sociální cíl.

(18)

Pokud účastníci finančního trhu, po náležitém přihlédnutí ke své velikosti, povaze a rozsahu svých činností a druhům finančních produktů, jež nabízejí, zohledňují hlavní významné nebo pravděpodobně významné nepříznivé dopady investičních rozhodnutí na faktory udržitelnosti, měli by do svých postupů, včetně postupů náležité péče, začlenit postupy pro zohlednění hlavních nepříznivých dopadů spolu s relevantními finančními riziky a relevantními riziky týkajícími se udržitelnosti. Informace o těchto postupech by mohly popisovat, jak účastníci finančního trhu plní své správcovské povinnosti související s udržitelností nebo jiné závazky vůči akcionářům. Účastníci finančního trhu by měli informace o těchto opatřeních a popis hlavních nepříznivých dopadů uvést na svých webových stránkách. V této souvislosti by společný výbor Evropského orgánu pro bankovnictví zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (15) (EBA), Evropského orgánu pro pojišťovnictví a zaměstnanecké penzijní pojištění zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1094/2010 (16) (EIOPA) a Evropského orgánu pro cenné papíry a trhy zřízeného nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1095/2010 (17) (ESMA) (dále jen „společný výbor“) a účastníci finančního trhu a finanční poradci měli zohlednit pokyny pro oblast náležité péče na podporu odpovědného podnikání vypracované Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a zásady odpovědného investování podporované OSN.

(19)

Zohledňování faktorů udržitelnosti v rámci procesů investičního rozhodování a investičního poradenství může přinést výhody i mimo finanční trhy. Tento postup může zvýšit odolnost reálné ekonomiky a stabilitu finančního systému. Může tak mít v konečném důsledku vliv na poměr rizika a výnosů u finančních produktů. Je proto zásadní, aby účastníci finančního trhu a finanční poradci poskytovali nezbytné informace, které koncovým investorům umožní činit informovaná investiční rozhodnutí.

(20)

Účastníci finančního trhu, kteří zohledňují hlavní nepříznivé dopady investičních rozhodnutí na faktory udržitelnosti, by měli v rámci informací poskytovaných před uzavřením smlouvy u každého finančního produktu zveřejnit stručné kvalitativní nebo kvantitativní údaje o tom, jakým způsobem jsou zohledňovány hlavní nepříznivé dopady, jakož i prohlášení, že informace o hlavních nepříznivých dopadech na faktory udržitelnosti jsou k dispozici v rámci průběžně poskytovaných zpráv. Hlavními nepříznivými dopady je třeba rozumět takové dopady investičních rozhodnutí a poradenství, které mají nepříznivé účinky na faktory udržitelnosti.

(21)

Doposud byly vyvinuty udržitelné produkty s rozdílnými stupni ambicí. Proto je zapotřebí, aby se pro účely zveřejňování informací před uzavřením smlouvy a zveřejňování prostřednictvím pravidelných zpráv rozlišovalo mezi požadavky kladenými na finanční produkty, které mají za cíl podporovat environmentální nebo sociální vlastnosti, a požadavky kladenými na finanční produkty, které mají za cíl příznivý dopad na životní prostředí a společnost. V důsledku toho by účastníci finančního trhu měli v souvislosti s finančními produkty s environmentálními nebo sociálními vlastnostmi zveřejňovat informace o tom, zda a jak je určený index, index udržitelnosti nebo standardní index v souladu s uvedenými vlastnostmi, a pokud žádnou referenční hodnotu nepoužívají, informace o tom, jak jsou u daného finančního produktu splněny podmínky týkající se udržitelnosti. Pokud jde o finanční produkty, jež mají za cíl dosáhnout příznivého dopadu na životní prostředí a společnost, účastníci finančního trhu by měli zveřejňovat informace o tom, kterou referenční hodnotu udržitelnosti používají k měření udržitelné výkonnosti, a pokud žádnou referenční hodnotu nepoužívají, měli by vysvětlit, jakým způsobem je cíle udržitelnosti dosahováno. Tyto informace by měly být zveřejňovány v jejich výročních zprávách.

(22)

Tímto nařízením nejsou dotčena pravidla odměňování ani posuzování výkonnosti pracovníků účastníků finančního trhu a finančních poradců podle směrnic 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU, 2013/36/EU, 2014/65/EU, (EU) 2016/97 a (EU) 2016/2341 a nařízení (EU) č. 345/2013 a (EU) č. 346/2013, ani prováděcí akty a vnitrostátní právní předpisy, jimiž jsou upraveny osobní a individuální penzijní produkty, mimo jiné včetně příslušných použitelných kritérií proporcionality, jako jsou velikost, vnitřní organizace a povaha, rozsah a složitost příslušných činností. Mělo by však být dosaženo kvalitativně i kvantitativně větší transparentnosti, pokud jde o zásady odměňování účastníků finančního trhu a finančních poradců za jejich investiční nebo pojišťovací poradenství, které prosazují řádné a účinné řízení rizik ve vztahu k rizikům týkajícím se udržitelnosti, přičemž struktura odměňování nepodněcuje k nadměrnému podstupování rizik ve vztahu k rizikům týkajícím se udržitelnosti a je navázána na rizikově upravenou výkonnost.

(23)

S cílem zvýšit transparentnost a informovat koncové investory by přístup k informacím o tom, jakým způsobem účastníci finančního trhu a finanční poradci začleňují relevantní rizika týkající se udržitelnosti, ať již významná, nebo pravděpodobně významná, do svých procesů investičního rozhodování, včetně organizačních aspektů a aspektů řízení rizik a správy těchto procesů, a do svých poradenských procesů, měl být upraven tak, aby tyto subjekty měly povinnost uchovávat stručné informace o těchto politikách na svých webových stránkách.

(24)

Stávající požadavky na zveřejňování informací stanovené v právu Unie nestanoví povinnost zveřejňovat veškeré informace nutné pro řádné informování koncových investorů o tom, jaký dopad na udržitelnost mají jejich investice do finančních produktů s environmentálními nebo sociálními vlastnostmi, nebo do finančních produktů, které sledují cíle udržitelnosti. Je tudíž vhodné stanovit u těchto investic konkrétnější a standardizované požadavky na zveřejňování informací. Například celkový dopad finančních produktů na udržitelnost by měl být pravidelně vykazován prostřednictvím ukazatelů, jež jsou relevantní pro měření zvoleného cíle udržitelné investice. Pokud byl jako referenční hodnota určen vhodný index, měla by tato informace být poskytnuta pro určený index, jakož i pro široký tržní index, aby bylo možné srovnání. Pokud správci EuSEF zveřejňují informace o pozitivním sociálním dopadu, který má daný fond za cíl, o celkovém dosaženém sociálním výsledku a souvisejících metodách použitých v souladu s nařízením (EU) č. 346/2013, mohli by v příslušných případech tyto informace použít pro účely zveřejňování informací podle tohoto nařízení.

(25)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/34/EU (18) ukládá povinnost transparentnosti, pokud jde o environmentální a sociální otázky a otázky týkající se správy a řízení podniků v nefinančních výkazech. Forma a struktura, jež jsou vyžadovány podle uvedené směrnice, však nejsou vždy vhodné pro přímé použití účastníky finančního trhu a finančními poradci v rámci jejich vztahu s koncovými investory. Účastníci finančního trhu a finanční poradci by v příslušných případech pro účely tohoto nařízení měli mít možnost použít informace uváděné ve zprávách vedení podniku a nefinančních výkazech v souladu s výše uvedenou směrnicí.

(26)

S cílem zajistit spolehlivost informací zveřejněných na webových stránkách účastníků finančního trhu a finančních poradců by tyto informace měly být průběžně aktualizovány a jakýkoli přezkum nebo jakákoli změna těchto informací by měly být jasně vysvětleny.

(27)

Přestože se toto nařízení nevztahuje na vnitrostátní systémy sociálního zabezpečení, na které se vztahují nařízení (ES) č. 883/2004 a (ES) č. 987/2009, s ohledem na skutečnost, že členské státy čím dál více otevírají části správy povinných penzijních plánů v rámci svých systémů sociálního zabezpečení účastníkům finančního trhu nebo jiným subjektům soukromého práva, a jelikož tyto systémy jsou vystaveny rizikům týkajícím se udržitelnosti a mohly by zohledňovat nepříznivé dopady na udržitelnost, prosazovat environmentální nebo sociální vlastnosti nebo usilovat o udržitelné investice, by členské státy měly mít možnost na tyto systémy uplatňovat toto nařízení, aby tím zmírnily nerovnováhu v poskytování informací v těchto vztazích.

(28)

Toto nařízení by nemělo bránit členským státům přijímat nebo ponechat v platnosti přísnější ustanovení, jež se týkají zveřejňování politik v oblasti přizpůsobování se změně klimatu a poskytování doplňujících informací koncovým investorům ohledně rizik týkajících se udržitelnosti, za podmínky, že tito dotčení účastníci finančního trhu a finanční poradci mají sídlo na jejich území. Tato ustanovení by však neměla bránit účinnému uplatňování tohoto nařízení ani dosažení jeho cílů.

(29)

Podle směrnice (EU) 2016/2341 již mají IZPP povinnost uplatňovat pravidla pro správu a řízení rizika na svá investiční rozhodnutí a posuzování rizik s cílem zajistit kontinuitu a řádný výkon svých činností. Investiční rozhodnutí a posouzení příslušných rizik, včetně environmentálních a sociálních rizik a rizik v oblasti správy a řízení, by měla být činěna tak, aby byl zajištěn soulad se zájmy účastníků a příjemců IZPP. Orgán EIOPA by měl vydat pokyny, v nichž bude uvedeno, jakým způsobem mají IZPP v investičních rozhodnutích a posouzeních rizik zohledňovat environmentální a sociální rizika a rizika v oblasti správy a řízení v souladu s uvedenou směrnicí.

(30)

Orgány EBA, EIOPA a ESMA (společně dále jen jako „evropské orgány dohledu“) by měly být prostřednictvím společného výboru pověřeny vypracováním návrhů regulačních technických norem, které dále upřesní obsah, metodologie a strukturu informací ve vztahu k ukazatelům udržitelnosti týkajícím se nepříznivých dopadů na klima a dalších nepříznivých dopadů v oblasti životního prostředí, sociálních a zaměstnaneckých otázek, dodržování lidských práv a boje proti korupci a úplatkářství, jakož i dále upřesní podrobnosti týkající se struktury a obsahu informací, pokud jde o prosazování environmentálních nebo sociálních vlastností a cílů udržitelných investic, jež mají být zveřejněny v dokumentech před uzavřením smlouvy, ve výročních zprávách a na webových stránkách účastníků finančního trhu, a to v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010. Komise by měla být zmocněna přijmout tyto regulační technické normy prostřednictvím aktů v přenesené pravomoci podle článku 290 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) a v souladu s články 10 až 14 nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010.

(31)

Evropské orgány dohledu by měly být prostřednictvím společného výboru pověřeny vypracováním návrhů prováděcích technických norem, aby stanovily standardní strukturu informací týkajících se prosazování environmentálních nebo sociálních vlastností a udržitelných investic v marketingových sděleních. Komise by měla být zmocněna přijmout tyto prováděcí technické normy prostřednictvím prováděcího aktu podle článku 291 Smlouvy o fungování EU a v souladu se článkem 15 nařízení (EU) č. 1093/2010, (EU) č. 1094/2010 a (EU) č. 1095/2010.

(32)

Vzhledem k tomu, že výroční zprávy v zásadě shrnují obchodní výsledky za celý kalendářní rok, ustanovení tohoto nařízení týkající se požadavků na transparentnost pro tyto zprávy by se neměla používat až do 1. ledna 2022.

(33)

Pravidla pro zveřejňování informací obsažená v tomto nařízení by měla doplňovat ustanovení směrnic 2009/65/ES, 2009/138/ES, 2011/61/EU, 2014/65/EU, (EU) 2016/97 a (EU) 2016/2341 a nařízení (EU) č. 345/2013, (EU) č. 346/2013, (EU) 2015/760 a (EU) 2019/1238.

(34)

Toto nařízení respektuje základní práva a dodržuje zásady uznávané zejména v Listině základních práv Evropské unie.

(35)

Jelikož cílů tohoto nařízení, jmenovitě posílení ochrany koncových investorů a zlepšení úrovně zveřejňování informací koncovým investorům, včetně případů přeshraničních nákupů koncovými investory, nemůže být dosaženo uspokojivě členskými státy, ale spíše jich, z důvodu potřeby stanovit jednotné požadavky na zveřejňování informací, může být lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje toto nařízení rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů,

(1)

Dne 25. září 2015 přijalo Valné shromáždění OSN nový globální rámec pro udržitelný rozvoj, tzv. Agendu pro udržitelný rozvoj 2030 (dále jen „Agenda 2030“), jejímž základem jsou cíle udržitelného rozvoje. Sdělení Komise ze dne 22. listopadu 2016 o dalších krocích k udržitelné evropské budoucnosti spojuje cíle udržitelného rozvoje s rámcem politiky Unie se záměrem zajistit, aby všechny akce a politické iniciativy Unie na území Unie i celosvětově tyto cíle udržitelného rozvoje již od počátku zohledňovaly. Ve svých závěrech ze dne 20. června 2017 Evropská rada potvrdila odhodlání Unie a jejích členských států k provádění Agendy 2030 úplným, soudržným, komplexním, integrovaným a účinným způsobem a v úzké spolupráci s partnery a dalšími zúčastněnými stranami.

(2)

Pařížská dohoda přijatá v rámci Rámcové úmluvy Organizace spojených národů o změně klimatu (dále jen „Pařížská dohoda“), již Unie schválila dne 5. října 2016 (3) a jež vstoupila v platnost dne 4. listopadu 2016, má za cíl posílit reakci na změnu klimatu mimo jiné sladěním finančních toků s nízkoemisním rozvojem odolným vůči změně klimatu.

(3)

Za účelem dosažení cílů Pařížské dohody a výrazného snížení rizik a dopadů změny klimatu je celosvětovým cílem udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nárůst teploty nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí.

(4)

Dne 8. října 2018 zveřejnil Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) zvláštní zprávu o globálním oteplení o 1,5 °C, která uvádí, že omezení globálního oteplení na 1,5 °C bude vyžadovat rychlé, dalekosáhlé a bezprecedentní změny ve všech aspektech společnosti a že by omezení globálního oteplení na 1,5 °C ve srovnání s 2 °C mohlo jít ruku v ruce se zajištěním udržitelnější a spravedlivější společnosti.

(5)

Udržitelnost a přechod na nízkouhlíkové oběhové hospodářství odolné vůči změně klimatu a účinněji využívající zdroje jsou zásadní pro zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti hospodářství Unie. Udržitelnost je již dlouho jádrem projektu Unie a Smlouva o Evropské unii a Smlouva o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouva o fungování EU“) berou v potaz její sociální a environmentální rozměr. Možnost transformace kultury ve finančním sektoru směrem k udržitelnosti s cílem zajistit, aby celosvětový nárůst průměrné teploty zůstal výrazně pod 2 °C, je omezená. Je proto nezbytné, aby investice do nové infrastruktury byly dlouhodobě udržitelné.

(6)

Ve svém sdělení ze dne 8. března 2018 Komise zveřejnila svůj akční plán o financování udržitelného růstu, jímž zahájila ambiciózní a komplexní strategii pro udržitelné finance. Jedním z cílů tohoto akčního plánu je přesměrovat kapitálové toky k udržitelným investicím pro dosažení udržitelného růstu podporujícího začlenění. Větší důraz na omezení dopadu změny klimatu je zásadní, protože se výrazně zvýšil počet katastrof vyvolaných nepředvídatelností povětrnostních podmínek.

(7)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1386/2013/EU (4) požadovalo, aby byly zvýšeny finanční prostředky soukromého sektoru určené na výdaje související s životním prostředím a oblastí klimatu, zejména vytvořením pobídek a metodik, které budou stimulovat společnosti k měření environmentálních nákladů jejich podnikatelské činnosti a zisků plynoucích z využívání environmentálních služeb.

(8)

Dosažení cílů udržitelného rozvoje v Unii vyžaduje směrování kapitálových toků do udržitelných investic. Pro dosažení těchto cílů je důležité plně využít potenciálu vnitřního trhu. V této souvislosti je zásadní odstranit překážky efektivního toku kapitálu do udržitelných investic na vnitřním trhu a zabránit vzniku nových překážek.

(9)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1011 (5) zavádí jednotná pravidla pro referenční hodnoty v Unii a upravuje jejich různé typy. Stále více investorů volí investiční strategie zohledňující nízké emise uhlíku a používá referenční hodnoty pro nízkouhlíkové investice k měření výkonnosti investičních portfolií. Zavedení referenčních hodnot EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem a referenčních hodnot EU navázaných na Pařížskou dohodu podpořené metodikou v souvislosti se závazky vyplývajícími z Pařížské dohody, které se týkají emisí uhlíku, by přispělo ke zvýšení transparentnosti a pomohlo by předcházet environmentálním dezinformacím (tzv. greenwashingu).

(10)

Do skupiny indexů zohledňujících nízké emise uhlíku lze v současné době zařadit celou řadu různých indexů. Tyto indexy zohledňující nízké emise uhlíku se používají jako referenční hodnoty pro investiční portfolia a produkty, s nimiž se obchoduje přeshraničně. Kvalita a integrita referenčních hodnot pro nízkouhlíkové investice ovlivňuje účinné fungování vnitřního trhu, pokud jde o širokou škálu individuálních a kolektivních investičních portfolií. Mnoho indexů zohledňujících nízké emise uhlíku, které se používají k měření výkonnosti investičních portfolií, zejména pro oddělené investiční účty a systémy kolektivního investování, je poskytováno v jednom členském státě, avšak používáno správci portfolií a aktiv v jiných členských státech. Správci portfolií a aktiv kromě toho často zajišťují rizika expozice ve vztahu k emisím uhlíku za použití referenčních hodnot stanovených v jiných členských státech.

(11)

Na trhu se objevily různé kategorie indexů zohledňujících nízké emise uhlíku s různým stupněm ambicí. Zatímco některé referenční hodnoty mají za cíl snížit uhlíkovou stopu na úrovni standardního investičního portfolia, jiné vybírají pouze komponenty, které přispívají k dosažení cíle 2 °C stanoveného v Pařížské dohodě. Přes rozdíly v cílech a strategiích je mnoho těchto referenčních hodnot obecně označováno jako referenční hodnoty pro nízkouhlíkové investice.

(12)

Odlišné přístupy v metodice pro stanovení referenčních hodnot vedou k roztříštěnosti vnitřního trhu, neboť uživatelé referenčních hodnot nemají jistotu ohledně toho, zda je určitý index zohledňující nízké emise uhlíku referenční hodnotou související s cíli Pařížské dohody, nebo pouze referenční hodnotou, jejímž cílem je snížit uhlíkovou stopu standardního investičního portfolia. Případná neoprávněná tvrzení administrátorů o nízkouhlíkové povaze jejich referenčních hodnot budou členské státy pravděpodobně řešit tím, že přijmou svá vlastní pravidla pro ochranu investorů před uvedením v omyl a nejasnostmi ohledně cíle a úrovně ambicí, na nichž jsou založeny různé kategorie tzv. indexů zohledňujících nízké emise uhlíku používaných jako referenční hodnoty pro portfolia nízkouhlíkových investic.

(13)

Při neexistenci harmonizovaného rámce, který by zajišťoval přesnost a integritu hlavních kategorií referenčních hodnot pro nízkouhlíkové investice používaných v individuálních nebo kolektivních investičních portfoliích, je pravděpodobné, že rozdíly v přístupech členských států budou vytvářet překážky bránící hladkému fungování vnitřního trhu.

(14)

S cílem zachovat řádné fungování vnitřního trhu ve prospěch investorů, zlepšit fungování vnitřního trhu a zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele a investora je vhodné změnit nařízení (EU) 2016/1011 zavedením regulačního rámce na úrovni Unie, který stanoví minimální požadavky na referenční hodnoty EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem a referenční hodnoty EU navázané na Pařížskou dohodu. V tomto ohledu je obzvláště důležité, aby takové referenční hodnoty významně nepoškozovaly plnění ostatních cílů v environmentální a sociální oblasti a v oblasti správy a řízení (dále jen „ESG cíle“).

(15)

Zavedení jasného odlišení mezi referenčními hodnotami EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem a referenčními hodnotami EU navázanými na Pařížskou dohodu a vypracování minimálních standardů pro každou z těchto referenčních hodnot by přispělo k jejich jednotnosti. Referenční hodnoty EU navázané na Pařížskou dohodu by měly být na úrovni indexů v souladu s cíli Pařížské dohody.

(16)

K zajištění toho, aby označení „referenční hodnota EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem“ a „referenční hodnota EU navázaná na Pařížskou dohodu“ byla pro investory v celé Unii spolehlivá a snadno rozpoznatelná, by měli být pro používání těchto označení při uvádění referenčních hodnot EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem a referenčních hodnot EU navázaných na Pařížskou dohodu na trh v Unii způsobilí pouze administrátoři, kteří dodržují požadavky stanovené v tomto nařízení.

(17)

Aby byly společnosti motivovány zveřejňovat spolehlivé cílové hodnoty pro snižování emisí uhlíku, měl by administrátor určité referenční hodnoty EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem při výběru nebo vážení podkladových aktiv zohledňovat společnosti, které si kladou za cíl snižovat své emise uhlíku tak, aby dosáhly souladu s cíli Pařížské dohody. Tyto cílové hodnoty by měly být zveřejněny a měly by být spolehlivé v tom smyslu, že by měly znamenat skutečný závazek k dekarbonizaci a měly by být dostatečně podrobné a technicky uskutečnitelné.

(18)

Uživatelé referenčních hodnot však nemají vždy nezbytné informace o tom, do jaké míry metodika administrátorů referenčních hodnot zohledňuje ESG faktory. Tyto informace často nejsou dostupné uceleně, nebo neexistují, a neumožňují účinné přeshraniční srovnání pro účely investování. Aby účastníci trhu mohli přijímat informovaná rozhodnutí, měli by být všichni administrátoři referenčních hodnot s výjimkou administrátorů referenčních hodnot týkajících se úrokových sazeb a měnových kurzů povinni zveřejňovat ve svém prohlášení o referenční hodnotě, zda jejich referenční hodnoty nebo skupina příbuzných referenčních hodnot sledují či nesledují ESG cíle a zda administrátor referenčních hodnot tyto referenční hodnoty nabízí, či nikoliv.

(19)

Aby byli investoři informováni o míře, v níž referenční hodnoty se značným významem pro akcie a dluhopisy, jakož i referenční hodnoty EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem a referenční hodnoty EU navázané na Pařížskou dohodu přispívají ke splnění cílů Pařížské dohody, měli by administrátoři referenčních hodnot zveřejnit podrobné informace o tom, zda a v jakém rozsahu je zajišťován celkový stupeň souladu s cílem snižování emisí uhlíku, nebo zda je zajišťováno dosažení cílů Pařížské dohody.

(20)

Administrátoři referenčních hodnot EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem a administrátoři referenčních hodnot EU navázaných na Pařížskou dohodu by měli rovněž zveřejňovat své metodiky, které používají pro výpočet těchto referenčních hodnot. Tyto informace by měly popisovat, jakým způsobem byla vybrána a vážena podkladová aktiva, která aktiva byla vyloučena a z jakého důvodu. Aby bylo možné posoudit, jak referenční hodnota přispívá k plnění environmentálních cílů, měl by její administrátor uvést, jak byly měřeny emise uhlíku podkladových aktiv, jejich příslušné hodnoty včetně celkové uhlíkové stopy referenční hodnoty a druh a zdroj použitých údajů. Aby si správci aktiv mohli pro svou investiční strategii zvolit nejvhodnější referenční hodnotu, měli by administrátoři referenčních hodnot odůvodnit parametry své metodiky a vysvětlit, jak referenční hodnota přispívá k environmentálním cílům. Zveřejněné informace by měly obsahovat rovněž podrobnosti o četnosti přezkumů a o příslušném postupu.

(21)

Metodiky použité u referenčních hodnot EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem a u referenčních hodnot EU navázaných na Pařížskou dohodu by se měly zakládat na vědecky podložených dekarbonizačních trajektoriích nebo na celkovém souladu s cíli Pařížské dohody.

(22)

V zájmu zajištění trvalého dodržování vybraného cíle v oblasti zmírňování změny klimatu by administrátoři referenčních hodnot EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem a administrátoři referenčních hodnot EU navázaných na Pařížskou dohodu měli pravidelně přezkoumávat své metodiky a informovat uživatele o postupech, jež se použijí pro zavádění podstatných změn těchto metodik. V případě zavedení podstatné změny by administrátoři referenčních hodnot měli sdělit důvody této změny a vysvětlit, jak je uvedená změna v souladu s původními cíli referenčních hodnot.

(23)

Na referenční hodnoty bez podkladových aktiv, které mají dopad na změnu klimatu, jako například referenční hodnoty týkající se úrokových sazeb a měnových kurzů, by se neměl vztahovat požadavek zveřejnit v prohlášení o referenční hodnotě, jež se jich týká, informaci o tom, zda a v jakém rozsahu je zajištěn stupeň celkového souladu s jejich cílovou hodnotou pro snižování emisí uhlíku nebo je zajišťováno dosažení cílů Pařížské dohody. Kromě toho by v případě každé referenční hodnoty nebo případně každé skupiny příbuzných referenčních hodnot, které nesledují cíle v oblasti emisí uhlíku, mělo stačit, aby v prohlášení o referenční hodnotě bylo jasně uvedeno, že tyto cíle nesledují.

(24)

Za účelem zvýšení transparentnosti a zajištění odpovídající úrovně harmonizace by měla být na Komisi přenesena pravomoc přijímat akty v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU k upřesnění minimálního obsahu povinností administrátorů referenčních hodnot EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem a administrátorů referenčních hodnot EU navázaných na Pařížskou dohodu zveřejňovat informace a ke stanovení minimálních standardů pro harmonizaci metodiky referenčních hodnot EU pro transformaci hospodářství spjatou s klimatem a referenčních hodnot EU navázaných na Pařížskou dohodu, včetně metody pro výpočet emisí uhlíku spojených s podkladovými aktivy, s přihlédnutím k metodám stanovení environmentální stopy produktu a organizace ve smyslu bodu 2 písm. a) a b) doporučení Komise 2013/179/EU (6) a práci technické skupiny odborníků pro udržitelné finance. Je obzvláště důležité, aby Komise v rámci přípravné činnosti vedla odpovídající otevřené a veřejné konzultace o každém z uvedených aktů v přenesené pravomoci, a to i na odborné úrovni, a aby tyto konzultace probíhaly v souladu se zásadami stanovenými v interinstitucionální dohodě ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (7). Pro zajištění rovné účasti na vypracovávání aktů v přenesené pravomoci obdrží Evropský parlament a Rada veškeré dokumenty současně s odborníky z členských států a jejich odborníci mají automaticky přístup na zasedání skupin odborníků Komise, jež se věnují přípravě aktů v přenesené pravomoci, a jsou jim poskytovány zápisy ze všech schůzí technické skupiny odborníků pro udržitelné finance.

(25)

Nařízením (EU) 2016/1011 bylo zavedeno přechodné období, v němž mají poskytovatelé indexu poskytující určitou referenční hodnotu ke dni 30. června 2016 požádat o povolení do 1. ledna 2020. Ukončení poskytování referenční hodnoty s kritickým významem by mohlo mít dopad na integritu trhu, finanční stabilitu, spotřebitele, reálnou ekonomiku a na financování domácností a podniků v členských státech. Ukončení poskytování referenční hodnoty s kritickým významem by rovněž mohlo ovlivnit platnost finančních smluv nebo finančních nástrojů a mohlo by způsobit problémy investorům i spotřebitelům a mít potenciálně závažné dopady na finanční stabilitu. Kromě toho, pokud by vstupní údaje pro referenční hodnoty s kritickým významem nebyly nadále k dispozici, mohlo by to narušit reprezentativnost těchto referenčních hodnot a mohlo by to negativně ovlivnit schopnost takových referenčních hodnot být odrazem podkladového trhu nebo ekonomické reality. Celková doba povinné administrace referenčních hodnot s kritickým významem a maximální doba povinného dodávání vstupních údajů pro tyto referenční hodnoty by proto měla být prodloužena na dobu pěti let. V současnosti probíhá reforma referenčních hodnot s kritickým významem. Přechod od stávající referenční hodnoty s kritickým významem ke vhodné nástupnické sazbě vyžaduje stanovení přechodného období, aby bylo možné řádně dokončit veškeré právní a technické úpravy, které jsou pro tento přechod nezbytné. Během uvedeného přechodného období by měla být stávající referenční hodnota s kritickým významem zveřejňována spolu se svou nástupnickou sazbou. Je tudíž nezbytné prodloužit dobu, po kterou lze stávající referenční hodnotu s kritickým významem zveřejňovat a používat, aniž by její administrátor požádal o povolení.

(26)

Nařízení (EU) 2016/1011 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Nařízení (EU) 2017/625 stanoví pravidla pro provádění úředních kontrol a jiných úředních činností příslušnými orgány členských států ve všech fázích produkce, zpracování a distribuce za účelem ověření souladu s právními předpisy Unie mimo jiné v oblasti bezpečnosti potravin. Stanoví zvláštní pravidla pro úřední kontroly týkající se látek, jejichž použití může mít za následek rezidua v potravinách a krmivech.

(2)

V článku 137 nařízení (EU) 2017/625 jsou stanoveny povinnosti příslušných orgánů, pokud jde o opatření přijímaná v případě podezření na nesoulad, a v článku 138 uvedeného nařízení jsou uvedena opatření, která mají být přijata v případě zjištěného nesouladu.

(3)

Nařízením (EU) 2017/625 se s účinkem ode dne 14. prosince 2019 zrušuje směrnice Rady 96/23/ES (2). Uvedená směrnice v současnosti stanoví kontrolní opatření u některých látek a jejich reziduí v živých zvířatech a živočišných produktech a konkrétně definuje donucovací opatření, která mají přijmout příslušné orgány v případech podezření na nesoulad nebo zjištěného nesouladu souvisejícího s látkami a rezidui spadajícími do její oblasti působnosti.

(4)

Pravidla stanovená ve směrnici 96/23/ES zajišťují harmonizované prosazování právních předpisů EU v oblasti bezpečnosti potravin týkajících se používání a reziduí farmakologicky účinných látek. V zájmu racionalizace a zjednodušení celkového legislativního rámce byla pravidla pro úřední kontroly v konkrétních oblastech právních předpisů týkajících se zemědělsko-potravinového řetězce začleněna do rámce pro úřední kontroly vymezeného nařízením (EU) 2017/625. Aby bylo zajištěno trvalé a harmonizované prosazování, měla by být do nového právního rámce podle nařízení (EU) 2017/625 začleněna pravidla směrnice 96/23/ES týkající se následných opatření v případech nesouladu.

(5)

Pravidla stanovená v tomto nařízení by měla v rámci nařízení (EU) 2017/625 zajistit zachování požadavků na následná opatření v případě podezření na nesoulad nebo zjištěného nesouladu s pravidly pro používání nebo rezidua farmakologicky účinných látek, které jsou povoleny ve veterinárních léčivých přípravcích nebo jako doplňkové látky, nebo s pravidly Unie pro používání nebo rezidua zakázaných nebo nepovolených farmakologicky účinných látek, zejména s pravidly stanovenými v těchto předpisech:

(6)

Pokud jsou na základě pravidel Unie uvedených v 5. bodě odůvodnění zjištěny zakázané nebo nepovolené látky v držení neoprávněných osob, čímž vzniká podezření na nezákonné ošetření a možný dopad na bezpečnost potravin, měla by se použít opatření pro úřední zadržení a šetření stanovená v nařízení (EU) 2017/625 a v tomto nařízení.

(7)

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/82/ES (11) stanoví regulační rámec pro uvádění veterinárních léčivých přípravků na trh a pro jejich výrobu, dovoz, vývoz, dodávky, distribuci, farmakovigilanci, kontrolu a používání. Farmakologicky účinné látky, které nejsou povoleny ve veterinárních léčivých přípravcích, se nesmějí používat u zvířat určených k produkci potravin, s výjimkou použití základních látek k léčbě koňovitých, které jsou stanoveny v nařízení (ES) č. 1950/2006. Následná opatření v případech zjištěného nesouladu nebo podezření na nesoulad v souvislosti s použitím veterinárních léčivých přípravků, u nichž existuje podezření nebo jistota, že mají dopad na bezpečnost potravin, spadají do oblasti působnosti nařízení (EU) 2017/625 a tohoto nařízení. Směrnice 2001/82/ES byla zrušena a nahrazena nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/6 o veterinárních léčivých přípravcích (nové nařízení o veterinárních léčivých přípravcích) (12), které se použije od 28. ledna 2022 a které mimo jiné stanoví omezení pro používání antimikrobních veterinárních léčivých přípravků u zvířat.

(8)

Vzhledem k tomu, že rozdílné postupy prosazování by mohly vést k nerovnoměrné ochraně lidského zdraví a zdraví zvířat a k narušení vnitřního trhu a hospodářské soutěže, mělo by být nařízení (EU) 2017/625 doplněno o zvláštní pravidla pro provádění úředních kontrol zvířat a zboží v jakékoli fázi produkce, zpracování, distribuce a používání v souvislosti s případy podezření na nesoulad nebo zjištěného nesouladu týkajícími se příslušných látek a pro opatření, která je třeba přijmout v návaznosti na tyto úřední kontroly.

(9)

S ohledem na specifika opatření a kontrol, které je třeba provést v případě podezření na nesoulad nebo zjištěného nesouladu s pravidly Unie pro používání farmakologicky účinných látek u zvířat určených k produkci potravin a pro jejich rezidua, a s cílem zajistit jednotné uplatňování donucovacích opatření v celé Unii je třeba případy, v nichž mají být přijata opatření uvedená v článcích 137 a 138 nařízení (EU) 2017/625, upřesnit tak, aby odpovídaly tomuto odvětví.

(10)

V souladu s čl. 79 odst. 2 písm. c) nařízení (EU) 2017/625 by náklady vzniklé v souvislosti s povinnými poplatky nebo platbami za úřední kontroly provedené podle tohoto nařízení měl nést provozovatel odpovědný za daná zvířata a zboží.

(11)

Článek 50 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 (13) členským státům ukládá, aby oznamovaly přímé nebo nepřímé riziko pro lidské zdraví pocházející z potraviny nebo krmiva prostřednictvím sítě, která byla pro tento účel zřízena. Případy nesouladu, které se týkají reziduí farmakologicky účinných látek a představují taková rizika, by proto měly být odpovídajícím způsobem oznamovány. Kromě toho, pokud jsou případy nesouladu zjištěny v souvislosti se zvířaty nebo produkty živočišného původu pocházejícími z jiného členského státu, měly by orgány členského státu, který nesoulad zjistil, a členského státu původu využít ustanovení o pomoci uvedená v nařízení (EU) 2017/625 a přijmout vhodná následná opatření, jak je stanoveno v tomto nařízení.

(12)

Jelikož se pravidla stanovená směrnicí 96/23/ES pro následná opatření v konkrétních případech zjištěného nesouladu nebo podezření na nesoulad týkajících se látek a reziduí spadajících do její oblasti působnosti zrušují s účinkem ode dne 14. prosince 2019, mělo by se toto nařízení použít od uvedeného data,

(1)

Aby bylo zajištěno, že dvojice měn uvedené v příloze prováděcího nařízení Komise (EU) 2015/2197 (2) nadále odrážejí skutečnou korelaci mezi příslušnými měnami, je nutné aktualizovat seznam silně korelovaných měn.

(2)

Pro účely výpočtu sérií dat za období tří a pět let, které jsou nezbytné pro posouzení dvojic měn v souladu s nařízením (EU) č. 575/2013, se v seznamu jako konečné datum uvádí 31. březen 2018.

(3)

Toto nařízení vychází z návrhů prováděcích technických norem, které Komisi předložil orgán Evropský orgán pro bankovnictví (orgán EBA).

(4)

Vzhledem k tomu, že nezbytné změny prováděcího nařízení (EU) 2015/2197 nepředstavují podstatné změny, orgán EBA v souladu s čl. 15 odst. 1 druhým pododstavcem nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1093/2010 (3) neuskutečnil otevřenou veřejnou konzultaci, neboť by to podle jeho názoru bylo nepřiměřené ve vztahu k rozsahu a dopadům dotčeného návrhu prováděcích technických norem.

(5)

Prováděcí nařízení (EU) 2015/2197 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno,

(1)

Dne 6. prosince 2018 zahájila Evropská komise (dále jen „Komise“) na základě článku 10 základního nařízení antisubvenční šetření týkající se dovozu bionafty pocházející z Indonésie do Evropské unie (dále jen „Unie“).

(2)

Komise zveřejnila oznámení o zahájení řízení v Úředním věstníku Evropské unie (2) (dále jen „oznámení o zahájení řízení“).

(3)

Komise zahájila šetření na základě podnětu, který dne 22. října 2018 podala organizace European Biodiesel Board (dále jen „žadatel“ nebo „EBB“) jménem výrobců zastupujících 32 % celkové výroby v Unii.

(4)

Dne 14. srpna 2019 uložila Komise svým prováděcím nařízením (EU) 2019/1344 (3) (dále jen „prozatímní nařízení“) na dovoz bionafty pocházející z Indonésie do Unie prozatímní vyrovnávací clo.

(5)

Jak je uvedeno v 13. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, šetření subvencování a újmy se týkalo období od 1. října 2017 do 30. září 2018 (dále jen „období šetření“ nebo „OŠ“) a zkoumání trendů významných pro posouzení újmy zahrnovalo období od 1. ledna 2015 do konce období šetření (dále jen „posuzované období“).

(6)

Po poskytnutí informací o nejdůležitějších skutečnostech a úvahách, na jejichž základě bylo uloženo prozatímní vyrovnávací clo (dále jen „poskytnutí prozatímních informací“), se EBB, indonéská vláda a všichni čtyři indonéští vyvážející výrobci písemně vyjádřili k prozatímním zjištěním.

(7)

Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta možnost slyšení. Uskutečnila se slyšení s EBB, indonéskou vládou a všemi čtyřmi indonéskými vyvážejícími výrobci.

(8)

Komise uvážila připomínky předložené zúčastněnými stranami a zabývala se jimi, jak je podrobně uvedeno v tomto nařízení.

(9)

Komise všechny zúčastněné strany informovala o podstatných skutečnostech a úvahách, na jejichž základě je zamýšleno uložit konečné vyrovnávací clo na dovoz bionafty pocházející z Indonésie do Unie (dále jen „poskytnutí konečných informací“).

(10)

Po poskytnutí konečných informací předložily EBB, indonéská vláda a tři ze čtyř indonéských vyvážejících výrobců písemně svá stanoviska ke konečným zjištěním. Komise uvedla, že podání indonéské vlády a dvou vyvážejících výrobců byla v podstatě stejná, a v tomto nařízení budou dotyčné připomínky k poskytnutí konečných informací shrnuty jako připomínky indonéské vlády.

(11)

Stranám, které o to požádaly, byla poskytnuta možnost slyšení. Po poskytnutí konečných informací se uskutečnila slyšení s EBB, indonéskou vládou a dvěma ze čtyř indonéských vyvážejících výrobců.

(12)

Ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací indonéská vláda a dva vyvážející výrobci uvedli, že nebylo respektováno jejich právo na obhajobu, zejména co se týká výpočtů cenového podbízení a sdělení kontrolních čísel výrobků (PCN) výrobního odvětví Unie, která byla použita ve výpočtech, zúčastněným stranám, vstupního materiálu použitého ve směsích výrobního odvětví Unie a bodu filtrovatelnosti (dále jen „CFPP“) (4) u prodeje výrobního odvětví Unie.

(13)

Indonéská vláda a dva ze čtyř indonéských vyvážejících výrobců požádali o slyšení za přítomnosti úředníka pro slyšení a toto slyšení se uskutečnilo dne 14. října 2019.

(14)

Všechny tyto body byly projednány v poskytnutých konečných informacích a během slyšení, která se konala po poskytnutí konečných informací, byly indonéské vládě vysvětleny.

(15)

Komise uvážila připomínky předložené zúčastněnými stranami po poskytnutí konečných informací a zabývala se jimi, jak je podrobně uvedeno v tomto nařízení.

(16)

Jelikož ohledně období šetření a posuzovaného období nebyly předloženy žádné připomínky, byl 13. bod odůvodnění prozatímního nařízení potvrzen.

(17)

Po vyhlášení prozatímního nařízení skupina Wilmar, vyvážející výrobce v Indonésii, tvrdila, že by se její vývoz frakcionovaných methylesterů neměl považovat za vývoz dotčeného výrobku. Podle skupiny Wilmar bylo toto tvrzení předloženo ve stanovené lhůtě, jelikož bylo uvedeno v příloze I formuláře pro výběr vzorku.

(18)

Tvrzení však nebylo předloženo zvlášť, a proto nebylo ostatními zúčastněnými stranami až do obdržení připomínek k prozatímnímu nařízení zaznamenáno.

(19)

Komise zjistila, že stejné tvrzení bylo během předchozího antidumpingového šetření týkajícího se dovozu bionafty z Indonésie předloženo týmž vyvážejícím výrobcem na základě stejných informací a bylo zamítnuto jak v prozatímním nařízení (5), tak i v konečném nařízení (6) (dále jen „původní šetření“).

(20)

V tomto šetření Komise opět zamítla žádost o vyloučení výrobků ze stejných tří důvodů, jaké byly uvedeny v předchozím antidumpingovém nařízení, a to následovně.

(21)

Za prvé, frakcionované methylestery jsou methylestery mastných kyselin a lze je použít pro bionaftu. V tomto smyslu může být bionafta deklarovaná pro jiné použití než palivo použita jako palivo, neboť má stejné fyzikální a technické vlastnosti.

(22)

Za druhé, bez chemické analýzy v přístavu dovozu je obtížné rozlišit jeden methylester mastných kyselin od jiného.

(23)

Za třetí, ačkoli frakcionované methylestery nesplňují evropskou normu (EN 14214), mohou být smíchány s jinou bionaftou za účelem vytvoření směsi, která normu splňuje.

(24)

Skupina Wilmar Komisi rovněž požádala, aby potvrdila, že frakcionované methylestery mohou v zásadě využít celní režim konečného užití s osvobozením od cla, pokud společnost může ke spokojenosti vnitrostátního celního orgánu prokázat, že konečným užitím frakcionovaného methylesteru není použití jako palivo.

(25)

Komise konstatovala, že určitému dovozu frakcionovaných methylesterů bylo uděleno pozastavení cel, které podléhá celnímu dohledu nad konečným užitím, jak je uvedeno v nařízení Rady (EU) 2018/2069 (7). Toto osvobození se však týká pouze všeobecných cel společného celního sazebníku a není jím dotčeno použití vyrovnávacích cel. Komise proto zamítla žádost o osvobození konečného užití od cla, co se se týká uplatnění vyrovnávacích cel.

(26)

Po poskytnutí konečných informací skupina Wilmar opět požádala o osvobození na základě konečného užití od vyrovnávacího cla u vývozu frakcionovaných methylesterů. Nebyly poskytnuty žádné nové informace ani uvedeny důvody, proč by se osvobození na základě konečného užití mělo týkat i osvobození od vyrovnávacího cla, a toto tvrzení bylo proto zamítnuto. Komise nezjistila žádný platný důvod pro vyloučení frakcionovaných methylesterů z definice výrobku. Pouhá skutečnost, že by skupina Wilmar mohla použít frakcionované methylestery při jiných použitích než v palivu, neznamená, že tento typ výrobku musí být vyloučen z rozsahu tohoto šetření.

(27)

Jelikož s ohledem na definici výrobku nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise závěry uvedené v 31. až 37. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(28)

Po poskytnutí prozatímních informací indonéská vláda tvrdila, že Komise neprokázala existenci finančního příspěvku ve prospěch vyvážejících výrobců.

(29)

Indonéská vláda i všichni vyvážející výrobci tvrdili, že fond na podporu pěstování palmy olejné (Oil Palm Plantation Fund, dále jen „OPPF“) je financován výhradně výběrem vývozní dávky ze surového palmového oleje a jeho derivátů a z velké části samotnými výrobci bionafty. Indonéská vláda mimoto uvedla, že vývozní dávku odvádějí vyvážející výrobci přímo do fondu OPPF před vývozem zboží. Podle indonéské vlády proto nejsou ze souhrnného rozpočtu státu čerpány žádné finanční prostředky, a tudíž finanční příspěvek neexistuje.

(30)

Komise v tomto ohledu zopakovala, že (jak je uvedeno v 56. až 61. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) agentura pro správu fondu na podporu pěstování palmy olejné (dále jen „agentura pro správu fondu“) jedná jako veřejnoprávní subjekt ve smyslu čl. 2 písm. b) základního nařízení ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. a) bodem i) základního nařízení a v souladu s příslušnou judikaturou WTO. Finanční prostředky, které využívá agentura pro správu fondu, proto představují veřejné prostředky.

(31)

Během inspekce na místě v prostorách indonéské vlády se Komise snažila získat a ověřit důkazy na podporu tvrzení indonéské vlády, že finanční prostředky fondu OPPF nejsou součástí státního rozpočtu. Indonéská vláda však nemohla tyto důkazy poskytnout.

(32)

Indonéská vláda místo toho předložila důkazy prokazující, že vyvážející výrobci skutečně hradí vývozní dávku před vývozem svého zboží. Nemohla však poskytnout žádné údaje o tom, že tyto platby jsou prováděny na zvláštní účet fondu OPPF, který je oddělený od souhrnného státního rozpočtu, a je tudíž zabráněno tomu, aby byly platby získané z vývozní dávky ze surového palmového oleje a jeho derivátů převedeny do souhrnného státního rozpočtu a použity k jinému účelu, který indonéská vláda považuje za vhodný. Mimoto nic nenasvědčuje tomu, že fond OPPF vede oddělené účetnictví pro výběr vývozních dávek z bionafty a jiných produktů (včetně surového palmového oleje). To znamená, že finanční prostředky, které má agentura pro správu fondu k dispozici, nejsou závislé na vyvážejících výrobcích bionafty, kteří předtím odvedli příslušnou dávku, jelikož indonéská vláda již mohla vybrat jiné veřejné příjmy uložením vývozních dávek na jiné produkty. Jelikož nebyly k dispozici další důkazy prokazující opak, Komise potvrdila zjištění uvedená v 64. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(33)

Komise dále uvedla, že indonéská vláda ani žádný z vyvážejících výrobců nezpochybnili hodnocení fondu OPPF jako veřejnoprávního subjektu. Jelikož indonéská vláda nepředložila přesvědčivé důkazy o opaku, považují se finanční prostředky, které má fond OPPF k dispozici, za veřejné prostředky, a jsou tudíž čerpány z vládních zdrojů (např. povinná vývozní dávka).

(34)

Indonéská vláda a všichni vyvážející výrobci dále tvrdili, že Komise pochybila, když analyzovala platby fondu OPPF odděleně, a nikoli jako součást platby provedené indonéskou vládou při nákupu bionafty. Indonéská vláda a všichni vyvážející výrobci rovněž uvedli, že Komise tento režim chybně kvalifikovala jako grant, neboť jej lze považovat nanejvýš za nákup zboží vládou za cenu vyšší než přiměřenou.

(35)

Z níže uvedených důvodů Komise zamítla tvrzení, že posuzovala platby provedené fondem OPPF odděleně a že by se program měl považovat za nákup zboží (bionafty) indonéskou vládou.

(36)

Komise zjistila, že bionaftu nenakupuje indonéská vláda, nýbrž že ji nakupují vybraní výrobci směsí (společnosti Pertamina a AKR). Indonéská vláda nemá prostřednictvím fondu OPPF s výrobci bionafty žádný smluvní vztah v souvislosti s nákupy a za finanční prostředky, které vyplácí výrobcům bionafty, nic nedostává. Ani jedna ze zúčastněných stran během šetření neuvedla, že indonéská vláda má smluvní vztah s výrobci bionafty.

(37)

Platné právní předpisy dodavatelům bionafty, kteří jsou ochotni se tohoto programu zúčastnit, nařizují, aby dodávali methylester palmového oleje (dále jen „PME“) subjektům Petrofuel (viz 45. a 46. bod odůvodnění prozatímního nařízení), Pertamina nebo AKR, které jej poté přimíchávají do minerální nafty, aby získaly naftu B20. Platné právní předpisy přiznávají výrobcům bionafty účastnícím se programu právo obdržet a) platbu za bionaftu od výrobců směsí a b) další finanční prostředky z fondu OPPF. Výrobci bionafty nemají vůči indonéské vládě ani fondu OPPF žádné smluvní povinnosti kromě povinnosti dodržovat pověření udělené v souladu s příslušnými pravidly, za kterou dostávají náhradu. Vzhledem k neexistenci vzájemné smluvní povinnosti nejsou tudíž finanční prostředky vyplacené fondem OPPF protiplněním na základě smluvního vztahu (jako je nákup bionafty vládou za určitou cenu). Jednoduše řečeno, indonéská vláda každého výrobce bionafty účastnícího se programu pověřuje prodejem konkrétního množství bionafty společnosti Pertamina nebo AKR za stanovenou cenu (referenční cena minerální nafty) a výrobcům bionafty poskytuje přímo další finanční prostředky. Jelikož účelem a kontextem programu je vybízet k používání bionafty na domácím trhu, nenakupuje indonéská vláda bionaftu přímo a poté ji nepoužívá pro vládní účely, ani ji dále neprodává na trhu. Indonéská vláda místo toho podporuje prodej bionafty poskytováním dodatečných finančních prostředků výrobcům bionafty také v rámci transakcí, na nichž se podílejí soukromé hospodářské subjekty (jako AKR). Indonéská vláda ani vyvážející výrobci neposkytli důkazy, které by prokazovaly, že společnosti Pertamina a AKR jsou v tomto ohledu veřejnoprávními subjekty. Jedná se o hospodářské subjekty, které se tohoto programu účastní dobrovolně.

(38)

Komise proto program přezkoumala v tomto kontextu a zjistila, že vyplacení finančních prostředků z fondu OPPF ve prospěch výrobců bionafty nelze považovat za platby splatné na základě kupní smlouvy mezi indonéskou vládou a výrobci bionafty, nýbrž že se jedná o přímý převod finančních prostředků, jak je uvedeno v 69. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(39)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda, skupina Wilmar, společnosti PT Pelita Agung Agrindustri a PT Permata Hijau Palm Oleo (dále společně jen „skupina Permata“) a společnost PT Ciliandra Perkasa tvrdily, že platby z fondu OPPF nelze považovat za finanční příspěvek. Podle indonéské vlády je důvodem skutečnost, že fond OPPF je financován výběrem vývozní dávky z palmového oleje a jeho derivátů, a mělo by se tudíž mít za to, že je financován ze soukromých zdrojů.

(40)

Komise konstatovala, že toto tvrzení předložila indonéská vláda již po prozatímních opatřeních a že se jím Komise zabývala (30. až 33. bod odůvodnění). Na podporu svých opakovaných argumentů nepředložily strany žádné nové důkazy. Komise proto potvrdila závěry uvedené ve zmíněných bodech odůvodnění, a toto tvrzení proto zamítla.

(41)

Indonéská vláda, společnost PT Ciliandra Perkasa a skupina Permata dodatečně tvrdily, že Komise pochybila, když potvrdila zjištění, že finanční prostředky fondu OPPF jsou veřejné prostředky, a nikoli prostředky ze soukromých zdrojů, a to z důvodů uvedených v 32. bodě odůvodnění. Podle indonéské vlády je důvodem skutečnost, že platná ustanovení nařízení ministra financí č. 133/2015 a nařízení prezidenta č. 66 z roku 2018 stanoví, že 1) fond OPPF je financován výhradně výběrem vývozní dávky a 2) tyto finanční prostředky se použijí pouze na konkrétní platby, včetně grantů vyplácených výrobcům bionafty.

(42)

Jak je objasněno v 31. bodě odůvodnění, během inspekce na místě požádala Komise indonéskou vládu o předložení důkazů o tom, jak jsou v rozpočtu zaúčtovány platby vývozní dávky. Indonéská vláda nepředložila žádný důkaz na podporu svého tvrzení, že finanční prostředky fondu OPPF nejsou součástí státního rozpočtu.

(43)

Výše uvedené skutečnosti nejsou každopádně relevantní pro vyvození závěru, že finanční prostředky fondu OPPF představují veřejné prostředky, jak je objasněno v 63. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Finanční prostředky se vybírají na základě povinné vývozní dávky. Na rozdíl od situace, kdy se soukromé hospodářské subjekty svobodně rozhodnou vybírat soukromé finanční prostředky pro konkrétní použití, ukládá indonéská vláda některým výrobcům (mimo jiné výrobcům bionafty) povinnost hradit vývozní dávku.

(44)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda, společnost PT Ciliandra Perkasa, skupina Permata a skupina Wilmar tvrdily, že se Komise dopustila chyby při hodnocení plateb fondu OPPF jako grantu, zatímco by se tyto platby měly považovat za nákup bionafty. Podle respondentů Komise dále pochybila v tom, když tvrdila, že mezi výrobci bionafty a fondem OPPF neexistuje žádný smluvní vztah. Na podporu tohoto tvrzení předložila skupina Wilmar kopie svých smluv s fondem OPPF. Podle indonéské vlády by se měly platby z fondu OPPF považovat za protiplnění za nákup zboží (konkrétně bionafty), jelikož společnost Pertamina je ve vlastnictví státu, a proto by se měla považovat za jeden hospodářský subjekt spolu s indonéskou vládou, která je konečným odběratelem bionafty.

(45)

Komise měla za to, že smlouvy měly být předloženy dříve za účelem náležitého ověření. Komise sice uznala, že mezi fondem OPPF a výrobci bionafty existují platné smlouvy, uvedla však, že podle informací poskytnutých indonéskou vládou nezakládají tyto smlouvy smluvní povinnost výrobců bionafty vůči fondu OPPF. Podle vysvětlení indonéské vlády tyto smlouvy spíše pouze znovu potvrzují právní povinnost fondu OPPF uhradit rozdíl mezi cenou, kterou zaplatili výrobci směsí, a referenční cenou bionafty, jakmile příslušný výrobce bionafty dodá bionaftu společnosti Pertamina. Důležité je, že nikde v těchto smlouvách není uvedeno, že indonéská vláda nakupuje bionaftu a že se platby uskutečňují z tohoto důvodu. Právě naopak, platná smlouva mezi fondem OPPF a výrobci bionafty neodkazuje na nákup bionafty uskutečněný indonéskou vládou, nýbrž obsahuje pouze podmínky, za nichž indonéská vláda vyplácí výrobcům bionafty tzv. „prostředky na financování bionafty“. Přesněji řečeno, smlouvy stanoví, že fond OPPF poskytuje výrobcům bionafty finanční prostředky poté, co dodali bionaftu jednomu z výrobců směsí a tato dodávka byla ověřena.

(46)

Komise uvedla, že existence smluv mezi fondem OPPF a výrobci bionafty nemění závěr Komise, že platby z fondu OPPF představují grant. Důvodem je skutečnost, že jedinými smlouvami se vzájemnými závazky (tj. dodáním zboží a uhrazením příslušné ceny) jsou platné smlouvy mezi společností Pertamina a dodavateli bionafty. Komise tudíž toto tvrzení zamítla.

(47)

Z níže uvedených důvodů se Komise rovněž domnívala, že tvrzení, že by se společnost Pertamina a indonéská vláda měly pokládat za jeden hospodářský subjekt, nelze přijmout.

(48)

Jak je uvedeno v 53. až 54. bodě odůvodnění, kromě toho, že je společnost Pertamina ve vlastnictví státu, neexistují žádné jiné důkazy, že tato společnost je veřejnoprávním subjektem, a tudíž součástí vlády. Ve svém tvrzení indonéská vláda mimoto nezmínila, že společnost Pertamina není jediným výrobcem směsí, na nějž se vztahuje pověření k přimíchávání, nýbrž že během období šetření se toto pověření vztahovalo i na společnost AKR. Jak je objasněno v 37. bodě odůvodnění, AKR je soukromá společnost. Společnosti AKR i Pertamina plní pověření k přimíchávání podle stejných právních nástrojů a v rámci téhož systému. Na základě pověření k přimíchávání proto indonéská vláda nenakupuje bionaftu, ledaže se domnívá, že by se za součást téhož hospodářského subjektu měla pokládat i společnost AKR.

(49)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem trvala Komise na svém závěru, že společnost Pertamina, přestože je ve vlastnictví státu, působí jako účastník trhu, který nakupuje bionaftu od výrobců bionafty za účelem jejího přimíchání do minerální nafty, a tuto směs pak společnost Pertamina prodává.

(50)

Komise proto trvala rovněž na svém závěru, že platby agentury pro správu fondu OPPF představují grant. Jak indonéská vláda objasnila, v platných právních předpisech ani ve smlouvách mezi fondem OPPF a výrobci směsí neexistují vzájemné povinnosti. V rámci celé struktury pověření k přimíchávání jsou jedinými vzájemnými povinnostmi povinnosti mezi výrobci bionafty (kteří mají povinnost dodávat bionaftu) a výrobci směsí (kteří mají povinnost uhradit příslušnou cenu). Podle názoru Komise proto agentura pro správu fondu OPPF vyplácí finanční prostředky, aniž by na oplátku cokoli očekávala. Platby z fondu OPPF se tudíž považují za granty.

(51)

Skupina Wilmar, skupina Permata a společnost PT Ciliandra Perkasa dále tvrdily, že by se společnost Pertamina, která je zcela ve vlastnictví státu, měla považovat za veřejnoprávní subjekt. Žádný z respondentů nepředložil žádné důkazy na podporu tohoto tvrzení.

(52)

Komise uvedla, že pokud by se společnost Pertamina měla pro účely tohoto šetření pokládat za veřejnoprávní subjekt (nakupující bionaftu společně s agenturou pro správu fondu OPPF), měla indonéská vláda předložit toto tvrzení v počáteční fázi šetření a měla společnosti Pertamina nařídit, aby spolupracovala a zúčastnila se šetření.

(53)

Komise se mimoto domnívala, že státní vlastnictví samo o sobě neodpovídá pojmu „veřejnoprávní subjekt“. Jak již bylo objasněno v 55. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Odvolací orgán WTO ve zprávě ve věci Spojené státy – antidumpingové a vyrovnávací clo (na výrobky z Číny) konstatoval, že se „veřejnoprávním subjektem“ rozumí entita, která „má či vykonává vládní pravomoci nebo je jimi pověřena“ (8). Pouhé formální indicie o kontrole (jako je vlastnictví státu) nepostačují ke zjištění, že se jedná o veřejnoprávní subjekt (9).

(54)

Žádná ze stran nedoložila svá tvrzení podrobným rozvedením toho, jak je společnost Pertamina pověřena vládními pravomocemi. Komise podotkla, že společnost Pertamina, stejně jako společnost AKR, musí plnit povinnosti vyplývající z pověření k přimíchávání. Plnění právního požadavku však neznamená, že dotyčný subjekt je pověřen vládními pravomocemi. Společnost Pertamina (stejně jako společnost AKR) navíc pouze nakupuje bionaftu a nehraje žádnou roli při vyplácení grantu ve prospěch výrobců bionafty.

(55)

Komise rovněž uvedla, že se stejné pověření vztahuje i na soukromou společnost AKR, která má stejné povinnosti jako společnost Pertamina. Pokud by se uplatnila tvrzení respondentů, neměla by Komise jinou možnost, než konstatovat, že rovněž společnost AKR je veřejnoprávním subjektem, který je pověřen vládními pravomocemi. Žádný z respondentů však v rozporu s vlastním odůvodněním takovéto tvrzení nepředložil. Strany se ve skutečnosti nevyjadřují k tomu, nakolik je jejich tvrzení ohledně společného nákupu bionafty společností Pertamina a fondem OPPF v souladu s tím, že se systém vztahuje i na společnost AKR v soukromém vlastnictví. Komise proto toto tvrzení odmítla.

(56)

Skupina Wilmar dále tvrdila, že i kdyby se společnost Pertamina nepovažovala za veřejnoprávní subjekt, výrobci směsí jsou indonéskou vládou pověřeni a usměrněni, aby nakupovali bionaftu jménem vlády, a/nebo dodavatelé bionafty jsou pověřeni nebo usměrněni, aby prodávali bionaftu výrobcům směsí. Skupina Wilmar nepředložila na podporu tohoto tvrzení žádné důkazy. Z dostupných důkazů spíše vyplývá, že během období šetření existoval program, do něhož jsou výrobci směsí a dodavatelé bionafty ochotni se zapojit v situaci, kdy indonéská vláda ukládá určité požadavky týkající se přimíchávání a finančně zasahuje, aby snížila zátěž plynoucí z pověření k přimíchávání.

(57)

Komise konstatovala, že pouhá existence závazku týkajícího se přimíchávání ukládá právní povinnost nakupovat bionaftu, neznamená však, že indonéská vláda nakupuje bionaftu na trhu. Indonéská vláda pouze stanoví procentní podíl PME, který má být smíchán s minerální naftou. Indonéská vláda PME nenakupuje, ani nemá v úmyslu jej nakupovat.

(58)

Komise toto tvrzení tudíž rovněž zamítla.

(59)

Všichni vyvážející výrobci tvrdili, že i kdyby bylo správné hodnocení Komise pokládající platby obdržené z fondu OPPF za grant, dopustila se Komise pochybení tím, že se domnívala, že existuje výhoda.

(60)

Stručně řečeno, vyvážející výrobci tvrdili, že jelikož je fond OPPF financován výhradně z vývozní dávky, kterou hradí mimo jiné výrobci bionafty, není výrobcům bionafty poskytována výhoda, jelikož platí do fondu více, než kolik z něj dostávají. Podle vyvážejících výrobců je fond OPPF financován soukromě, a Komise by proto měla odečíst částky odvedené do fondu OPPF na úrovni skupiny. Vyvážející výrobci rovněž tvrdili, že by Komise měla odečíst částku odvedené dávky při vývozu každého produktu, na nějž se dávka vztahuje, a nikoli částku dávky uhrazené při vývozu bionafty.

(61)

Z níže uvedených důvodů Komise s tímto tvrzením nesouhlasila.

(62)

Komise za prvé zjistila, že podle platných předpisů musí dávku hradit všechny společnosti v hodnotovém řetězci surového palmového oleje, včetně výrobců bionafty. Stejně jako v případě obecného zdanění nemají podniky působící v hodnotovém řetězci surového palmového oleje na výběr, zda budou či nebudou přispívat do fondu OPPF, a proto nelze tvrdit, že tento fond je financován soukromě. Fond OPPF je místo toho financován prostřednictvím běžné činnosti indonéské vlády při výběru daňových a veřejných příjmů. Indonéská vláda ve skutečnosti nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, že příjmy získané prostřednictvím vývozní dávky jsou přímo zaúčtovány na zvláštním účtu fondu OPPF na rozdíl od souhrnného státního rozpočtu. Odečtení vývozních dávek uhrazených výrobci bionafty za účelem zjištění existence výhody by proto nebylo vhodné stejně jako odečtení všech daní odvedených příjemci.

(63)

Komise za druhé uvedla, že tvrzení, že výrobci bionafty platí do fondu OPPF více, než kolik z něj skutečně obdrželi, není každopádně věcně správné. Toto tvrzení se ve skutečnosti zakládá na celkové vývozní dávce zaplacené na úrovni skupiny za všechny produkty, na něž se vývozní dávka vztahuje. Při zohlednění pouze dávky uhrazené vyvážejícími výrobci (jednotlivě, nikoli jejich skupinou) z bionafty jsou však částky odvedené do fondu OPPF nižší než částky obdržené v rámci grantových plateb fondu OPPF.

(64)

Indonéská vláda a vyvážející výrobci, skupina Wilmar, skupina Permata a společnost PT Ciliandra Perkasa, dále uvedli, že se Komise dopustila pochybení, když dospěla k závěru, že tento program poskytuje výrobcům bionafty výhodu. Důvodem je skutečnost, že bez plateb fondu OPPF by výrobci směsí byli nuceni nakupovat bionaftu za referenční cenu bionafty. Výrobci bionafty by tak dostávali stejnou peněžní částku, jakou dostávají v současnosti, a nejsou na tom tudíž lépe, než kdyby byla situace jiná.

(65)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Komise dospěla k závěru, že správným hypotetickým srovnávacím scénářem není to, že by v případě neexistence fondu OPPF výrobci směsí platili referenční cenu bionafty. Jedním z politických cílů fondu OPPF a samotným účelem pověření k přimíchávání je podpora používání bionafty v Indonésii (na rozdíl od používání minerální nafty). Jelikož je cena minerální nafty obvykle nižší než cena bionafty, indonéská vláda zasahuje, aby výrobcům bionafty usnadnila prodej bionafty. Tyto platby zároveň přispívají k plnění závazných požadavků na přimíchávání. Samotná existence fondu OPPF prokazuje, že běžné tržní podmínky nepodporují referenční cenu bionafty, která se používá k vyrovnání transakcí mezi společnostmi Pertamina/AKR a výrobci bionafty. Bez pověření k přimíchávání by tudíž výrobci směsí neměli vůbec žádnou pobídku k nákupu bionafty. Bez fondu OPPF a jeho plateb by proto prodej bionafty na domácím trhu neexistoval. Výrobci bionafty by museli soutěžit s výrobci minerální nafty. Nebýt fondu OPPF a programu zavedeného indonéskou vládou neobdrželi by výrobci bionafty dodatečné finanční prostředky do výše referenční ceny bionafty stanovené indonéskou vládou.

(66)

Podle názoru Komise by podle správného hypotetického srovnávacího scénáře na tom byli výrobci bionafty během období šetření i po něm hůře. Pro výrobce bionafty pověření k přimíchávání ve skutečnosti znamená, že mají předvídatelný a spolehlivý zdroj příjmů prostřednictvím zaručeného prodeje. Celkové příjmy z prodeje na domácím trhu, tj. částku vyplacenou výrobci směsí a grant poskytnutý fondem OPPF, mimoto stanoví indonéská vláda předem, což dodavatele bionafty účinně chrání před běžným kolísáním cen, jemuž by jinak čelili na volném trhu za předpokladu, že by takovýto trh existoval.

(67)

Komise se v tomto ohledu také domnívala, že výpočet referenční ceny bionafty hrazené nezávislým dodavatelům neodráží poptávku a nabídku za běžných tržních podmínek bez zásahu vlády. Společnost Pertamina není bez ohledu na to, zda obdržela výhodu, či nikoli, ve skutečnosti ochotna platit za bionaftu referenční cenu, nýbrž pouze nižší cenu. Toto zjištění potvrdila rovněž indonéská vláda během inspekce na místě, když uvedla, že pokud by společnost Pertamina nakupovala bionaftu za referenční cenu bionafty, byla by ztrátová. Toto tvrzení dokládá, že za nenarušených tržních podmínek by tržní cena bionafty byla podstatně nižší než referenční cena bionafty, jakou v současné době stanovila indonéská vláda.

(68)

Z tvrzení indonéské vlády Komise vyvodila, že by žádný kupující – stejně jako společnost Pertamina – nebyl schopen vykonávat ziskovou činnost, pokud by cenou bionafty byla referenční cena stanovená indonéskou vládou. V Indonésii by se proto neprodávala žádná bionafta, a výrobci bionafty by tudíž neměli žádné příjmy, nebo by byly ceny bionafty nižší než úroveň stanovená indonéskou vládou. Jelikož v Indonésii indonéská vláda stanoví a uplatňuje povinnost týkající se přimíchávání (viz 49. a 50. bod odůvodnění prozatímního nařízení), je první scénář velmi nepravděpodobný. Komise se tudíž domnívala, že pokud by režim, který je předmětem analýzy, neexistoval, je nejpravděpodobnějším hypotetickým srovnávacím scénářem to, že by ceny bionafty byly nižší.

(69)

Komise zejména zjistila, že referenční ceny, které indonéská vláda používá ke stanovení výše grantu vyplaceného fondem OPPF, neodrážejí tržní cenu, jelikož vzorec pro jejich výpočet se nezakládá na nezkreslené situaci na trhu. Důvodem je skutečnost, že na straně jedné je narušen celý trh, předcházející i navazující, a nemůže být proto reprezentativní pro obvyklé, konkurenční tržní podmínky. Komise se na druhou stranu domnívala, že výše nákladů na přeměnu vypočítaná indonéskou vládou v rámci vzorce používaného k výpočtu referenční ceny bionafty (průměrná cena surového palmového oleje na domácím trhu a poplatek za zpracování ve výši 100 USD za tunu, který se k ní připočítává) je příliš vysoká. Komise ověřila skutečné náklady na zpracování u některých vyvážejících výrobců a zjistila, že výpočet indonéské vlády tyto náklady nadhodnocuje. V období šetření činily skutečné náklady na zpracování v průměru 60 USD až 80 USD za tunu (10).

(70)

I za předpokladu, že by Komise souhlasila s tvrzením, že kombinované platby výrobců směsí a fondu OPPF představují úhradu ceny bionafty (což není pravda), musela by nicméně dospět k závěru, že „cena“ placená dodavatelům bionafty je nadměrná.

(71)

Komise proto vyvodila závěr, že existence programu zajišťuje, že se výrobci bionafty nacházejí v lepší situaci, než v jaké by byli jinak, a poskytuje jim tudíž výhodu.

(72)

Indonéská vláda a všichni vyvážející výrobci rovněž tvrdili, že i kdyby výhoda existovala, byla by zcela přenesena na výrobce směsí (společnosti Pertamina a AKR). Důvodem je skutečnost, že výrobci bionafty údajně dostávají tržní cenu bionafty, zatímco výrobci směsí mají prospěch z jejího pořizování za nižší cenu (tj. za referenční cenu minerální nafty).

(73)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Jak již bylo projednáno v 195. až 201. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a rovněž v 67. bodě odůvodnění, Komise zastávala názor, že v Indonésii neexistuje skutečná tržní cena bionafty, jelikož indonéská vláda reguluje a narušuje celý hodnotový řetězec surového palmového oleje a bionafty. Komise každopádně zjistila, že jedinou cenou, která na trhu existuje, je cena hrazená výrobci směsí (tj. referenční cena minerální nafty).

(74)

Pokud jde o tvrzení, že program zvýhodňuje výrobce směsí, kteří za bionaftu, kterou pořizují, nakonec platí nižší cenu, Komise uvedla, že otázka, zda má z tohoto programu prospěch (také) společnost Pertamina nebo AKR, není předmětem tohoto šetření, jelikož se nejedná o vyvážející výrobce dotčeného výrobku.

(75)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda, společnost PT Ciliandra Perkasa, skupina Permata a skupina Wilmar uvedly, že se Komise dopustila pochybení, když dospěla k závěru, že fond OPPF poskytuje výrobcům bionafty výhodu, jelikož:

(76)

Komise posoudila hypotetický srovnávací scénář uvedený v poskytnutých konečných informacích, který je objasněn v 65. bodě odůvodnění. Komise však měla za to, že tvrzení indonéské vlády dále potvrzuje, že fond OPPF poskytuje výrobcům bionafty výhodu. Tvrzení indonéské vlády se zakládá na dvou hlavních prvcích: 1) výrobci bionafty nemají právní povinnost prodávat bionaftu na domácím trhu a 2) výrobci bionafty jsou racionálně jednajícími hospodářskými subjekty, které usilují o maximalizaci svého zisku.

(77)

Komise tyto dva prvky předložené indonéskou vládou nezpochybnila. Podle názoru Komise je skutečnost, že i přes neexistenci právní povinnosti tak činit se racionálně jednající hospodářské subjekty jako výrobci bionafty rozhodnou účastnit programu OPPF, názorným a nezpochybnitelným důkazem toho, že se jedná o nejlepší možnost podnikání.

(78)

Pokud (jak tvrdila indonéská vláda a Komise nemá důvod toto zpochybnit) „výrobci bionafty v soukromém vlastnictví (z nichž jsou mnozí součástí nadnárodních skupin) usilují o maximalizaci zisku“ (11), pak to znamená, že účast v programu OPPF je nejziskovějším způsobem podnikání, který mají k dispozici. V případě jakéhokoli hypotetického srovnávacího scénáře by se tudíž výrobci bionafty nacházeli v méně výhodném postavení. Pokud by tomu tak nebylo, každý racionálně jednající hospodářský subjekt, který nepodléhá žádným právním omezením, by zvolil tuto ziskovější možnost, místo aby se rozhodl pro účast v režimu.

(79)

Komise proto vyvodila závěr, že výrobci bionafty jsou na tom v rámci tohoto režimu lépe bez ohledu na alternativní hypotetický srovnávací scénář. Komise tudíž potvrdila svůj závěr, že fond OPPF poskytuje výrobcům bionafty výhodu.

(80)

Co se týká tvrzení indonéské vlády, že náklady na přeměnu použité ve vzorci pro výpočet referenční ceny bionafty nejsou nadměrné, Komise uvedla, že se domnívá, že platby z fondu OPPF pro výrobce bionafty představují grant a nejsou součástí protiplnění za nákup bionafty. Podle názoru Komise tudíž pro určení existence výhody není podstatné, zda jsou tyto náklady na přeměnu nadměrné, či nikoli.

(81)

I kdyby se Komise řídila argumentací indonéské vlády, že v tomto případě výhoda neexistuje, neboť platby z fondu OPPF představují protiplnění za nákup bionafty, každopádně zjistila, že se výše nákladů na přeměnu pravidelně nemění a že je stanovena na 100 USD za tunu od 21. března 2016. Komise uznala, že indonéská vláda během inspekce na místě tvrdila, že náklady na přeměnu jsou každoročně revidovány. Komise se však domnívala, že výsledek této revize neodráží situaci na trhu, jelikož výše nákladů na přeměnu je vyšší než skutečné náklady vynaložené výrobci bionafty, jak je objasněno v 69. bodě odůvodnění.

(82)

Indonéská vláda také tvrdila, že rozpětí nákladů na přeměnu získané Komisí nepovažuje za reprezentativní. Komise v tomto ohledu nejprve uvedla, že indonéská vláda nepředložila na podporu svého tvrzení žádné faktické důkazy. Komise za druhé konstatovala, že tyto náklady ověřila během inspekcí na místě, které se uskutečnily v prostorách některých výrobců bionafty. V zájmu jasnosti se uvádí, že Komise za účelem získání těchto nákladů odečetla hodnotu glycerinu vyprodukovaného v procesu rafinace surového palmového oleje na bionaftu (12).

(83)

Na základě výše uvedených skutečností by výhoda ve prospěch výrobců bionafty existovala i za předpokladu, že by Komise souhlasila s tvrzením indonéské vlády, že platby z fondu OPPF představují protiplnění za nákup bionafty, což není pravda. Kdyby pověření k přimíchávání neexistovalo, nezískali by výrobci bionafty z fondu OPPF náhradu v plné výši.

(84)

Skupina Wilmar dodatečně tvrdila, že stanovená referenční cena domácí indonéské bionafty zohledňuje a úzce sleduje dynamiku nezkresleného trhu. Komise zjistila, že indonéský domácí trh s bionaftou je zcela regulovaný, od ceny surového palmového oleje po cenu bionafty a poptávku po ní. Dodavatelé bionafty musí prodávat určitá množství za určitou cenu, která je vypočítána podle předem stanoveného vzorce, a to na základě prvků, které nejsou v souladu se situací na trhu. Komise proto trvala na svém závěru, že referenční cena stanovená indonéskou vládou neodráží cenu, která by existovala za nezkreslených tržních podmínek. Důvodem je zejména skutečnost, že se Komise domnívala, že jediným spolehlivým zástupným indikátorem nezkreslené ceny na domácím trhu je cena, kterou platí výrobci směsí. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(85)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda a skupina Wilmar tvrdily, že se Komise dopustila chyby, když nepovažovala za relevantní skutečnost, že fond OPPF poskytuje výhodu rovněž výrobcům směsí. Podle indonéské vlády samotná skutečnost, že fond OPPF má zvýhodňovat (rovněž) výrobce směsí, znamená, že platbu z něj nelze považovat za grant.

(86)

Jak je uvedeno v 64. až 74. bodě odůvodnění, Komise se domnívala, že to, zda výrobci směsí získali na základě dotyčného programu výhodu, není pro účely tohoto šetření podstatné. Je nesporné, že fond OPPF poskytuje grant ve prospěch výrobců bionafty, a to grant, který by bez programu neexistoval. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(87)

Všichni vyvážející výrobci tvrdili, že Komise pochybila při výpočtu výše výhody získané vyvážejícími výrobci, jelikož do něj zahrnula peněžní částku vyplacenou fondem OPPF jako náhradu za náklady na dopravu. Podle vyvážejících výrobců představují tyto finanční prostředky pouze náhradu za náklady, které již vynaložili, a nejedná se tudíž o výhodu. Jeden vyvážející výrobce mimoto uvedl, že se tyto náklady považují za vynaložené náklady, které jsou způsobilé pro režim subvencí, a podle čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení by proto měly být vyloučeny.

(88)

Z níže objasněných důvodů Komise s tímto tvrzením nesouhlasila, jelikož náklady na dopravu vynaložené výrobci bionafty nepovažuje za „poplatky za podání žádosti nebo jiné náklady, které byly nezbytně vynaloženy, aby vznikl nárok na poskytnutí subvence nebo aby byla získána“.

(89)

Komise za prvé uvedla, že pokyny pro výpočet výše subvence v šetřeních týkajících se vyrovnávacího cla (dále jen „pokyny“) objasňují, že „jedinými náklady nebo poplatky, které mohou být obvykle odečteny, jsou poplatky placené přímo vládě v období šetření. Je třeba prokázat, že za účelem získání subvence je tato platba povinná. Platby soukromým subjektům, například právníkům, účetním, vynaložené v souvislosti se žádostí o subvence, tudíž nejsou odpočitatelné.“ (13)

(90)

V rozporu s tím, co je stanoveno v pokynech, nejsou dotyčné náklady na dopravu placeny přímo indonéské vládě, nýbrž soukromým společnostem. Vyvážející výrobce rovněž nevysvětlil, jak jsou tyto náklady na dopravu „povinné“ pro získání subvence.

(91)

Komise zastávala za druhé názor, že náklady na dopravu představují spíše náklady, které výrobci bionafty obvykle vykládají v rámci svých obchodních transakcí s výrobci směsí. Náklady na dopravu jsou obvykle součástí kupní ceny/smlouvy, a Komise proto nevidí objektivní důvod pro jejich úhradu. Výše finančních prostředků vyplacených fondem OPPF jako náhrada nákladů na dopravu proto představuje výhodu.

(92)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem bylo toto tvrzení zamítnuto a Komise dospěla k závěru, že náhrada nákladů na dopravu, které vynaložili výrobci bionafty, se při výpočtu výhody neodečítá. Finanční prostředky, které výrobcům bionafty poskytuje agentura pro správu fondu, nepokrývají pouze rozdíl mezi referenční cenou minerální nafty a referenční cenou bionafty, nýbrž také náklady na dopravu, a to v rámci téhož grantu.

(93)

Vyvážející výrobci rovněž uvedli, že jim v souvislosti s platbami fondu OPPF vznikají náklady na úvěry. Podle výrobců bionafty je důvodem skutečnost, že fond OPPF vyplácí grantovou platbu několik měsíců poté, co výrobci vystavili fakturu příslušnému výrobci směsí.

(94)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila, neboť trvala na svém závěru, že platby fondu OPPF představují grant, a nikoli platbu za nákup zboží. Komise se proto domnívala, že by vyvážející výrobci neměli v prvé řadě tyto granty vůbec obdržet a že s těmito granty nelze spojit žádné náklady na úvěry.

(95)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je toto tvrzení zamítnuto a Komise dospěla k závěru, že údajné náklady na úvěry vynaložené výrobci bionafty se při výpočtu výhody neodečítají.

(96)

Komise proto trvala na svých zjištěních, že podpora indonéské vlády určená pro odvětví bionafty, která je poskytována přímým převodem finančních prostředků prostřednictvím „fondu na podporu bionafty“ (Biodiesel Subsidy Fund), představuje napadnutelnou subvenci, jak je uvedeno v 80. až 83. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(97)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda, společnost PT Ciliandra Perkasa, skupina Permata a skupina Wilmar tvrdily, že se Komise dopustila pochybení, když zamítla tvrzení vyvážejících výrobců, že by Komise měla při výpočtu výhody odečíst náklady na dopravu a náklady na úvěry. Podle indonéské vlády je důvodem skutečnost, že tyto náklady jsou nezbytné pro získání grantu.

(98)

Komise toto tvrzení již projednala v 89. bodě odůvodnění. Kromě toho, co již bylo objasněno v 91. bodě odůvodnění, Komise poznamenala, že podle pokynů „jedinými náklady nebo poplatky, které mohou být obvykle odečteny, jsou poplatky placené přímo vládě v období šetření“. V tomto případě nejsou náklady na dopravu placeny vládě, nýbrž soukromým stranám a poté jsou hrazeny indonéskou vládou. Komise proto trvá na svém závěru, že se náklady na dopravu nepovažují za náklady, které lze podle pokynů odečíst. Uvedené tvrzení se proto zamítá.

(99)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda tvrdila, že se Komise dopustila chyby, když při výpočtu výhody obdržené v rámci tohoto režimu neodečetla příspěvky do fondu OPPF. Tyto příspěvky však souvisely s platbou vývozních dávek uložených indonéskou vládou na různé výrobky ze surového palmového oleje, které jsou vyváženy z Indonésie. Tyto dávky proto byly vybrány u mnoha jiných výrobků, než je výrobek, který je předmětem šetření. Jak je objasněno v 64. bodě odůvodnění prozatímního nařízení a blíže vysvětleno výše v 62. bodě odůvodnění, tyto dávky jsou veřejnými prostředky. Tento bod je správný bez ohledu na to, který vládní orgán odpovídá za jejich výběr. Byl proto vyvozen závěr, že není vhodné odečíst od obdržených výhod příspěvky do fondu OPPF. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(100)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda také tvrdila, že se Komise dopustila chyby, když ke stanovení výše subvence použila obrat u bionafty. Bylo uvedeno, že by se měl použít celkový obrat výrobců bionafty (a tudíž obrat zahrnující jiné výrobky než bionaftu). Subvence z fondu OPPF však byly poskytnuty pouze z toho důvodu, že výrobci prodali bionaftu. Komise měla tudíž za to, že ve svém výpočtu použila správný obrat, a toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(101)

Komise konstatovala, že indonéská vláda nepředložila na podporu svých tvrzení žádné další argumenty, a potvrdila proto svá zjištění uvedená v 95. bodě odůvodnění.

(102)

Po poskytnutí prozatímních informací indonéská vláda a většina vyvážejících výrobců tvrdila, že se Komise dopustila pochybení, pokud jde o hodnocení vývozních omezení, která uložila indonéská vláda na surový palmový olej a jeho deriváty, jako napadnutelné subvence. Podle indonéské vlády a vyvážejících výrobců je tomu tak proto, že podle ustálené judikatury WTO se vývozní omezení nepovažují za napadnutelné subvence.

(103)

Co se týká tohoto tvrzení, Komise uvedla, že v prozatímním nařízení se vývozní omezení sama o sobě nepokládají za napadnutelné subvence. Komise se spíše domnívala, že uložení vývozních omezení (jako jsou vývozní daně a dávky) představuje jeden ze způsobů nebo nástrojů, které indonéská vláda používá k poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou. Komise zjistila (viz 172. bod odůvodnění prozatímního nařízení), že vzhledem k dostupným důkazům v tomto šetření a v souladu s judikaturou EU a WTO představuje poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou napadnutelnou subvenci.

(104)

Komise se bude níže zabývat tvrzeními zúčastněných stran, pokud jde o předběžná zjištění Komise, že podpora indonéské vlády určená pro odvětví výroby bionafty prostřednictvím poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou představuje finanční příspěvek podle čl. 3 odst. 1 písm. a) bodu iv) základního nařízení a/nebo příjmovou nebo cenovou podporu podle čl. 3 odst. 1 písm. b) základního nařízení. Komise se bude zabývat rovněž tvrzeními ohledně chyb při určování výhody.

(105)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda a skupina Permata uvedly, že vývozní omezení uložená vládou nemohou představovat finanční příspěvek. Komise v tomto ohledu podotkla, že toto tvrzení není pro účely projednávané věci relevantní. Důvodem je skutečnost, že Komise dospěla k závěru, že finanční příspěvek poskytnutý indonéskou vládou ve prospěch vyvážejících výrobců vyplývá z poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(106)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda, skupina Permata a skupina Wilmar uvedly, že Komise neprokázala existenci finančního příspěvku. Podle názoru respondentů je důvodem toto:

(107)

Co se týká tvrzení uvedeného v písmenu a), Komise uvedla, že v období šetření byla vývozní dávka v platnosti a byla vybírána. Tvrzení indonéské vlády, že v období šetření nebyla vývozní omezení uložena, není z věcného hlediska správné, jelikož vývozní dávka byla v období šetření zavedena a měla účinek.

(108)

Komise s druhou částí tohoto argumentu nesouhlasila. Pokud by již indonéská vláda neměla v úmyslu ukládat u surového palmového oleje a derivátů vývozní omezení, zrušila by příslušné právní předpisy. Dočasné stanovení sazby vývozní dávky a vývozní daně na nulu naznačuje, že indonéská vláda má v úmyslu využívat tato omezení i v budoucnu. Toto zjištění dokládají také veřejná prohlášení členů indonéské vlády. V jednom tiskovém článku ze dne 25. září 2019 se například uvádí toto: „Vláda se rozhodla pozastavit do příštího roku vývozní daň uloženou na surový palmový olej a jeho deriváty, aby snížila finanční zátěž producentů palmového oleje v době poklesu cen surového palmového oleje na světovém trhu. Darmin Nasution, ministr pro hospodářskou koordinaci, v úterý v Jakartě uvedl, že vývozní daň byla pozastavena do ledna příštího roku, jelikož vláda oficiálně zahajuje provádění povinného programu týkajícího se bionafty B-30. Pan Darmin uvedl, že doufá, že provádění politiky týkající se bionafty B-30, která má podle očekávání významně zvýšit poptávku po palmovém oleji, povede k růstu cen palmového oleje na domácím trhu. Rovněž uvedl, že pozastavení vývozní daně schválil prezident Joko „Jokowi“ Widodo. Na základě nařízení ministerstva financí z roku 2019 by vláda uložila vývozní daň ve výši 25 USD za tunu, pokud by se ceny pohybovaly v rozmezí od 570 USD do 619 USD za tunu, a ve výši 50 USD, pokud cena přesáhne 619 USD za tunu. Dne 20. září činila cena surového palmového oleje 574,9 USD za tunu a očekává se, že do konce tohoto roku mírně klesne na 570 USD za tunu. Ministr proto požadoval revizi nařízení s cílem umožnit pozastavení vývozní daně, jelikož v případě, že by se vycházelo z výše uvedeného cenového vzorce, bylo by dosud použitelné.“ (14)

(109)

Toto tvrzení rovněž prokazuje přímou souvislost mezi uložením vývozních omezení (spolu s ostatními prvky k vyvolání konkrétního chování dodavatelů surového palmového oleje) a skutečnou výší cen na domácím trhu. Prokazuje rovněž to, že indonéská vláda dotyčné nástroje používá, aby ovlivnila výši těchto cen.

(110)

Navzdory tvrzení indonéské vlády a skupiny Wilmar v reakci na poskytnutí konečných informací dospěla Komise k závěru, že indonéská vláda hodlá v budoucnu nadále uplatňovat vývozní dávku a případně i vývozní daň. Skutečnost, že indonéská vláda daně a dávky dočasně nevybírala, nemůže rovněž s ohledem na to, že se jedná pouze o některé z nástrojů, které indonéská vláda používá k poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou, proto zpochybnit existenci finančního příspěvku.

(111)

Podle všech vyvážejících výrobců se tvrzení Komise ohledně pověření nebo usměrnění zakládá na nesprávném zjištění, že daň a vývozní dávka ze surového palmového oleje a jeho derivátů, které uložila indonéská vláda, jsou určeny na podporu odvětví výroby bionafty. Skupiny Wilmar a Permata mimoto tvrdily, že Komise nesprávně konstatovala, že ceny surového palmového oleje na domácím trhu stanoví fakticky společnost PT Perkebunan Nusantara, výrobce surového palmového oleje, který je zcela ve vlastnictví indonéské vlády (dále jen „společnost PTPN“).

(112)

Co se týká prvního tvrzení, vyvážející výrobci dále upřesnili, že během období šetření byla vývozní daň nulová, a pro posouzení není tudíž relevantní. Vývozní dávka naopak nulová nebyla a každopádně nebyla určena na podporu odvětví výroby bionafty, nýbrž k financování fondu OPPF.

(113)

Komise v 88. bodě odůvodnění prozatímního nařízení uznala, že v období šetření byla vývozní daň nulová. Ačkoli v období šetření nebyla vývozní daň s ohledem na zvláštní situaci na trhu zavedena, představuje důkaz o nástrojích, které indonéská vláda používá k tomu, aby přiměla dodavatele surového palmového oleje k poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou. Komise mimoto zjistila, že vývozní daň, třebaže byla v období šetření nulová, nebyla indonéskou vládou zrušena. Komise rovněž uvedla, že (jak je projednáno v 117. až 121. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) nebylo zpochybněno, že záměrem indonéské vlády je využívání vývozní daně k udržování cen surového palmového oleje na domácím trhu na uměle nízké úrovni.

(114)

Co se týká vývozní dávky, Komise zjistila, že ačkoli v právních předpisech, které vývozní dávku ukládají, není výslovně uvedeno, že je určena na podporu odvětví výroby bionafty prostřednictvím poskytování surového palmového oleje za nižší ceny, vývozní dávky, které jsou součástí fondu OPPF, fakticky podporují výhradně odvětví výroby bionafty, a to prostřednictvím grantů vyplacených z fondu OPPF. Během šetření mohla Komise skutečně ověřit, že navzdory širší formální oblasti působnosti podporoval fond OPPF v období šetření téměř výhradně odvětví výroby bionafty.

(115)

Zavedení vývozní dávky indonéskou vládou v roce 2015 se mimoto časově shodovalo s obdobím, kdy byly indonéské ceny surového palmového oleje téměř stejné jako světové ceny. Jak již bylo prokázáno v 64. až 68. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, vývozní dávka není posuzována odděleně, nýbrž jako součást širšího souboru opatření určených na podporu odvětví výroby bionafty a k regulaci cen surového palmového oleje na domácím trhu.

(116)

Komise mimoto zjistila, že v praxi dosáhla vývozní dávka zamýšleného cíle spočívajícího ve snížení cen surového palmového oleje na domácím trhu. Ve své analýze mohla Komise v prvé řadě zjistit rozdíl mezi cenami na domácím trhu a vývozními cenami indonéského surového palmového oleje. Komise se domnívala, že tento cenový rozdíl lze vysvětlit skutečností, že samotné uložení vývozní dávky stlačilo ceny na domácím trhu tím, že se surový palmový olej udržuje uměle v zemi za nízké ceny stanovené indonéskou vládou, kterými se dodavatelé surového palmového oleje fakticky řídí.

(117)

Skutečnost, že indonéská vláda vývozní daň nezrušila, nýbrž ji pouze stanovila v nulové výši, jednoznačně prokazuje, že má stále v úmyslu udržovat ceny surového palmového oleje na nízké úrovni. Poté, co indonéská vláda zavedla dva nástroje, které mají stejný dopad na ceny surového palmového oleje na domácím trhu, a dosáhla požadovaného účinku, se racionálně rozhodla zachovat nástroj s nejširším spektrem žádoucích účinků (tj. udržování nízkých cen surového palmového oleje a financování fondu OPPF), tj. vývozní dávku.

(118)

Komise proto potvrdila, že celkový systém vývozních omezení zavedený indonéskou vládou má zvýhodnit odvětví výroby bionafty udržováním cen surového palmového oleje na domácím trhu na uměle nízké úrovni (na rozdíl od pouhého vedlejšího účinku vládních opatření k výběru veřejných příjmů).

(119)

Co se týká tvrzení, že ceny surového palmového oleje na domácím trhu nejsou fakticky stanoveny indonéskou vládou, skupina Wilmar dále tvrdila, že závěr Komise není správný, jelikož:

(120)

Co se týká tvrzení v písmenu a), Komise připomenula, že jak je uvedeno v 91. až 99. a 126. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, musela vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany dodavatelů surového palmového oleje a společnosti PTPN vycházet z dostupných údajů. Ve svých připomínkách k prozatímnímu nařízení žádný vyvážející výrobce nepředložil důkazy ohledně toho, jak sestavuje své nabídky na surový palmový olej, kromě neurčitého tvrzení, že obvykle vycházejí z „cen na mezinárodním trhu“.

(121)

Jelikož Komise neměla k dispozici žádné ověřitelné důkazy dokládající toto tvrzení, dotyčné tvrzení zamítla. Místo nezávislého stanovování svých cen s ohledem na mezinárodní ceny sledují dodavatelé surového palmového oleje ve skutečnosti ceny určené společností PTPN.

(122)

Co se týká tvrzení uvedeného v písmenu b), Komise v 133. bodě odůvodnění prozatímního nařízení objasnila, že společnost PTPN nemá ve skutečnosti povinnost podat protinabídku s vyšší cenou, pokud jsou obdržené nabídky nižší než „cenová představa“ pro daný den. Komise během inspekce na místě skutečně potvrdila, že společnost PTPN pravidelně přijímala nabídky nižší než takováto cena.

(123)

Komise mimoto uvedla, že (jak je uvedeno v oddíle 3.3.2 prozatímního nařízení) použila ustanovení čl. 28 odst. 1 základního nařízení, jelikož společnost PTPN neodpověděla na dodatek B připojený k antisubvenčnímu dotazníku (dotazník pro dodavatele palmového oleje) pro všechny dodavatele a distributory palmového oleje. Během inspekce na místě v prostorách indonéské vlády společnost PTPN mimoto nevysvětlila, jak pro daný den stanoví „cenovou představu“ u surového palmového oleje. Společnost PTPN místo toho neurčitě uvedla, že se tato představa zakládá na mezinárodních referenčních hodnotách, aniž by poskytla podrobnější informace.

(124)

Komise proto nemohla získat žádný důkaz o tom, že „cenová představa“ odráží tržní cenu vyplývající z konkurenčního nabídkového řízení. Komise místo toho zjistila, že cena surového palmového oleje na domácím trhu je nižší než kterákoli z údajných mezinárodních referenčních hodnot (včetně ceny při vývozu z Indonésie), jež údajně tvořily základ cen společnosti PTPN.

(125)

Pokud jde o tvrzení v písmenu c), Komise uvedla, že společnost PTPN neposkytla odpověď na výše zmíněný dotazník Komise. Komise proto použila dostupné údaje. Během inspekce na místě v prostorách indonéské vlády předložila společnost PTPN kopii auditovaných účetních závěrek za roky 2016 a 2017. Tyto účetní závěrky prokázaly, že společnost PTPN působí se ztrátou. V pozdější fázi, a dokonce po uplynutí lhůty pro podání připomínek k dopisu oznamujícímu, že Komise použije dostupné údaje, poskytla společnost PTPN dodatečné informace. Indonéská vláda tvrdila, že by tyto dodatečné informace měly změnit hodnocení Komise. Komise uvedla, že informace byly poskytnuty velmi pozdě a značnou dobu po uplynutí stanovených lhůt. Společnost PTPN nepředložila auditovanou účetní závěrku za rok 2018. Co se týká posledního období, Komise proto obdržela auditovanou účetní závěrku pouze za jedno čtvrtletí období šetření (poslední čtvrtletí roku 2017). Auditované účetní závěrky, které Komise obdržela, ukázaly, že společnost PTPN působí se ztrátou. Opožděné informace, které indonéská vláda předložila s ohledem na období od roku 2016 do období šetření (zejména tabulka v Excelu), se snaží prokázat, že podnikání společnosti PTPN v oblasti surového palmového oleje (na něž připadá většina jejích činností) bylo ziskové a že společnost dosáhla u prodeje na domácím trhu i při prodeji na vývoz stejného zisku. Tyto informace však nebyly doloženy auditovanými účetními závěrkami. Informace poskytnuté na základě auditovaných účetních závěrek naopak potvrdily, že společnost PTPN nebyla při prodeji surového palmového oleje zisková, nejednala tudíž stejně jako racionální hospodářský subjekt. Komise každopádně podotkla, že informace předložené v tak pozdní fázi (po připomínkách k prozatímnímu nařízení) není možné přijmout, jelikož je nelze ověřit. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(126)

Co se týká tvrzení uvedeného v písmenu d), indonéská vláda a vyvážející výrobci rovněž tvrdili, že Komise neprokázala, že chování dodavatelů surového palmového oleje nebylo racionální, jelikož tito dodavatelé byli ziskoví. Toto tvrzení se týká dodavatelů surového palmového oleje, kteří poskytli odpovědi na dotazník Komise, jakož i společnosti PTPN (15).

(127)

Komise se domnívala, že pojem neracionální chování není omezen na podnikání se ztrátou, nýbrž zahrnuje rovněž opatření, která znamenají, že podnikatelská činnost je méně výhodná (méně zisková). Komise zjistila jasný cenový rozdíl mezi cenami surového palmového oleje na domácím trhu v Indonésii a jeho vývozními cenami, takže v případě, že by vývozní dávka uložena nebyla, byl by prodej na vývoz pro dodavatele surového palmového oleje ziskovější.

(128)

Zjištění, že systém vývozních omezení, který zavedla indonéská vláda, účinně zabraňuje racionálnímu chování domácích producentů surového palmového oleje, dokládá mimoto skutečnost, že se v důsledku zrušení vývozní dávky podle očekávání vývoz zvýší. V tomto ohledu bylo v nedávném tiskovém článku uvedeno toto: „Generální tajemník Togar Sitanggang sdělil, že indonéské sdružení palmového oleje, GAPKI, předpokládá, že vývoz surového palmového oleje ze země může po snížení vývozní dávky na nulu z dřívějších 50 USD za tunu stoupnout o 10 % až 15 %. Pan Sitanggang odhadl, že indonéský měsíční vývoz surového palmového oleje již vzrostl o 800 000 tun až 900 000 tun oproti dřívějšímu průměru ve výši 700 000 tun. Pan Sitanggang dodal, že by nebylo překvapivé, kdyby měsíční vývoz surového palmového oleje dosáhl milionu tun, pokud by zůstala zachována nulová vývozní dávka‘. Indonésie již tento rok vyvezla 6 milionů tun surového palmového oleje, přibližně jednu pětinu celkového vývozu surového palmového oleje a jiných derivátů palmového oleje od začátku roku k dnešnímu dni, jak ukazují odhady GAPKI.“ (16)

(129)

Jiný tiskový článek dále potvrzuje zjištění, že účelem výběru vývozní dávky je přimět dodavatele surového palmového oleje k prodeji na domácím trhu namísto ziskovějšího prodeje na vývozním trhu. V tomto článku nezávislá analytička uvedla, že „tato zpráva (tj. stanovení vývozní dávky v nulové výši) je pozitivní pro pěstitele na předcházejícím trhu, kteří se orientují na Indonésii, jelikož by revize sazeb vývozní dávky mohla pomoci podpořit ceny surového palmového oleje na současné úrovni. Analytička Ngová však v účetním období 19F–20F neočekává u pěstitelů čistý zisk – a upozorňuje, že tato zpráva je negativní pro indonéské zpracovatele na navazujícím trhu, jelikož revidovaná dávka při nižších cenách surového palmového oleje sníží jejich výhodu v podobě marže, což je v současnosti cenový rozdíl mezi surovým palmovým olejem a zpracovanými produkty z palmového oleje. ‚Zastáváme názor, že zrušení vývozní dávky zvýší konkurenceschopnost indonéských vývozců produktů z palmového oleje, jelikož ušetří vývozní daň ve výši 20–50 USD za tunu, je-li cena surového palmového oleje nižší než 570 USD za tunu. Převážná většina úspor se pravděpodobně vrátí indonéským zemědělcům, a to prostřednictvím vyšších cen surového palmového oleje na domácím trhu‘.“ (17)

(130)

Posledně uvedený tiskový článek rovněž potvrzuje zjištění, že bylo dosaženo zamýšleného účinku vývozní dávky, a to stlačení cen surového palmového oleje na domácím trhu. Skutečnost, že existuje určitý vývoz surového palmového oleje z Indonésie, neznamená, že opatření přijatá indonéskou vládou k udržení surového palmového oleje v Indonésii nepřiměla dodavatele surového palmového oleje k neracionálnímu ekonomickému chování. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem proto Komise tato tvrzení zamítla.

(131)

Pokud jde o tvrzení v písmenu e), Komise uvedla, že na podporu svého tvrzení, že společnost PTPN jedná jako příjemce cen, skupina Wilmar pouze částečně cituje 146. bod odůvodnění prozatímního nařízení. Skupina Wilmar tak tvrdila, že Komise dospěla k závěru, který je ve skutečnosti v rozporu se závěrem uvedeným v tomto bodě odůvodnění. Konkrétně poté, co bylo uvedeno, že „ze šetření rovněž vyplynulo, že z hlediska vyjednávací síly je trh značně nevyvážený ve prospěch odběratelů surového palmového oleje“, jak správně uvedla skupina Wilmar, Komise dále upřesnila, že „(…). V této souvislosti bude mít každý odběratel značnou míru kupní síly, takže může odolat snaze svého dodavatele požadovat vyšší cenu, než je cena stanovená indonéskou vládou. Komise proto dospěla k závěru, že transparentním sdělováním denních cen surového palmového oleje stanoví indonéská vláda prostřednictvím společnosti PTPN účinně maximální denní ceny surového palmového oleje v Indonésii.“ V 146. bodě odůvodnění prozatímního nařízení se proto dospělo k opačnému závěru, než jak tvrdila skupina Wilmar. Společnost PTPN ve skutečnosti jedná jako tvůrce cen surového palmového oleje na trhu, jelikož dodavatelé surového palmového oleje navzdory struktuře trhu fakticky sledují tuto cenu (což v zásadě prokazuje, že dodavatelé surového palmového oleje mají značnou vyjednávací sílu, která není vůči odběratelům využívána).

(132)

Kromě výše uvedené faktické chyby Komise dále podotkla, že připomínka skupiny Wilmar nebyla podložena žádnými faktickými důkazy. Bez nových faktických důkazů Komise toto tvrzení zamítla.

(133)

Skupina Wilmar rovněž tvrdila, že Komise neprokázala, že indonéská vláda nutí dodavatele surového palmového oleje k poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou.

(134)

Komise uvedla, že skupina Wilmar nepředložila žádné důkazy dokládající tvrzení, že tomu tak není. Komise v tomto ohledu připomíná tvrzení EBB týkající se omezeného počtu odpovědí na dotazník, které poskytli dodavatelé surového palmového oleje. Bez spolupráce ze strany dodavatelů surového palmového oleje a na základě prvků obsažených v prozatímním nařízení se Komise domnívala, že existují významné důkazy prokazující, že dodavatelé surového palmového oleje jsou indonéskou vládou pověřeni nebo usměrněni, aby poskytovali surový palmový olej za cenu nižší než přiměřenou, a to v zájmu cílů politiky indonéské vlády spočívajících v podpoře rozvoje odvětví výroby bionafty.

(135)

Komise mimoto uvedla, že tvrzení skupiny Wilmar je v rozporu s nezpochybněným faktickým zjištěním, že se prakticky veškeré domácí nákupy surového palmového oleje v Indonésii uskutečňují za denní ceny společnosti PTPN, které jsou upraveny o náklady na dopravu, jak je projednáno v 168. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Pokud by bylo tvrzení skupiny Wilmar správné a dodavatelé surového palmového oleje by jednali zcela nezávisle na usměrnění ze strany vlády, nebylo by možné vysvětlit takovéto dokonalé sladění cen surového palmového oleje na trhu, který je roztříštěný.

(136)

Komise proto toto tvrzení zamítla.

(137)

Skupina Wilmar také tvrdila, že Komise neprokázala pověření nebo usměrnění dodavatelů surového palmového oleje, pokud jde o poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou. Tvrzení skupiny Wilmar vychází v zásadě ze skutečnosti, že 1) společnost PTPN není tvůrcem cen, a surový palmový olej není tudíž poskytován za cenu nižší než přiměřenou, a 2) dodavatelům surového palmového oleje není bráněno v prodeji na vývozním trhu.

(138)

Komise se již těmito body zabývala a v 127. až 135. bodě odůvodnění je zamítla. Komise měla tudíž za to, že tvrzení skupiny Wilmar vychází z nesprávných údajů a nelze je přijmout. Důkazy, které byly v tomto šetření k dispozici, prokázaly, že společnost PTPN jedná jako tvůrce cen surového palmového oleje na trhu a že možnost dodavatelů surového palmového oleje vyvážet surový palmový olej je oslabena opatřeními, která přijala indonéská vláda.

(139)

Obdobná tvrzení předložila indonéská vláda, společnosti PT Intibenua Perkasatama a PT Musim Mas (dále jen „skupina Musim Mas“) a skupina Permata. Ve svých připomínkách indonéská vláda tvrdila, že ceny surového palmového oleje určují tržní síly a že odběratelé obvykle formulují své cenové představy na základě cen na mezinárodním trhu.

(140)

Komise se již podobnými argumenty zabývala v 62. až 96. bodě odůvodnění a dospěla k závěru, že je nelze přijmout. Stejný závěr platí i pro tvrzení indonéské vlády. Komise znovu uvedla, že indonéská vláda nepředložila na podporu svého tvrzení žádné nové důkazy.

(141)

Indonéská vláda tvrdila, že Komise neprokázala existenci prokazatelné souvislosti mezi chováním producentů surového palmového oleje a opatřeními indonéské vlády. Komise v tomto ohledu znovu poukázala na zjištění uvedené v 168. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, které je zopakováno v 137. bodě odůvodnění. Podle názoru Komise představuje skutečnost, že všichni nezávislí dodavatelé surového palmového oleje prakticky vždy sledují ceny společnosti PTPN, nesporný důkaz o existenci takovéto souvislosti (a o to více na trhu, který je roztříštěný, a to jak z hlediska počtu dodavatelů surového palmového oleje, tak i ze zeměpisného hlediska – několik ostrovů). To platí o to více v situaci, kdy ceny surového palmového oleje na domácím trhu neodrážejí to, co by představovalo nezkreslenou tržní cenu, pokud by neexistovala cílená opatření indonéské vlády.

(142)

Ve svém podání indonéská vláda rovněž tvrdila, že Komise nařídila indonéské vládě a nezávislým dodavatelům surového palmového oleje, aby poskytli podrobné informace, tyto informace však neověřila. Indonéská vláda dále uvedla, že Komise při vyvozování svých zjištění k těmto informacím vůbec nepřihlížela. Indonéská vláda konečně uvedla, že Komise údajně použila na indonéskou vládu článek 28 základního nařízení, neboť uvedená vláda nevyžadovala další odpovědi tohoto typu a ani si nevyžádala další informace od společnosti PTPN.

(143)

Komise se v tomto ohledu domnívala, že toto tvrzení není věcně správné. Komise analyzovala všechny odpovědi, které obdržela od dodavatelů surového palmového oleje. Komise však konstatovala, že navzdory všem zaslaným upomínkám neposkytli dodavatelé surového palmového oleje vyjma jednoho veřejně přístupnou verzi svých odpovědí. Na základě čl. 29 odst. 3 základního nařízení může Komise nezohlednit poskytnuté informace, pro něž strana, která je předložila, neposkytla náležité shrnutí. Velká většina odpovědí byla mimoto neúplná a mnoho z nich neobsahovalo žádné informace o ziskovosti. Komise proto nemohla z těchto odpovědí vyvodit žádný závěr. Nedostatečná spolupráce ze strany indonéské vlády a dodavatelů surového palmového oleje byla ve skutečnosti dalším důkazem, že se dodavatelé surového palmového oleje řídí pokyny indonéské vlády na podporu výrobců bionafty.

(144)

Stejně tak je neodůvodněné tvrzení indonéské vlády, že Komise nezohlednila odpověď společnosti PTPN. Jak bylo objasněno výše, Komise několikrát neúspěšně žádala společnost PTPN o spolupráci. Jak je uvedeno v 29. a 30. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise uvedla, že společnost PTPN, kterou zcela vlastní indonéská vláda, neodpověděla na dodatek B dotazníku indonéské vlády ve stanovené lhůtě. Komise proto zaslala indonéské vládě dopis podle článku 28, který se omezil na konkrétní informace, jež nebyly poskytnuty. Jak je uvedeno v 98. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, indonéská vláda poskytla pro společnost PTPN odpověď na dodatek B dne 30. června 2019. To bylo dlouho po uplynutí lhůty pro poskytnutí těchto informací (14. března 2019) a po uskutečnění inspekce na místě v prostorách indonéské vlády. Podání bylo proto předloženo dlouho po uplynutí lhůty, nebylo možné je ověřit a indonéská vláda nejednala podle svých nejlepších schopností v souladu s článkem 28 základního nařízení. Komise každopádně použila všechny důkazy předložené společností PTPN, které bylo možno ověřit. Komise proto informace poskytnuté společností PTPN řádně posoudila spolu s dalšímu dostupnými údaji o trhu surového palmového oleje v Indonésii.

(145)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda, skupina Permata a skupina Wilmar tvrdily, že se Komise dopustila chyby, když zjistila pověření nebo usměrnění dodavatelů surového palmového oleje, neboť:

(146)

Komise za prvé uvedla, že vývozní dávka je výslovně navržena na podporu fondu OPPF a že fond OPPF má podporovat odvětví palmového oleje obecně, jak však bylo objasněno v 76. a 77. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, fakticky podporuje pouze odvětví výroby bionafty. Komise navíc dospěla k závěru, že podpory odvětví výroby bionafty ze strany indonéské vlády je dosaženo rovněž poskytováním surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou. Tohoto cíle je dosaženo kombinovaným účinkem různých opatření včetně vývozní dávky.

(147)

Komise proto dospěla k závěru, že uložení vývozní dávky má od počátku dva rozdílné cíle: financuje fond OPPF a je součástí souboru opatření k stlačení cen na domácím trhu. Podle názoru Komise se indonéská vláda záměrně snažila docílit tohoto účinku na trhu (což se jí podařilo) a nejedná se pouze o vedlejší účinek vládní politiky.

(148)

Co se týká tvrzení, že společnost PTPN stanoví své ceny prostřednictvím konkurenčních nabídkových řízení, a že by se proto výsledek měl pokládat za tržní cenu, Komise opakuje, že jak je uvedeno v 91. až 99. a 126. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, musela vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany dodavatelů surového palmového oleje a společnosti PTPN vycházet z dostupných údajů. Ve svých připomínkách k prozatímnímu nařízení žádný vyvážející výrobce nepředložil důkazy ohledně toho, jak sestavuje své nabídky na surový palmový olej, kromě neurčitého tvrzení, že obvykle vycházejí z „cen na mezinárodním trhu“. Nebyly však k dispozici přímé důkazy o tom, jak dodavatelé surového palmového oleje stanoví své ceny; skutkové okolnosti spíše prokazují přizpůsobení cen ceně stanovené společností PTPN.

(149)

V této souvislosti skupina Wilmar ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací zdůraznila, že se útvary Komise během inspekce na místě v jejích prostorách dotázaly, jak rozhoduje o ceně nabídky v rámci jednotlivých nabídkových řízení společnosti PTPN. Skupina Wilmar dále objasnila, že následná zpráva o inspekci nezmiňuje případné chybějící informace. Komise v tomto ohledu uvedla, že skupina Wilmar nezpochybňuje, že informace, které v této souvislosti poskytla, byly velmi neurčité. Komise mimoto zaznamenala, že skupina Wilmar nepovažovala za vhodné poskytnout podrobnější vysvětlení tohoto mechanismu ani v dalších fázích šetření, ačkoli to Komise opakovaně zmiňovala.

(150)

Jelikož Komise neměla k dispozici žádné ověřitelné důkazy dokládající toto tvrzení, dotyčné tvrzení zamítla. Místo nezávislého stanovování svých cen s ohledem na mezinárodní ceny sledují dodavatelé surového palmového oleje ve skutečnosti ceny určené společností PTPN.

(151)

Co se týká tvrzení, že společnost PTPN je zisková, Komise uvedla, že kromě toho, co již bylo uvedeno v 125. a 144. bodě odůvodnění, předložila indonéská vláda po poskytnutí konečných informací opožděně auditovanou účetní závěrku společnosti PTPN za rok 2018. Byl však obdržen překlad pouze části této účetní závěrky. Zdá se, že účetní závěrka za rok 2018 prokazuje, že společnost PTPN byla v roce 2018 zisková. Komise však toto nemohla posoudit, jelikož klíčové části účetní závěrky nebyly přeloženy a tato účetní závěrka se vztahovala na veškeré výrobky, nikoli pouze příjmy z prodeje surového palmového oleje. Jak je mimoto uvedeno výše, údaje týkající se jak prodeje surového palmového oleje, tak i celé společnosti byly poskytnuty pozdě, a nebylo je tudíž možné ověřit. Společnost PTPN navíc při šetření nespolupracovala. Komise proto dospěla k závěru, že přesnost tvrzení nelze posoudit a je třeba je zamítnout. Co se týká tvrzení uvedeného v písmenu b), Komise v 133. bodě odůvodnění prozatímního nařízení objasnila, že společnost PTPN nemá ve skutečnosti povinnost znovu nabídnout vyšší cenu, pokud jsou obdržené nabídky nižší než „cenová představa“ pro daný den. Komise během inspekce na místě skutečně potvrdila, že společnost PTPN pravidelně přijímala nabídky nižší než takováto cena. Komise navíc zjistila, že indonéská vláda může ovlivňovat a ovlivňuje rozhodnutí společnosti PTPN, pokud jde o cenovou politiku společnosti PTPN (18).

(152)

Co se týká tvrzení, že sladění cen dodavatelů surového palmového oleje s denními cenami společnosti PTPN naznačuje spíše to, že trh je nezkreslený, než pověření nebo usměrnění, Komise zjistila, že všichni nezávislí dodavatelé surového palmového oleje nabízeli cenu, která je stejná nebo nižší než cena společnosti PTPN pro daný den. Podle názoru Komise to nemůže svědčit o nezkreslené dynamice trhu: je nelogické, aby na konkurenčním trhu neprodával žádný dodavatel surového palmového oleje za cenu vyšší, než je cena stanovená konkurentem (ledaže tento konkurent skutečně stanoví maximální cenu daného zboží na trhu a vláda všem ostatním účastníkům nařídí nebo je nutí, aby tento strop dodržovali).

(153)

Pokud jde o tvrzení indonéské vlády, že producenti surového palmového oleje jsou racionálně jednajícími účastníky trhu, jelikož se 70 % surového palmového oleje vyváží, Komise uvedla, že podle veřejných zdrojů představuje domácí spotřeba surového palmového oleje 30 % produkce (19). To znamená, že producenti surového palmového oleje zcela uspokojí domácí poptávku a po uspokojení této poptávky se uchylují k vývozu. Skutečnost, že se 70 % produkce surového palmového oleje vyváží, není proto v rozporu se zjištěním, že dodavatelé surového palmového oleje jsou připraveni o možnost racionální volby, právě naopak. Pokud by se indonéští dodavatelé surového palmového oleje chovali racionálně, neuspokojovali by domácí poptávku a vyvezli by veškerou svou produkci nebo její podstatně větší část, jestliže by mohli dosáhnout vyššího zisku. Tyto potenciální dodatečné zisky z vývozu jsou limitovány vývozními omezeními, která indonéská vláda využívá k tomu, aby dodavatele surového palmového oleje přiměla k prodeji na domácím trhu a uspokojování místních potřeb. Skutečnost, že je uspokojena veškerá domácí poptávka, proto spíše naznačuje, že indonéská vláda dosáhla svého cíle spočívajícího v zásobování domácím trhu za ceny příznivé pro výrobce bionafty.

(154)

Ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací skupina Wilmar dále uvedla, že skutečnost, že po stanovení vývozní dávky v nulové výši se podíl vývozu surového palmového oleje nezvýšil, dokládá, že se Komise mýlila, když dospěla k závěru, že vývozní dávka má udržet surový palmový olej v zemi a stlačit jeho cenu.

(155)

Komise v této souvislosti uvedla, že z údajů poskytnutých skupinou Wilmar vyplývá, že domácí spotřeba vzrostla, a že tudíž vyžaduje větší podíl celkové produkce surového palmového oleje. To může podpořit tvrzení skupiny Wilmar, pokud by indonéská vláda vyjádřila záměr ukončit systém vývozních omezení. Jak je však objasněno v 108. bodě odůvodnění, indonéská vláda nemá v úmyslu mechanismus vývozních omezení ukončit. Je spíše zřejmé, že sazba v rámci systému vývozních omezení je jednoduše stanovena v nulové výši v reakci na vnější faktory, tj. celosvětový pokles cen palmového oleje. Všichni indonéští výrobci si jsou dobře vědomi toho, že tato úroveň je pouze dočasná, a proto i nadále upřednostňují uspokojování domácí poptávky.

(156)

Skupina Wilmar poskytla ve své odpovědi rovněž informace o cenách a tvrdila, že se ceny surového palmového oleje na domácím trhu od stanovení nulové sazby vývozní dávky podstatně nezvýšily. Komise tyto informace analyzovala a uvedla, že není schopna nalézt zdroj údajů, které skupina Wilmar použila; Komise proto nemohla ověřit ani posoudit jejich správnost. Komise však uvedla, že pokud by měla vycházet z těchto údajů, bez ohledu na dočasnou povahu nulové sazby vývozní dávky, tyto údaje prokazují sladění ceny na domácím trhu s vývozními cenami. Zatímco v období šetření činil průměrný rozdíl mezi oběma cenami přibližně 50 USD za tunu, z údajů poskytnutých skupinou Wilmar vyplývá, že se ceny na domácím trhu přiblížily vývozním cenám a rozdíl je nyní nižší než 20 USD za tunu. Skutečnost, že se cena na domácím trhu v absolutním vyjádření podstatně nezvýšila, je pouze důsledkem toho, že klesly světové ceny.

(157)

Podle názoru Komise to dokládá její zjištění, že systém vývozních omezení má spolu s ostatními opatřeními mimo jiné stlačit ceny surového palmového oleje na domácím trhu.

(158)

Co se týká tvrzení indonéské vlády, že Komise neověřila odpovědi nezávislých dodavatelů surového palmového oleje, Komise podotýká, že toto tvrzení není z věcného hlediska správné. Jak již bylo uvedeno v 143. bodě odůvodnění, Komise řádně analyzovala všechny obdržené odpovědi, zjistila však, že velká většina odpovědí je neúplná, mnoho z nich neobsahuje informace o ziskovosti a mnoho z nich neposkytuje veřejně přístupné verze odpovědí.

(159)

Kromě tohoto tvrzení indonéská vláda uvedla, že zjištění Komise uvedená v poskytnutých konečných informacích, která jsou obsažena v 143. bodě odůvodnění, nejsou správná, jelikož ve veřejně přístupném spisu nemohla upomínky nalézt. S odkazem na toto tvrzení Komise uvedla, že tyto upomínky jsou součástí vyhrazeného spisu a že je lze nalézt na seznamu vyhrazených dokumentů, které mají zúčastněné strany k dispozici. Během slyšení, které se konalo 16. října 2019, však Komise poskytla indonéské vládě seznam příslušných referenčních čísel. Komise rovněž uvedla, že dotazníky pro nezávislé dodavatele surového palmového oleje byly součástí dotazníku určeného indonéské vládě, a tudíž odpovědnost za koordinaci, shromáždění a zajištění včasného zaslání úplných odpovědí nesla plně indonéská vláda.

(160)

Co se týká tvrzení v písmenu e), Komise v 124. až 143. bodě odůvodnění prozatímního nařízení objasnila, jak indonéská vláda jedná prostřednictvím společnosti PTPN jako tvůrce cen na indonéském domácím trhu a jak se všichni nezávislí dodavatelé surového palmového oleje řídí těmito cenovými ukazateli. Ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací indonéská vláda uvedla, že vzhledem k omezenému podílu společnosti PTPN na trhu není tento výsledek pravděpodobný. Komise však konstatovala, že indonéská vláda neposkytla k doložení svého tvrzení žádné faktické důkazy, které by byly v rozporu se zjištěním Komise.

(161)

S ohledem na výše uvedené skutečnosti zamítla Komise tvrzení indonéské vlády a vyvážejících výrobců a potvrdila své zjištění ohledně pověření a usměrnění.

(162)

Po poskytnutí prozatímních informací indonéská vláda a vyvážející výrobci tvrdili, že Komise neprokázala existenci příjmové a cenové podpory ve prospěch výrobců bionafty podle požadované normy stanovené judikaturou WTO.

(163)

Komise v tomto ohledu podotkla, že indonéská vláda ani vyvážející výrobci nepředložili k doložení tvrzení ohledně neexistence příjmové nebo cenové podpory nové informace nebo důkazy. Tvrzení uvedená v tomto ohledu pouze nesouhlasí s výkladem judikatury ze strany Komise. Komise se domnívala, že analýza provedená v oddíle 3.3.3.7 prozatímního nařízení vyhovuje požadavkům na dokazování stanoveným v základním nařízení, Dohodě o subvencích a vyrovnávacích opatřeních a judikatuře WTO.

(164)

Jelikož nebyly předloženy žádné nové věcné prvky, které by mohly vést k přehodnocení jejího zjištění, potvrdila Komise závěr uvedený v oddíle 3.3.3.7 prozatímního nařízení.

(165)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda uvedla, že se Komise dopustila chyby při zjištění příjmové a cenové podpory, jelikož ta vyžaduje existenci opatření, které zaručuje určitý výsledek, a nikoli opatření, jež má vedlejší účinek na ceny.

(166)

Komise v této souvislosti již v 153. a 160. bodě odůvodnění objasnila, že soubor opatření má za cíl regulovat a stlačovat ceny na domácím trhu a že se nejedná o pouhý vedlejší účinek politiky indonéské vlády. Komise mimoto podotkla, že indonéská vláda ani vyvážející výrobci nepředložili k doložení tvrzení ohledně neexistence příjmové nebo cenové podpory nové informace nebo důkazy.

(167)

Skupina Wilmar tvrdila, že Komise nezohlednila její tvrzení v reakci na poskytnutí prozatímních informací, a vyzvala Komisi, aby tak učinila.

(168)

V rozporu s tvrzením skupiny Wilmar Komise tato tvrzení analyzovala a (jak je uvedeno v 163. bodě odůvodnění) nezjistila žádné nové faktické údaje. Skupina Wilmar spíše vysvětluje, proč nesouhlasí s výkladem judikatury WTO a skutkové podstaty projednávaného případu ze strany Komise. V těchto připomínkách se skupina Wilmar zabývá rovněž svým stanoviskem ke správnému hypotetickému srovnávacímu scénáři.

(169)

V zájmu jasnosti Komise zopakovala, že nesouhlasí s tím, jak skupina Wilmar vykládá judikaturu WTO a skutkovou podstatu daného případu, jak je uvedeno v oddíle III.B.3 připomínek k prozatímnímu nařízení, a zcela potvrzuje závěr uvedený v oddíle 3.3.3.7 prozatímního nařízení.

(170)

V prozatímním nařízení Komise konstatovala, že ceny FOB surového palmového oleje při vývozu z Indonésie do ostatních částí světa, jak jsou uvedeny v indonéské vývozní statistice, představují vhodnou referenční hodnotu, jelikož jsou stanoveny podle zásad volného trhu, soutěží s cenami ostatních produktů na zahraničních trzích, odrážejí převládající tržní podmínky v Indonésii a nejsou zkresleny zásahy vlády. Komise se mimoto domnívala, že tato použitá referenční hodnota představuje nejbližší možný zástupný indikátor nezkreslené ceny na indonéském domácím trhu bez zásahu indonéské vlády. Komise také uvedla, že ceny FOB použité jako referenční hodnota jsou v souladu s mezinárodními cenami (např. CIF Rotterdam).

(171)

Komise proto vypočítala výši napadnutelné subvence pro každého vyvážejícího výrobce z hlediska výhody poskytnuté příjemci, která byla zjištěna v období šetření. Komise ohodnotila výhodu jako součet rozdílů mezi cenami placenými za surový palmový olej pořizovaný na domácím trhu a referenční cenou surového palmového oleje vypočítanou pro jednotlivé měsíce období šetření.

(172)

Indonéská vláda a skupiny Wilmar a Permata tvrdily, že se Komise dopustila pochybení 1) tím, že považovala tuto referenční hodnotu za vhodnou, a 2) při výpočtu celkové výhody. Indonéská vláda a skupiny Wilmar a Permata tvrdí, že důvodem je skutečnost, že vývozní cena FOB zahrnuje vývozní dávku, a je proto zkreslená. Rovněž EBB předložila velmi podobné tvrzení.

(173)

Komise uvedla, že tvrzení, že vývozní cena je zkreslená, se v podstatě snaží koncepčně změnit odůvodnění případu. Zatímco Komise měla za to, že ceny surového palmového oleje na domácím trhu jsou na uměle nízké úrovni, vývozci tvrdí, že vývozní ceny (které jsou zhruba v souladu s mezinárodními cenami) jsou příliš vysoké. Jinými slovy, vývozci tvrdí, že vývozní dávka vede k příliš vysokým vývozním cenám. Zkreslená je však cena na domácím trhu, a to mimo jiné kvůli vývozní dávce. Samotná indonéská vláda tvrdila, že vývozní dávka není zahrnuta do vývozní ceny, kterou Komise použila ve svých výpočtech (20). Komise vzala toto tvrzení indonéské vlády na vědomí. Domnívala se však, že účinky vývozní dávky jsou zohledněny v ceně FOB. Komise měla ve skutečnosti za to, že prodávající zohledňuje povinnost odvést příslušnou dávku při stanovení vývozní ceny, která je následně sdělena orgánům indonéské vlády pro statistické účely.

(174)

Jak je uvedeno v 198. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise považovala za nejvhodnější referenční hodnotu měsíční vývozní cenu FOB vykázanou v indonéských statistikách. Komise pokládala tuto referenční hodnotu za vhodnou pro jednotlivé nákupní transakce. Komise zjistila, že Incoterm FOB referenční ceny a Incoterm domácích nákupních transakcí provedených vyvážejícími výrobci jsou srovnatelné. Komise neobdržela v tomto ohledu od zúčastněných stran žádné připomínky.

(175)

Kromě výše uvedeného skupina Wilmar tvrdila, že se Komise dopustila chyby při výpočtu výše výhody, kterou skupina Wilmer obdržela, jelikož při výpočtu výhody měla odečíst částky, o něž kupní cena surového palmového oleje překračuje referenční hodnotu. Komise v této souvislosti uvedla, že vzala v úvahu pouze transakce, u nichž byla poskytnuta výhoda (jinými slovy, kde byla cena zaplacená vyvážejícími výrobci nižší než referenční hodnota). Jedná se o transakce, v jejichž případě má dotyčný program za následek poskytnutí výhod vyvážejícím výrobcům. Proto by nemělo smysl odečíst transakce, u nichž nebyla poskytnuta žádná výhoda, neboť tyto byly v souladu s tržními podmínkami. Komise v tomto smyslu uvedla, že panel WTO ve věci United States – Definitive Anti-Dumping and Countervailing Duties on Certain Products from China (21), v jejímž rámci se zkoumalo, jak Ministerstvo obchodu Spojených států amerických stanovilo výši výhody poskytnuté prostřednictvím dotyčné subvence, poukázal na poskytnutí „kaučuku“ za cenu nižší než přiměřenou (22) a uvedl, že údajné subvence „musí být analyzovány ve vztahu ke konkrétnímu období, aby bylo možno dospět k celkové výši subvencování u produktu, který je předmětem šetření“ (23), a že „ustanovení čl. 14 písm. d) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních neobsahuje u konkrétního zboží odkaz na pojem vyrovnání nebo ‚negativní výhody‘ či průměr za období šetření“ (24). Srovnání je srovnáním jednotlivých nákupních transakcí s individuální referenční hodnotou u dané nákupní transakce. Komise provedla srovnání jednotlivých transakcí, aby zjistila, zda byla poskytnuta výhoda, a výši této výhody. Celková výše výhod zjištěných u jednotlivých transakcí představuje výši subvence. Toto tvrzení je proto zamítnuto.

(176)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda také tvrdila, že Komise neprokázala existenci výhody, neboť 1) je nelogické zjistit výhodu ve formě vývozních omezení na konkurenčním finančním trhu a 2) ceny surového palmového oleje na domácím trhu se řídí dynamikou konkurenčního trhu.

(177)

Komise by v této souvislosti ráda znovu poukázala na skutečnost, že výhoda má v tomto případě podobu poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou. První tvrzení indonéské vlády se proto zamítá.

(178)

Co se týká tvrzení indonéské vlády, že se ceny surového palmového oleje na domácím trhu řídí dynamikou konkurenčního a nezkresleného trhu, Komise odkazuje na provedenou analýzu, zejména v 151. bodě odůvodnění.

(179)

Komise proto trvala na svém zjištění, že tento režim poskytuje vyvážejícím výrobcům výhodu.

(180)

Indonéská vláda rovněž uvedla, že Komise určila nesprávnou referenční hodnotu, zejména z toho důvodu, že referenční hodnota, kterou použila, zahrnuje vývozní dávku a že od referenční hodnoty je třeba vývozní dávku odečíst.

(181)

Komise v této souvislosti zjistila rozpor mezi tímto tvrzením a odpovědí indonéské vlády na písemné upozornění na nedostatky ze dne 14. března 2019. V této odpovědi indonéská vláda uvedla: „Indonéská vláda potvrzuje, že statistiky vývozu do EU zahrnují pouze bionaftu vyrobenou v Indonésii. Vykázaná hodnota vývozu odpovídá ceně FOB a vývozní daň/dávka není zahrnuta.“ Komise navíc uvedla, že indonéská vláda nepředložila na podporu svého tvrzení žádné další faktické důkazy. Jak je objasněno v 173. bodě odůvodnění, Komise se domnívala, že nahlášená vývozní cena FOB fakticky zahrnuje účinky vývozní dávky.

(182)

Skupina Wilmar tvrdila, že referenční hodnota použitá k výpočtu výhody byla nadměrná, jelikož byla použita „vnější“ referenční hodnota. Je však třeba připomenout, že při určování nejpřesnější a nejvhodnější referenční hodnoty, která se použije, nepoužila Komise „vnější“ referenční hodnoty, jako jsou referenční hodnoty dostupné v Malajsii nebo Evropě, například CIF Rotterdam. Byly použity indonéské vývozní ceny, neboť pocházejí z Indonésie (a v tomto smyslu se jedná o vnitrostátní ceny) a představují spolehlivý tržní základ pro účely srovnání. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(183)

Komise proto potvrdila závěr uvedený v 172. bodě odůvodnění.

(184)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda tvrdila, že Komise neprokázala specifičnost režimu. Podle indonéské vlády je subvence specifická, pokud se týká pouze jednoho odvětví.

(185)

Komise s tímto tvrzením nesouhlasila. Komise uvedla, že panel ve zprávě ve věci US – Upland Cotton objasnil toto: ‚Podle znění článku 2 Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních je subvence ‚specifická‘, pokud je specifická pro podnik nebo výrobní odvětví nebo pro skupinu podniků nebo výrobních odvětví (na něž se v Dohodě o subvencích a vyrovnávacích opatřeních odkazuje jako na ‚určité podniky‘) v působnosti orgánu, který subvenci poskytuje. (…).‘ Panel dále objasnil, že se „(…) ‚specifičnost‘ vztahuje na skupinu výrobních odvětví, jelikož slova ‚určitý podnik‘ jsou v úvodních ustanoveních čl. 2 odst. 1 definována obecně jako podnik nebo výrobní odvětví nebo skupina podniků nebo výrobních odvětví.“ (25)

(186)

Odvolací orgán ve věci Spojené státy – antidumpingové a vyrovnávací clo (na výrobky z Číny) posoudil význam pojmu „určité podniky“ v článku 2: „Subvence je podle čl. 2 odst. 1 písm. a) Dohody o subvencích a vyrovnávacích opatřeních specifická, pokud výslovné omezení vyhrazuje přístup k této subvenci ‚určitým podnikům‘. V úvodní větě čl. 2 odst. 1 se uvádí, že se pojmem ‚určité podniky‘ rozumí ‚podnik nebo výrobní odvětví nebo skupina podniků nebo výrobních odvětví‘. V prvé řadě je třeba poznamenat, že slovo ‚určitý‘ je definováno jako ‚známý a specifikovaný, nikoli však výslovně určený: (s podstatným jménem v jednotném čísle) konkrétní, (s podstatným jménem v množném čísle) některé konkrétní, některé stanovené‘. Slovo ‚skupina‘ je naopak běžně definováno jako ‚[nějaký] počet osob nebo věcí, které se považují za jednotku nebo celek z důvodu určitého vzájemného nebo společného vztahu nebo účelu, nebo jsou zařazeny společně z důvodu určité míry podobnosti‘. Pokud jde o podstatná jména blíže určená pojmy ‚určitý‘ a ‚skupina‘, lze říci, že ‚podnik‘ může být definován jako ‚[nějaká] obchodní firma, společnost‘, zatímco pojem ‚výrobní odvětví‘ označuje ‚[nějakou] zvláštní formu nebo oblast produktivní činnosti; obchodu, výroby‘. Bereme na vědomí, že se panel ve věci US –Upland Cotton domníval, že ‚„výrobní odvětví nebo skupina výrobních odvětví“ mohou být obecně vymezeny podle typu výrobků, které vyrábějí‘; že ‚pojem „výrobní odvětví“ souvisí s výrobci určitých výrobků‘ a že ‚šíře pojmu „výrobní odvětví“ může v daném případě záviset na řadě faktorů‘. Z výše uvedeného vyplývá, že se pojem ‚určité podniky‘ vztahuje na jeden podnik nebo výrobní odvětví nebo na kategorii podniků nebo výrobních odvětví, jež jsou známy a specifikovány. Souhlasíme nicméně s Čínou v tom, že tento pojem zahrnuje ‚jistou neurčitost na okrajích‘, a se zprávou panelu ve věci US – Upland Cotton v tom, že rozhodnutí o tom, zda jistý počet podniků nebo výrobních odvětví představuje ‚určité podniky‘, lze učinit pouze v každém jednotlivém případě.“ (26)

(187)

Komise proto uvedla, že judikatura WTO nevyžaduje, aby se subvence vztahovala na jedno výrobní odvětví, aby se pokládala za specifickou, nýbrž že se může vztahovat také na „kategorii podniků nebo výrobních odvětví, jež jsou známy a specifikovány“. V daném případě dospěla Komise v 202. bodě odůvodnění prozatímního nařízení k závěru, že soubor opatření je specifický, neboť zvýhodňuje podniky působící v hodnotovém řetězci palmového oleje. Komise proto v souladu s judikaturou WTO dospěla k závěru, že soubor opatření je specifický, jelikož se týká „kategorie podniků nebo výrobních odvětví, jež jsou známy a specifikovány“. Tvrzení indonéské vlády je proto zamítnuto.

(188)

Jak je uvedeno v 237. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, Komise vypočítala výhodu pro vyvážející výrobce plynoucí z osvobození dováženého strojního zařízení od dovozního cla jako celkovou částku neuhrazeného cla, která byla přiřazena v rámci období šetření na základě doby životnosti podkladových aktiv. Vyvážející výrobci tvrdili, že při výpočtu výhod získaných z důvodu osvobození dováženého strojního zařízení od dovozního cla měla Komise přidělit obdržené částky podle celkového obratu příslušných společností, a nikoli pouze podle obratu u dotčeného výrobku. Vyvážející výrobci uvedli, že důvodem je skutečnost, že seznam strojního zařízení, které je dováženo bezcelně, zahrnuje nejen stroje používané při výrobě bionafty, nýbrž i při výrobě jiných produktů.

(189)

V tomto ohledu Komise již v dotazníku pro vyvážející výrobce společnosti požádala, aby poskytly seznam strojů a uvedly jejich použití. Komise konstatovala, že žádný z vyvážejících výrobců nezmínil možné dvojí použití konkrétních strojů před inspekcí na místě v době, kdy bylo možné tyto informace ověřit. Jelikož toto tvrzení nebylo možné ověřit, bylo zamítnuto.

(190)

Co se týká dovozu strojního zařízení do celních zón, po vyhlášení prozatímního nařízení obdržela Komise od EBB připomínky k částečné spolupráci skupiny Wilmar v tomto ohledu. EBB připomenula skutečnost, že skupina Wilmar neuvedla výši subvencí obdržených na základě režimu celních zón. EBB dále uvedla, že prozatímní clo uložené skupině Wilmar nepředstavuje nejvyšší sazbu prozatímního cla uloženého s ohledem na tento režim.

(191)

Komise EU v této souvislosti potvrdila, že kvůli částečné nespolupráci, pokud jde o údaje o celních zónách, musela Komise použít u skupiny Wilmar v souladu s článkem 28 základního nařízení dostupné údaje.

(192)

Po poskytnutí konečných informací společnost PT Ciliandra Perkasa tvrdila, že Komise pochybila, když zamítla její tvrzení, že měla přidělit obdržené částky podle celkového obratu příslušných společností, a nikoli pouze podle obratu u dotčeného výrobku. Podle společnosti PT Ciliandra Perkasa je důvodem skutečnost, že Komise mohla z poskytnutého seznamu usoudit, zda se jednotlivý stroj používá pouze k výrobě bionafty, nebo zda má dvojí užití.

(193)

Komise v 189. bodě odůvodnění uvedla, že žádný z vyvážejících výrobců, včetně společnosti PT Ciliandra Perkasa, nezmínil možné dvojí užití konkrétních strojů před inspekcí na místě v době, kdy bylo možné tyto informace ověřit. Jelikož toto tvrzení nebylo možné ověřit, bylo zamítnuto.

(194)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Wilmar tvrdila, že Komise chybovala při výpočtu výše subvencí, když tuto výši vypočítala přepočtením podle obratu. Skupina Wilmar tvrdí, že podle čl. 7 odst. 1 základního nařízení měla Komise vypočítat výši subvence na jednotku subvencovaného výrobku místo pro každý program.

(195)

Komise konstatovala, že podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků nebyla poskytnuta žádná subvence. Výše celkové subvence byla proto přepočtena podle příslušného obchodního obratu skupiny Wilmar v souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení, který zní: „Pokud se subvence neposkytuje podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků, určí se výše napadnutelné subvence tak, že se celková výše subvence přiměřeně přepočte na množství výrobků, které byly v posuzovaném období vyrobeny, prodány nebo vyvezeny.“

(196)

Jelikož žádná z těchto subvencí nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků, je nejvhodnějším jmenovatelem relevantní obchodní obrat společnosti. V tomto ohledu je třeba uvést, že příslušný obrat byl stanoven na základě, který zajišťuje, aby byla pokud možno co nejvíce zohledněna prodejní hodnota výrobků prodávaných společností příjemce. Jakákoli jiná navrhovaná metoda výpočtu výše napadnutelné subvence by byla v rozporu s příslušnými ustanoveními základního nařízení (články 7 a 15) a správní praxí Komise v antisubvenčních řízeních při volbě vhodného čitatele/jmenovatele pro přepočet výše napadnutelné subvence. Tvrzení skupiny Wilmar se proto zamítá.

(197)

Po poskytnutí prozatímních informací se indonéská vláda vyjádřila k podpoře pro odvětví výroby bionafty prostřednictvím přímého převodu finančních prostředků z fondu OPPF, jakož i poskytování surového palmového oleje za cenu nižší než přiměřenou. Indonéská vláda zejména uvedla, že fond OPPF v září 2018 ukončil vyplácení finančních prostředků vývozcům bionafty a že od 4. prosince 2018 byla vývozní dávka ze surového palmového oleje nulová.

(198)

V reakci na to Komise konstatovala, že oba programy zůstávají v platnosti a nebyly formálně zrušeny. Vzhledem ke způsobu, jakým fungují, budou výhody, jež z toho vyplývají pro vyvážející výrobce, v budoucnu pokračovat. Platby z fondu OPPF byly pozastaveny z důvodu rozdílu mezi referenční cenou minerální nafty a referenční cenou bionafty, a nikoli kvůli zrušení programu. V prosinci 2018 byly mimoto platby z fondu OPPF pro výrobce bionafty obnoveny. Komise se proto domnívala, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 15 odst. 1, a toto tvrzení zamítla.

(199)

Konečné sazby subvence s ohledem na výše popsaný soubor opatření vyjádřené jako procentní podíl ceny CIF s dodáním na hranice Unie před proclením činí:

Tabulka 1

Konečné sazby subvence

(200)

Po vyhlášení prozatímního nařízení požádal indonéský vyvážející výrobce Wilmar o informaci, zda se společnost Masol, španělský výrobce bionafty, který byl zařazen do vzorku, považuje za součást výrobního odvětví Unie vzhledem k jeho přidružení k indonéskému vyvážejícímu výrobci, skupině Musim Mas, a vzhledem k tomu, že společnost nakupuje bionaftu i ji vyrábí v Unii.

(201)

Komise se domnívala, že společnost Masol spadá do definice výrobního odvětví Unie, jelikož vyrábí bionaftu ve svých závodech v Unii. Podle čl. 9 odst. 1 písm. a) základního nařízení Komise může (avšak nemusí) zařadit výrobce v Unii do definice výrobního odvětví i v případě, že dotčený výrobek také dovážejí. Komise v této souvislosti uvedla, že těžiště hospodářské činnosti společnosti Masol je v Unii, jelikož její výroba v Unii značně převyšuje její nákupy bionafty z Indonésie či odjinud.

(202)

Po poskytnutí konečných informací chtěla skupina Wilmar znovu vědět, zda by společnost Masol neměla být z definice výrobního odvětví Unie vyloučena, jelikož se jedná o dceřinou společnost, která je zcela ve vlastnictví indonéského vyvážejícího výrobce, skupiny Musim Mas.

(203)

Komise tento bod posoudila, domnívala se však, že společnost Masol je součástí výrobního odvětví Unie jakožto výrobce bionafty v Unii. Vlastnictví této společnosti je pouze jedním z prvků, které se v této souvislosti berou v úvahu, a není rozhodující, pokud jde o její postavení výrobce v Unii v daném případě, a to vzhledem k významnému podílu její výroby v Unii.

(204)

Po poskytnutí prozatímních informací se skupina Wilmar vyjádřila také k úrovni výroby v Unii uvedené v tabulce 3 prozatímního nařízení a uvedla, že pokud by výroba od roku 2015 do období šetření vzrostla o stejný procentní podíl jako spotřeba (33 %), překročila by výroba v období šetření spotřebu.

(205)

Komise podotkla, že toto srovnání je ovlivněno zaokrouhlením, jelikož přesný nárůst spotřeby v posuzovaném období činil 32,58 %. Výroba byla v roce 2015 nižší než spotřeba v Unii. Pokud by se oba údaje zvýšily o stejný procentní podíl, není matematicky možné, aby původně nižší hodnota (výroba) překročila původně vyšší hodnotu (spotřeba), jestliže se oba údaje matematicky správně zvýší o stejný procentní podíl.

(206)

Komise mimoto poukázala na skutečnost, že tvrzení uvedené v 269. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, podle něhož výroba výrobního odvětví Unie neodpovídala poptávce, je věcně správné. Komise každopádně uvedla, že během celého posuzovaného období mělo výrobní odvětví Unie volnou kapacitu nezbytnou k zvýšení výroby a uspokojení vyšší spotřeby, čehož nebylo kvůli subvencovanému dovozu bionafty dosaženo.

(207)

Po poskytnutí konečných informací podala skupina Wilmar opět stejnou připomínku a uvedla, že výroba v Unii představovala v roce 2015 téměř 100 % spotřeby v Unii, a pokud by proto Komise očekávala, že výroba poroste přesně v souladu se spotřebou, pak by výrobní odvětví Unie prakticky monopolizovalo celou spotřebu v Unii.

(208)

V 269. bodě odůvodnění prozatímního nařízení je však pouze uvedeno, že výroba v Unii neodpovídá poptávce v Unii a že rozdíl představuje dovoz bionafty do Unie. Toto tvrzení je věcně správné. Z věcného hlediska nelze rovněž hovořit o monopolním postavení výrobního odvětví Unie. Jak je uvedeno v 264. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, výrobní odvětví Unie sestává z více než 200 výrobců, kteří spolu na trhu Unie vzájemně soutěží. V tomto případě není proto vhodné hovořit o možném monopolu výrobního odvětví Unie.

(209)

Jelikož s ohledem na definici výrobního odvětví Unie a výrobu v Unii nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 264. až 269. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(210)

Po poskytnutí prozatímních informací indonéský vyvážející výrobce Wilmar uvedl, že při analýze spotřeby v Unii neodkázala Komise na druhou směrnici o obnovitelných zdrojích energie (27) ani na nařízení Komise v přenesené pravomoci (28), které se vztahuje na suroviny s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy.

(211)

Komise uvedla, že se tyto dva dokumenty týkají budoucí, a nikoli minulé spotřeby, a nadále uplatňují politiku Unie zaměřenou na podporu používání bionafty ve vznětových motorech, a poznámka skupiny Wilmar, že tyto právní předpisy mohou omezit spotřebu PME, nemá nic co do činění s celkovou spotřebou bionafty v Unii.

(212)

Skupina Wilmar mimoto ve svých připomínkách k poskytnutí prozatímních informací potvrdila, že spotřeba PME může až do konce roku 2023 zůstat na úrovni z roku 2019 (29). Teprve od 31. prosince 2023 se spotřeba surovin s vysokým rizikem nepřímé změny ve využívání půdy sníží.

(213)

Významnou část PME navíc v současné době vyrábí výrobní odvětví Unie. Indonéský dovoz může ve střednědobém horizontu dále růst, a to nahrazením PME, jenž v současné době vyrábí výrobní odvětví Unie.

(214)

Jelikož s ohledem na spotřebu v Unii nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 270. až 278. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(215)

Co se týká objemu dovozu z Indonésie a jeho podílu na trhu, po vyhlášení prozatímního nařízení obdržela Komise od indonéských výrobců, společnosti Gunvor (obchodník s bionaftou, který není ve spojení) a indonéské vlády připomínky k objemu dovozu z Indonésie v posuzovaném období.

(216)

Tyto strany uvedly, že analýza dovozu z Indonésie byla chybná, neboť nezahrnovala období 2010–2012, tj. před uložením antidumpingových cel v roce 2013.

(217)

Komise vzala tyto připomínky na vědomí, v 279. až 282. bodě odůvodnění prozatímního nařízení jsou však správně popsány objemy dovozu z Indonésie a v 281. a 282. bodě odůvodnění Komise objasňuje účinek platných antidumpingových cel.

(218)

Komise rovněž uvedla, že posuzované období začíná v roce 2015, a proto analýza objemu dovozu z Indonésie nemůže brát v úvahu období 2010–2012, aniž by byla narušena souvislost s posuzovaným obdobím v tomto šetření. Délka posuzovaného období v tomto případě představuje běžné období trvání, které se v takovýchto šetřeních používá. Při posouzení objemů dovozu z Indonésie zjištěných v antidumpingovém šetření, jež bylo ukončeno v roce 2013, lze každopádně zjistit, že objemy dovozu z Indonésie byly v období 2010–2011 podobné jako existující objemy v tomto období šetření i jako očekávané objemy v blízké budoucnosti, pokud by opatření nebyla uložena (30).

(219)

Společnost Gunvor rovněž poznamenala, že tím, že byl zohledněn pouze dovoz z Indonésie, nebyla zohledněna úroveň dovozu z Argentiny během období šetření. Tato analýza však byla provedena v prozatímním nařízení v oddíle 6 týkajícím se příčinné souvislosti, v 368. až 370. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(220)

Co se týká cenového podbízení, po poskytnutí prozatímních informací obdržela Komise od indonéských vyvážejících výrobců a indonéské vlády připomínky týkající se toho, že výpočty cenového podbízení vyžadují úpravy nebo další objasnění.

(221)

V prozatímním nařízení byly stanoveny tři metody výpočtu cenového podbízení mezi dovozem bionafty z Indonésie a prodejem bionafty na trhu Unie. Komise blíže objasní tyto tři metody použité v daném případě k zjištění existence významného cenového podbízení na základě údajů týkajících se vyvážejících výrobců zařazených do vzorku.

(222)

Po poskytnutí konečných informací se indonéská vláda vyjádřila ke třem metodám Komise použitým při výpočtu cenového podbízení a uvedla, že Komise nevzala v úvahu různé rozsudky Evropského soudního dvora a rozhodnutí Světové obchodní organizace.

(223)

Komise nesouhlasí. Tři níže uvedené metody podrobně analyzují podbízení se cenám v Unii ze strany indonéského dovozu bionafty a všechny tři metody vedou k zjištění cenového podbízení.

(224)

Ve svých připomínkách k poskytnutí konečných informací uvedla indonéská vláda rovněž několik obecných poznámek týkajících se cenového podbízení, jež jsou zde projednány.

(225)

Indonéská vláda za prvé porovnala PME a methylester řepkového oleje (dále jen „RME“) a konstatovala, že mají rozdílné fyzikální vlastnosti (jeden má CFPP při teplotě +13 °C a druhý při teplotě –14 °C) a ceny.

(226)

Komise s indonéskou vládou souhlasí a z toho důvodu neprovedla přímé srovnání mezi prodejem PME a RME.

(227)

Indonéská vláda za druhé cituje 290. bod odůvodnění prozatímního nařízení, v němž se uvádí, že PME není obvykle přimícháván k minerální naftě samotný, nýbrž obvykle je nejprve smíchán s jinou bionaftou s nižším CFPP.

(228)

Uvádí se, že skutečnost, že se PME obvykle míchá s jinou bionaftou, neznamená, že PME není přímo přimícháván k minerální naftě. Analýza prodeje výrobců v Unii zařazených do vzorku prokázala významný prodej čistého PME přímo rafinériím minerální nafty, který přímo soutěží s dovozem čistého PME z Indonésie.

(229)

Bionafta je homogenní výrobek s jedním hlavním užitím, a to jako palivo ve vznětových motorech. Vyrábí se z různých nefosilních surovin. V závislosti na surovině existují určité rozdíly ve fyzikálních vlastnostech, konkrétně s ohledem na CFPP. Trh často popisuje bionaftu s určitým bodem CFPP jako FAMEX (31), například FAME0 v případě bionafty s CFPP při teplotě 0 °C nebo FAME5 v případě bionafty s CFPP při teplotě 5 °C.

(230)

Oba druhy bionafty, včetně PME, jsou prodávány jako čistá bionafta, nebo jako směs s jinými druhy bionafty. V této souvislosti se výraz „směs“ vztahuje na směs různých druhů bionafty, nikoli však minerální nafty. To by se nemělo zaměňovat s pojmem „směs“, která je obvykle prodávána na čerpacích stanicích a která v Unii například obsahuje nejvýše 10 % bionafty a nejméně 90 % minerální nafty.

(231)

Poptávka po bionaftě je vyvolána dvěma hlavními faktory: spotřebou motorové nafty a obsahem bionafty v tomto palivu. Cena bionafty nemá znatelný dopad na žádný z těchto faktorů, zejména z důvodu omezeného dopadu ceny bionafty na cenu motorové nafty na čerpacích stanicích.

(232)

Na rozdíl od mnoha jiných výrobků je proto poptávka po naftě nepružná, pokud jde o ceny. Levná bionafta obvykle nevede k vyšší spotřebě na trhu s bionaftou. Cenová soutěž na trhu s bionaftou proto představuje hru s nulovým součtem, kdy o množství získané jedním účastníkem trhu přijdou na stejné úrovni jiné hospodářské subjekty.

(233)

Při stabilní poptávce budou mít proto rostoucí objemy dovozu subvencované bionafty za nízké ceny dopad na rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou, což povede k nadměrné nabídce na celém trhu s bionaftou. V situaci nadměrné nabídky na celém trhu s bionaftou bude dostupnost levnější varianty, jako je subvencovaný dovoz, vyvíjet tlak na snižování cen i na celém trhu s bionaftou, což negativně ovlivní všechny výrobce bionafty bez ohledu na použitou surovinu.

(234)

První metoda uvedená v 292. až 295. bodě odůvodnění prozatímního nařízení porovnávala dovoz PME z Indonésie s prodejem PME vyrobeného v Evropské unii. Cenové podbízení bylo v rozmezí od 6,0 % do 11,6 %.

(235)

K objasnění výpočtu na žádost subjektů, které předložily připomínky, se uvádí, že přesné srovnání bylo provedeno mezi PME z Indonésie s bodem filtrovatelnosti (dále jen „CFPP“) při teplotě +13 °C a PME výrobního odvětví Unie s bodem CFPP při teplotě +10 °C (32). Prodávaný PME s bodem CFPP při teplotě +10 °C nebyl za účelem dosažení tohoto CFPP smíchán, nýbrž k bionaftě byla přidána přísada, která stojí méně než 1 EUR na MT, tj. přibližně pouze 0,1 % výrobních nákladů. Komise se nedomnívá, že je nutná úprava o tuto přísadu, jelikož by to na výpočet nemělo žádný dopad.

(236)

Po poskytnutí prozatímních informací skupina Wilmar uvedla, že v 287. bodě odůvodnění prozatímního nařízení měla Komise vysvětlit, jak zohlednila zvláštní německý systém „dvojího započítání“.

(237)

K objasnění této metodiky se uvádí, že Německo zavedlo závazné cíle týkající se emisí skleníkových plynů, které musí ropné společnosti plnit. Transakce s nízkými emisemi CO2 proto vedou k cenové prémii. Prodejní transakce na německém trhu byly případně určeny s použitím ukazatele „2“ v PCN (emise nižší než 9 g/MJ), takže Komise mohla tyto transakce porovnat s rovnocenným indonéským dovozem do ostatních členských států, v nichž je zaveden systém dvojího započítávání.

(238)

Komise uvedla, že (jak je objasněno v 288. bodě odůvodnění prozatímního nařízení) dovoz z Indonésie bez osvědčení o energii z obnovitelných zdrojů byl porovnán s prodejem výrobního odvětví Unie s osvědčením o energii z obnovitelných zdrojů. Po poskytnutí prozatímních informací vyvážející výrobce Wilmar a indonéská vláda uvedli, že bionafta bez osvědčení o energii z obnovitelných zdrojů je levnější než bionafta s tímto osvědčením, a požadovali úpravu.

(239)

Komise uvedla, že tyto strany nezpochybnily skutečnost, že tento výrobek je totožný s PME prodávaným s osvědčením o energii z obnovitelných zdrojů, a neposkytly žádné důkazy o tom, že tento výrobek přímo nesoutěží s PME vyráběným výrobním odvětvím Unie. Komise se proto domnívala, že úprava o cenový rozdíl není nutná, zejména z toho důvodu, že nebyly předloženy žádné přesvědčivé důkazy o takovémto cenovém rozdílu v období šetření.

(240)

Komise měla tudíž i nadále za to, že tato metoda přesně ukazuje cenové podbízení způsobené druhem bionafty dováženým z Indonésie. Rozpětí cenového podbízení stanovené pro výrobky bez osvědčení o energii z obnovitelných zdrojů každopádně výrazně převyšuje cenový rozdíl uváděný skupinou Wilmar. I kdyby proto byla povolena úprava, kterou požadovala skupina Wilmar, byl by dopad této úpravy mírný a u indonéského dovozu by i nadále existovalo značné cenové podbízení.

(241)

Po poskytnutí konečných informací požádaly indonéská vláda i skupina Wilmar o úpravu k zohlednění cenového rozdílu mezi bionaftou s CFPP při teplotě 10 °C a při teplotě 13 °C.

(242)

Komise žádný takovýto cenový rozdíl nezjistila a indonéská vláda ani skupina Wilmar nepředložily důkazy o cenovém rozdílu. Komise zjistila, že bionafta byla na trzích kotována jako čistý RME, FAME0 a čistý PME. Kotace pro čistý PME neodkazovaly u daného výrobku na CFPP, nýbrž pouze na PME, což podporuje argument Komise, že veškerý PME je prodáván za obdobné ceny bez ohledu na přesný CFPP. Toto tvrzení bylo proto zamítnuto.

(243)

Po poskytnutí konečných informací obdržela Komise znovu žádost skupiny Wilmar a indonéské vlády o úpravu ceny k porovnání dovozu PME bez osvědčení o energii z obnovitelných zdrojů s výrobou PME v Unii s takovýmto osvědčením.

(244)

Komise zopakovala své stanovisko, že tato úprava není nutná, a žádost zamítla. V období šetření byly do Unie dováženy z Indonésie velké objemy PME bez osvědčení o energii z obnovitelných zdrojů a tento PME lze použít k přimíchávání do minerální nafty pouze tehdy, je-li k němu připojeno osvědčení o energii z obnovitelných zdrojů. Skupina Wilmar nepředložila důkazy prokazující, že PME dovážený bez osvědčení o energii z obnovitelných zdrojů nesoutěží s PME vyrobeným v Unii s osvědčením o energii z obnovitelných zdrojů.

(245)

Druhá metoda uvedená v 296. až 297. bodě odůvodnění prozatímního nařízení rozšířila množství bionafty vyrobené v Unii, která byla porovnána s dovozem z Indonésie, neboť do srovnání byl zahrnut prodej bionafty FAME0 uskutečněný výrobci v Unii zařazenými do vzorku.

(246)

K porovnání prodeje FAME0 v Unii s celostátním dovozem PME z Indonésie byla cena prodeje FAME0 v Unii upravena a snížena na úroveň ceny prodeje PME v Unii, aby se zohlednila tržní hodnota rozdílu ve fyzikálních vlastnostech.

(247)

Za účelem objasnění výpočtu se na žádost subjektů, které předložily připomínky, uvádí, že hodnota výše uvedeného snížení byla v rozmezí od 100 EUR do 130 EUR za metrickou tunu. K objasnění výpočtu se rovněž uvádí, že 55 % veškerého prodeje výrobního odvětví Unie, jehož se toto srovnání týká, zahrnuje PME i FAME0 (33).

(248)

Celostátní rozpětí cenového podbízení zjištěné podle této metody činilo 7,4 %.

(249)

Komise považovala tento výpočet za přiměřený odhad účinku indonéského dovozu na cenu FAME0.

(250)

Po poskytnutí konečných informací vyvážející výrobce Wilmar toto srovnání zpochybnil a citoval zjištění při řešení sporu rámci WTO ve věci Evropská unie – antidumpingová opatření uložená na bionaftu z Indonésie (34), kde Komise provedla podobnou úpravu. V bodě 7.157 panel uvedl:

„Ačkoliv by PME z Indonésie i smíchaná bionafta s CFPP při teplotě 0 °C mohly soutěžit o prodej společnostem, které přimíchávají bionaftu do minerální nafty, tento bod se nezabývá skutečností, že orgány EU neobjasnily, zda srovnání mezi prodejem PME a smíchané bionafty s CFPP při teplotě 0 °C bylo provedeno na vhodné úrovni, jelikož PME představuje vstupní surovinu pro směsi, včetně bionafty s CFPP při teplotě 0 °C.“

(251)

Komise podotýká, že od doby původního šetření týkajícího se dovozu z Indonésie se trh Unie změnil. Panel v té době konstatoval, že „PME lze použít pouze ve směsi a je skutečně složkou různých směsí prodávaných konečným uživatelům na trhu EU“ (35).

(252)

V původním šetření týkajícím se Indonésie Komise zjistila, že výrobní odvětví Unie nemohlo vyrábět PME z dováženého palmového oleje, jelikož cena PME byla ve skutečnosti nižší než cena palmového oleje. Výrobní odvětví Unie proto nakupovalo z Indonésie čistý PME a před dalším prodejem jej přimíchávalo do jiné vlastní vyrobené bionafty (36).

(253)

V tomto šetření však Komise zjistila, že PME vyráběný v Unii byl přímo prodáván ropným společnostem, takže se dynamika trhu v tomto ohledu změnila.

(254)

Komise nezpochybňuje, že PME je dovážen do Unie rovněž za účelem smíchání s jinou bionaftou, například k výrobě FAME0. Množství dováženého PME je však ovlivněno cenou tohoto dovozu, jakož i fyzikálními vlastnostmi, a proto cena dováženého PME vyvíjí cenový tlak i na směsi. PME patří k nejlevnějším druhům bionafty, které lze použít ve směsích, jako je FAME0 a FAME+5, jež jsou vhodné pro použití na významné části trhu Unie během celého roku. Dovoz PME tudíž přímo soutěží s jinými druhy bionafty vyráběnými v EU, které by jinak byly smíchány ve větších množstvích za účelem dosažení stejné výsledné směsi.

(255)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda tuto metodu výpočtu zamítla a uvedla, že se zabývá pouze jedním segmentem trhu Unie a nezahrnuje všechny typy výrobků prodávané výrobním odvětvím Unie. Komise s tím nesouhlasí, a to z toho důvodu, že výpočet požadovaný indonéskou vládou, který zahrnuje všechny typy výrobků prodávané výrobním odvětvím Unie, je podrobně popsán níže jako metoda č. 3.

(256)

Třetí metoda uvedená v 298. až 299. bodě odůvodnění prozatímního nařízení porovnávala celostátní dovoz bionafty z Indonésie s veškerým prodejem bionafty uskutečněným výrobci v Unii zařazenými do vzorku. Celostátní rozpětí cenového podbízení zjištěné podle této metody činilo 17,1 % (37).

(257)

Komise se domnívala, že tento výpočet, který porovnává celostátní dovoz dotčeného výrobku z Indonésie s prodejem obdobného výrobku na trhu Unie ze strany výrobců v Unii zařazených do vzorku, prokazuje, že i při srovnání všech druhů výrobku existuje v případě dovozu z Indonésie značné cenové podbízení. To je potvrzeno rovněž na základě dostupných údajů, jak je uvedeno v 284. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(258)

Po poskytnutí konečných informací skupina Wilmar poukázala na nesoulad mezi objemy prodeje uvedenými u metody č. 2 a 3 a podílem veškerého prodeje výrobního odvětví Unie, na který se vztahuje metoda č. 2, ve výši 55 %.

(259)

Komise v rámci poskytnutí konečných informací uvádí, že tento rozdíl, kterým je celkový výsledek metody č. 2, nečiní 55 % celkového výsledku metody č. 3, jak bylo uvedeno v 296. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(260)

Komise objasnila, že to bylo způsobeno různými zdroji, které byly použity k výpočtu cenového podbízení mezi těmito třemi metodami, jež byly objasněny v 292 až 299. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(261)

V rámci metody č. 1 byly při výpočtu jednotkové ceny za MT pro každé PCN použity údaje o jednotlivých prodejních transakcích indonéských vyvážejících výrobců a tato jednotková cena za MT pak byla porovnána s údaji o jednotlivých prodejních transakcích výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(262)

V rámci metody č. 2 byly pro indonéské vyvážející výrobce použity stejné údaje o jednotlivých transakcích jako u metody č. 1 a poté byl připočten prodej FAME0 podle údajů výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(263)

Metoda č. 3 však byla vypočítána porovnáním údajů o jednotlivých transakcích podle metody č. 1 pro indonéské vyvážející výrobce s jednotkovou cenou výrobců v Unii zařazených do vzorku, která byla uvedena v jejich odpovědích na dotazník místo v přehledech jednotlivých transakcí. To mělo zajistit, aby u metody č. 3 nezahrnovalo celkové pokrytí množství nakoupené a poté dále prodané výrobci v Unii.

(264)

Celkové výsledky u metody č. 1 a č. 2 nejsou proto přímo srovnatelné s celkovým výsledkem u metody č. 3, jelikož zdroje jsou odlišné.

(265)

Žádná zúčastněná strana nenavrhla jinou metodu výpočtu cenového podbízení mezi indonéským dovozem a prodejem výrobního odvětví Unie, ani nepředložila výpočty, které by prokazovaly, že v období šetření k cenovému podbízení nedocházelo.

(266)

Po poskytnutí konečných informací skupina Wilmar uvedla, že „jediným správným způsobem výpočtu cenového podbízení je srovnání jednotlivých typů výrobku s úpravou o rozdíly ve fyzikálních vlastnostech, které ovlivňují ceny … přičemž je třeba řešit složité otázky srovnatelnosti cen zjištěné panelem WTO“.

(267)

Komise vzala na vědomí návrh skupiny Wilmar, pokud jde o výpočet cenového podbízení s použitím veškerého prodeje výrobního odvětví Unie, jak je popsáno výše. Jelikož však skupina Wilmar nepředložila žádný návrh nebo odhady týkající se úprav o rozdíly ve fyzikálních vlastnostech, ani žádný návrh ohledně způsobu řešení složitých záležitostí uvedených v rozhodnutí panelu WTO, nebylo možné přijmout na základě tohoto návrhu další opatření.

(268)

Komise provedla několik srovnání cen, aby zachytila všechny možné konfigurace typů výrobků v zájmu zajištění úplné srovnatelnosti v možném rozsahu. Komise rovněž objasnila, že se situace na trhu během období šetření lišila od situace, kterou zkoumal panel WTO (kdy výrobci v Unii nyní přímo prodávají PME). Komise také přezkoumala vzájemné působení a konkurenční vztah mezi indonéským dovozem PME a prodejem v Unii a dospěla k závěru, že PME patří k nejlevnějším druhům bionafty, a je tudíž schopen vyvíjet cenový tlak na prodej v Unii.

(269)

Po poskytnutí konečných informací popsala indonéská vláda tento výpočet jako porovnání indonéského PME s bodem CFPP při teplotě 13 °C s bionaftou FAME0 a RME s bodem CFPP při teplotě –14 °C vyrobenými v Unii, a uvedla, že bez úprav o fyzikální vlastnosti (tj. CFPP) je toto srovnání v podstatě bezpředmětné.

(270)

Komise podotkla, že tento výpočet představuje srovnání indonéského PME s bodem CFPP při teplotě 13 °C s veškerým prodejem vlastní výroby výrobního odvětví Unie v EU, který zahrnuje rovněž PME. Co se týká možných úprav, nebyla předložena žádná odůvodněná a vyčíslená žádost o takovou úpravu.

(271)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěla Komise k závěru, že podle všech tří posuzovaných metod se dovoz z Indonésie během období šetření uskutečňoval za ceny podstatně nižší, než byly ceny při prodeji výrobního odvětví Unie.

(272)

Vyvážející výrobce Wilmar uvedl, že úroveň úpravy použitá Komisí u nákladů po dovozu ve výši 8,50 EUR za metrickou tunu, jak bylo stanoveno v předchozím antidumpingovém šetření, je příliš nízká, a předložil dokumentaci na podporu úpravy ve výši 14,50 EUR za metrickou tunu.

(273)

Předložené údaje se týkaly jedné zásilky, která byla uskutečněna po období šetření, a většina nákladů se týkala skladování po dovozu, což by nemělo být součástí dovozních nákladů. Komise to nepovažovala za spolehlivější základ než dříve zjištěný údaj u dovozce, který není ve spojení, a proto tuto úpravu nepřijala.

(274)

Obchodník s bionaftou, společnost Gunvor, se dotázal, zda byly ke stanovení dovozních nákladů použitých ve výpočtech cenového podbízení použity jeho údaje. Náklady, které společnost Gunvor uvedla ve své odpovědi na dotazník, zahrnovaly kombinovaný údaj pro dovozní náklady (jež se používají při výpočtu cenového podbízení) a náklady po dovozu (jež vznikly v období mezi dovozem a dalším prodejem a při výpočtu cenového podbízení se neberou v úvahu).

(275)

Během šetření na místě poskytla společnost Gunvor revidované údaje při použití odlišných základů, zatímco konečné údaje poskytnuté společností Gunvor vycházely z odhadů a nebylo je možné ověřit. Komise se proto rozhodla použít dovozní náklady použité v šetření vedoucímu k antidumpingovým clům uloženým nařízením (EU) č. 1194/2013, jež byly použity rovněž v předchozím šetření týkajícím se dovozu z Argentiny (38). Komise se domnívala, že tyto náklady jsou spolehlivější než náklady uvedené společností Gunvor.

(276)

Jelikož inflace v eurozóně je od roku 2012 velmi nízká (mezi roky 2012 a 2018 celkem přibližně 6 %), považovala Komise za vhodné použit tyto dovozní náklady bez úpravy o inflaci. Úprava v tomto smyslu by každopádně neměla dopad na konečná rozpětí cenového podbízení.

(277)

Jelikož s ohledem nebyly předloženy žádné další připomínky, které by se týkaly dovozu z Indonésie, potvrdila Komise své závěry uvedené v 279. až 301. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(278)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise 302. až 308. bod odůvodnění prozatímního nařízení.

(279)

Po poskytnutí informací se indonéská vláda a skupina Wilmar vyjádřily k výrobní kapacitě výrobního odvětví Unie, přičemž poukázaly na rostoucí výrobu a kapacitu v posuzovaném období, nezpochybnily však úroveň nebo trend ukazatelů. Tvrdily, že dotyčný růst prokazuje, že indonéská bionafta výrobní odvětví Unie nepoškozuje.

(280)

Tyto argumenty byly projednány v oddíle 6 týkajícím se příčinné souvislosti, v 368. až 370. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(281)

Jelikož s ohledem na výrobu, výrobní kapacitu a využití kapacity nebyly předloženy žádné jiné připomínky, potvrdila Komise závěry uvedené v 309. až 313. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(282)

Po poskytnutí informací indonéská vláda uvedla, že velikost podílu výrobního odvětví Unie na trhu byla v roce 2015 důsledkem toho, že výrobní odvětví představovalo „téměř absolutní monopol bez volné hospodářské soutěže“.

(283)

Komise poznamenala, že jelikož výrobní odvětví Unie tvoří více než 100 společností, které spolu soutěží, nemůže se jednat o monopol. V průběhu šetření nebyly předloženy žádné důkazy týkající se monopolního chování výrobního odvětví Unie.

(284)

Vývozce Wilmar a indonéská vláda uvedli, že 317. bod odůvodnění prozatímního nařízení je nesprávný, jelikož nezohledňuje dovoz bionafty z Argentiny do EU v témže období.

(285)

Tento dovoz byl posouzen v oddíle 6 týkajícím se příčinné souvislosti, v 368. až 370. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(286)

Po poskytnutí konečných informací skupina Wilmar tvrdila, že snížení podílu výrobního odvětví Unie na trhu po roce 2015 není ukazatelem újmy, „neboť výrobní odvětví Unie mělo prakticky monopol“ na trhu Unie. Skupina Wilmar poukázala také na zvláštní situaci vyplývající z uložení antidumpingových cel v důsledku původního šetření.

(287)

Rozsah šetření je omezen na posuzované období, které je vymezeno v oznámení o zahájení řízení. Dopad zrušení antidumpingových cel je rovněž uznán v 317. bodě odůvodnění prozatímního nařízení. Komise tudíž toto tvrzení zamítla.

(288)

Po poskytnutí konečných informací indonéská vláda opět uvedla, že se Komise nezabývala jejími argumenty ohledně negativního dopadu argentinského dovozu bionafty na výkonnost výrobního odvětví Unie.

(289)

Komise v tomto ohledu odkázala na oddíl 6.2.1 prozatímního nařízení a oddíl 6.2.1 tohoto nařízení, v němž je zohledněn účinek argentinského dovozu na výrobní odvětví Unie.

(290)

Jelikož s ohledem na objem prodeje a podíl na trhu nebyly předloženy žádné jiné připomínky, potvrdila Komise závěry uvedené v 314. až 317. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(291)

Po poskytnutí informací vyvážející výrobce Wilmar uvedl, že výkonnost výrobního odvětví Unie je třeba od roku 2015 posuzovat na základě jeho „prakticky monopolního postavení“. Jak je popsáno v 283. bodě odůvodnění, nebyly předloženy žádné důkazy týkající se monopolní situace.

(292)

Jelikož nebyly předloženy žádné jiné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 318. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(293)

Indonéská vláda se vyjádřila k rostoucím tendencím uvedeným v tabulce 10 prozatímního nařízení, avšak úroveň nebo samotné trendy nezpochybnila. Indonéská vláda tvrdila, že tyto rostoucí tendence prokazují, že neexistují žádné známky podstatné újmy způsobené výrobnímu odvětví Unie.

(294)

Poněvadž se daná věc zakládá na hrozbě újmy, byly tyto připomínky zamítnuty.

(295)

Jelikož s ohledem na zaměstnanost a produktivitu nebyly předloženy žádné jiné připomínky, potvrdila Komise závěry uvedené v 319. až 320. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(296)

Ve svých připomínkách po poskytnutí informací vyvážející výrobce Wilmar uvedl, že Komise v tomto oddíle neposoudila účinek dovozu subvencované argentinské bionafty. Komise opět uvedla, že analýza argentinského dovozu je obsažena v oddíle týkajícím se příčinné souvislosti, v 368. až 370. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(297)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 321. a 324. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(298)

Po poskytnutí prozatímních informací odkázala indonéská vláda na trend jednotkových prodejních cen a jednotkových výrobních nákladů a podotkla, že v posuzovaném období oba ukazatele vzrostly téměř o 10 %. Indonéská vláda a vyvážející výrobce Wilmar upozornili na souvislost mezi výrobními náklady a prodejní cenou, což Komise nezpochybňuje.

(299)

Vyvážející výrobce Wilmar vzal na vědomí připomínku Komise v 328. bodě odůvodnění prozatímního nařízení, že bionafta je komoditou a že cenové podbízení ve výši 10 % vyvíjí značný tlak na snižování cen. Skupina Wilmar s tím nesouhlasí a tvrdí, že to je v rozporu s vlastním prohlášením Komise, že používání PME je omezené vzhledem k jeho úrovni CFPP.

(300)

Komise nezjistila mezi oběma prohlášeními žádný rozpor. Skupina Wilmar neuvádí, zda meze použití PME bylo dosaženo během období šetření. I kdyby této předpokládané meze bylo dosaženo, skutečnost, že se PME může používat jako takový, nebo ve směsi k snížení ceny této směsi, znamená, že to má nevyhnutelně vliv na ceny. Komise zmínila tento účinek přimíchávání v 290. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(301)

Skupina Wilmar dále uvedla, že v 329. bodě odůvodnění prozatímního nařízení Komise nesprávně posoudila souvislost mezi cenovým tlakem způsobeným dovozem PME a ziskovostí výrobního odvětví Unie, a k prokázání tohoto tvrzení poukázala na situaci výrobního odvětví Unie mezi roky 2012–2013 a zářím 2017.

(302)

Komise v této souvislosti uvedla, že závěr obsažený v 329. bodě odůvodnění prozatímního nařízení byl vyvozen s ohledem na údaje z posuzovaného období, jak je stanoveno na začátku období šetření, a to bez odkazu na případné vnější faktory. Skupina Wilmar nezpochybňuje takovýto vzájemný vztah mezi zvýšením výrobních nákladů a neuspokojivým ziskovým rozpětím kvůli cenovému tlaku vyvíjenému předmětným dovozem. Tento argument byl proto zamítnut.

(303)

Skupina Wilmar mimoto uvedla, že u jednotlivých výrobců v Unii zařazených do vzorku existují výrazné rozdíly v ziskovosti, peněžních tocích a návratnosti investic, což zdůrazňuje, že zisky a finanční situaci výrobců v EU ovlivňují jiné faktory než cenový tlak vyvíjený indonéskými výrobci bionafty.

(304)

Komise se domnívala, že všichni výrobci zařazení do vzorku vykazují individuální trendy, účinek individuálních odchylek se však sníží tím, že zjištění se opírají o celý vzorek. Tento argument byl proto zamítnut.

(305)

Po poskytnutí konečných informací skupina Wilmar zopakovala výše uvedené argumenty, aniž by předložila nové důkazy k jejich doložení. Její tvrzení byla proto znovu zamítnuta.

(306)

Jelikož nebyly předloženy žádné jiné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 325. až 329. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(307)

Jelikož nebyly předloženy žádné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 330. a 331. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(308)

Po poskytnutí prozatímních informací poukázala indonéská vláda na trend stavu zásob u výrobců v Unii zařazených do vzorku, aniž by však zpochybnila zjištění Komise uvedené v 333. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(309)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 332. a 333. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(310)

Po uložení prozatímních opatření poukázala indonéská vláda na ziskovost výrobního odvětví Unie v posuzovaném období, a tudíž návratnost investic. Indonéská vláda podala připomínky k vývoji ziskovosti výrobního odvětví Unie v porovnání s objemem dovozu z Indonésie, a uvedla, že negativní ziskovost v roce 2015 nelze přičíst indonéskému dovozu bionafty, jelikož ten byl v daném roce zanedbatelný.

(311)

Tento bod byl projednán v oddíle 6 prozatímního nařízení týkajícím se příčinné souvislosti, a to v 361. až 365. bodě odůvodnění. Mírně negativní ziskovost v roce 2015 nebyla v prozatímním nařízení přičítána indonéskému dovozu bionafty.

(312)

Vyvážející výrobce Wilmar uvedl, že tvrzení v 329. bodě odůvodnění prozatímního nařízení (tj., že výrobní odvětví Unie nemohlo zlepšit své neuspokojivé ziskové rozpětí kvůli cenovému tlaku vyvíjenému subvencovaným dovozem) je nepodložené.

(313)

Skupina Wilmar tvrdila, že finanční situace výrobního odvětví Unie nebyla dobrá v době, kdy bylo odvětví výroby bionafty v EU od roku 2012–2013 přinejmenším do září 2017 chráněno zrušenými cly na bionaftu, a proto lze nedostatečné zlepšení jeho finanční situace vysvětlit pouze existujícími nedostatky ve výrobním odvětví.

(314)

Komise uvedla, že po náhlém zvýšení subvencovaného dovozu indonéské bionafty po zrušení existujících antidumpingových cel v březnu 2018 nemohlo výrobní odvětví Unie zlepšit své neuspokojivé ziskové rozpětí, které bylo podstatně nižší než cílový zisk na rostoucím trhu. To tudíž potvrzuje předběžné zjištění Komise.

(315)

Po poskytnutí konečných informací vyvážející výrobce Wilmar zopakoval své připomínky uvedené v prozatímní fázi, jež byly projednány výše. Rovněž tvrdil, že nízký zisk nemůže souviset s dovozem vzhledem k „praktickému monopolu“ výrobního odvětví Unie na začátku posuzovaného období.

(316)

Tento argument je neopodstatněný, jelikož výrobní odvětví Unie tvořilo více než 200 společností, které spolu soutěžily na trhu Unie s bionaftou, a nejsou k dispozici důkazy o tom, že by mezi výrobci v Unii existovaly jakékoli koluzní dohody.

(317)

Jelikož s ohledem na ziskovost, peněžní tok, investice, návratnost investic a schopnost opatřit si kapitál nebyly předloženy žádné jiné připomínky, potvrdila Komise své závěry uvedené v 334. až 340. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(318)

Po uložení prozatímních opatření dospěla indonéská vláda k závěru, že na základě ukazatelů uvedených v prozatímním nařízení bylo výrobní odvětví Unie „v dobrém stavu“.

(319)

Komise s tím nesouhlasila a uvedla, že výrobní odvětví, jehož ziskovost je nižší než 1 % obratu a které přišlo o podíl na trhu ve výši téměř 15 procentních bodů a není schopno využít růst trhu o 33 %, není silné.

(320)

Jelikož nebyly předloženy žádné další připomínky, potvrdila Komise své závěry ohledně újmy uvedené v 341. až 346. bodě odůvodnění prozatímního nařízení.

(321)

Za účelem dalšího posouzení stavu výrobního odvětví Unie v souvislosti s vyvozováním závěrů ohledně hrozby újmy zaslala Komise výrobcům v Unii zařazeným do vzorku další otázky týkající se údajů za období od října 2018 do června 2019 (dále jen „období následující po období šetření“) a obdržela příslušné odpovědi. Níže uvedené údaje za období následující po období šetření jsou stejně jako mikroekonomické ukazatele předloženy jako vážený průměr tří výrobců v Unii zařazených do vzorku.

(322)

V období následujícím po období šetření bylo možno u určitých makroekonomických ukazatelů, jako je kapacita, využití kapacity, výroba a prodej, kvůli časovému omezení šetření analyzovat informace pouze pro výrobce v Unii zařazené do vzorku. Údaje pro období šetření nejsou proto přímo srovnatelné s údaji pro období následující po období šetření. Je rovněž pravdou, že Komise porovnává dvanáct měsíců období šetření s devíti měsíci období následujícího po období šetření, v této fázi šetření však nejsou dosud k dispozici údaje pro dvanáct měsíců období následujícího po období šetření.

(323)

Údaje však umožňují analyzovat vývoj situace výrobců v Unii zařazených do vzorku po období šetření, přičemž údaje jsou indexovány na ročním základě.

(324)

Po poskytnutí konečných informací skupina Wilmar Komisi znovu požádala, aby shromáždila údaje za dvanáct měsíců po období šetření (od října 2018 do září 2019) a rovněž aby získala údaje od všech výrobců v Unii. V době, která byla k dispozici, však nebylo shromáždění těchto dodatečných informací možné. Tato žádost byla tedy zamítnuta.

(325)

Výroba, prodej a jednotkové náklady a jednotkové prodejní ceny se u výrobců v Unii zařazených do vzorku vyvíjely takto:

Tabulka 2

Výrobní odvětví Unie během období šetření a posléze

(326)

Výroba v období následujícím po období šetření byla oproti období šetření mírně nižší, zatímco prodej na trhu Unie byl poměrně stálý.

(327)

Jednotkové výrobní náklady společností zařazených do vzorku po období šetření mírně klesly, zatímco jednotková prodejní cena byla stálá.

(328)

Zisk společností zařazených do vzorku byl vypočítán s pomocí údajů z dotazníku po období šetření, přičemž průměrný zisk společností zařazených do vzorku za devět měsíců období následujícího po období šetření činil 3,8 %. Společnosti zařazené do vzorku poskytly měsíční údaje o nákladech a cenách, které Komise poté agregovala za účelem získání průměru za čtvrtletí, jak je uvedeno v tabulce 3.

(329)

Je-li však tento zisk analyzován podle jednotlivých čtvrtletí, objeví se jiný trend:

Tabulka 3

Zisk v období následujícím po období šetření

(330)

Tabulky 2 a 3 proto ukazují, že po období šetření Komise zaznamenala relativně malou změnu v porovnání s obdobím šetření vyjma úrovně zisku výrobců zařazených do vzorku, která vzrostla z 0,8 % v období šetření na 3,8 % v období následujícím po období šetření. Zvýšení zisku v období následujícím po období šetření je ovlivněno 4. čtvrtletím roku 2018.

(331)

Vyšší zisky v zimním období 2018–2019 byly výjimečné. Tyto zisky vykázala jedna společnost zařazená do vzorku, která byla schopna využít nejistou dopravní situaci ve svém regionu. Dočasný nedostatek dodávek způsobený touto situací umožnil společnosti zvýšit v tomto období ceny, a tudíž i zisky, což ovlivnilo 4. čtvrtletí roku 2018 a část 1. čtvrtletí roku 2019 (40).

(332)

Zisky ostatních společností zařazených do vzorku však byly během všech čtvrtletí období následujícího po období šetření podstatně nižší než cílový zisk. V 2. čtvrtletí roku 2019, kdy se nejistá dopravní situace sama vyřešila, se zisky výrobců v Unii zařazených do vzorku propadly na ztrátu ve výši 5 %.

(333)

Indonéská vláda tvrdila, že negativní ziskovost v 2. čtvrtletí roku 2019 byla způsobena mimořádnými událostmi ve společnosti Saipol v tomto čtvrtletí. Ačkoli v období následujícím po období šetření měl tento výrobce v Unii skutečně mimořádný problém, tento problém se dotýkal 1. čtvrtletí roku 2019, a nikoli 2. čtvrtletí daného roku. Proto se usuzuje, že pokles ziskovosti je způsoben značným množstvím subvencovaného dovozu, který vstupuje na trh Unie za velmi nízké ceny.

(334)

Po poskytnutí konečných informací skupina Wilmar uvedla, že se domnívá, že shrnutí dotazníků pro období následující po období šetření, která neobsahují důvěrné údaje, nepostačují k tomu, aby mohly zúčastněné strany reagovat na závěry Komise.

(335)

Ke všem odpovědím na dotazník však byly připojeny srozumitelné veřejně přístupné verze. Pokud údaje nebylo možno shrnout na úrovni společnosti, Komise údaje agregovala a zveřejnila je v rámci konečných informací a v tabulkách 2 a 3.

(336)

V zájmu další transparentnosti Komise určila příslušné údaje, které nejsou důvěrné a z nichž vyplývá, že ceny RME dosáhly historicky vysokých úrovní kvůli nízkému stavu vody na Rýně v zimním období 2018–2019, a doplnila tyto informace do veřejně přístupného spisu.