31.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/1

(1)

Vzájemná pomoc mezi členskými státy při vymáhání pohledávek jednotlivých států a pohledávek Unie, pokud jde o některé daně, jakož i další opatření přispívají k řádnému fungování vnitřního trhu. Zajišťuje se tak fiskální neutralita a členským státům se umožňuje odstraňovat diskriminační ochranná opatření při přeshraničních transakcích, zaměřená na prevenci podvodů a rozpočtových ztrát.

(2)

Úprava vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek byla poprvé stanovena ve směrnici Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, zemědělských dávek a cel (3). Uvedená směrnice a akty jí pozměňující byly kodifikovány ve směrnici Rady 2008/55/ES ze dne 26. května 2008 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z některých dávek, cel, daní a jiných opatření (4).

(3)

Ačkoli uvedená úprava představovala první krok směrem k lepším postupům pro vymáhání pohledávek v Unii sbližováním platných vnitrostátních předpisů, ukázala se jako nedostatečná ke splnění požadavků vnitřního trhu, jak se vyvinul za posledních 30 let.

(4)

V zájmu lepšího zajištění finančních zájmů členských států a neutrality vnitřního trhu je nutné rozšířit rozsah vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek týkajících se daní a poplatků, na které se ještě nevztahuje vzájemná pomoc v této oblasti, přičemž, aby se zvládl nárůst žádostí o pomoc a zajistily lepší výsledky, je nutné zvýšit účinnost a efektivitu této pomoci a usnadnit poskytování pomoci v praxi. Za účelem splnění těchto cílů jsou nezbytné další změny, ovšem pouhé přizpůsobení stávající směrnice 2008/55/ES by nebylo dostačující. Uvedená směrnice musí být proto zrušena a nahrazena novým právním nástrojem, který bude vycházet z pozitivních výsledků směrnice 2008/55/ES, avšak stanoví v případě potřeby jasnější a přesnější pravidla.

(5)

Jasnější pravidla by měla podpořit rozsáhlejší výměnu informací mezi členskými státy. Taková pravidla by měla rovněž zajistit, aby se směrnice vztahovala na všechny právnické a fyzické osoby v Unii, a měla by vzít v úvahu stále rostoucí počet právních forem subjektů, včetně tradičních forem, jako jsou trusty a nadace, ale i nových právních forem, které mohou být v členských státech založeny daňovými poplatníky. Uvedená pravidla by měla dále umožnit zohlednit všechny formy, které mohou mít pohledávky orgánů veřejné moci týkající se daní, poplatků, cel, náhrad a intervencí, včetně veškerých peněžitých pohledávek vůči daňovému subjektu nebo vůči třetí straně, které nahrazují původní pohledávku. Jasnější pravidla jsou nutná především v zájmu lepšího vymezení práv a povinností všech zúčastněných stran.

(6)

Touto směrnicí by neměla být dotčena pravomoc členských států stanovit opatření k vymáhání pohledávek, která jsou dostupná podle jejich vnitrostátních právních předpisů. Je však nutno zajistit, aby rozdíly mezi vnitrostátními právními předpisy ani nedostatečná koordinace mezi příslušnými orgány neohrozily hladké fungování systému poskytování vzájemné pomoci stanoveného v této směrnici.

(7)

Vzájemná pomoc může spočívat v tom, že dožádaný orgán může dožadujícímu orgánu poskytnout informace, které tento orgán potřebuje za účelem vymáhání pohledávek vzniklých v dožadujícím členském státě, a doručit dlužníkovi veškeré dokumenty, které souvisejí s takovými pohledávkami a které pocházejí z dožadujícího členského státu. Na žádost dožadujícího orgánu může dožádaný orgán rovněž vymáhat pohledávky vzniklé v dožadujícím členském státě nebo přijímat předběžná opatření k zajištění vymáhání těchto pohledávek.

(8)

Přijetí jednotného dokladu, který se bude používat pro opatření k vymáhání pohledávek v dožádaném členském státě, jakož i přijetí jednotného standardního formuláře pro doručování aktů a rozhodnutí vztahujících se k pohledávce, by mělo vyřešit problémy související s uznáním a překladem aktů vydaných v jiném členském státě, které jsou nejvýznamnějším důvodem, proč je stávající úprava týkajících se pomoci neúčinná.

(9)

Měl by být vytvořen právní základ pro výměnu informací bez předchozí žádosti, týkajících se konkrétních vratek daní. V zájmu účinnosti by se mělo rovněž umožnit, aby mohli být daňoví úředníci členského státu přítomni správním šetřením v jiném členském státě nebo aby mohli být jeho účastníky. Pro dosažení rychlejší a účinnější pomoci by měla být zajištěna rovněž přímočařejší výměna informací mezi orgány.

(10)

Vzhledem k rostoucí mobilitě v rámci vnitřního trhu a omezením uloženým Smlouvou či jinými právními předpisy ohledně záruk, které lze požadovat od daňových poplatníků neusazených na území daného členského státu, je nutno rozšířit možnosti pro žádosti o vymáhání pohledávek nebo o předběžná opatření v jiném členském státě. Jelikož rozhodujícím činitelem je stáří pohledávky, mělo by být možné, aby členské státy požádaly o vzájemnou pomoc, ačkoli dosud nebyly plně využity vnitrostátní prostředky vymáhání pohledávek, mimo jiné pokud by využití takových postupů v dožadujícím členském státě způsobilo nepřiměřené obtíže.

(11)

Obecná povinnost předávat žádosti a dokumenty v digitální podobě a prostřednictvím elektronické sítě a přesná pravidla týkající se jazyků použitých v žádostech a dokumentech by členským státům měla umožnit rychlejší a snadnější vyřizování žádostí.

(12)

Při vymáhání pohledávky v dožádaném členském státě může dotyčná osoba napadnout pohledávku, doručení uskutečněné orgány dožadujícího členského státu nebo doklad o její vymahatelnosti. Je třeba stanovit, aby v takových případech podala dotyčná osoba příslušnému orgánu dožadujícího členského státu žalobu a aby dožádaný orgán, pokud dožadující orgán nepožaduje něco jiného, pozastavil jím zahájené vymáhání pohledávky do doby, než příslušný orgán dožadujícího členského státu vydá rozhodnutí.

(13)

S cílem podnítit členské státy, aby na vymáhání pohledávek jiných členských států vyčlenily dostatečné zdroje, by dožádaný členský stát měl mít možnost získat zpět náklady související s vymáháním pohledávky od dlužníka.

(14)

Účinnosti se nejlépe dosáhne, pokud bude dožádaný orgán při vyřizování žádosti o pomoc moci využít pravomoci stanovené v jeho vnitrostátních právních předpisech vztahujících se na pohledávky týkající se stejných nebo podobných daní nebo poplatků. Pokud obdobná daň, poplatek nebo clo neexistují, by měl být nejvhodnějším postupem postup stanovený podle právních předpisů dožádaného členského státu, který se vztahuje na pohledávky týkající se daní vybíraných z příjmu fyzických osob. Toto využití vnitrostátního práva by se nemělo obecně uplatňovat, pokud jde o přednostní postavení přiznávané pohledávkám vzniklým v dožádaném členském státě. Mělo by však být možné rozšířit toto přednostní postavení pohledávek na pohledávky jiných členských států na základě dohod mezi příslušnými členskými státy.

(15)

Pokud jde o otázky promlčení, je nutno stávající pravidla zjednodušit stanovením, že stavení, přerušení nebo prodloužení běhu promlčecích lhůt je obecně určeno podle platného práva v dožádaném členském státě kromě případů, kdy stavení, přerušení nebo prodloužení běhu promlčecí lhůty není podle práva platného v tomto státě možné.

(16)

V zájmu účinnosti je nutné, aby informace sdělované v průběhu vzájemné pomoci mohly být využívány v členském státě přijímajícím tyto informace pro jiné účely, než stanoví tato směrnice, pouze pokud to dovoluje právo jak členského státu poskytujícího informace, tak členského státu, který tyto informace přijímá.

(17)

Tato směrnice by neměla bránit plnění jakýchkoli závazků k poskytování širší pomoci, které vyplývají z dvoustranných nebo mnohostranných dohod nebo ujednání.

(18)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (5).

(19)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů se členské státy vybízejí k tomu, aby pro svou potřebu a v zájmu Unie sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(20)

Jelikož cílů této směrnice, totiž stanovení jednotného systému poskytování pomoci při vymáhání pohledávek v rámci vnitřního trhu, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být proto z důvodu jednotnosti, efektivity a účinnosti dosaženo lépe na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení těchto cílů.

(21)

Tato směrnice dodržuje základní práva a ctí zásady uznávané zejména Listinou základních práv Evropské unie,

a)

veškerých daní a poplatků jakéhokoli druhu ukládaných členským státem nebo jeho nižšími územními nebo správními celky, včetně místních orgánů, či jejich jménem, nebo jménem Unie;

b)

náhrad, intervencí a dalších opatření, jež jsou součástí systému částečného nebo úplného financování Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV), včetně částek, které mají být vybrány v souvislosti s těmito činnostmi;

c)

dávek a jiných poplatků stanovených v rámci společné organizace trhů v odvětví cukru.

a)

správní sankce, pokuty, poplatky a přirážky související s pohledávkami, pro které lze požadovat vzájemnou pomoc podle odstavce 1, uložené správními orgány, které jsou příslušné pro výběr dotčených daní nebo poplatků nebo pro provádění správních šetření týkajících se těchto daní nebo poplatků, nebo potvrzené správními či soudními orgány na žádost uvedených správních orgánů;

b)

poplatky za osvědčení a podobné dokumenty vydávané v souvislosti se správními postupy souvisejícími s daněmi a poplatky;

c)

úroky a náklady související s pohledávkami, pro které lze požadovat vzájemnou pomoc podle odstavce 1 nebo písmene a) nebo b) tohoto odstavce.

a)

povinné příspěvky na sociální zabezpečení splatné členskému státu nebo nižšímu celku členského státu nebo veřejnoprávním institucím sociálního zabezpečení;

b)

poplatky neuvedené v odstavci 2;

c)

platby smluvní povahy, jako například úhrada za veřejné služby;

d)

trestní sankce uložené na základě trestního stíhání nebo jiné trestní sankce, na které se nevztahuje odst. 2 písm. a).

a)

„dožadujícím orgánem“ ústřední kontaktní orgán, kontaktní orgán nebo kontaktní útvar členského státu, který podává žádost o pomoc v souvislosti s pohledávkou uvedenou v článku 2;

b)

„dožádaným orgánem“ ústřední kontaktní orgán, kontaktní orgán nebo kontaktní útvar členského státu, jemuž je žádost o pomoc podána;

c)

„osobou“:

d)

„elektronickými prostředky“ použití elektronických zařízení pro zpracování (včetně digitální komprese) a uchovávání dat a využití přenosu po drátě, rádiového přenosu nebo jinými optickými nebo elektromagnetickými technologiemi;

e)

„sítí CCN“ společná platforma založená na společné komunikační síti (Common Communication Network – CCN), kterou vyvinula Unie k zajištění všech přenosů dat elektronickými prostředky mezi příslušnými orgány v oblasti cel a daní.

a)

které by nebyl s to obdržet za účelem vymáhání obdobných pohledávek vzniklých v dožádaném členském státě;

b)

které by porušily ochranu obchodního, průmyslového nebo profesního tajemství;

c)

jejichž sdělení by mohlo ohrozit bezpečnost nebo být v rozporu s veřejným pořádkem dožádaného členského státu.

a)

být přítomni v prostorách, kde správní orgány dožádaného členského státu plní své úkoly;

b)

být přítomni při správních šetřeních prováděných na území dožádaného členského státu;

c)

napomáhat příslušným úředníkům dožádaného členského státu v rámci soudního řízení v tomto členském státě.

a)

jméno, adresu a jiné údaje důležité pro identifikaci příjemce;

b)

účel doručení dokumentů a lhůtu, v níž by doručení mělo být provedeno;

c)

popis přiložených dokumentů a povaha a výše částky dotyčné pohledávky;

d)

název, adresu a další kontaktní údaje týkající se

a)

pokud je zřejmé, že neexistují žádná aktiva k vymáhání v dožadujícím členském státě nebo že takové postupy nepovedou k úplnému uhrazení pohledávky, a dožadující orgán má konkrétní informace uvádějící, že dotyčná osoba má aktiva v dožádaném členském státě;

b)

pokud by uplatnění těchto postupů v dožadujícím členském státě vedlo k nepřiměřeným obtížím.

a)

informace důležité pro určení původního dokladu o vymahatelnosti pohledávky, popis pohledávky, včetně jejího charakteru, období, jehož se pohledávka týká, veškerá data důležitá pro její vymáhání, jakož i výši pohledávky a její různé složky, jako např. jistina, naběhlý úrok atd.;

b)

jméno a jiné údaje důležité pro identifikaci dlužníka;

c)

název, adresu a další kontaktní údaje týkající se

a)

praktická ujednání ohledně organizace kontaktů mezi ústředními kontaktními orgány, ostatními kontaktními orgány a kontaktními útvary uvedenými v čl. 4 odst. 2, 3 a 4, z různých členských států, a ohledně kontaktů s Komisí;

b)

způsoby, kterými lze předávat sdělení mezi orgány;

c)

formát a další podrobnosti ohledně standardních formulářů používaných pro účely čl. 5 odst. 1, článku 8, čl. 10 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a čl. 16 odst. 1;

d)

pravidla pro přepočet částek, které mají být vymáhány, a pro převod vymožených částek;

a)

počtu žádostí o informace, doručení a vymáhání nebo o předběžná opatření, které každý rok zaslal jednotlivým dožádaným členským státům a které obdržel od jednotlivých dožadujících členských států;

b)

výši pohledávek, které byly předmětem žádosti o pomoc, a o vymožených částkách.

31.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/13

(1)

Nařízením (ES) č. 452/2007 (2) uložila Rada konečné antidumpingové clo z dovozu žehlicích prken pocházejících mimo jiné z Čínské lidové republiky (dále jen „ČLR“). Opatření mají formu valorického cla ve výši 38,1 %, s výjimkou pěti výslovně uvedených společností, na které se vztahují individuální sazby cla.

(2)

V roce 2008 obdržela Komise žádost o částečný prozatímní přezkum podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení (dále jen „prozatímní přezkum“). Žádost omezenou na přezkoumání dumpingu podal čínský vyvážející výrobce, společnost Guangzhou Power Team Houseware Co. Ltd., Guangzhou (dále jen „Power Team“ nebo „žadatel“). Sazba konečného antidumpingového cla z výrobků žadatele činí 36,5 %.

(3)

Ve své žádosti žadatel tvrdil, že okolnosti, na jejichž základě byla opatření zavedena, se změnily a že tyto změny mají trvalý charakter. Žadatel poskytl přímé důkazy o tom, že k vyrovnání účinků dumpingu není nutno nadále zachovávat současnou úroveň opatření.

(4)

Žadatel konkrétně tvrdí, že nyní podniká v podmínkách tržního hospodářství, tj. splňuje kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Žadatel proto uvedl, že běžná hodnota by v jeho případě měla být stanovena v souladu s čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení. Srovnání této běžné hodnoty a žadatelových vývozních cen do Evropské unie (EU) naznačuje dumpingové rozpětí výrazně nižší než současná úroveň opatření.

(5)

Žadatel proto uvedl, že k vyrovnání účinků dumpingu není nutno nadále zachovávat současnou úroveň opatření založenou na dříve stanovené úrovni dumpingu.

(6)

Poté, co po konzultaci s poradním výborem Komise stanovila, že existují dostatečné důkazy pro zahájení prozatímního přezkumu, rozhodla se zahájit v souladu s čl. 11 odst. 3 základního nařízení prozatímní přezkum omezený na posouzení dumpingu ve vztahu k žadateli (3).

(7)

Výrobek, který je předmětem dočasného přezkumu, je stejným výrobkem jako ten, který byl předmětem šetření, jež vedlo k uložení platných opatření (dále jen „původní šetření“), tj. jedná se o žehlicí prkna pocházející z Čínské lidové republiky, opěrná či samostatně stojící, s vyvíječem páry či bez něj a/nebo s vyhřívanou a/nebo odsávanou deskou, včetně rukávníků, a jejich základními součástmi, tj. podpěrou, deskou a rampou na žehličku, v současné době kódů KN ex 3924 90 00 (4), ex 4421 90 98, ex 7323 93 90, ex 7323 99 91, ex 7323 99 99, ex 8516 79 70 a ex 8516 90 00.

(8)

Výrobek vyráběný a prodávaný na čínském domácím trhu a výrobek vyvážený do EU, jakož i výrobek vyráběný a prodávaný na Ukrajině (používané jako srovnatelná země) mají stejné základní fyzikální a technické vlastnosti a stejné použití, a proto se ve smyslu čl. 1 odst. 4 základního nařízení považují za obdobné.

(9)

Komise oficiálně informovala zástupce výrobního odvětví Unie, žadatele a zástupce vyvážející země o zahájení přezkumu. Zúčastněné strany dostaly možnost písemně se k věci vyjádřit a účastnit se slyšení.

(10)

Komise žadateli zaslala formulář žádosti o přiznání tržního zacházení (dále jen „tržní zacházení“) a dotazník a obdržela odpověď ve stanoveném termínu. Komise si vyžádala a ověřila všechny údaje, které považovala za nezbytné ke stanovení dumpingu, a u žadatele byla provedena inspekce na místě.

(11)

Šetření dumpingu se týkalo období od 1. ledna 2008 do 31. prosince 2008 (dále jen „období přezkumného šetření“ nebo „OPŠ“). Je třeba připomenout, že původní šetření, které vedlo k zavedení opatření, se týkalo období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2005 (dále jen „období původního šetření“).

(12)

Podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení se při antidumpingových šetřeních týkajících se dovozu z ČLR běžná hodnota určuje podle čl. 2 odst. 1 až 6 základního nařízení v případě těch výrobců, kteří splnili kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, tj. pokud bylo prokázáno, že s ohledem na výrobu a prodej obdobného výrobku převažují podmínky tržního hospodářství. Uvedená kritéria lze shrnout takto:

(13)

Žadatel požádal o přiznání tržního zacházení podle čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení a byl vyzván k vyplnění formuláře žádosti o přiznání tržního zacházení.

(14)

Šetřením bylo stanoveno, že žadatel nesplňuje kritérium tržního zacházení uvedené v první odrážce čl. 2 odst. 7 písm. c) (kritérium 1) základního nařízení, pokud jde o náklady nejdůležitějších vstupů. Bylo zjištěno, že po uplynutí období původního šetření, tj. po roce 2005, uložil stát vývozní omezení na několik výrobků z oceli, včetně základních surovin pro výrobu žehlicích prken, tj. ocelové desky, ocelových trubek a ocelového drátu. Je třeba poznamenat, že náklady na tyto suroviny představují značnou část celkových nákladů na suroviny. Zavedením vývozního cla se snížil podnět k vývozu, a tudíž se zvýšil objem výrobků k dispozici na domácím trhu, což naopak vedlo k nižším cenám. Rovněž bylo zjištěno, že čínští výrobci oceli měli k dispozici řadu subvenčních režimů (5); veřejně přístupná konta řady výrobců oceli rovněž potvrzují, že čínská vláda aktivně podporuje rozvoj odvětví výroby oceli v ČLR.

(15)

Domácí ceny oceli v ČLR byly tudíž v průběhu období přezkumného šetření výrazně nižší než ceny na jiných velkých světových trzích, zejména ve srovnání s cenami oceli v Severní Americe a severní Evropě (6), a tyto cenové rozdíly nelze vysvětlit žádnou konkurenční výhodou ve výrobě oceli.

(16)

Vedle toho bylo z informací obsažených v dokumentaci zjištěno, že žadatel využíval výhod plynoucích z těchto uměle vytvořených nízkých a narušených cen oceli, jelikož kupoval suroviny na domácím čínském trhu.

(17)

Byl tedy vyvozen závěr, že nejdůležitější vstupy společnosti Power Team podstatně neodráží tržní hodnoty. V návaznosti se dospělo k závěru, že žadatel neprokázal, že splňuje všechna kritéria stanovená v čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení, a proto nebylo možné mu přiznat tržní zacházení.

(18)

Žadatel, vyvážející země a příslušné výrobní odvětví Unie dostaly možnost vyjádřit se k výše uvedeným zjištěním. Své připomínky zaslal žadatel i výrobní odvětví Unie.

(19)

Žadatel předložil před uplynutím stanovené lhůty tři hlavní argumenty. Za prvé uvedl, že ceny společnosti Power Team za suroviny, byly v souladu s domácími cenami a že toto zjištění postačovalo ke splnění kritéria 1 v původním šetření. Společnost tedy považovala srovnání cen na čínském domácím trhu s cenami na jiných mezinárodních trzích s ocelí za porušení čl. 11 odst. 9 základního nařízení. V této souvislosti společnost rovněž zpochybnila relevantnost cen na trhu s ocelí v severní Evropě a Severní Americe, na jejichž základě bylo srovnání provedeno. Žadatel uvedl, že jistě existují ceny na jiných mezinárodních trzích, jako například turecké vývozní ceny, které jsou nižší než domácí ceny v ČLR.

(20)

Je vskutku nesporné, že žadatel splnil kritérium 1 v původním šetření, avšak nesplnil kritérium 2. Má se však za to, že k porušení čl. 11 odst. 9 základního nařízení nedošlo, protože nedošlo k žádné metodologické změně při hodnocení skutečnosti, zda společnost provozuje svou činnost za podmínek tržního hospodářství, a zejména zda stále splňuje kritérium 1. V obou šetřeních – původním i přezkumném – bylo hodnoceno, zda suroviny odráží tržní hodnoty. Jedním ze zkoumaných ukazatelů v obou šetřeních byly domácí ceny oceli, avšak v původním šetření neexistovaly žádné jiné významné činitele, u kterých by byl patrný vliv na ceny surovin. Metodologie tak zůstala nezměněna, lišila se pouze zjištění.

(21)

Z přezkumného šetření vyplynulo, že po období původního šetření, tj. od roku 2006, se okolnosti změnily, jelikož čínská vláda zavedla několik opatření odrazujících vývoz ocelových desek, ocelových trubek a ocelového drátu, a to zavedením vývozního cla a zrušením vývozní náhrady DPH. To mělo společně s výše uvedenými subvenčními režimy narušující účinek na domácí ceny oceli v Číně, protože zjištěný rozdíl mezi domácími cenami v Číně a domácími cenami zveřejněnými pro Severní Ameriku a severní Evropu se výrazně zvýšil zhruba o 30 %. Po zveřejnění zjištění týkajících se tržního zacházení žadatel tento cenový rozdíl nenapadl.

(22)

Pokud jde o tvrzení, že domácí ceny oceli v Severní Americe a severní Evropě nejsou jedinými relevantními mezinárodními cenami, je třeba poznamenat, že oba trhy s ocelí byly zvoleny pro účely srovnání cen, jelikož se oba trhy vyznačují vysokou spotřebou oceli a jsou konkurenčními trhy s několika aktivními výrobci. Lze tak rozumně předpokládat, že tyto domácí ceny byly pro konkurenční tržní ceny reprezentativní. Mimoto nebylo tvrzení, že turecké vývozní ceny jsou nižší než domácí čínské ceny, v této fázi dále opodstatněno, tj. před uplynutím stanovené lhůty nebyly předloženy žádné konkrétní ceny. Dále nebylo podáno žádné vysvětlení ohledně skutečnosti, proč by měly být turecké vývozní ceny – vzhledem k tomu, že turecký vývozní trh je ve srovnání s domácími trhy v Severní Americe a severní Evropě zjevně poměrně malý – považovány za relevantnější.

(23)

Společnost dále tvrdila, že při použití právních předpisů EU byla diskriminována, jelikož se v řadě nedávných jiných případů, ve kterých ocel představovala nejdůležitější vstup, vyskytly některé čínské společnosti produkující ocel, které splňovaly kritérium 1. Všechny tyto případy byly přezkoumány a bylo zjištěno, že žádné ze společností nebylo v uvedených případech přiznáno tržní zacházení, jelikož nesplnily alespoň jedno další kritérium čl. 2 odst. 7 písm. c) základního nařízení. Z důvodů administrativních úspor nebylo tedy nutné se obsáhle zaobírat kritériem 1, bylo-li jasné, že společnost by stejně nesplnila podmínky z jiného důvodu. V každém případě nedospěla Komise v žádném z těchto nedávných případů k závěru, že nedochází k narušení na čínském domácím trhu s ocelí, naopak bylo v nedávných případech zamítnuto tržní zacházení, kdykoliv byla zjištěna narušení v oblasti surovin (7).

(24)

V neposlední řadě žadatel tvrdil, že přizpůsobení běžné hodnoty by bylo vhodnější než nepřiznání tržního zacházení. Je však patrné, že přizpůsobení běžné hodnotě není vhodné vzhledem k tomu, že jedním z kritérií, která jsou posuzována při přiznávání tržního zacházení, je kritérium, že náklady nejdůležitějších vstupů musí odrážet tržní hodnoty. Pokud tomu tak není, mělo by být spíše odepřeno tržní zacházení a běžná hodnota by měla být nahrazena běžnou hodnotou srovnatelné země, zejména pokud suroviny tvoří významnou součást nákladů na vstupy.

(25)

Závěrem lze tedy konstatovat, že žádný z argumentů vznesených společností Power Team nebyl přesvědčivý ani nevedl k odlišnému hodnocení zjištění.

(26)

Výrobní odvětví Unie poukázalo na to, že čínská vláda značně zasáhla do odvětví výroby oceli, což vedlo EU a USA k požadavku, aby WTO uspořádala za účelem vyřešení této otázky konzultace.

(27)

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem se potvrzují příslušná zjištění i závěr, že by společnosti Power Team nemělo být přiznáno tržní zacházení.

(28)

Po zveřejnění základních skutečností a úvah, na jejichž základě se zamýšlí doporučit změnu nařízení (ES) č. 452/2007, vyjádřil žadatel další připomínky ke zjištěním ohledně tržního zacházení.

(29)

Žadatel především znovu zdůraznil svůj argument, že jeho hlavní vstupy odrážejí tržní hodnoty v ČLR a že čínské ceny jsou ve všeobecném souladu s jinými mezinárodními trhy. Zatímco žadatel uznal skutečnost, že nárůst cen u hlavních vstupů byl v ČLR v roce 2008 ve srovnání s jinými mezinárodními trhy s ocelí nižší, trval na tom, že tomu tak nebylo z důvodů jakéhokoliv narušení, nýbrž z toho důvodu, že nižší ceny na čínském domácím trhu mohly být způsobeny ostatními čistě obchodními faktory. Žadatel poukázal na zvýšenou výrobu v roce 2008 a uvedl, že stávající antidumpingová či vyrovnávací cla uvalovaná na vývoz většiny ocelových vstupů vyrobených v ČLR vedla čínské výrobce k tomu, aby snížili své ceny na domácím trhu.

(30)

Je třeba poznamenat, že dodatečné informace o cenách předložené žadatelem podpořily zjištění, že hlavní suroviny pro výrobu žehlicích prken v roce 2008 byly v průměru výrazně levnější na čínském domácím trhu než na jiných velkých světových trzích.

(31)

Pokud jde o argument, že cenový rozdíl byl způsoben čistě obchodními faktory, tj. zvýšenou výrobou v ČLR, je třeba uvést, že tento argument nebyl dostatečně opodstatněn, zejména s ohledem na jakoukoliv možnou souvislost mezi údajným zvýšením výroby a situací ze strany poptávky. Žadatelův argument, že na dovoz řady ocelových výrobků z ČLR byla uvalována vyrovnávací cla, zároveň pouze dokazuje, že čínští výrobci oceli měli skutečně prospěch ze subvencí.

(32)

Žadatelův argument, že trh s ocelí v ČLR není narušen, nelze tedy podpořit a je třeba učinit definitivní závěr, že rozhodnutí ohledně tržního zacházení by nemělo být revidováno a že společnosti Power Team by nemělo být přiznáno tržní zacházení.

(33)

Podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení se stanoví případné celostátní clo pro země spadající pod uvedený článek, s výjimkou případů, kdy jsou společnosti schopny prokázat, že splňují všechna kritéria pro individuální zacházení stanovená v čl. 9 odst. 5 základního nařízení. Uvedená kritéria lze shrnout takto:

(34)

Žadatel, vedle požadavku o přiznání tržního zacházení rovněž požádal o individuální zacházení v případě, že mu nebude přiznáno tržní zacházení.

(35)

Z šetření vyplynulo, že žadatel splnil všechna výše uvedená kritéria, a lze tedy učinit závěr, že společnosti Power Team by mělo být přiznáno individuální zacházení.

(36)

Podle čl. 2 odst. 7 základního nařízení se v případě dovozu ze zemí bez tržního hospodářství a při nepřiznání tržního zacházení pro země uvedené v čl. 2 odst. 7 písm. b) základního nařízení běžná hodnota určí na základě ceny nebo početně zjištěné hodnoty ve srovnatelné zemi.

(37)

V oznámení o zahájení uvedla Komise svůj záměr opět použít Turecko, které bylo použito jako srovnatelná země v původním šetření, jako vhodnou srovnatelnou zemi pro účely stanovení běžné hodnoty pro ČLR, avšak žádný turecký výrobce v tomto prozatímním přezkumu nespolupracoval. Ke spolupráci však přistoupil ukrajinský vyvážející výrobce, který byl předmětem paralelního šetření pro účely jiného prozatímního přezkumu. Zúčastněné strany byly náležitě informovány a v dané fázi nebyly obdrženy žádné námitky vůči použití Ukrajiny jako srovnatelné země.

(38)

Jelikož nebyly shledány žádné zjevné důvody, proč nezvolit Ukrajinu jako srovnatelnou zemi, zejména s přihlédnutím k tomu, že žádný jiný výrobce ze třetí země nespolupracoval, byla běžná hodnota stanovena podle čl. 2 odst. 7 písm. a) základního nařízení, tj. na základě ověřených informací, které poskytl spolupracující výrobce ve srovnatelné zemi.

(39)

V souladu s čl. 2 odst. 2 základního nařízení bylo zjištěno, že objem domácího prodeje obdobného výrobku spolupracujícího výrobce ve srovnatelné zemi byl ve srovnání s vývozním prodejem žadatele do EU reprezentativní. Kromě toho byl u všech vyvážených typů výrobků srovnatelný domácí prodej (v případě potřeby upravený s ohledem na fyzikální vlastnosti) považován za reprezentativní, jelikož jejich objem prodeje představoval alespoň 5 % objemu odpovídajícího vývozního prodeje do EU.

(40)

Komise následně přezkoumala, zda by se domácí prodej všech typů žehlicích prken v reprezentativních množstvích ve srovnatelné zemi mohl považovat za prodej v běžném obchodním styku, a to stanovením podílu ziskového prodeje příslušného typu žehlicího prkna nezávislým odběratelům.

(41)

Transakce na domácím trhu se považovaly za ziskové tehdy, když se jednotková cena určitého typu výrobku rovnala výrobním nákladům nebo byla vyšší. Byly proto stanoveny výrobní náklady pro každý typ prodávaný na domácím trhu ve srovnatelné zemi během období šetření.

(42)

Pokud objem prodeje určitého typu výrobku prodávaného za čistou prodejní cenu odpovídající vypočteným výrobním nákladům nebo cenu vyšší představoval více než 80 % celkového objemu prodeje tohoto typu výrobku a pokud se vážená průměrná cena tohoto typu rovnala výrobním nákladům nebo byla vyšší, byla běžná hodnota stanovena na základě skutečné ceny na domácím trhu. Tato cena byla vypočítána jako vážený průměr cen veškerého domácího prodeje daného typu výrobku během období šetření, a to bez ohledu na to, zda byl tento prodej ziskový.

(43)

Jestliže objem ziskového prodeje určitého typu výrobku představoval 80 % nebo méně z celkového objemu prodeje tohoto typu nebo byla-li vážená průměrná cena tohoto typu nižší než výrobní náklady, byla běžná hodnota stanovena na základě skutečné ceny na domácím trhu vypočtené jako vážený průměr pouze ziskového prodeje daného typu.

(44)

Žadatel po zveřejnění vznesl připomínku, že v případech, kdy ziskový prodej představuje méně než 10 % celkového objemu prodeje určitého typu, by měla být obvykle použita početně zjištěná běžná hodnota.

(45)

V této souvislosti je třeba poznamenat, že v tomto šetření se nevyskytla situace, kdy by ziskový prodej dosáhl objemu menšího než 10 %. Kromě toho se postup automatického početního zjištění běžné hodnoty za takových okolností již nepoužívá.

(46)

Ve všech případech byl dotčený výrobek prodán na vývoz nezávislým odběratelům v Unii prostřednictvím nezávislých obchodních subjektů v ČLR, a vývozní cena byla tudíž stanovena v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení, konkrétně na základě skutečně zaplacených cen či cen, které je třeba zaplatit, za výrobek prodaný za účelem vývozu do EU.

(47)

Žadatel po zveřejnění uvedl, že vývozní cena by měla být stanovena na základě prodejní ceny fakturované nezávislým čínským obchodním subjektem nezávislým odběratelům v EU, a nikoliv – jak tomu bylo v tomto případě – na základě zaplacené ceny či ceny, kterou je třeba zaplatit, za výrobek prodaný společností Power Team nezávislému obchodnímu subjektu v ČLR za účelem vývozu. Takový postup by však nebyl v souladu s čl. 2 odst. 8 základního nařízení, podle kterého by měla být při prodeji výrobků na vývoz základem vývozní ceny první nezávislá transakce. Proto je třeba tuto námitku zamítnout.

(48)

Běžná hodnota a vývozní cena byly srovnány na základě ceny ze závodu. Pro zajištění spravedlivého srovnání mezi běžnou hodnotou a vývozní cenou bylo podle čl. 2 odst. 10 základního nařízení přihlédnuto k rozdílům u činitelů, na které bylo upozorněno a které prokazatelně ovlivňují ceny a srovnatelnost cen. Na základě toho byly v oprávněných a podložených případech zohledněny rozdíly ve fyzických vlastnostech, přepravních nákladech, v nákladech na pojištění a manipulaci a v úvěrových nákladech. Vzhledem k tomu, že vývozní cena byla stanovena výlučně na základě domácího prodeje čínským obchodním subjektům na vývoz, nebylo důvodu připustit rozdíly ve zdanění, jelikož běžná hodnota byla rovněž stanovena na základě domácího prodeje v srovnatelné zemi, na kterou se vztahuje obdobný daňový režim. Jak běžná hodnota, tak i vývozní cena byly proto vypočteny na čistém základě DPH.

(49)

Žadatel po zveřejnění uvedl, že seskupení typů výrobků (které bylo skutečně provedeno pro účely srovnání) vyvolává jisté pochybnosti s ohledem na správnost srovnání cen.

(50)

V této souvislosti je třeba poznamenat, že seskupení typů výrobků v tomto šetření bylo stejné jako seskupení v původním šetření a bylo považováno za nutné, aby mohla být zvýšena srovnatelnost výrobků prodávaných na vývoz do Unie společností Power Team a výrobků prodávaných na domácích trhu ve srovnatelné zemi. Rovněž je třeba poznamenat, že žadatel své tvrzení již dále neopodstatnil, zejména v souvislosti s tím, proč by provedené seskupení (které bylo vysvětleno ve zvláštním zveřejnění určeném žadateli) nemělo být vhodné. Proto je třeba tuto námitku zamítnout.

(51)

V souladu s čl. 2 odst. 11 základního nařízení bylo provedeno srovnání váženého průměru běžné hodnoty podle typu výrobku s váženým průměrem vývozní ceny odpovídajícího typu dotčeného výrobku. Toto srovnání ukázalo existenci dumpingu.

(52)

Bylo zjištěno, že dumpingové rozpětí společnosti Power Team, vyjádřené jako procentní podíl čisté ceny s dodáním na hranici Unie, činí 39,6 %.

(53)

Podle čl. 11 odst. 3 základního nařízení se také posuzovalo, zda změněné okolnosti lze přiměřeně považovat za okolnosti trvalé povahy.

(54)

V této souvislosti se připomíná, že v původním šetření nebylo žadateli přiznáno tržní zacházení z důvodu zjištěných nesrovnalostí ohledně jeho účetních postupů. Z tohoto přezkumu vyplynulo, že toto kritérium společnost Power Team splnila. Jak je však uvedeno výše, nesplňuje žadatel kritérium tržního zacházení uvedené v čl. 2 odst. 7 písm. c) první odrážce základního nařízení týkající se nákladů na nejdůležitější vstupy. Co se týče tržního zacházení, pro žadatele se okolnosti tudíž nezměnily.

(55)

Údaje shromážděné a ověřené v šetření (tj. žadatelovy individuální ceny při vývozu do EU a běžná hodnota stanovená na Ukrajině jako srovnatelné zemi) však vedly k vyššímu dumpingovému rozpětí. Tato změna je považována za významnou a pokračující zachování současné úrovně opatření by k vyrovnání dumpingu již nepostačovalo.

(56)

Vzhledem k výsledkům tohoto přezkumného šetření se považuje za vhodné změnit antidumpingové clo platné na dovoz dotčeného výrobku společnosti Power Team na 39,6 %.

(57)

Pokud jde o výši zbytkového cla, je třeba připomenout, že v původním šetření byla míra spolupráce nízká. Clo pro nespolupracující společnosti tak bylo stanoveno ve výši, která odpovídá váženému průměrnému dumpingovému rozpětí nejprodávanějších typů výrobků spolupracujících vyvážejících výrobců, kteří mají nejvyšší dumpingová rozpětí. Za použití stejné metodologie a s přihlédnutí k relevantním údajům poskytnutým žadatelem je třeba změnit zbytkové clo na 42,3 %.

(58)

Zúčastněné strany byly informovány o hlavních skutečnostech a úvahách, na jejichž základě se zamýšlí doporučit změnu nařízení Rady (ES) č. 452/2007, a bylo jim umožněno vyjádřit připomínky. Připomínky stran byly zváženy a ve vhodných případech byla konečná zjištění odpovídajícím způsobem upravena,

—

údaje týkající se společnosti Guangzhou Power Team Houseware Co. Ltd., Guangzhou uvedené v tabulce v čl. 1 odst. 2 se nahrazují tímto zněním:

—

údaje týkající se všech ostatních společností z ČLR uvedené v tabulce v čl. 1 odst. 2 se nahrazují tímto zněním:

31.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/19

(1)

Článek 24 nařízení (ES) č. 834/2007 stanoví, že logo Společenství je jedním z povinných údajů, který má být uveden na obalu produktů označených výrazy odkazujícími na ekologickou produkci podle čl. 23 odst. 1, a že u produktů dovezených ze třetích zemí je použití tohoto loga dobrovolné. Ustanovení čl. 25 odst. 1 nařízení (ES) č. 834/2007 umožňuje použití loga Společenství v označování, obchodní úpravě a propagaci produktů, jež splňují požadavky stanovené v uvedeném nařízení.

(2)

Zkušenosti získané při uplatňování nařízení Rady (EHS) č. 2092/91 ze dne 24. června 1991 o ekologickém zemědělství a k němu se vztahujícím označování zemědělských produktů a potravin (2), které bylo nařízením (ES) č. 834/2007 nahrazeno, ukazují, že logo Společenství používané na dobrovolném základě nadále nesplňuje očekávání hospodářských subjektů v daném odvětví ani očekávání spotřebitelů.

(3)

Do nařízení Komise (ES) č. 889/2008 ze dne 5. září 2008, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 834/2007 o ekologické produkci a označování ekologických produktů, pokud jde o ekologickou produkci, označování a kontrolu (3), je třeba zavést ohledně loga nová pravidla. Tato pravidla by měla umožnit, aby se logo lépe přizpůsobilo vývoji situace v odvětví, zejména tím, že spotřebitelé budou moci lépe rozpoznat ekologické produkty, na které se vztahují předpisy EU zaměřené na ekologickou produkci.

(4)

Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost je třeba místo odkazů na „logo Společenství označující ekologickou produkci“ uvádět odkazy na „logo Evropské unie pro ekologickou produkci“.

(5)

S cílem získat návrhy na nové logo uspořádala Komise soutěž pro studenty umění a designu ze členských států a nezávislá porota vybrala a seřadila deset nejlepších návrhů. Po dalším přezkoumání z hlediska duševního vlastnictví byly vybrány tři nejlepší vyhovující návrhy a ty byly následně ve dnech 7. prosince 2009 až 31. ledna 2010 představeny veřejnosti na internetových stránkách. Návrh loga vybraný v uvedeném období většinou návštěvníků webové stránky by měl být přijat jako nové logo Evropské unie pro ekologickou produkci.

(6)

Změna loga Evropské unie pro ekologickou produkci od 1. července 2010 by nemělo působit problémy na trhu, a zejména by mělo být povoleno prodávat ekologické produkty, které již byly uvedeny na trh, bez uvádění povinných údajů požadovaných v článku 24 nařízení (ES) č. 834/2007, pokud dotyčné produkty odpovídají nařízení (EHS) č. 2092/91 nebo nařízení (ES) č. 834/2007.

(7)

Aby bylo možno používat logo, jakmile se stane jeho použití povinným podle právních předpisů EU, a aby bylo zajištěno účinné fungování vnitřního trhu, zaručena spravedlivá hospodářská soutěž a ochráněny zájmy spotřebitelů, bylo nové logo Evropské unie pro ekologickou produkci zaregistrováno jako kolektivní ochranná známka pro ekologické zemědělství na Úřadu Beneluxu pro ochranu duševního vlastnictví, a je tudíž platné, použitelné a chráněné. Logo bude rovněž zapsáno v rejstříku Společenství a v mezinárodním rejstříku.

(8)

Článek 58 nařízení (ES) č. 889/2008 stanoví, že označení číselným kódem kontrolního subjektu nebo orgánu by mělo být umístěno bezprostředně pod logem Společenství, ale nestanoví konkrétní pokyny pro formát a přiřazování těchto kódů. Pro účely harmonizovaného používání těchto číselných kódů je třeba stanovit prováděcí předpisy ohledně jejich formátu a přiřazování.

(9)

Nařízení (ES) č. 889/2008 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem regulativního Výboru pro ekologickou produkci,

1)

V hlavě III se název kapitoly I nahrazuje tímto:

„Logo Evropské unie pro ekologickou produkci“.

2)

Článek 57 se nahrazuje tímto:

„Článek 57

Logo EU pro ekologickou produkci

V souladu s čl. 25 odst. 3 nařízení (ES) č. 834/2007 se logo Evropské unie pro ekologickou produkci (dále jen „logo EU pro ekologickou produkci“) řídí vzorem uvedeným v části A přílohy XI tohoto nařízení.

Logo EU pro ekologickou produkci se používá pouze v případě, že je dotčený produkt vyprodukován v souladu s požadavky nařízení (EHS) č. 2092/91 a jeho prováděcími předpisy nebo nařízení (ES) č. 834/2007 a s požadavky tohoto nařízení.“

3)

V čl. 58 odst. 1 se písmena b), c) a d) nahrazují tímto:

4)

V článku 95 se odstavce 9 a 10 nahrazují tímto:

„9.   Zásoby produktů vyrobených, zabalených a označených přede dnem 1. července 2010 v souladu s nařízením (EHS) č. 2092/91 nebo s nařízením (ES) č. 834/2007 mohou být uváděny na trh s odkazem na ekologickou produkci až do vyčerpání zásob.

10.   Obalový materiál lze v souladu s nařízením (EHS) č. 2092/91 nebo s nařízením (ES) č. 834/2007 nadále používat pro produkty označené při uvádění na trh výrazy odkazujícími na ekologickou produkci do dne 1. července 2012 v případě, že jinak produkt splňuje požadavky nařízení (ES) č. 834/2007.“

5)

Příloha XI se nahrazuje přílohou tohoto nařízení.

31.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/23

(1)

Dohoda ve formě výměny dopisů mezi Evropským společenstvím a Indií na základě článku XXVIII GATT 1994 o změně koncesí týkajících se rýže stanovených v plánu CXL ES přiloženém ke GATT 1994 (2) schválená rozhodnutím Rady 2004/617/ES (3) stanoví nulové dovozní clo pro loupanou rýži některých odrůd druhu Basmati pocházející z Indie.

(2)

Dohoda ve formě výměny dopisů mezi Evropským společenstvím a Pákistánem na základě článku XXVIII GATT 1994 o změně koncesí týkajících se rýže stanovených v plánu CXL ES přiloženém ke GATT 1994 (4) schválená rozhodnutím Rady 2004/618/ES (5) stanoví nulové dovozní clo pro loupanou rýži některých odrůd druhu Basmati pocházející z Pákistánu.

(3)

Článek 1 nařízení Komise (ES) č. 972/2006 (6) stanoví, že se jeho pravidla mají použít pro loupanou rýži Basmati odrůd uvedených v příloze XVIII nařízení (ES) č. 1234/2007.

(4)

Podle čl. 6 odst. 2 nařízení (ES) č. 972/2006 se použije dovozní clo za loupanou rýži, pokud výsledky kontrol provedených členskými státy u dovážené rýže Basmati prokáží, že zkoumaný produkt neodpovídá údajům uvedeným v osvědčení o pravosti. Toto ustanovení tedy nepočítá s žádnou tolerancí pro přítomnost rýže, která neodpovídá odrůdám uvedeným v příloze XVIII nařízení (ES) č. 1234/2007.

(5)

Vzhledem k podmínkám produkce rýže Basmati a obchodu s ní jde velmi obtížně zaručit, že jednu šarži tvoří 100 % rýže Basmati odrůd uvedených v příloze XVIII nařízení (ES) č. 1234/2007. Aby byl umožněn hladký obchodní tok rýže Basmati do Evropské unie a s ohledem na to, že dosud nefunguje kontrolní systém Unie založený na DNA, a tudíž členské státy mohou při kontrolách používat vlastní kontrolní protokoly s nejistotou nejméně 5 %, která se kumuluje na každé úrovni tolerance, je vhodné stanovit 5 % toleranci pro přítomnost dlouhozrnné rýže, která neodpovídá odrůdám uvedeným v uvedené příloze XVIII, v dovážené rýži Basmati.

(6)

Aby se rozšířil pozitivní dopad tohoto opatření na všechny dotyčné dovozce, mělo by být stanoveno, že je tato tolerance použitelná na veškerý dovoz rýže Basmati, u kterého dosud odpovědné orgány členských států nepřijaly konečné rozhodnutí o způsobilosti dotyčné šarže.

(7)

Nařízení (ES) č. 972/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(8)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

31.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/25

(1)

Nařízením Komise (ES) č. 474/2006 ze dne 22. března 2006 byl vytvořen seznam Společenství uvádějící letecké dopravce, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Evropské unii, uvedený v kapitole II nařízení (ES) č. 2111/2005 (2).

(2)

V souladu s čl. 4 odst. 3 nařízení (ES) č. 2111/2005 sdělily některé členské státy Komisi informace, které jsou podstatné v souvislosti s aktualizací seznamu Společenství. Příslušné informace Komisi sdělily také třetí země. Na základě těchto informací by měl být seznam Společenství aktualizován.

(3)

Komise informovala všechny dotčené letecké dopravce buď přímo, nebo, pokud to nebylo možné, prostřednictvím orgánů odpovědných za regulační dohled nad nimi a uvedla podstatné skutečnosti a úvahy, které budou základem pro rozhodnutí uložit jim zákaz provozování letecké dopravy v Evropské unii nebo změnit podmínky zákazu provozování letecké dopravy, který byl uložen leteckému dopravci uvedenému na seznamu Společenství.

(4)

Komise poskytla dotčeným leteckým dopravcům možnost konzultovat dokumenty předložené členskými státy, předložit písemné připomínky a do deseti pracovních dnů přednést ústně své stanovisko Komisi a Výboru pro leteckou bezpečnost, který byl zřízen nařízením Rady (EHS) č. 3922/91 ze dne 16. prosince 1991 o harmonizaci technických požadavků a správních postupů v oblasti civilního letectví (3).

(5)

Komise a v konkrétních případech některé členské státy rovněž konzultovaly orgány odpovědné za regulační dohled nad dotčenými leteckými dopravci.

(6)

Výbor pro leteckou bezpečnost vyslechl prezentace Evropské agentury pro bezpečnost letectví (EASA) a Komise o projektech technické pomoci prováděných v zemích, ve kterých bylo uplatněno nařízení (ES) č. 2111/2005. Výbor byl informován o žádostech o další technickou pomoc a o spolupráci za účelem zlepšení správní a technické způsobilosti úřadů pro civilní letectví s cílem vyřešit jakýkoli nesoulad s příslušnými mezinárodními normami.

(7)

Výbor pro leteckou bezpečnost byl rovněž informován o donucovacích opatřeních ze strany EASA a členských států pro zachování letové způsobilosti a údržby letadel registrovaných v Evropské unii a provozovaných leteckými dopravci certifikovanými úřady pro civilní letectví třetích zemí.

(8)

Nařízení (ES) č. 474/2006 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(9)

Na základě informací vyplývajících z prohlídek letadel na odbavovací ploše provedených v rámci programu SAFA u některých leteckých dopravců Evropské unie a dále na základě informací vyplývajících z inspekcí a auditů určitých oblastí provedených vnitrostátními leteckými orgány přijaly některé členské státy určitá donucovací opatření. Komisi a Výbor pro leteckou bezpečnost informovaly o těchto opatřeních: příslušné orgány Španělska dne 12. března 2010 zahájily řízení směřující k pozastavení platnosti osvědčení leteckého provozovatele pro leteckého dopravce Baleares Link Express a dne 12. ledna 2010 pozastavily platnost osvědčení leteckého provozovatele pro leteckého dopravce Euro Continental; příslušné orgány Německa ke dni 28. ledna 2010 pozastavily platnost osvědčení leteckého provozovatele pro Regional Air Express; příslušné orgány Spojeného království informovaly, že dne 8. prosince 2009 byla pozastavena platnost osvědčení leteckého provozovatele pro dopravce Trans Euro Air Limited; příslušné orgány Slovenska písemně informovaly, že dne 1. března 2010 byla pozastavena platnost osvědčení leteckého provozovatele pro dopravce Air Slovakia.

(10)

Příslušné orgány Lotyšska informovaly Výbor pro leteckou bezpečnost, že vzhledem k vážným pochybnostem o bezpečnosti provozu a zachování letové způsobilosti letadel typu IL-76 provozovaných leteckým dopravcem Aviation Company Inversija dne 26. února 2010 rozhodly o vyjmutí uvedených letadel z osvědčení leteckého provozovatele v držení leteckého dopravce Aviation Company Inversija a že platnost uvedeného osvědčení byla dne 16. března 2010 pozastavena.

(11)

Komise na základě nařízení (ES) č. 1543/2006 obdržela podrobné informace o opatřeních, která přijal příslušný orgán Korejské lidově demokratické republiky (GACA) odpovědný za regulační dohled nad dopravcem Air Koryo, a o opatřeních, která tento dopravce přijal s cílem řešit bezpečnostní nedostatky popsané v nařízení (ES) č. 474/2006.

(12)

V prosinci 2008 Komise oslovila GACA a vyžádala si od Air Koryo nápravný akční plán dokládající, jak odstranilo závažné bezpečnostní nedostatky odhalené při prohlídkách letadel na odbavovací ploše provedených před tím, než byl dopravce zařazen do přílohy A seznamu dopravců, kteří podléhají zákazu provozování letecké dopravy v Evropské unii. Komise si dále vyžádala příslušné informace dokládající, že GACA nad Air Koryo vykonává řádný dohled v souladu s ustanoveními ICAO.

(13)

GACA v červnu 2009 oficiálně odpověděl a poskytl soubor dokumentů obsahujících komplexní odpověď na vyžádané informace. Během následné komunikace mezi Komisí a GACA byla vysvětlena současná situace v bezpečnosti letectví v Korejské lidově demokratické republice.

(14)

Dokumenty, které GACA poskytl, a diskuse mezi Komisí a GACA ukázaly, že u letadla typu Tupolev Tu-204-300 je Air Koryo schopen prokázat, že je možný jeho provoz v plném souladu s mezinárodními bezpečnostními normami, včetně zachování letové způsobilosti a provozu, a že je GACA schopen zajistit nad tímto leteckým dopravcem dohled v souladu s mezinárodními normami.

(15)

Pokud jde o všechny ostatní typy letadel v letadlovém parku Air Koryo, GACA potvrdil, že nesplňují plně mezinárodní normy pro vybavení letadel, zejména EGPWS, a že provoz těchto typů v evropském vzdušném prostoru neschválil.

(16)

Po celou dobu reagoval GACA na žádosti Komise o informace rychle a vstřícně. Air Koryo Výboru pro leteckou bezpečnost dne 18. března 2010 předložil informace potvrzující pozitivní vývoj v této společnosti.

(17)

Vzhledem k výše uvedenému a na základě společných kritérií se soudí, že by se dopravci Air Koryo měl v Evropské unii bez provozních omezení povolit provoz dvou letadel typu Tupolev Tu-204 s poznávacími značkami P-632 a P-633. Protože však zbývající letadla v letadlovém parku nesplňují příslušné požadavky ICAO, jejich provoz v Evropské unii by neměl být povolen, dokud nebudou tyto požadavky zcela splněny. Na základě společných kritérií se proto soudí, že by dopravce Air Koryo měl být zařazen do seznamu v příloze B. Přístup do EU smí mít pouze s uvedenými dvěma letadly typu Tupolev Tu-204.

(18)

Příslušné orgány Svazijska dne 17. prosince 2009 poskytly písemné důkazy o odnětí osvědčení leteckého provozovatele a provozních licencí těmto leteckým dopravcům: Aero Africa (PTY) Ltd, Jet Africa (PTY) Ltd, Royal Swazi National Airways, Scan Air Charter Ltd a Swazi Express Airways. Tito letečtí dopravci ukončili svou činnost ke dni 8. prosince 2009.

(19)

Vzhledem k výše uvedenému a na základě společných kritérií se soudí, že výše uvedení letečtí dopravci, kteří mají licenci Svazijska, by měli být vyjmuti ze seznamu v příloze A.

(20)

Jak ukázaly výsledky šetření provedených příslušným orgánem Francie a Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví, existují ověřené důkazy o závažných nedostatcích u leteckého dopravce Bellview Airlines, který má osvědčení Nigérie.

(21)

Příslušný orgán Francie (DGAC) informoval Komisi, že výše uvedený dopravce má ve svém letadlovém parku dvě letadla typu Boeing 737-200 registrovaná ve Francii s poznávacími značkami F-GHXK a F-GHXL, jejichž osvědčení letové způsobilosti pozbylo platnosti v květnu, respektive v srpnu 2008. V důsledku toho tato letadla již nejsou způsobilá k letu.

(22)

Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) oznámila Komisi, že oprávnění č. EASA.145.0172 podle části 145, které této organizaci vydala, bylo dne 8. května 2009 s okamžitou účinností pozastaveno vzhledem k neodstraněným bezpečnostním nedostatkům, které snižují bezpečnostní standardy a vážně ohrožují letovou bezpečnost, a že zvažuje zrušení uvedeného oprávnění.

(23)

Existují důkazy, že dopravce Bellview Airlines, který má osvědčení Nigérie, převzal operace leteckého dopravce Bellview Airlines, který má osvědčení Sierra Leone a který byl dne 22. března 2006 umístěn na seznam v příloze A (4) a dne 14. listopadu 2008 z něj byl odstraněn (5) poté, co příslušné orgány Sierra Leone Komisi informovaly o zrušení jeho osvědčení leteckého provozovatele.

(24)

Dne 22. října 2005 došlo v Lagosu k tragické nehodě letadla typu Boeing B737-200 poznávací značky 5N-BFN, při níž bylo letadlo zcela zničeno a 117 osob přišlo o život. Příslušné orgány Nigérie o nehodě neposkytly žádné podrobné informace a dosud nevydaly zprávu o šetření nehody.

(25)

Komise s ohledem na výše uvedené nedostatky zahájila konzultace s příslušnými orgány Nigérie, v nichž vyjádřila vážné obavy o bezpečnost provozu a letovou způsobilost dopravce Bellview Airlines a požádala o vysvětlení situace, jakož i opatření přijatých příslušnými orgány a dopravcem pro nápravu těchto nedostatků.

(26)

Příslušné orgány Nigérie dne 19. února 2010 uvedly, že tento provozovatel vlastní osvědčení leteckého provozovatele, avšak ukončil činnost. Neposkytly nicméně informace o stavu osvědčení v držení tohoto leteckého dopravce a o stavu jeho letadel.

(27)

Dopravce Bellview Airlines si vyžádal slyšení před Výborem pro leteckou bezpečnost, které se uskutečnilo dne 18. března 2010 za účasti příslušného orgánu Nigérie (NCAA). Bellview Airlines předložil osvědčení leteckého provozovatele uvádějící platnost do 22. dubna 2010 a sdělil, že platnost tohoto osvědčení byla pozastavena poté, co byl ukončen provoz všech letadel v něm uvedených. NCAA uvedl, že platnost tohoto osvědčení leteckého provozovatele skončila v souladu s příslušnými nigerijskými předpisy dne 4. prosince 2009, 60 dnů po skončení provozu posledního letadla. Neposkytl nicméně důkazy o tom, že bylo osvědčení leteckého provozovatele pozastaveno či zrušeno. NCAA byl následně požádán, aby urychleně předložil písemné potvrzení: a) správního aktu pozastavení či zrušení osvědčení leteckého provozovatele pro Bellview Airlines; b) potvrzení, že probíhá postup (opětovného) vydání osvědčení společnosti od nigerijského úřadu pro civilní letectví; c) formálního závazku nigerijského úřadu pro civilní letectví oznámit Komisi výsledky auditu ohledně (opětovné) vydání osvědčení předtím, než bude vydáno osvědčení leteckého provozovatele.

(28)

Příslušné orgány Nigérie předložily vyžádané informace dne 25. března 2010. Na základě společných kritérií se proto soudí, že v této fázi není zapotřebí žádných dalších opatření.

(29)

Příslušné orgány Egypta v souladu s nařízením (ES) č. 1144/2009 (6) předložily čtyři měsíční zprávy za listopad a prosinec 2009 a za leden a únor 2010, ve kterých je popsán stav provádění plánu, jak jej uvedené orgány ověřily. Kromě těchto zpráv, které se zaměřily na prohlídky letadel na odbavovací ploše dopravce Egypt Air, byly dne 18. listopadu předány zprávy z auditu týkající se zachování letové způsobilosti, leteckého a pozemního provozu.

(30)

Příslušné orgány Egypta se také zavázaly nadále poskytovat informace týkající se uspokojivého odstranění závad nalezených při předchozích prohlídkách letadel na odbavovací ploše dopravce Egypt Air v letech 2008, 2009 a 2010. Zaslaly proto příslušné dokumenty některým členským státům, v nichž byla letadla Egypt Air podrobena prohlídce na odbavovací ploše. Řešení zjištěných nedostatků probíhá a bude pravidelně ověřováno.

(31)

Evropská agentura pro bezpečnost letectví provedla ve dnech 21. až 25. února 2010 v souladu s nařízením (ES) č. 1144/2009 (7) návštěvu za pomoci členských států. Během této návštěvy byl také posouzen dohled Egyptského úřadu pro civilní letectví (ECAA) obecně a zejména při sledování toho, jak Egypt Air provádí nápravný akční plán a postupně odstraňuje zjištěné nedostatky. Hodnotící návštěva poskytla důkazy o tom, že ECAA je schopen plnit své povinnosti podle norem ICAO v oblasti dohledu nad provozovateli, kterým vydává osvědčení leteckého provozovatele, a byly během ní identifikovány oblasti ke zlepšení: konkrétně pokud jde o jednotný systém návazných opatření k nedostatkům zjištěným při dohledové činnosti ECAA, a rovněž výcvik pracovníků zajišťujících licence pro posádky.

(32)

Hodnotící návštěva ukázala, že Egypt Air provádí nápravný akční plán. Nebylo zjištěno žádné závažné porušení norem ICAO. Komise uznává úsilí dopravce směřující k dokončení opatření nutných k nápravě jeho bezpečnostní situace. Nicméně vzhledem k rozsahu nápravného akčního plánu tohoto leteckého dopravce a potřebě zajistit udržitelná/trvalá řešení četných dříve zjištěných bezpečnostních nedostatků žádá Komise příslušné orgány Egypta, aby jí nadále zasílaly měsíční zprávy o kontrole provádění nápravného akčního plánu včetně nápravných opatření řešících nedostatky zjištěné během návštěvy a aby jí poskytovaly informace o veškeré dohledové činnosti v oblasti zachování letové způsobilosti, údržby a provozu, kterou ECAA u tohoto leteckého dopravce provádí.

(33)

Členské státy budou nadále ověřovat účinné dodržování příslušných bezpečnostních norem ze strany dopravce Egypt Air stanovením priorit prohlídek na odbavovací ploše, které se u letadel tohoto dopravce provedou podle nařízení (ES) č. 351/2008.

(34)

Do hodnotící návštěvy byla zahrnuta také řada dalších egyptských leteckých dopravců. U dvou leteckých dopravců, AlMasria Universal Airlines a Midwest Airlines, byly zjištěny závažné bezpečnostní problémy.

(35)

V případě AlMasria Universal Airlines byly zjištěny závažné nedostatky v oblasti leteckého provozu a výcviku, zejména pokud jde o kvalifikaci a znalosti některých vedoucích pracovníků v oblasti provozu. V případě rozšíření letadlového parku je tato skutečnost o to významnější.

(36)

Dopisem ze dne 3. března 2010 byl letecký dopravce AlMasria Universal Airlines pozván na zasedání Výboru pro leteckou bezpečnost, aby se k těmto skutečnostem vyjádřil. Dne 17. března 2010 předložil dopravce AlMasria Výboru pro leteckou bezpečnost informace o nápravných opatřeních řešících nedostatky zjištěné během hodnotící návštěvy. Vzhledem k tomu, že tato společnost plánuje rozšíření svého letadlového parku, Komise žádá příslušné orgány Egypta, aby jí zasílaly měsíční zprávy o kontrole provádění nápravných opatření a aby jí poskytovaly informace o veškeré dohledové činnosti v oblasti zachování letové způsobilosti, údržby a provozu, kterou ECAA u tohoto leteckého dopravce provádí.

(37)

Členské státy budou ověřovat účinné dodržování příslušných bezpečnostních norem ze strany dopravce AlMasria stanovením priorit prohlídek na odbavovací ploše, které se u letadel tohoto dopravce provedou podle nařízení (ES) č. 351/2008.

(38)

V případě dopravce Midwest Airlines existují ověřené důkazy o bezpečnostních nedostatcích, které zjistily příslušné orgány Itálie a které se týkají kontroly hmotnosti a vyvážení na letu tohoto dopravce. Tyto důkazy vedly k tomu, že bylo dopravci v Itálii odepřeno povolení k letu (8). Během hodnotící návštěvy byly dále zjištěny závažné nedostatky ovlivňující bezpečnost v oblastech řízení provozu a údržby, kontroly provozu a odborné přípravy posádek a řízení zachování letové způsobilosti. Na základě společných kritérií se proto soudí, že tento letecký dopravce není schopen zajistit svůj provoz a údržbu v souladu s normami ICAO. Egyptský úřad pro civilní letectví v průběhu návštěvy sdělil, že podnikl kroky k pozastavení provozu dopravce Midwest Airlines.

(39)

Dopisem ze dne 3. března 2010 byl letecký dopravce Midwest Airlines pozván na zasedání Výboru pro leteckou bezpečnost, aby se k těmto skutečnostem vyjádřil. Příslušné orgány Egypta poskytly dne 15. března 2010 důkazy o tom, že osvědčení leteckého provozovatele dopravce Midwest Airlines bylo ke dni 28. února 2010 zrušeno.

(40)

Vzhledem k opatřením, které přijal ECAA, není zapotřebí žádných dalších kroků. Komise žádá ECAA, aby jí poskytl informace o průběhu a výsledcích procesu opětovného vydání osvědčení předtím, než bude uvedené společnosti vydáno osvědčení leteckého provozovatele.

(41)

V souladu s nařízením (ES) č. 715/2008 členské státy nadále prověřovaly, zda společnost Iran Air skutečně dodržuje příslušné bezpečnostní normy, a to prováděním pravidelných prohlídek na odbavovací ploše letadel přistávajících na letištích Evropské unie. V roce 2009 byly tyto kontroly prováděny v Rakousku, Francii, Německu, Švédsku, Itálii a Spojeném království. Výsledky těchto kontrol prokázaly výrazné zhoršení v dodržování mezinárodních bezpečnostních norem v průběhu roku.

(42)

Komise si od příslušných orgánů a od společnosti vyžádala informace za účelem ověření toho, jak jsou zjištěné nedostatky řešeny. Letecký dopravce Iran Air v únoru 2010 předložil akční plán, v němž uznal nedostatky svého předchozího akčního plánu, identifikoval příčiny a formuloval konkrétní opatření s cílem řešit zjištěné nedostatky.

(43)

Z informací, jež předložil příslušný orgán Íránu (CAO-IRI) odpovědný za regulační dohled nad dopravcem Iran Air, nicméně vyplynulo, že není schopen prokázat, že přijal účinná opatření s cílem řešit nedostatky zjištěné při kontrolách prováděných v rámci programu SAFA. CAO-IRI navíc nebyl schopen prokázat, že byla přijata vhodná opatření s cílem řešit významnou nehodovost letadel registrovaných v Íránu a provozovaných leteckými dopravci s osvědčením od CAO-IRI.

(44)

V únoru 2010 dále CAO-IRI předložil dokumentaci ukazující nedostatečnou úroveň dohledové činnosti dopravce Iran Air v oblasti údržby a letových kontrol a absenci účinného systému pro odstraňování závažných bezpečnostních nedostatků. Údaje o nehodách a incidentech, které CAO-IRI poskytl, dále obsahovaly vysoký počet závažných událostí v souvislosti s letadly Iran Air v průběhu předcházejících 11 měsíců, z nichž se více než polovina týkala letadel typu Fokker 100. Dokumentace však neobsahovala důkazy o tom, že by CAO-IRI přijal jakákoli návazná opatření.

(45)

V březnu 2010 poskytl CAO-IRI informace prokazující, že byly provedeny kontroly dodržování požadavků na údržbu ze strany dopravce Iran Air, jejichž zjištění nicméně poukázala na problémy s monitorováním motorů a výkonností systému kvality dopravce.

(46)

Dopravce na zasedání Výboru pro leteckou bezpečnost dne 17. března 2010 uznal, že došlo k poklesu jeho standardů, sdělil nicméně, že zřídil centrum pro kontrolu údržby a komisi pro přezkum údržby, jež mají řešit problémy s letovou způsobilostí, ve všech divizích společnosti zlepšil výcvik v oblasti bezpečnosti, posílil činnost oddělení pro zajištění bezpečnosti a kvality a v rámci divizí společnosti zřídil výbory pro bezpečnost. Rovněž zahájil rozsáhlý přezkum struktury společnosti s cílem zlepšit její schopnost zajišťovat bezpečný provoz. Výsledky prohlídek na odbavovací ploše letadel Iran Air od února 2010 ukazují výrazné zlepšení výkonnosti dopravce.

(47)

S ohledem na nedávné výrazné zlepšení výsledků SAFA, skutečnost, že Iran Air uznal nutnost zlepšení a kroky, které podnikl k řešení zjištěných bezpečnostních problémů, se Komise domnívá, že v důsledku vysokého počtu incidentů letadel typu Fokker 100 by měl být provoz jejich letů do Evropské unie pozastaven. Pokud jde o ostatní typy letadel v letadlovém parku Iran Air (podání CAO-IRI ze dne 10. března 2010), tj. Boeing 747, Airbus A300, A310 a A320, jejich provoz by se neměl zvýšit nad současnou úroveň (pokud jde o četnost a destinace), dokud Komise nerozhodne, že existují jasné důkazy o tom, že byly zjištěné bezpečnostní nedostatky účinně vyřešeny.

(48)

Z těchto důvodů se na základě společných kritérií soudí, že by dopravce měl být zařazen na seznam v příloze B a provoz letů do Evropské unie by mu měl být povolen pouze pod podmínkou, že zůstane přísně omezen na současnou úroveň (pokud jde o četnost a destinace) s letadly používanými v současnosti. Letadlům typu Fokker 100 by navíc neměl být provoz letů do Evropské unie povolen.

(49)

Komise bude činnost dopravce Iran Air i nadále pečlivě sledovat. Členské státy budou ověřovat účinný soulad s příslušnými bezpečnostními normami prostřednictvím stanovení priorit intenzivnějších prohlídek na odbavovací ploše, které se u letadel tohoto dopravce provedou podle nařízení (ES) č. 351/2008. Komise má v úmyslu za spolupráce s členskými státy a Evropskou agenturou pro bezpečnost letectví ověřit uspokojivé provádění oznámených opatření ze strany CAO-IRI a Iran Air prostřednictvím návštěvy na místě před příštím zasedáním Výboru pro leteckou bezpečnost.

(50)

Orgán odpovědný za regulační dohled v Súdánu (SCAA) prokázal nedostatečnou schopnost řešit závažné nedostatky zjištěné auditem Všeobecného programu pro audit dohledu nad bezpečností provozu (USOAP) v Súdánu, který provedla ICAO v listopadu 2006. V březnu 2008 sdělil SCAA Komisi, že veškeré velké a závažné nedostatky v oblasti provozu, letové způsobilosti a udělování licencí pro personál byly odstraněny nebo vyřešeny. V prosinci 2009 sdělil SCAA Komisi, že 70 % nedostatků zjištěných během auditu USOAP bylo odstraněno v souladu s doporučeními ICAO.

(51)

Informace, které SCAA poskytl Komisi v prosinci 2009 a v březnu 2010, však nasvědčují tomu, že velký počet nedostatků nebyl řešen nebo že opatření přijatá k jejich odstranění nebyla účinná. Týká se to zejména vyškolených a kvalifikovaných inspektorů letového provozu a zajištění schválené výcvikové příručky pro provozovatele.

(52)

Audit, který v říjnu 2009, krátce před tragickou nehodou Boeingu 707 s poznávací značkou ST-AKW, provedl SCAA u leteckého dopravce Azza Air Transport, navíc zjistil, že tento dopravce neprovedl významná bezpečnostní opatření v oblasti výcviku, což byl závažný nedostatek zjištěný auditem ICAO. SCAA potvrdil, že osvědčení leteckého provozovatele obnovoval každý rok počínaje rokem 1996, kdy bylo vydáno poprvé.

(53)

Dne 10. prosince 2009 informoval SCAA rovněž Komisi, že letecký dopravce Air West Company Ltd mu v červenci 2008 odevzdal své osvědčení leteckého provozovatele, a že tento dopravce tedy již není v Súdánské republice registrovaným držitelem osvědčení leteckého provozovatele. S ohledem na to, že tento provozovatel již nedisponuje osvědčením leteckého provozovatele, v důsledku čehož nelze jeho provozní licenci považovat za platnou, se proto na základě společných kritérií soudí, že Air West Ltd již není „leteckým dopravcem“.

(54)

V důsledku nedostatečného pokroku v provádění nápravných opatření z auditu USOAP a neschopnosti SCAA zajistit účinné provedení oznámených nápravných opatření se na základě společných kritérií soudí, že SCAA neprokázal, že je schopen provádět a vynucovat příslušné bezpečnostní normy, a všem leteckým dopravcům s osvědčením od Súdánské republiky by proto mělo být zakázáno provozování letecké dopravy a měli by být zařazeni na seznam v příloze A.

(55)

V návaznosti na přezkum situace Albanian Airlines MAK v listopadu 2009 a na základě ustanovení nařízení č. 1144/2009 (9) byla Evropská agentura pro bezpečnost letectví zmocněna provést komplexní standardizační kontrolu Albánie, což učinila v lednu 2010. Závěrečná zpráva z této kontroly, vydaná dne 7. března 2010, odhalila ve všech oblastech, jež byly předmětem auditu, závažné nedostatky: v oblasti letové způsobilosti bylo zjištěno 13 případů nedodržení předpisů, z nichž 6 se týkalo bezpečnosti; v oblasti udělování licencí a zdravotní způsobilosti bylo zjištěno 13 případů nedodržení předpisů, z nichž 3 se týkaly bezpečnosti; v oblasti letového provozu bylo zjištěno 9 případů nedodržení předpisů, z nichž 6 se týkalo bezpečnosti. V souvislosti s osvědčením leteckého provozovatele jednoho ze dvou držitelů tohoto osvědčení bylo navíc zjištěno bezprostřední bezpečnostní riziko, které bylo během návštěvy odstraněno okamžitým nápravným opatřením DGCA.

(56)

Příslušný orgán Albánie (DGCA) byl vyzván, aby se vyjádřil před Výborem pro leteckou bezpečnost, což učinil dne 18. března 2010.

(57)

Výbor pro leteckou bezpečnost vzal na vědomí, že příslušný orgán Albánie (DGCA) již agentuře EASA předložil akční plán. DGCA se vyzývá, aby zajistil přijatelnost tohoto akčního plánu pro EASA a aby přijal nezbytná opatření k jeho účinnému provedení, v první řadě s cílem vyřešit nedostatky, které EASA zjistila a které vyvolávají obavy ohledně bezpečnosti, pokud nebudou rychle odstraněny.

(58)

Vzhledem k nutnosti naléhavého řešení bezpečnostních nedostatků v Albánii bude Komise nucena, pokud DGCA nepřijme komplexní a účinná opatření, vykonat svou pravomoc podle článku 21 mnohostranné dohody mezi Evropským společenstvím a jeho členskými státy a Albánskou republikou, Bosnou a Hercegovinou, Bulharskou republikou, Chorvatskou republikou, Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie, Islandskou republikou, Republikou Černá Hora, Norským královstvím, Rumunskem, Republikou Srbsko a Prozatímní misí Organizace spojených národů v Kosovu o vytvoření společného evropského leteckého prostoru, aniž jsou dotčena jakákoli opatření na základě nařízení (ES) č. 2111/2005.

(59)

Dopravce TAAG Angolan Airlines má povolen provoz v Portugalsku pouze s letadly typu Boeing 777-200 poznávacích značek D2-TED, D2-TEE, D2-TEF a se čtyřmi letadly typu Boeing B-737-700 poznávacích značek D2-TBF, D2-TBG, D2-TBH a D2-TBJ za podmínek uvedených v 88. bodě odůvodnění nařízení (ES) č. 1144/2009 (10). Komise požádala příslušný orgán Angoly (INAVIC) o poskytnutí informací týkajících se dohledu nad leteckým dopravcem TAAG Angolan Airlines, zejména zvýšeného dohledu nad lety do Portugalska a jeho výsledků.

(60)

INAVIC informoval Výbor pro leteckou bezpečnost, že stálý dohled nad dopravcem TAAG Angolan Airlines dále posílil. V roce 2009 u dopravce provedl 34 plánovaných kontrol. Dále byly před každým letem dopravce do Evropy systematicky prováděny prohlídky letadel na odbavovací ploše.

(61)

Dopravce TAAG Angolan Airlines si vyžádal slyšení u Výboru pro leteckou bezpečnost, aby poskytl aktuální informace o své situaci. Toto slyšení proběhlo dne 18. března 2010. Dopravce sdělil, že se v prosinci 2009 stal opět členem organizace IATA, poskytl výboru podrobné informace dokazující vysokou úroveň jeho linek do Lisabonu, a na základě těchto skutečností požádal, aby mu bylo povoleno obnovit provoz letů do zbytku EU.

(62)

Příslušný orgán Portugalska (INAC) poskytl své hodnocení výsledků prohlídek na odbavovací ploše letadel TAAG Angolan Airlines, které prováděl od obnovení letů do Lisabonu. INAC uvedl, že od 1. srpna 2009, kdy TAAG obnovil provoz, bylo provedeno přibližně 200 těchto kontrol. INAC potvrdil, že tyto kontroly nezjistily bezpečnostní problémy, že je s provozem TAAG Angolan Airlines na linkách do a z Lisabonu zcela spokojen a že může doporučit rozšíření provozu letů do zbytku EU.

(63)

Dopravce rovněž sdělil, že investuje do modernizace svého parku letadel typu B737-200 s cílem instalovat EGPWS, ELT406, funkci RVSM, dveře pilotního prostoru, digitální palubní zapisovač letových dat a digitální palubní meteorologický radar v souladu s mezinárodními bezpečnostními normami, nicméně tento aktuálně probíhající proces není dokončen pro celý letadlový park. Dopravce rovněž sdělil, že má v úmyslu vyřadit letadla typu Boeing B747-300, konkrétně kvůli jejich nižší provozní spolehlivosti.

(64)

Vzhledem k uvedeným skutečnostem, na základě společných kritérií a s ohledem na doporučení v 62. bodě, jakož i na pozitivní výsledky prohlídek na odbavovací ploše letadel tohoto dopravce se soudí, že by TAAG měl zůstat v seznamu v příloze B, pokud jde o tři letadla typu Boeing B777 poznávacích značek D2-TED, D2-TEE a D2-TEF a čtyři letadla typu Boeing B737-700 poznávacích značek D2-TBF, D2-TBG, D2-TBH a D2-TBJ, a že současné omezení umožňující provoz těchto letadel pouze do Lisabonu by mělo být zrušeno. Provoz letů tohoto dopravce do Evropské unie by však měl být předmětem vhodného ověřování toho, zda jsou příslušné bezpečnostní normy účinně dodržovány, a to stanovením priorit prohlídek na odbavovací ploše, které se u letadel tohoto dopravce provedou podle nařízení č. 351/2008.

(65)

INAVIC informoval o dalším pokroku v řešení nedostatků přetrvávajících po poslední návštěvě EU provedené za účelem hodnocení bezpečnosti v červnu 2009. INAVIC konkrétně aktualizoval angolské předpisy v oblasti letecké bezpečnosti v souladu s posledními změnami norem ICAO, posílil svůj program dohledu a přijal dva další kvalifikované inspektory letového provozu.

(66)

INAVIC rovněž informoval o postupu opětovného vydání osvědčení angolským leteckým dopravcům, jenž má být dokončen do konce roku 2010. INAVIC sdělil, že dopravci, kteří v této lhůtě nezískají nové osvědčení v souladu s angolskými předpisy v oblasti letecké bezpečnosti, ukončí provoz. Kromě TAAG Angolan Airlines nicméně žádný letecký dopravce dosud nové osvědčení nezískal.

(67)

INAVIC informoval, že během procesu opětovného vydání osvědčení odhalila dohledová činnost u některých leteckých dopravců bezpečnostní problémy a případy porušení platných bezpečnostních předpisů, na něž INAVIC reagoval příslušnými donucovacími opatřeními. V důsledku toho bylo v prosinci 2009 zrušeno osvědčení leteckého provozovatele pro dopravce Air Gemini a v únoru 2010 byla zrušena osvědčení leteckého provozovatele pro dopravce PHA a SAL. V únoru 2010 byla pozastavena platnost osvědčení leteckého provozovatele pro dopravce Giraglobo, Mavewa a Airnave. INAVIC nicméně o zrušení uvedených osvědčení neposkytl důkazy.

(68)

Komise vyzývá INAVIC, aby pokračoval v procesu opětovného vydání osvědčení angolským leteckým dopravcům s rozhodností a po pečlivém zvážení potenciálních bezpečnostních nedostatků zjištěných v rámci tohoto procesu. Na základě společných kritérií se soudí, že ostatní letečtí dopravci podléhající regulační odpovědnosti INAVIC – Aerojet, Air26, Air Gicango, Air Jet, Air Nave, Alada, Angola Air Services, Diexim, Gira Globo, Heliang, Helimalongo, Mavewa, Rui & Conceicao, Servisair a Sonair, jakož i Air Gemini, PHA a SAL by měli nadále zůstat na seznamu v příloze A.

(69)

Příslušné orgány Ruské federace informovaly Komisi dne 19. února 2010 o tom, že změnily své rozhodnutí ze dne 25. dubna 2008, kterým vyloučily z letů do Evropské unie letadla na osvědčení leteckého provozovatele 13 ruských leteckých dopravců. Tato letadla nebyla dostatečně vybavena pro provádění mezinárodních letů podle norem ICAO (nebyla vybavena zařízením TAWS/E-GPWS), případně jejich osvědčení letové způsobilosti měla ukončenou platnost a/nebo nebyla obnovena.

(70)

Na základě nového rozhodnutí jsou z letů do Evropské unie, v rámci Evropské unie nebo z Evropské unie vyloučena tato letadla:

(71)

Na základě nařízení (ES) č. 1144/2009 Evropská agentura pro bezpečnost letectví (EASA) a členské státy provedly v prosinci 2009 návštěvu na místě v Jemenské republice za účelem ověření bezpečnostní situace dopravce Yemenia s cílem vyhodnotit současný stav dodržování mezinárodních bezpečnostních norem tímto dopravcem a posoudit způsobilost úřadu CAMA zajistit dohled nad bezpečností civilního letectví v Jemenu.

(72)

Hodnotící návštěva prokázala, že CAMA je schopen provádět účinný dohled nad dopravcem Yemenia Yemen Airways a zajistit tak, že dopravci, kterým vydává osvědčení leteckého provozovatele, jsou schopni zachovat bezpečný provoz v souladu s normami ICAO, a že kontrola a dohled, které dopravce Yemenia Yemen Airways provádí nad svým provozem, jsou dostatečné k zajištění provozu v souladu s požadavky, kterými se řídí jeho osvědčení leteckého provozovatele.

(73)

Vzhledem k výsledkům hodnotící návštěvy není v této fázi zapotřebí žádných dalších opatření. Komise bude činnost dopravce nadále pozorně sledovat a vyzývá jemenské orgány, aby pokračovaly ve svém úsilí v rámci vyšetřování nehody letu 626 Yemenia Yemen Airways ze dne 30. června 2009. Členské státy budou ověřovat účinnou shodu s příslušnými bezpečnostními normami prostřednictvím stanovení priorit prohlídek na odbavovací ploše, které se u letadel tohoto leteckého dopravce provedou podle nařízení (ES) č. 351/2008.

(74)

Existují ověřené důkazy o nedostatečné schopnosti orgánů odpovědných za dohled nad leteckými dopravci s osvědčením od Filipín řešit bezpečnostní nedostatky, jakož i nedostatečné důkazy o dodržování příslušných bezpečnostních norem a doporučených postupů ICAO ze strany leteckých dopravců s osvědčením od Filipínské republiky, jak ukazují výsledky auditu, který na Filipínách v říjnu 2009 provedla ICAO v rámci svého Všeobecného programu pro audit dohledu nad bezpečností provozu (USOAP), jakož i trvale se zhoršující hodnocení Filipín příslušnými orgány Spojených států amerických.

(75)

V návaznosti na audit USOAP provedený na Filipínách v říjnu 2009 oznámila ICAO všem státům, jež jsou stranami Chicagské úmluvy, existenci závažných bezpečnostních problémů ovlivňujících bezpečnostní dohled nad dopravci a letadly registrovanými na Filipínách (11) a sdělila, že 47 leteckých provozovatelů na Filipínách, včetně mezinárodních leteckých provozovatelů, používá osvědčení leteckého provozovatele vydané podle zrušených správních nařízení. Příslušné orgány Filipín nevypracovaly žádný plán provádění nebo přechodný plán pro vydání osvědčení zbývajících leteckých provozovatelů v souladu s předpisy pro civilní letectví, jež nahradily uvedená správní nařízení. Příslušné orgány Filipín kromě toho po dobu delší než rok neprovádějí dohledové kontroly leteckých provozovatelů. Nápravné akční plány, které tyto orgány předložily organizaci ICAO, nebyly považovány za přijatelné pro vyřešení tohoto závažného bezpečnostního problému, který tudíž zůstává nevyřešen.

(76)

Federální letecký úřad (FAA) ministerstva dopravy USA navíc tuto zemi v rámci svého programu IASA nadále zařazuje do druhé bezpečnostní třídy, což znamená, že Filipínská republika nesplňuje mezinárodní bezpečnostní normy stanovené organizací ICAO.

(77)

Závažný bezpečnostní problém oznámený organizací ICAO ukazuje, že nápravný akční plán, který příslušné orgány Filipín předložily Komisi dne 13. října 2008 (12) a který měl být dokončen do 31. března 2009, nebyl úspěšně splněn a že příslušné orgány Filipín nebyly schopny uvedený plán včas provést.

(78)

Komise s ohledem na závažný bezpečnostní problém oznámený organizací ICAO prováděla konzultace s příslušnými orgány Filipín, v nichž vyjádřila vážné obavy o bezpečnost provozu všech leteckých dopravců s licencí od uvedeného státu a požádala o vysvětlení opatření přijatých příslušnými orgány uvedeného státu pro nápravu zjištěných bezpečnostních nedostatků.

(79)

Příslušný orgán Filipín (CAAP) v době od ledna do března 2010 předložil dokumentaci, avšak neposkytl všechny vyžádané informace a zejména důkazy, že jsou bezpečnostní nedostatky řádně řešeny.

(80)

Dne 18. března 2010 proběhlo slyšení CAAP před Výborem pro leteckou bezpečnost, kde tento orgán potvrdil, že 20 leteckých dopravců nadále provozuje činnost s osvědčením leteckého provozovatele, jež bylo vydáno na základě zrušených správních nařízení, a to do doby, než jim bude vydáno nové osvědčení, případně nejpozději do 1. prosince 2010. Jedná se o dopravce: Aerowurks Aerial Spraying Services, Airtrack Agricultural Corp., Asia Aircraft Overseas, Philippines Inc., Aviation Technology Innovators Inc., Bendice Transport Management Inc., Canadian Helicopter Philippines Inc., CM Aero, Cyclone Airways, INAEC Aviation Corp., Macro Asia Air Taxi Services, Omni Aviation, Corp., Philippine Agricultural Aviation Corp., Royal Air Charter Services Inc., Royal Star Aviation Inc., Southstar Aviation Company, Subic International Air Charter Inc., Subic Seaplane Inc. CAAP navíc potvrdil, že velký počet těchto dopravců nadále provozuje činnost s osvědčením leteckého provozovatele, jehož platnost skončila, a to na základě dočasných výjimek, jež jim umožňují provoz bez osvědčení leteckého provozovatele. Konkrétně letecký dopravce Pacific East Asia Cargo Airlines Inc. nadále provozuje mezinárodní nákladní dopravu s velkým letadlem typu Boeing B727, přičemž platnost jeho osvědčení leteckého provozovatele, jež bylo vydáno dne 31. března 2008 na základě zrušených správních nařízení, skončila dne 30. března 2009. Dopravce využívá výjimky umožňující mu provoz bez osvědčení leteckého provozovatele, vydané dne 16. prosince 2009 na období nejvýše 90 dnů a pozbývající platnosti dne 16. března 2010. CAAP nebyl schopen potvrdit, že tento provozovatel dne 18. března 2010 ukončil provoz.

(81)

CAAP sdělil, že platnost těchto devíti osvědčení leteckého provozovatele skončila nebo nebyla obnovena: Beacon, Corporate Air, Frontier Aviation Corp., Mora Air Service Inc., Pacific Airways Corp., Pacific Alliance Corp., Topflite Airways Inc., World Aviation Corp. a Yokota Aviation Corp. Neposkytl však důkazy o tom, že byla osvědčení leteckého provozovatele těchto dopravců zrušena a že tito dopravci následně přestali existovat.

(82)

CAAP uvedl, že na začátku roku 2009 zahájil proces opětovného vydání osvědčení a že 21 leteckým dopravcům již bylo vydáno nové osvědčení v souladu s předpisy pro civilní letectví, jež vstoupily v platnost v roce 2008. Jedná se o dopravce: Air Philippines Corp., Aviatour's Fly'n Inc., Cebu Pacific Air, Chemtrad Aviation Corp., Far East Aviation Services, F.F. Cruz & Company Inc., Huma Corp., Interisland Airlines Inc., Island Aviation, Lion Air Inc., Mindanao Rainbow Agricultural Development Services, Misibis Aviation and Development Corp., Philippine Airlines, South East Asian Airlines Inc., Spirit of Manila Airlines Corp., TransGlobal Airways Corp., WCC Aviation Company, Zenith Air Inc., Zest Airways Inc. CAAP nicméně neprokázal spolehlivost tohoto procesu opětovného vydání osvědčení. CAAP nebyl schopen poskytnout úplná osvědčení všech těchto dopravců, jelikož předložená osvědčení zejména neumožňovala určit číslo a poznávací značku těchto dopravců s novým osvědčením: Zest Airways Inc., Lion Air, Inc., Aviatour's Fly'sn Inc., Misibis Aviation a Development Corp. CAAP navíc neprovedl audit předcházející vydání osvědčení ani neposkytl důkazy o tom, že před vydáním nových osvědčení došlo k dostatečnému prošetření provozu a údržby dopravců s cílem prokázat účinné uplatňování schválených příruček a soulad provozu a údržby těchto dopravců s příslušnými bezpečnostními normami. CAAP rovněž neprokázal, že by dopravci, kteří získali nové osvědčení, byli předmětem přiměřeného dohledu po opětovném vydání osvědčení, jelikož v plánech dohledu nad letovou způsobilostí a udělováním licencí na rok 2010 nebylo uvedeno žádné datum plánované činnosti.

(83)

Dopravce Philippines Airlines požádal o slyšení před Výborem pro leteckou bezpečnost, které se uskutečnilo dne 18. března 2010. Dopravce představil svou činnost a proces opětovného vydání osvědčení, kterým v roce 2009 prošel, než dne 9. října 2009 získal své nové osvědčení leteckého provozovatele, které konstatuje soulad s předpisy pro civilní letectví, jež vstoupily v platnost v roce 2008. Dopravce představil ověřovací činnost provedenou před opětovným vydáním osvědčení a potvrdil, že se zaměřila na přezkum a schválení nových příruček a postupů. Dopravce rovněž uvedl, že před opětovným vydáním osvědčení u něj CAAP neprovedl komplexní audit na místě a že předmětem auditu CAAP nebyl ani jeho provoz, přičemž tento audit se má ještě uskutečnit. Dopravce Philippines Airlines uvedl, že neprovozuje lety do EU a že poté, co FAA snížil hodnocení Filipín, podléhá provoz jeho letů do Spojených států omezením, v jejichž rámci dopravce nesmí obsluhovat další trasy a na trasách, na nichž v současnosti provozuje lety, nesmí měnit letadla.

(84)

Dopravce Cebu Pacific Airlines požádal o slyšení před Výborem pro leteckou bezpečnost, které se uskutečnilo dne 18. března 2010. Dopravce představil svou činnost a proces opětovného vydání osvědčení, kterým v roce 2009 prošel, než dne 25. listopadu 2009 získal své nové osvědčení leteckého provozovatele, které konstatuje soulad s předpisy pro civilní letectví, jež vstoupily v platnost v roce 2008. Dopravce představil ověřovací činnost provedenou před opětovným vydáním osvědčení a potvrdil zejména, že získané osvědčení obsahuje nové oprávnění pro přepravu nebezpečných věcí, přičemž tato záležitost nebyla předmětem auditu CAAP. Dopravce nicméně uvedl, že toto oprávnění z vlastní vůle nevyužívá. Dopravce Cebu Pacific dále uvedl, že poté, co FAA snížil hodnocení Filipín, nesmí provozovat lety do Spojených států. Dopravce dále uvedl, že nemá v úmyslu provozovat lety do EU.

(85)

Komise bere na vědomí nedávné úsilí započaté těmito dvěma dopravci pro zajištění bezpečného provozu a uznává rovněž, že zavedli interní opatření pro posílení bezpečnosti. Komise je připravena uskutečnit u těchto provozovatelů návštěvu za účasti členských států a Evropské agentury pro leteckou bezpečnost s cílem ověřit dodržování mezinárodních bezpečnostních norem.

(86)

Komise rovněž uznává nedávné úsilí, které příslušné orgány zahájily s cílem reformovat systém civilního letectví na Filipínách, jakož i kroky učiněné k řešení bezpečnostních nedostatků oznámených organizacemi FAA a ICAO. Na základě společných kritérií a vzhledem k tomu, že účinné provádění vhodných nápravných opatření s cílem odstranit značné bezpečnostní problémy identifikované organizací ICAO stále není dokončeno, se však soudí, že příslušné orgány Filipín v tomto okamžiku nejsou schopny provést a prosadit příslušné bezpečnostní normy u všech leteckých dopravců, kteří spadají pod jejich regulační dohled. Všem leteckým dopravcům s osvědčením od Filipín by proto mělo být zakázáno provozování letecké dopravy a měli by být zařazeni na seznam v příloze A.

(87)

Komise se nicméně domnívá, že nedávné změny ve vedení CAAP, jakož i okamžitá konkrétní opatření tohoto nového vedení, včetně přijetí 23 kvalifikovaných inspektorů a využití významné technické pomoci, kterou poskytla ICAO, prokazují snahu státu o rychlé řešení bezpečnostních nedostatků identifikovaných organizacemi FAA a ICAO a připravují cestu pro jejich úspěšné a bezodkladné vyřešení. Komise je připravena podpořit úsilí Filipín hodnotící návštěvou zahrnující úroveň bezpečnosti provozovatelů s cílem odstranit zjištěné závažné bezpečnostní nedostatky.

(88)

Komisi nebyly dosud zaslány žádné důkazy o tom, že by byla plně zavedena vhodná nápravná opatření ostatními leteckými dopravci uvedenými v seznamu Společenství aktualizovaném dne 26. listopadu 2009 a orgány odpovědnými za regulační dohled nad těmito leteckými dopravci, přestože jim Komise zaslala konkrétní žádosti. Proto se na základě společných kritérií usuzuje, že tito letečtí dopravci by měli nadále podléhat zákazu provozování letecké dopravy (příloha A), případně provozním omezením (příloha B).

(89)

Opatření uvedená v tomto nařízení jsou v souladu se stanoviskem Výboru pro leteckou bezpečnost,

1.

Příloha A se nahrazuje zněním uvedeným v příloze A tohoto nařízení.

2.

Příloha B se nahrazuje zněním uvedeným v příloze B tohoto nařízení.

31.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/50

31.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/52

(1)

Podle článku 27 směrnice 2004/17/ES byli zadavatelé zabývající se průzkumem nebo těžbou ropy nebo plynu ve Spojeném království oprávněni použít alternativní režim místo obvyklého souboru pravidel. Alternativní režim zahrnoval některé statistické povinnosti a povinnost dodržovat zásady zákazu diskriminace a zadávání zakázek na základě soutěže, pokud jde o zadávání zakázek na dodávky, stavební práce a služby, zejména s ohledem na informace o zamýšlených zakázkách, které zadavatel poskytuje hospodářským subjektům.

(2)

Mechanismus článku 30 týkající se odchylky od ustanovení směrnice 2004/17/ES pro některé subjekty za určitých podmínek se použije také na omezené povinnosti podle článku 27 uvedené směrnice.

(3)

Dne 15. října 2009 předala společnost Shell Komisi e-mailem žádost podle čl. 30 odst. 5 směrnice 2004/17/ES. Komise o tom v souladu s čl. 30 odst. 5 prvním pododstavcem informovala dopisem ze dne 21. října 2009 orgány Spojeného království, na který uvedené orgány odpověděly e-mailem ze dne 16. listopadu 2009. Komise také společnost Shell požádala e-mailem ze dne 17. listopadu 2009 o doplňující informace, které jí byly uvedenou společností předány e-mailem ze dne 25. listopadu 2009.

(4)

Žádost předložená společností Shell se týká průzkumu a těžby ropy a plynu v Anglii, Skotsku a ve Walesu. V souladu s předchozími rozhodnutími Komise o spojení podniků (2) byly v žádosti popsány tři různé oblasti, v nichž je společnost Shell činná, zejména:

V souladu s výše uvedenými rozhodnutími Komise se „těžbou“ rozumí pro účely tohoto rozhodnutí také „rozvoj“, tj. zřizování vhodné infrastruktury pro budoucí těžbu (ropné plošiny, potrubí, terminály, apod.).

(5)

Článek 30 směrnice 2004/17/ES stanoví, že zakázky určené pro umožnění výkonu jedné z činností, na které se směrnice 2004/17/ES vztahuje, se touto směrnicí neřídí, pokud je daná činnost v členském státě, ve kterém má být vykonávána, přímo vystavena hospodářské soutěži na trzích, na které není omezen přístup. Přímé vystavení hospodářské soutěži se posuzuje na základě objektivních kritérií s přihlédnutím ke zvláštním rysům dotčeného odvětví. Přístup na trh se považuje za neomezený, pokud členský stát provedl a uplatňuje příslušné právní předpisy EU k otevření daného odvětví nebo jeho části.

(6)

Jelikož Spojené království provedlo a uplatňuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 94/22/ES ze dne 30. května 1994 o podmínkách udělování a užívání povolení k vyhledávání, průzkumu a těžbě uhlovodíků (3), přístup na trh by v souladu s čl. 30 odst. 3 prvním pododstavcem směrnice 2004/17/ES měl být považován za neomezený. Přímé vystavení hospodářské soutěži na konkrétním trhu by mělo být posouzeno na základě různých kritérií, z nichž žádné není samo o sobě rozhodující.

(7)

Pro účely posouzení, zda je příslušný subjekt vystaven přímé hospodářské soutěži na trzích, jichž se toto rozhodnutí týká, se přihlíží k tržnímu podílu rozhodujících subjektů a stupni koncentrace těchto trhů. Vzhledem k tomu, že pro různé činnosti, jichž se toto rozhodnutí týká, se podmínky liší, provede se pro každou činnost a trh samostatné posouzení.

(8)

Tímto rozhodnutím není dotčeno uplatňování pravidel hospodářské soutěže.

(9)

Předchozí rozhodnutí Komise uvedená výše ve 4. bodě odůvodnění určila, že všechny tři činnosti, na které se vztahuje tato žádost (průzkum ropy a zemního plynu, těžba ropy a těžba zemního plynu), se týkají samostatných trhů s produkty. Je proto třeba je zkoumat odděleně.

(10)

Podle zavedené praxe Komise (4) představuje průzkum ropy a zemního plynu jeden relevantní trh s produkty, jelikož na začátku není možné určit, zda průzkum skončí nálezem ropy či zemního plynu. Dále byl na základě uvedené dlouhodobé praxe Komise stanoven celosvětový zeměpisný rozsah uvedeného trhu.

(11)

Tržní podíly subjektů podílejících se na průzkumu lze stanovit pomocí tří proměnných: kapitálových výdajů, prokázaných zásob a předpokládané produkce. Použití kapitálových výdajů se však pro stanovení tržních podílů subjektů na trzích průzkumu uhlovodíků ukázalo jako nevhodné, mj. vzhledem k velkým rozdílům mezi požadovanými výšemi investic, které jsou v různých zeměpisných oblastech nezbytné. Průzkum ropy a zemního plynu v Severním moři např. vyžaduje vyšší investice než průzkum na Středním východě.

(12)

Pro posouzení tržního podílu hospodářských subjektů v tomto odvětví byly běžně použity dva další parametry, tj. jejich podíl na prokázaných zásobách a na předpokládané těžbě (5).

(13)

Podle dostupných informací (6) dosáhly k 31. prosinci 2008 celkové prokázané celosvětové zásoby ropy a zemního plynu 385 miliard normálních krychlových metrů ekvivalentu ropy (dále jen „Sm3 o. e.“). Podíl společnosti Shell na uvedeném množství byl 1,759 miliardy Sm3, což odpovídá podílu na trhu ve výši 0,46 %. K 1. lednu 2009 dosáhly celkové prokázané zásoby ropy a zemního plynu ve Velké Británii něco přes 0,88 miliardy Sm3 o. e. (7), tedy o něco více než 0,22 %. Podíl společnosti Shell je ještě menší. Podle dostupných informací existuje přímá úměra mezi prokázanými zásobami ropy a plynu a předpokládanou budoucí těžbou. Podle dostupných informací nic nenasvědčuje tomu, že by se podíl společnosti Shell na trhu podstatně lišil, pokud by byl stanoven na základě předpokládané těžby místo prokázaných rezerv. V níže uvedeném 14. a 17. bodě odůvodnění jsou uvedeny tržní podíly společnosti Shell a jejích hlavních konkurentů v těžbě ropy a plynu. Vzhledem k závislosti mezi prokázanými zásobami a skutečnou těžbou lze tyto údaje rovněž považovat za měřítko stavu hospodářské soutěže na uvedených trzích. Trh průzkumu není vysoce koncentrovaný. Kromě státních společností je trh charakterizován přítomností dvou dalších mezinárodních vertikálně integrovaných soukromých společností, tzv. „velmi významných“ společností (BP a ExxonMobil) a určitým počtem tzv. „významných“ společností. Tyto prvky jsou známkou přímého vystavení hospodářské soutěži.

(14)

Podle zavedené praxe Komise (8) rozvoj a těžba (surové) ropy tvoří samostatný trh, jehož zeměpisný rozsah je celosvětový. Podle dostupných informací (9) dosáhla v roce 2008 celková celosvětová denní těžba ropy 81 820 milionu barelů. Ve stejném roce vytěžila společnost Shell celkem 1 771 milionů barelů denně, a její podíl na trhu tak činil 2,16 %. Pro účely tohoto rozboru je důležité zohlednit stupeň koncentrace a příslušný trh jako celek. Z tohoto pohledu Komise konstatuje, že trh těžby surové ropy je charakterizován přítomností velkých státních společností a dvou dalších mezinárodních vertikálně integrovaných soukromých společností (tzv. „velmi významných“ společností: BP a ExxonMobil, jejichž podíly na těžbě ropy v roce 2008 představovaly 3,08 % a 2,32 %) a rovněž určitým počtem tzv. „významných“ společností (10). Z uvedených údajů vyplývá, že se trh skládá z řady subjektů, a je možno předpokládat, že mezi nimi probíhá účinná hospodářská soutěž.

(15)

Předchozí rozhodnutí Komise (11) týkající se dodávek ropy konečným zákazníkům rozlišilo mezi plynem s nízkou hodnotou výhřevnosti (LCV) a plynem s vysokou hodnotou výhřevnosti (HCV). Komise také posuzovala, zda by se dodávky zkapalněného zemního plynu (LNG) měly odlišovat od dodávek zemního plynu dopravovaného potrubím (12). Následující rozhodnutí Komise (13) týkající se mimo jiné rozvoje a těžby zemního plynu však ponechalo nezodpovězenou otázku, zda pro účely uvedeného rozhodnutí existovaly oddělené trhy s plynem s nízkou hodnotou výhřevnosti (LCV), s plynem s vysokou hodnotou výhřevnosti (HCV) a zkapalněným zemním plynem (LNG), „jelikož konečné posouzení není dotčeno přijatou definicí“. Pro účely tohoto rozhodnutí lze také tuto otázku ponechat otevřenou z těchto důvodů:

(16)

Pokud jde o zeměpisný trh, předchozí rozhodnutí Komise (14) stanovila, že zahrnuje Evropský hospodářský prostor (EHP) a případně také Rusko a Alžírsko.

(17)

Podle dostupných informací (15) dosáhla v roce 2008 celková těžba plynu v EU 190,3 miliardy Sm3 a v EHP ve stejném roce 289,5 miliardy Sm3. Společnost Shell vytěžila v roce 2008 celkem 37,60 miliard Sm3 a její podíl na trhu činil 12,99 %. V roce 2008 těžba v Rusku dosáhla hodnoty 601,7 Sm3 a v Alžírsku 86,5 miliardy Sm3. Celková těžba v EHP, Rusku a Alžírsku tedy činila 976,7 miliard Sm3, z nichž podíl společnosti Shell představoval 3,85 %. Stupeň koncentrace na trhu těžby zemního plynu je také nízký vzhledem k přítomnosti dvou „velmi významných“ společností (ExxonMobil a BP s tržními podíly 10–20 % a 5–10 %) „významných“ společností (Statoil a Total s tržními podíly řádově 10–20 % a 5–10 %) a tlaku dvou dalších důležitých státních společností, jmenovitě ruské společnosti Gazprom a alžírské společnosti Sonatrach (s tržními podíly 30–40 % a 10–20 % (16). Tyto prvky jsou známkou přímého vystavení hospodářské soutěži.

(18)

Vzhledem k faktorům zkoumaným v 5. až 17. bodě odůvodnění lze mít za to, že podmínka přímého vystavení hospodářské soutěži stanovená v čl. 30 odst. 1 směrnice 2004/17/ES je splněna ve vztahu k těmto službám v Anglii, Skotsku a ve Walesu:

(19)

Jelikož se podmínka neomezeného přístupu na trh považuje za splněnou, směrnice 2004/17/ES by se neměla použít v případě, že zadavatelé udělují zakázky, které mají umožnit poskytování služeb uvedených v 18. bodě odůvodnění písm. a) až c) v Anglii, Skotsku a ve Walesu, ani v případě, že jsou v uvedených zeměpisných oblastech pořádány veřejné soutěže na vykonávání této činnosti.

(20)

Toto rozhodnutí je založeno na právní a skutkové situaci z října až prosince 2009, jak se jeví na základě informací předložených společností Shell a orgány Spojeného království. Rozhodnutí lze revidovat, pokud by v případě zásadních změn právní či skutkové situace došlo k tomu, že by nebyly splněny podmínky pro uplatnění čl. 30 odst. 1 směrnice 2004/17/ES,

a)

průzkum ropy a zemního plynu;

b)

těžbu ropy a

c)

těžbu zemního plynu.

31.3.2010   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 84/56

(1)

Rozhodnutí Komise 2003/135/ES ze dne 27. února 2003 o schválení plánů eradikace klasického moru prasat a nouzového očkování divokých prasat proti klasickému moru prasat v Německu ve spolkových zemích Dolní Sasko, Severní Porýní-Vestfálsko, Porýní-Falcko a Sársko (2) bylo přijato jako jedno z opatření ke zdolání klasického moru prasat.

(2)

Německo informovalo Komisi o nedávném vývoji uvedené nákazy u divokých prasat v některých oblastech spolkových zemí Severní Porýní-Vestfálsko a Porýní-Falcko.

(3)

Z těchto informací vyplývá, že klasický mor prasat byl u divokých prasat v některých oblastech na jihu Porýní-Falcka a v regionu Eifel eradikován. Z toho důvodu není nutné plány eradikace klasického moru prasat a nouzového očkování proti němu u divokých prasat v těchto konkrétních oblastech nadále uplatňovat.

(4)

Rozhodnutí 2003/135/ES by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,