15.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/1

15.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/3

(1)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví povolení doplňkových látek používaných ve výživě zvířat a důvody a postupy, na jejichž základě se povolení uděluje.

(2)

V souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 1831/2003 byla podána žádost o povolení přípravku uvedeného v příloze tohoto nařízení. Tato žádost byla podána spolu s údaji a dokumenty požadovanými podle čl. 7 odst. 3 nařízení (ES) č. 1831/2003.

(3)

Žádost se týká nového povolení aminokyseliny L-valin o čistotě alespoň 98 % z Escherichia coli (K-12 AG314) FERM ABP-10640 jako doplňkové látky pro všechny druhy se zařazením do kategorie doplňkových látek „nutriční doplňkové látky“.

(4)

Ze stanovisek Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) ze dne 30. ledna 2008 (2) a ze dne 18. listopadu 2008 (3) vyplývá, že aminokyselina L-valin o čistotě alespoň 98 % nemá nepříznivé účinky na zdraví zvířat, lidské zdraví nebo životní prostředí a je považována za zdroj dostupného valinu pro všechny druhy. Úřad nepovažuje zvláštní požadavky na monitorování po uvedení na trh za nutné. Úřad také ověřil zprávu o metodě analýzy doplňkové látky přidané do krmiv předloženou referenční laboratoří Společenství, zřízenou nařízením (ES) č. 1831/2003.

(5)

Posouzení uvedeného přípravku prokazuje, že podmínky pro povolení stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 1831/2003 jsou splněny. Proto by používání uvedeného přípravku mělo být povoleno podle přílohy tohoto nařízení.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

15.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/5

(1)

Přírodní zdroje, jejichž uvážlivé a racionální využívání vyžaduje čl. 174 odst. 1 Smlouvy, zahrnují ropu, která je hlavním energetickým zdrojem v Evropské unii, ale je také významným zdrojem emisí znečišťujících látek.

(2)

Sdělení Komise ze dne 15. května 2001 nazvané „Udržitelný rozvoj v Evropě pro lepší svět: Strategie Evropské unie pro udržitelný rozvoj“, přednesené na zasedání Evropské rady v Göteborgu ve dnech 15 a 16. června 2001, označuje emise skleníkových plynů a znečištění způsobené dopravou za jedny z hlavních překážek udržitelného rozvoje.

(3)

Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 1600/2002/ES ze dne 22. července 2002 o šestém akčním programu Společenství pro životní prostředí (4) potvrzuje potřebu konkrétních opatření ke zvýšení energetické účinnosti a úspor energie, začlenění cílů týkajících se změny klimatu do dopravních a energetických politik a také potřebu konkrétních opatření v odvětví dopravy týkajících se využívání energie a emisí skleníkových plynů.

(4)

Komise ve svém sdělení ze dne 10. ledna 2007 nazvaném „Energetická politika pro Evropu“ navrhla ze strany Evropské unie závazek dosáhnout do roku 2020 alespoň 20 % snížení emisí skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990. Kromě toho byly navrženy závazné cíle dalšího zlepšování energetické účinnosti o 20 %, dosažení 20 % podílu energie z obnovitelných zdrojů a 10 % podílu energie z obnovitelných zdrojů v dopravě ve Společenství do roku 2020, mimo jiné za účelem zvýšení bezpečnosti dodávek energie prostřednictvím diverzifikace skladby pohonných hmot.

(5)

Komise ve svém sdělení ze dne 19. října 2006 nazvaném „Akční plán pro energetickou účinnost: využití možností“ potvrdila, že bude nadále usilovat o rozvoj trhu s ekologičtějšími, inteligentnějšími, bezpečnějšími a energeticky účinnějšími vozidly prostřednictvím veřejných zakázek a zvyšování informovanosti.

(6)

V rámci přezkumu bílé knihy Komise o dopravě z roku 2001 nazvané „Evropa v pohybu – udržitelná mobilita pro náš kontinent“ ze dne 22. června 2006, provedeného v polovině období, bylo oznámeno, že Unie bude podněcovat inovace šetrné k životnímu prostředí, mimo jiné zaváděním návazných emisních norem Euro a podporou čistých vozidel prostřednictvím zadávání veřejných zakázek.

(7)

Ve svém sdělení ze dne 7. února 2007 nazvaném „Výsledky přezkumu strategie Společenství na snižování emisí CO2 z osobních automobilů a lehkých užitkových vozidel“ Komise předložila novou souhrnnou strategii s cílem umožnit Unii dosáhnout jejího cíle omezené emisí CO2 z nových osobních automobilů do roku 2012 na 120 g/km. Byl navržen právní rámec, který by měl zajistit zlepšení v oblasti technologie vozidel. Na základě doplňkových opatření by měl být podporován nákup vozidel s nižší spotřebou pohonných hmot.

(8)

Zelená kniha Komise o městské dopravě ze dne 25. září 2007 nazvaná „Na cestě k nové kultuře městské mobility“ poukazuje na podporu zúčastněných stran ve prospěch uvádění čistých a energeticky účinných vozidel na trh prostřednictvím ekologických veřejných zakázek. Navrhuje, že „přístup by mohl být založen na internalizaci externích nákladů prostřednictvím použití nákladů za dobu životnosti na spotřebu energie, emise CO2 a emise znečišťujících látek spojené s provozem vozidel, která mají být pořízena, jako kritérií pro zadání zakázky, vedle ceny vozidla. Zadávání veřejných zakázek by navíc mohlo upřednostňovat nové normy Euro. Dřívější využívání čistějších vozidel by mohlo také zlepšit kvalitu ovzduší v městských oblastech.“

(9)

Skupina na vysoké úrovni CARS 21 ve své zprávě ze dne 12. prosince 2005 podpořila iniciativu Komise na podporu čistých a energeticky účinných vozidel, a to za podmínky dodržení technologicky neutrálního integrálního přístupu založeného na výkonnosti a zahrnujícího výrobce vozidel, dodavatele ropy či paliv, opravny, zákazníky či řidiče a veřejné orgány.

(10)

Skupina na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost, energetiku a životní prostředí ve své zprávě ze dne 27. února 2007 doporučila, aby v rámci soukromých a veřejných zakázek byly zohledňovány veškeré náklady vzniklé v průběhu životnosti vozidla s důrazem na energetickou účinnost. Členské státy a Společenství by měly vypracovat a zveřejnit pokyny pro veřejné nákupy zaměřené na to, jak v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/17/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb (5) a směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby (6) při zadávacích řízeních překonat hledisko nejnižší ceny a postoupit k pořizování udržitelnějších meziproduktů.

(11)

Cílem této směrnice je povzbudit trh s čistými a energeticky účinnými silničními vozidly, a zejména – jelikož by to mělo zásadní dopady na životní prostředí –, ovlivnit trh se standardními vozidly vyráběnými ve větším množství, jako jsou osobní automobily, autobusy, autokary a nákladní automobily tím, že bude zajištěna taková poptávka po čistých a energeticky účinných silničních vozidlech, která bude dostatečná k povzbuzení výrobců a průmyslového odvětví k investování do dalšího vývoje vozidel s nízkou spotřebou energie a nízkými emisemi CO2 a dalších znečisťujících látek.

(12)

Členské státy by měly informovat celostátní, regionální nebo místní veřejné zadavatele a jiné zadavatele a provozovatele veřejných služeb v dopravě cestujících o ustanoveních vztahující se k nákupu čistých a energeticky účinných silničních vozidel.

(13)

Cena čistých a energeticky účinných vozidel je zpočátku vyšší než cena běžných vozidel. Vytvoření dostatečné poptávky po takových vozidlech by mohlo vést k úsporám z rozsahu a následně ke snížení nákladů.

(14)

Tato směrnice odpovídá na potřebu podpořit členské státy prostřednictvím usnadnění a strukturování výměny znalostí a osvědčených postupů při prosazování nákupu čistých a energeticky účinných vozidel.

(15)

Nákup vozidel pro veřejné dopravní služby může mít významný vliv na trh, pokud jsou harmonizovaná kritéria uplatňována na úrovni Společenství.

(16)

Nejvýraznějšího vlivu na trh i nejlepšího výsledku, pokud jde o náklady a přínosy, se dosáhne povinným zahrnutím nákladů vynaložených za dobu životnosti na spotřebu energie, emise CO2 a emise znečišťujících látek jako kritérií pro zadání zakázky na vozidla pro veřejné dopravní služby.

(17)

V souladu s oblastí působnosti směrnice 2004/17/ES a směrnice 2004/18/ES, přičemž se plně zohlední provedení těchto směrnic ve vnitrostátním právu, by se tato směrnice měla vztahovat na silniční vozidla nakupovaná veřejnými nebo jinými zadavateli, a to bez ohledu na to, zda se jedná o zadavatele veřejné nebo soukromé. Dále by se měla tato směrnice vztahovat na nákup silničních vozidel používaných pro poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících podle smlouvy o veřejné službě, přičemž členské státy mohou vyjmout menší nákupy, aby se zabránilo zbytečné administrativní zátěži.

(18)

V souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2007/46/ES ze dne 5. září 2007, kterou se stanoví rámec pro schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků určených pro tato vozidla (rámcová směrnice) (7), a s cílem vyhnout se nadměrné administrativní zátěži by měly členské státy mít možnost vyjmout orgány a provozovatele z požadavků stanovených touto směrnicí při nákupu vozidel navržených a zkonstruovaných ke zvláštním účelům.

(19)

Tato směrnice by měla přinést řadu možností, jak zohlednit energetické a ekologické dopady. To by umožnilo orgánům a provozovatelům, kteří již vyvinuli metody přizpůsobené místním potřebám a vycházející z místních podmínek, aby tyto metody nadále používali.

(20)

Zahrnutím spotřeby energie, emisí CO2 a emisí znečišťujících látek do kritérií pro zadání zakázky nejsou zvyšovány celkové náklady, ale spíše se tak při rozhodování o zakázce předjímají provozní náklady vzniklé v průběhu životnosti vozidla. Tento přístup doplňuje právní úpravu týkající se norem Euro, které stanoví maximální hodnoty emisí, vyjadřuje skutečné emise znečišťujících látek v penězích a nevyžaduje zavádění žádných dalších norem.

(21)

S ohledem na požadavek zohlednit energetické a ekologické dopady stanovením technických specifikací jsou veřejní zadavatelé, jiní zadavatelé a provozovatelé vybízeni k tomu, aby stanovovali specifikace s vyššími úrovněmi výkonnosti z hlediska energie a životního prostředí, než jsou úrovně stanovené v právních předpisech Společenství, například zohledněním norem Euro, které již byly přijaty, ale dosud nejsou závazné.

(22)

V rámci studie ExternE (8), programu Komise Čistý vzduch pro Evropu (CAFE) (9) a studie HEATCO (10) byly zjištěny informace o nákladech na emise CO2, oxidů dusíku (NOx), uhlovodíků jiných než methan (NMHC) a částic. Za účelem zachování jednoduchosti zadávacího řízení jsou náklady vyjádřeny v současné hodnotě.

(23)

Tato směrnice by měla stanovit rozmezí pro náklady související s emisemi CO2 a znečišťujících látek, které na jedné straně umožní veřejným zadavatelům, jiným zadavatelům a provozovatelům pružně zohlednit místní podmínky a na druhé straně zajistí odpovídající míru harmonizace.

(24)

Povinné uplatnění kritérií pro zadávání zakázek na čistá a energeticky účinnější vozidla nebrání stanovení dalších důležitých kritérií pro zadání zakázky. Nebrání to ani výběru dodatečně vybavených vozidel modernizovaných na ekologičtější provoz. Taková další vhodná kritéria pro zadání zakázky mohou být rovněž začleněna do postupů pro zadávání zakázek spadajících do oblasti působnosti směrnic 2004/17/ES nebo 2004/18/ES, pokud jsou spojena s předmětem smlouvy, neposkytují neomezenou svobodu výběru veřejným zadavatelům nebo jiným zadavatelům, jsou výslovně uvedena a jsou v souladu se základními zásadami Smlouvy.

(25)

Metoda výpočtu provozních nákladů na emise znečišťujících látek, vzniklých za dobu životnosti za účelem přijímání rozhodnutí o zadání zakázky na vozidla, včetně číselných hodnot stanovených v této směrnici, nevylučuje jiné právní předpisy Společenství týkající se externích nákladů.

(26)

Přezkumy a revize metody výpočtu stanovené v této směrnici by měly zohlednit příslušná související legislativní opatření Společenství a jejich cílem by mělo být dosažení souladu s těmito opatřeními.

(27)

Veřejní zadavatelé a jiní zadavatelé by při rozhodování ohledně nákupu čistých a energeticky účinných silničních vozidel měli mezi kritéria pro zadání zakázky, jež berou v úvahu, zahrnout energetická a ekologická kritéria pro zadání zakázky.

(28)

Tato směrnice by neměla veřejným zadavatelům a jiným zadavatelům bránit, aby při zadávání zakázek na vozidla pro veřejné dopravní služby upřednostnili nejnovější normy Euro ještě předtím, než se tyto normy stanou závaznými. Rovněž by veřejným zadavatelům a jiným zadavatelům neměla bránit, aby upřednostňovali alternativní pohonné hmoty, například vodík, zkapalněný ropný plyn (LPG), stlačený zemní plyn (CNG) a biopaliva, a to za předpokladu, že jsou zohledněny energetické a ekologické dopady za dobu životnosti vozidel.

(29)

Je třeba vypracovat standardizované zkušební postupy Společenství pro další kategorie vozidel s cílem zlepšit srovnatelnost a transparentnost údajů poskytovaných výrobcem. Je třeba vybízet výrobce, aby poskytovali údaje vztahující se ke spotřebě energie, emisím CO2 a emisím znečisťujících látek během celé doby životnosti.

(30)

Možnost poskytnout veřejnou podporu na nákup čistých a energeticky účinných silničních vozidel, včetně dovybavení vozidel motory a náhradními díly, které překonávají povinné ekologické požadavky, je uznána v pokynech Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí (11) a v nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ze dne 6. srpna 2008, kterým se v souladu s články 87 a 88 Smlouvy o ES prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné se společným trhem (obecné nařízení o blokových výjimkách) (12). V této souvislosti jsou významné rovněž pokyny obsažené ve sdělení Komise nazvaném „Pokyny Společenství ke státním podporám železničním podnikům“ (13), zejména v poznámce pod čarou 1 k bodu 34 a v poznámce pod čarou 3 k bodu 36. Na takovou veřejnou podporu se však nadále vztahují ustanovení Smlouvy, a zejména její články 87 a 88.

(31)

Pokyny Společenství o státní podpoře na ochranu životního prostředí rovněž uznávají možnost poskytnout veřejnou podporu rozvíjení infrastruktur nezbytných pro distribuci alternativních paliv. Na takovou veřejnou podporu se však nadále vztahují ustanovení Smlouvy, a zejména její články 87 a 88.

(32)

Nákup energeticky účinných a čistých silničních vozidel dává možnost městům, která chtějí získat pověst měst šetrných k životnímu prostředí. V této souvislosti je důležité, aby byly informace o veřejném zadávacím řízení podle této směrnice zveřejněny na Internetu.

(33)

Je třeba podpořit zveřejňování příslušných informací týkajících se finančních nástrojů, které jsou v jednotlivých členských státech k dispozici pro městskou mobilitu a pro podporu čistých a energeticky účinných silničních vozidel na internetu.

(34)

Opatření nezbytná k provedení této směrnice by měla být přijata v souladu s rozhodnutím Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěřených Komisi (14).

(35)

Zejména je třeba zmocnit Komisi k přizpůsobení údajů pro výpočet provozních nákladů na silniční vozidla za dobu jejich životnosti inflaci a technickému pokroku. Jelikož tato opatření mají obecný význam a jejich účelem je změnit jiné než podstatné prvky této směrnice, musí být přijata regulativním postupem s kontrolou stanoveným v článku 5a rozhodnutí 1999/468/ES.

(36)

Jelikož cílů této směrnice, totiž podpořit trh s čistými a energeticky účinnými vozidly a posílit přínos odvětví dopravy pro politiky Společenství v oblasti životního prostředí, klimatu a energetiky, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být v zájmu zajištění dostatečného počtu vozidel nezbytného pro nákladově efektivní vývoj evropským průmyslovým odvětvím lépe dosaženo na úrovni Společenství, může Společenství přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení uvedených cílů.

(37)

Členské státy a Komise by měly i nadále podporovat čistá a energeticky účinná silniční vozidla. V této souvislosti by mohly hrát významnou úlohu národní a regionální operační programy ve smyslu nařízení Rady (ES) č. 1083/2006 ze dne 11. července 2006 o obecných ustanoveních o Evropském fondu pro regionální rozvoj, Evropském sociálním fondu a Fondu soudržnosti (15). Programy Společenství jako např. Civitas a „Inteligentní energie pro Evropu“ by mohly napomoci zlepšení mobility ve městech a zároveň omezit její nežádoucí účinky.

(38)

Podle bodu 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů (16) jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Společenství sestavily vlastní tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily,

a)

veřejnými zadavateli nebo jinými zadavateli, pokud mají povinnost použít postupy při zadávání zakázek stanovené ve směrnicích 2004/17/ES a 2004/18/ES;

b)

provozovateli za účelem plnění závazků veřejné služby vyplývajících ze smlouvy o veřejné službě ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007 ze dne 23. října 2007 o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici (17), při překročení prahové hodnoty, kterou stanoví členské státy tak, aby nepřekračovala prahové hodnoty uvedené ve směrnicích 2004/17/ES a 2004/18/ES.

1)

„veřejnými zadavateli“ veřejní zadavatelé ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 2004/17/ES a čl. 1 odst. 9 směrnice 2004/18/ES;

2)

„jinými zadavateli“ zadavatelé ve smyslu čl. 2 odst. 2 směrnice 2004/17/ES;

3)

„silničním vozidlem“ vozidlo, na něž se vztahují kategorie vozidel uvedené v tabulce 3 přílohy.

a)

spotřeba energie,

b)

emise CO2 a

c)

emise NOx, NMHC a částic.

a)

stanovit v dokumentaci k nákupu silničních vozidel technické specifikace týkající se vlastností dosahovaných z hlediska energie a životního prostředí, a to v souvislosti s každým zohledněným dopadem, jakož i s jakýmkoli dalším ekologickým dopadem, nebo

b)

zahrnout do rozhodnutí o nákupu energetické a ekologické dopady, a to:

a)

provozní náklady na energii spotřebovanou v průběhu životnosti vozidla se stanoví podle následující metodiky:

b)

provozní náklady na emise CO2 za dobu životnosti vozidla se stanoví vynásobením počtu kilometrů na dobu životnosti podle odstavce 3, přičemž se v případě potřeby vezme v úvahu počet kilometrů již najetých, emisemi CO2 v kilogramech na kilometr podle odstavce 2 a náklady na kilogram podle tabulky 2 uvedené v příloze;

c)

provozní náklady na emise znečišťujících látek uvedených v příloze v tabulce 2 za dobu životnosti vozidla se stanoví sečtením provozních nákladů na emise NOx, NMHC a částic za dobu životnosti vozidla. Provozní náklady na každou znečišťující látku za dobu životnosti vozidla se stanoví vynásobením počtu kilometrů na dobu životnosti podle odstavce 3, přičemž se v případě potřeby vezme v úvahu počet kilometrů již najetých, emisemi v gramech na kilometr podle odstavce 2 a odpovídajícími náklady na gram. Tyto náklady odpovídají průměrným hodnotám ve Společenství stanoveným v příloze v tabulce 2.

Veřejní zadavatelé, jiní zadavatelé a provozovatelé podle článku 3 mohou uplatnit vyšší náklady, pokud tyto náklady nepřekročí dvojnásobek příslušné hodnoty uvedené v příloze v tabulce 2.

15.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/13

(1)

Po obdržení informací a posléze stížnosti, že regionální zákon č. 14 ze dne 20. srpna 2003 oblasti Friuli-Venezia Giulia umožňuje poskytnout obchodním komorám v Terstu a Gorizii finanční prostředky k zajištění potřeby pícnin u zemědělských podniků postižených suchem v roce 2003, požádala Komise dopisem ze dne 2. dubna 2004 italské orgány o řadu objasnění.

(2)

Jelikož Komise neobdržela odpověď do konce čtyřtýdenní lhůty poskytnuté italským orgánům k předložení požadovaných informací, zaslala jim dopisem ze dne 26. května 2004 upomínku.

(3)

Dopisem ze dne 10. června 2004, zaevidovaným dne 15. června 2004, předložilo Stálé zastoupení Italské republiky při Evropské unii Komisi dopis italských orgánů, v němž se uvádí, že obchodním komorám v Terstu a Gorizii zaslaly dva dopisy, a to dne 30. září 2003 a 12. března 2004, aby je upozornily na nutnost zveřejnit výzvu k projevení zájmu o podporu podle článku 6 výše uvedeného zákona a zaslat její kopii Komisi.

(4)

Na základě těchto informací Komise dopisem ze dne 28. června 2004 italské orgány požádala, aby jí zaslaly znění obou dotyčných dopisů a výzev k projevení zájmu vyhlášených oběma obchodními komorami. Komise se mimoto dotázala, zda byla podpora poskytnuta, a pokud ano, v jaké výši a jak.

(5)

Dopisem ze dne 27. září 2004, zaevidovaným dne 29. září 2004, zaslalo Stálé zastoupení Italské republiky při Evropské unii Komisi dotyčné texty a informace požadované v dopise ze dne 28. června 2004.

(6)

Jelikož z informací bylo zřejmé, že obchodní komora v Terstu již zveřejnila výzvu k projevení zájmu a jednala na jejím základě a že podpora, kterou by obchodní komory mohly vyplatit nebo vyplatily, nebyla obsažena v obecném režimu podpor těchto komor, který byl Komisí schválen jako státní podpora č. N 241/01, rozhodla se Komise založit spis neoznámené podpory s číslem NN 69/04.

(7)

Dopisem ze dne 12. listopadu 2004 si Komise od italských orgánů vyžádala doplňkové informace o dotyčné podpoře.

(8)

Téhož dne Komise obdržela od italských orgánů dopis s informacemi, které doplňovaly informace požadované v dopise ze dne 28. června 2004 (viz 4. bod odůvodnění).

(9)

Dopisem ze dne 6. ledna 2005, zaevidovaným dne 11. ledna 2005, Stálé zastoupení Italské republiky při Evropské unii předalo Komisi dopis italských orgánů se žádostí o prodloužení lhůty, která jim byla stanovena pro poskytnutí doplňkových informací o dotyčné podpoře, aby mohly dotčený regionální zákon znovu přezkoumat.

(10)

Dopisem ze dne 25. ledna 2005 Komise lhůtu prodloužila o jeden měsíc.

(11)

Dopisem ze dne 21. února 2005 Stálé zastoupení Italské republiky při Evropské unii předalo Komisi dopis italských orgánů, v němž se uvádělo, že obchodní komora v Gorizii plánovanou podporu neprovedla, a ani to nemá v úmyslu (k dopisu bylo připojeno rozhodnutí obchodní komory, které toto potvrzovalo).

(12)

Dopisem ze dne 28. února 2005, zaevidovaným dne 1. března 2005, a ze dne 30. března 2005, zaevidovaným dne 31. března 2005, zaslalo Stálé zastoupení Italské republiky při Evropské unii Komisi doplňkové informace o podpoře, kterou poskytla obchodní komora v Terstu.

(13)

Dopisem ze dne 22. července 2005 (1) Komise Itálii informovala o svém rozhodnutí zahájit řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy s ohledem na podporu na nákup pícnin poskytnutou podle článku 6 regionálního zákona č. 14 ze dne 20. srpna 2003, jíž se týkala výzva k projevení zájmu zveřejněná obchodní komorou v Terstu.

(14)

Rozhodnutí Komise o zahájení řízení bylo zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie  (2). Komise vyzvala zúčastněné strany, aby podaly připomínky k dotyčným opatřením.

(15)

Komise neobdržela od zúčastněných stran žádné připomínky.

(16)

Článek 6 regionálního zákona č. 14 ze dne 20. srpna 2003 oblasti Friuli-Venezia Giulia (dále jen „regionální zákon č. 14“) stanoví, že regionální orgány mohou Obchodní, průmyslové, živnostenské a zemědělské komoře v Terstu poskytnout zvláštní finanční prostředky ve výši 170 000 EUR a Obchodní, průmyslové, živnostenské a zemědělské komoře v Gorizii ve výši 80 000 EUR s cílem uspokojit mimořádné potřeby v souvislosti s krmením zvířat u zemědělských podniků zaměřených na živočišnou výrobu, které byly postiženy suchem v roce 2003 a nacházejí se v oblastech, jež nejsou obsluhovány společnými zavlažovacími zařízeními.

(17)

Výzva k projevení zájmu, kterou zveřejnila obchodní komora v Terstu, umožňuje poskytnout finanční podporu zemědělským podnikům v provincii Terst postiženým suchem v roce 2003, které vzhledem k tomu, že nemohly zavlažovat své pozemky, jež nebyly obsluhovány společnými zavlažovacími zařízeními, utrpěly ztráty v produkci pícnin ve výši nejméně 20 % v znevýhodněných oblastech a 30 % v ostatních oblastech. Tato podpora má podobu podpory na nákup pícnin potřebných ke krmení hospodářských zvířat.

(18)

Podpora je vyplacena při předložení faktur za nákup pícnin v období od 1. května do 20. listopadu 2003 a vztahuje se na množství pícnin potřebné k uspokojení výživových požadavků vypočítaných pro velkou dobytčí jednotku (dále jen „VDJ“) v zemědělském podniku, která patří zemědělci. VDJ zahrnuje skot, ovce, kozy a koňovité chované na porážku nebo používané k práci; v případě jatečných zvířat dotyční zemědělci provozují zemědělskou činnost jako činnost hlavní a jsou zemědělci-vlastníky zaregistrovanými u Istituto nazionale per la previdenza sociale (Národní ústav sociálního zabezpečení) pro zemědělské odvětví. Pojmem „pícnina“ se rozumí jakýkoliv druh suchého sena.

(19)

Podporu je možno vyplatit jakémukoli zemědělskému podniku v provincii Terst, který o to požádá, dokud nebude vyčerpán fond zřízený za tímto účelem.

(20)

Maximální množství pícniny, kterou je možno uhradit na VDJ, činí 1 500 kg. Referenční cena použitá k výpočtu podpory činí 20 EUR bez DPH. Pokud počet žádostí překročí předpokládaný počet, jednotlivá podpora vyplacená pro VDJ se úměrně sníží.

(21)

Pokud přijímající zemědělské podniky požádají o jinou podporu za ztráty způsobené suchem v roce 2003 a obdrží takovouto podporu, výše podpory stanovená ve výzvě k projevení zájmu se odpovídajícím způsobem sníží.

(22)

Komise zahájila řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy, jelikož měla pochybnosti, zda jsou dotyčná opatření podpory slučitelná se společným trhem. Pochybnosti byly vyvolány těmito skutečnostmi:

(23)

Dopisem ze dne 26. září 2005, zaevidovaným dne 27. září 2005, předalo Stálé zastoupení Italské republiky při Evropské unii Komisi připomínky italských orgánů po zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy s ohledem na dotyčnou podporu.

(24)

Italské orgány mimo jiné uvedly, že region Friuli-Venezia Giulia vyhlásil, že sucho z roku 2003 představuje „nepříznivé povětrnostní podmínky“, a to výnosem č. 0329/Pres., který vydal předseda provincie dne 16. září 2003, bylo potvrzeno meteorologickými údaji shromážděnými regionální meteorologickou observatoří a vztahoval se na ně spis o státní podpoře, která byla oznámena Komisi a kterou Komise schválila (N 262/04).

(25)

Italské orgány uznávají, že metoda, kterou použila obchodní komora v Terstu k výpočtu ztrát, jež utrpěli zemědělci v provincii Terst, není v souladu s bodem 11.3 pokynů. Uvedly však, že po zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy obchodní komora v Terstu ověřila prahové hodnoty pro ztráty produkce u každého zemědělského podniku, který obdržel podporu (43 zemědělských podniků), na základě srovnání průměrné produkce pícnin v tříletém období od roku 2000 do roku 2002 (v němž nebyla vyplacena žádná náhrada za ztráty způsobené nepříznivými povětrnostními podmínkami) a množství sklizených pícnin v roce 2003. Podle italských orgánů ze získaných údajů vyplývá, že ztráty byly každopádně vyšší než minimální prahové hodnoty stanovené pro nárok na podporu (20 % v znevýhodněných oblastech a 30 % v ostatních oblastech).

(26)

Italské orgány rovněž dodaly, že vypočítaly podporu, která mohla být vyplacena v souladu s pokyny. Přitom použily údaje uvedené v rozhodnutí regionálního výkonného orgánu č. 1535 ze dne 23. května 2003 o průměrném množství a průměrné ceně pícnin během tří let od roku 2000 do roku 2002. Ze získaných údajů odvodily skutečnou produkci nahlášenou jednotlivými zemědělskými podniky pro rok 2003 vynásobenou průměrnou cenou pro tento rok. Veškeré své výpočty uvedly v tabulce udávající částky vyplacené podpory, částky podpory, jež by bylo možno schválit podle pokynů, a částky podpory de minimis, kterou je možno vyplatit příjemcům podpory podle nařízení Komise (ES) č. 1860/2004 ze dne 6. října 2004 o použití článků 87 a 88 Smlouvy o ES na podporu de minimis v zemědělském odvětví a v odvětví rybolovu (4). Z tabulky lze zjistit, že je-li podpora de minimis kumulována s podporou, kterou lze udělit podle pokynů, pouze dva zemědělci obdrželi podporu, která byla vyšší než způsobené ztráty, a italské orgány se zavázaly získat tuto podporu zpět.

(27)

Co se týká ostatních pochybností, které Komise uvedla při zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy, italské orgány objasnily, že dotyční příjemci podpory neobdrželi přímou podporu na pícniny, ani žádnou jinou částku v rámci systémů pojištění. Rovněž uvedli, že příjemcům vznikly náklady v souvislosti se sklizní a přepravou pícnin, jelikož bylo vyprodukováno určité množství píce.

(28)

Italské orgány prohlásily, že všichni zemědělci, kteří obdrželi dotyčnou podporu, byli informováni, že s ohledem na dotyčné opatření bylo zahájeno řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy.

(29)

Čl. 87 odst. 1 Smlouvy o ES stanoví, že podpory poskytované v jakékoli formě státem nebo ze státních prostředků, které narušují nebo mohou narušit hospodářskou soutěž tím, že zvýhodňují určité podniky nebo určitá odvětví výroby, jsou, pokud ovlivňují obchod mezi členskými státy, neslučitelné se společným trhem. Podpora podle regionálního zákona č. 14 odpovídá této definici v tom smyslu, že je poskytnuta místním orgánem, zvýhodňuje určité odvětví výroby (živočišnou výrobu, jelikož podpora na nákup pícnin má umožnit krmení zvířat) a může narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy vzhledem k postavení Itálie v tomto výrobním odvětví (na Itálii například v roce 2006 připadlo 13,3 % produkce hovězího a telecího masa ve Společenství, což znamená, že je třetím největším producentem hovězího a telecího masa ve Společenství).

(30)

Avšak v případech, na něž se vztahuje čl. 87 odst. 2 a 3 Smlouvy, mohou některá opatření využít výjimky a být považována za slučitelná se společným trhem.

(31)

V daném případě je s přihlédnutím k povaze podpory (podpora, která má vyrovnat ztráty, jež zemědělci utrpěli kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám) jedinou výjimkou, kterou lze použít, výjimka stanovená v čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, podle níž je možno považovat za slučitelné se společným trhem podpory, které mají usnadnit rozvoj určitých hospodářských činností nebo hospodářských oblastí, pokud nemění podmínky obchodu v takové míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem (výjimka stanovená v čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy je použitelná v případě skutečných přírodních pohrom, nikoli srovnatelných událostí; jak je uvedeno v pokynech, Komise vždy zastávala názor, že sucho samo o sobě nelze považovat za přírodní pohromu ve smyslu čl. 87 odst. 2 písm. b) Smlouvy).

(32)

Aby bylo možno použít výše uvedenou výjimku, musí být dotyčná podpora, která je protiprávní podle čl. 1 písm. f) nařízení Rady (ES) č. 659/1999 ze dne 22. března 1999, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 93 Smlouvy (nyní článek 88) (5), posouzena podle hmotněprávních kritérií stanovených v jakémkoli předpisu platném v den jejího poskytnutí v souladu se sdělením Komise o stanovení použitelných pravidel pro hodnocení nezákonné státní podpory (6).

(33)

V tomto případě jsou pravidly, která se vztahovala na dotyčnou podporu v době jejího poskytnutí, pravidla stanovená v bodě 11.3 pokynů. Podle tohoto bodu:

(34)

Pokud jde o splnění prvních dvou podmínek, Komise podotýká, že italské orgány stanovily existenci sucha na základě odpovídajících meteorologických informací. Co se týká velikosti ztrát způsobených výše uvedenými nepříznivými povětrnostními podmínkami, Komise především poznamenává, že italské orgány samy přiznávají, že metoda použitá k výpočtu ztrát, které utrpěli zemědělci v provincii Terst, není v souladu s bodem 11.3 pokynů. Komise nemůže než toto potvrdit, jelikož výzva k projevení zájmu, kterou zveřejnila obchodní komora v Terstu, stanoví pouze prahovou hodnotu ztrát, při jejímž překročení je možno podporu udělit, neupřesňuje však způsob výpočtu ztrát.

(35)

Podle informací, které italské orgány poskytly po zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy, by při použití metody stanovené v bodě 11.3 pokynů, tj. v tomto případě srovnání průměrné produkce pícnin v období od roku 2000 do roku 2002 (v němž nebyla vyplacena žádná náhrada za ztráty způsobené nepříznivými povětrnostními podmínkami) a produkce pícnin v roce 2003, byly ztráty vyšší než minimální prahové hodnoty stanovené pro nárok na podporu (20 % v znevýhodněných oblastech a 30 % v ostatních oblastech) u každého jednotlivého zemědělského podniku, který obdržel podporu.

(36)

Co se týká skutečné metody použité k výpočtu podpory (a tudíž splnění třetí z výše uvedených podmínek), Komise poznamenává, že použitá metoda není v souladu s pokyny, jelikož podpora byla vyplacena při předložení faktur za nákup pícnin v období od 1. května do 20. listopadu 2003 pro množství nezbytné k uspokojení běžných výživových požadavků pro každou velkou dobytčí jednotku v zemědělském podniku, zatímco podle pokynů nesmí částka splatné podpory přesáhnout průměrnou úroveň produkce během normálního období vynásobenou průměrnou cenou během téhož období po odečtení produkce v roce, v němž došlo k události, vynásobené průměrnou cenou pro tento rok.

(37)

Z informací poskytnutých italskými orgány po zahájení řízení podle čl. 88 odst. 2 Smlouvy vyplývá, že metoda výpočtu, kterou použila obchodní komora v Terstu, vedla v řadě případů (12 případů z celkem 43) k vyšší platbě podpory, než by tomu bylo při použití metody výpočtu stanovené v pokynech.

(38)

Vzhledem ke skutečnosti, že metoda výpočtu použitá obchodní komorou v Terstu vedla ve více než 25 % případů k překročení částek podpory, jež lze vyplatit podle bodu 11.3 pokynů, Komise nemůže tuto metodu uznat.

(39)

Co se týká ostatních podmínek stanovených v bodě 11.3 pokynů (a tudíž splnění čtvrté a páté výše uvedené podmínky), Komise bere na vědomí prohlášení italských orgánů, že dotyční příjemci podpory neobdrželi žádnou přímou podporu na pícniny, ani žádnou částku v rámci systémů pojištění a že příjemcům vznikly náklady v souvislosti se sklizní a přepravou pícnin, jelikož byl vyprodukován určitý objem pícnin. To znamená, že dotyčné podmínky nejsou v tomto případě relevantní.

(40)

Na základě výše uvedených skutečností nemůže Komise uznat, že jsou splněny všechny podmínky stanovené v bodě 11.3 pokynů, jelikož (jak je uvedeno v bodě 38) metoda, kterou použila obchodní komora v Terstu k výpočtu podpory, v mnoha případech vedla k překročení částek, jež mohly být vyplaceny bez nadměrné náhrady.

(41)

Podpora, kterou poskytla obchodní komora v Terstu na nákup pícnin v důsledku sucha v roce 2003, proto není způsobilá pro výjimku stanovenou v čl. 87 odst. 3 písm. c) Smlouvy, co se týká té části, která převyšuje částku, jež by mohla být způsobilá pro tuto výjimku, pokud by byla použita metoda výpočtu podpory stanovená v bodě 11.3 pokynů. Ta část podpory, která nepřekračuje uvedenou částku, však je slučitelná se společným trhem, jelikož splňuje všechny podmínky stanovené v pokynech.

(42)

Podle čl. 14 odst. 1 nařízení (ES) č. 659/1999 platí, že je-li v případech protiprávní podpory přijato záporné rozhodnutí, Komise rozhodne, že dotyčný členský stát učiní všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil. Itálie proto musí přijmout všechna nezbytná opatření, aby příjemce podporu navrátil. Podle bodu 42 sdělení Komise „Cesta k účinnému provádění rozhodnutí Komise, jimiž se členským státům nařizuje zajistit navrácení protiprávní a neslučitelné podpory“ (7) má Itálie k výkonu ustanovení tohoto rozhodnutí lhůtu v délce čtyř měsíců od jeho vstupu v platnost. Podpora, která má být navrácena, musí zahrnovat úroky vypočítané v souladu s nařízením Komise (ES) č. 794/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se provádí nařízení Rady (ES) č. 659/1999 (8).

(43)

Má se však za to, že podpora poskytnutá na základě režimu podpor, která v době poskytnutí splňovala podmínky stanovené v nařízení Komise přijatém na základě článku 2 nařízení Rady (ES) č. 994/98 (9) (nařízení de minimis), nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(44)

Bod 49 sdělení Komise „Cesta k účinnému provádění rozhodnutí Komise, jimiž se členským státům nařizuje zajistit navrácení protiprávní a neslučitelné podpory“ stanoví, že aby mohla být určena přesná částka podpory, která má být navrácena každým jednotlivým příjemcem podle režimu členského státu, může členský stát uplatnit zásadu de minimis použitelnou v okamžiku poskytnutí protiprávní a neslučitelné podpory, která je předmětem rozhodnutí o navrácení.

(45)

V době, kdy obchodní komora v Terstu poskytla podporu, nebyla dosud přijata pravidla Společenství pro podporu de minimis v zemědělském odvětví.

(46)

První takováto pravidla Společenství byla stanovena v nařízení (ES) č. 1860/2004.

(47)

V souladu s nařízením (ES) č. 1860/2004 podpora nepřesahující částku 3 000 EUR poskytnutou příjemci v kterémkoli tříletém období (tj. podpora de minimis poskytnutá jednomu podniku) neovlivňuje obchod mezi členskými státy a nenarušuje nebo nemůže narušit hospodářskou soutěž, nespadá proto do oblasti působnosti čl. 87 odst. 1 Smlouvy.

(48)

Podle článku 5 nařízení (ES) č. 1860/2004 se stejná zásada použije na podpory poskytnuté před vstupem uvedeného nařízení v platnost, splňují-li všechny podmínky stanovené v článku 1 a 3 tohoto nařízení.

(49)

V daném případě se bude mít za to, že jednotlivá podpora nepřesahující částku 3 000 EUR nepředstavuje státní podporu ve smyslu čl. 87 odst. 1 Smlouvy, pokud v době poskytnutí splňovala podmínky stanovené v článcích 1, 2 a 3 nařízení (ES) č. 1860/2004. Výše uvedené se vztahuje pouze na částky nepřesahující 3 000 EUR, jež byly skutečně vyplaceny na základě dotyčného režimu. Italské orgány nemohou tvrdit, že počet případů navrácení podpory lze snížit tím, že ve 12 případech nadměrné náhrady bude odečtena částka, kterou každý příjemce mohl obdržet podle nařízení (ES) č. 1860/2004, jelikož v případě, že částka podpory poskytnuté podle režimu překročí maximální výši podpory de minimis, nemůže tato podpora využít ustanovení nařízení de minimis ani u té části, která tuto maximální částku nepřesahuje,

a)

celková částka (jistina a úroky), kterou má každý příjemce navrátit;

b)

podrobný popis již přijatých a plánovaných opatření k dosažení souladu s tímto rozhodnutím;

c)

doklady prokazující, že příjemcům bylo nařízeno podporu vrátit.

15.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/20

(1)

V návaznosti na přezkumné šetření provedené v souladu s čl. 11 odst. 2 základního nařízení (dále jen „přezkumné šetření“) Rada nařízením (ES) č. 1683/2004 (2) uložila konečné antidumpingové clo z dovozu glyfosátu pocházejícího z Čínské lidové republiky, v současnosti kódů KN ex 2931 00 95 (kód TARIC 2931009582) a ex 3808 93 27 (kód TARIC 3808932719) (dotčený výrobek), rozšířené na dovoz glyfosátu z Malajsie (ať prohlášeného za pocházející z Malajsie či nikoli) (kódů TARIC 2931009581 a 3808932711), s výjimkou glyfosátu vyrobeného společností Crop protection (M) Sdn. Bhd., Lot 746, Jalan Haji Sirat 4 ½ Miles, off Jalan Kapar, 42100 Klang, Selangor Darul Ehsan, Malajsie (doplňkový kód TARIC A 309), a rozšířené na dovoz glyfosátu zasílaného z Thaj-wanu (ať prohlášeného za pocházející z Thaj-wanu či nikoliv) (kódů TARIC 2931009581 a 3808932711), s výjimkou glyfosátu vyrobeného společností Sinon Corporation, No 23, Sec. 1, Mei Chuan W. Rd, Taichung, Thaj-wan (doplňkový kód TARIC A 310). Sazba antidumpingového cla je 29,9 %.

(2)

AUDACE, sdružení uživatelů a distributorů dotčeného výrobku, předložilo informace o změně tržních podmínek, k níž došlo po uplynutí období přezkumného šetření (tj. od 1. ledna 2002 do 31. prosince 2002), a uvedlo, že by tyto změny odůvodnily pozastavení platných opatření v souladu s ustanoveními čl. 14 odst. 4 základního nařízení. Komise v důsledku toho přezkoumala, zda je toto pozastavení oprávněné.

(3)

Podle ustanovení čl. 14 odst. 4 základního nařízení smí být účinnost antidumpingových opatření v zájmu Společenství pozastavena na základě toho, že se tržní podmínky dočasně změnily natolik, že není pravděpodobné, že by se v důsledku pozastavení účinnosti opatření obnovila újma, a za předpokladu, že výrobnímu odvětví Společenství je dána příležitost se k tomu vyjádřit a že se k takovému vyjádření přihlédne. Ustanovení čl. 14 odst. 4 dále uvádí, že účinnost antidumpingových opatření může být kdykoliv obnovena, pokud již netrvají důvody jejich pozastavení.

(4)

Pokud jde o průmyslové odvětví Společenství, situace se až do první poloviny roku zlepšovala. V důsledku výrazného zvýšení cen na trhu EU, zvýšení objemu a hodnoty prodeje a relativně stabilních výrobních nákladů výrazně vzrostly zisky vyjádřené jako procento obratu. Tento příznivý trend je potvrzen vícero aktuálními údaji hlavního výrobce ve Společenství, který představuje převážnou většinu výroby a objemu prodeje výrobního odvětví Společenství. Na základně informací o trhu, které jsou v současné době k dispozici, se neočekává, že se tato situace výrazně změní, pokud by byla opatření pozastavena.

(5)

Výrobní odvětví Společenství potvrdilo, že úroveň jeho cen na trhu EU v zůstává v současné době obecně beze změn, ačkoli se vývozní ceny z Čínské lidové republiky od července 2008 výrazně snížily.

(6)

Zvyšující se výrobní kapacita a výroba v Čínské lidové republice by ve střednědobém nebo krátkodobém horizontu mohly ceny glyfosátu v EU ovlivnit směrem dolů. Avšak podle současných informací se dá očekávat, že by tento účinek měl být do značné míry absorbován rostoucí světovou poptávkou.

(7)

Nebyly zjištěny žádné údaje o tom, proč by pozastavení opatření nemělo být v zájmu Společenství.

(8)

Vzhledem k dočasné změně tržních podmínek, a zejména ke stávajícím cenám na trhu Společenství, spolu se stávající vysokou úrovní zisku výrobního odvětví Společenství bez ohledu na snižující se ceny vývozu z Čínské lidové republiky v posledních měsících se má za to, že k obnově újmy spojené s dovozem dotčeného výrobku pocházejícího z Čínské lidové republiky patrně v důsledku pozastavení nedojde. Navrhuje se proto pozastavit na devět měsíců účinnost platných opatření v souladu s čl. 14 odst. 4 základního nařízení.

(9)

Komise na základě čl. 14 odst. 4 základního nařízení informovala průmyslové odvětví Společenství o svém záměru pozastavit platná antidumpingová opatření. Výrobnímu odvětví Společenství byla dána příležitost vyjádřit své připomínky a ty byly vzaty v úvahu.

(10)

Komise se tedy domnívá, že v souladu s čl. 14 odst. 4 základního nařízení byly všechny požadavky pro pozastavení antidumpingového cla uloženého na dotčený výrobek splněny. Antidumpingové clo uložené nařízením (ES) č. 1683/2004 by tudíž mělo být pozastaveno na dobu devíti měsíců.

(11)

Pokud by se situace, jež vedla k pozastavení, později změnila, může Komise antidumpingová opatření s okamžitou platností obnovit zrušením pozastavení antidumpingových cel,

15.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/22

(1)

Nadměrné riskování v odvětví finančních služeb a zejména v bankách a investičních společnostech přispělo k selhání finančních společností a systémovým problémům ve finančním sektoru v členských státech i po celém světě. Tyto problémy se rozšířily na zbytek hospodářství a přinášejí s sebou vysoké náklady pro společnost.

(2)

I když nejde o hlavní příčinu finanční krize, která se rozvinula v letech 2007 a 2008, panuje obecná shoda, že nevhodné postupy odměňování v odvětví finančních služeb vedly k nadměrnému riskování, a přispěly tak k významným ztrátám velkých finančních společností.

(3)

Přístup k odměňování ve velké části odvětví finančních služeb naprosto neodpovídal zásadám efektivního a řádného řízení rizik. Tento přístup odměňoval spíše krátkodobý zisk a pobízel pracovníky k nepřiměřeně rizikovým aktivitám, které přinášely krátkodobě vyšší zisk a vystavovaly finanční společnosti vyšším potenciálním ztrátám v delším období.

(4)

Kdyby systémy řízení rizik a kontroly byly dostatečně silné a účinné, odrážely by pobídky k riskování v podstatě míru tolerance rizika dané finanční společnosti. Jenže každý systém řízení rizika a kontroly má svá omezení a, jak ukázala finanční krize, nemusí správně reagovat na rizika vytvářená nevhodnými pobídkami, a to z důvodu rostoucí složitosti rizik a rozmanitosti způsobů, jimiž lze rizika podstupovat. Následkem toho je, že běžné funkční oddělení provozních jednotek od pracovníků odpovídajících za systémy řízení rizika a kontroly je sice nezbytné, ale již nepostačující.

(5)

Vytvoření vhodných pobídek přímo v rámci systému odměňování by mělo snížit zatížení systému řízení rizik a zvýšit pravděpodobnost, že se tyto systémy stanou účinnými. Proto je třeba vytyčit základní zásady řádné politiky odměňování.

(6)

Vzhledem ke konkurenčním tlakům v odvětví finančních služeb a skutečnosti, že mnoho finančních společností působí na přeshraničním základě, je důležité zajistit, aby zásady řádného odměňování byly uplatňovány v členských státech jednotně. Uznává se nicméně, že k tomu, aby zásady řádného odměňování byly účinnější, by musely být prováděny po celém světě a musely by být prováděny jednotně.

(7)

Ve svém sdělení pro jarní zasedání Evropské rady „Urychlit oživení evropské ekonomiky“ (1) Komise nastínila svůj plán obnovit a zachovat stabilní a spolehlivý finanční systém. Komise zejména oznámila, že bude předloženo nové doporučení o odměňování v odvětví finančních služeb s cílem zlepšit řízení rizik ve finančních společnostech a přizpůsobit platové pobídky udržitelným výsledkům.

(8)

Toto doporučení vytyčuje obecné zásady vztahující se na politiku odměňování v odvětví finančních služeb a mělo by se vztahovat na všechny finanční společnosti působící v odvětví finančních služeb.

(9)

Tyto obecné zásady se mohou některých typů finančních společností dotýkat více, jiných méně, a to v závislosti na existujících předpisech a zavedených postupech v odvětví finančních služeb. Tyto zásady by se měly uplatňovat současně s pravidly nebo nařízeními upravujícími jednotlivé finanční sektory. Zejména by neměly upravovat poplatky a provize přijaté zprostředkovateli a externími poskytovateli služeb v případě externě zadávaných činností, neboť postupy odměňování týkající se těchto poplatků a provizí již částečně upravují zvláštní režimy, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. dubna 2004 o trzích finančních nástrojů (2) a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/92/ES ze dne 9. prosince 2002 o zprostředkování pojištění (3). Tímto doporučením dále nejsou dotčena případná práva sociálních partnerů v kolektivním vyjednávání.

(10)

Pokud jde o finanční společnosti, jejichž akcie jsou v jednom nebo více členských státech přijaty k obchodování na regulovaném trhu ve smyslu směrnice 2004/39/ES, toto doporučení se použije souběžně s doporučením Komise 2004/913/ES ze dne 14. prosince 2004 o podpoře vhodného systému odměňování členů správních orgánů společností kótovaných na burze (4) a doporučením Komise 2009/385/ES ze dne 30. dubna 2009, kterým se doplňují doporučení 2004/913/ES a 2005/162/ES, pokud jde o systém odměňování členů správních orgánů společností kótovaných na burze (5) a navíc k těmto doporučením.

(11)

Politika odměňování v konkrétní finanční společnosti by měla být vázána také na velikost dané finanční společnosti a rovněž na charakter a složitost jejích činností.

(12)

Měla by být přijata politika odměňování zaměřená na riziko, která respektuje zásady účinného řízení rizik a nezpůsobuje nadměrné vystavení riziku.

(13)

Politika odměňování by měla pokrývat ty kategorie pracovníků, jejichž pracovní činnosti mají podstatný dopad na rizikový profil dané finanční společnosti. V souvislosti s odměňováním těchto kategorií pracovníků by měla být přijata zvláštní opatření s cílem neposkytovat pobídky k nadměrnému riskování.

(14)

Cílem politiky odměňování by mělo být sladění osobních cílů pracovníků s dlouhodobými zájmy dané finanční společnosti. Stanovení výkonnostních složek odměny by mělo vycházet z dlouhodobějších výsledků a zohledňovat budoucí rizika spojená s těmito výsledky. Posuzování výsledků by mělo být prováděno na víceletém základě, například v horizontu tří až pěti let, aby se zajistilo, že proces posouzení bude založen na dlouhodobějších výsledcích a že skutečně vyplacené výkonnostní složky odměny budou rovnoměrně rozloženy na celý hospodářský cyklus společnosti.

(15)

Finanční společnosti by navíc měly mít možnost žádat zpět proměnlivé složky odměny, které byly vyplaceny na základě údajů, o nichž se ukázalo, že byly zjevně nesprávně uvedeny.

(16)

Obecnou zásadou je, že smluvní platby spojené s předčasným ukončením smlouvy by neměly být odměnou za selhání. V případě členů správních orgánů kótovaných finančních společností by se měla použít zvláštní ustanovení o výplatách odstupného stanovená v doporučení Komise 2009/385/ES.

(17)

Aby politika odměňování byla ve shodě s cíli, podnikatelskou strategií, hodnotami a dlouhodobými zájmy finanční instituce, mělo by se přihlédnout nejen k finančním výsledkům, ale i k dalším činitelům, například dodržování systémů a kontrol finanční instituce, a rovněž k dodržování norem upravujících vztahy se zákazníky a investory.

(18)

Nezbytným předpokladem pro to, aby politika odměňování měla silný základ, je účinné řízení a správa společnosti. Rozhodovací proces týkající se politiky odměňování ve finanční instituci by měl být interně transparentní a měl by být koncipován tak, aby se předešlo střetům zájmů a zajistila se nezávislost příslušných osob.

(19)

Řídící orgán finanční společnosti by měl nést konečnou odpovědnost za zavedení politiky odměňování pro celou finanční společnost a za sledování jejího provádění. Za účelem zajištění potřebné odbornosti by měli být do tohoto procesu zapojeni pracovníci v kontrolních funkcích a případně útvary lidských zdrojů a odborníci na tuto problematiku. Pracovníci v kontrolních funkcích by měli být zapojeni zejména také do utváření a vyhodnocování politiky odměňování a měli by být vhodně odměňováni tak, aby tato práce byla zajímavá pro kvalifikované osoby a aby byla zajištěna jejich nezávislost na kontrolovaných podnikatelských jednotkách. Statutární auditor by měl, v mezích svých aktuálních informačních povinností, podat zprávu o podstatných slabinách zjištěných hodnocením dodržování politiky odměňování správní nebo dozorčí radě nebo výboru pro audit.

(20)

Je pravděpodobnější, že kontrola koncepce a provádění politiky odměňování bude účinná, pokud subjekty, které jsou na fungování finanční společnosti zainteresovány, případně včetně zástupců zaměstnanců, budou řádně informovány o procesu vytváření a sledování politiky odměňování a zapojeny do tohoto procesu. Za tímto účelem by měly finanční společnosti zpřístupňovat příslušné informace svým zainteresovaným subjektům.

(21)

Provádění zásad stanovených v tomto doporučení by mělo být posíleno posouzením orgány dohledu na vnitrostátní úrovni. Celkové posouzení zdraví finanční společnosti orgány dohledu by proto mělo zahrnovat posouzení shody politiky odměňování ve finanční instituci se zásadami stanovenými v tomto doporučení.

(22)

Členské státy by měly zajistit, aby se na pobočky finančních společností, které mají sídlo nebo centrálu ve třetí zemi a které provozují činnost na území členského státu, vztahovaly obdobné zásady pro odměňování, jaké se vztahují na finanční podniky, které mají sídlo nebo centrálu na území členského státu.

(23)

Toto doporučení by se mělo použít, aniž jsou dotčena opatření, která mohou přijmout členské státy pro oblast politiky odměňování ve finančních společnostech, které využívají státní pomoc.

(24)

Oznámení opatření přijatých členskými státy na základě tohoto doporučení by mělo obsahovat jasnou lhůtu, v níž mají finanční společnosti přijmout politiku odměňování vyhovující zásadám stanoveným v tomto doporučení,

1.1

Členské státy by měly zajistit, aby se zásady obsažené v oddílech II, III a IV vztahovaly na všechny finanční společnosti, které mají sídlo jejich na území.

1.2

Členské státy by měly zajistit, aby se zásady obsažené v oddílech II, III a IV vztahovaly na odměňování těch kategorií pracovníků, jejichž pracovní činnosti mají podstatný dopad na rizikový profil dané finanční společnosti.

1.3

Při přijímání opatření k zajištění toho, aby finanční společnosti prováděly tyto zásady, by členské státy měly přihlédnout k charakteru, velikosti a rovněž konkrétní oblasti působnosti činností daných finančních společností.

1.4

Členské státy by měly uplatňovat zásady obsažené v oddílech II, III a IV na finanční společnosti na individuálním a na konsolidovaném základě. Zásady řádného odměňování by měly být na úrovni skupiny uplatňovány na mateřskou společnost a její dceřiné společnosti, včetně těch, které jsou zřízeny v extrateritoriálních finančních centrech.

1.5

Toto doporučení se nevztahuje na poplatky a provize přijaté zprostředkovateli a externími poskytovateli služeb v případě externě zadávaných činností.

2.1

„Finanční společností“ se rozumí jakýkoli podnik, bez ohledu na svou právní formu a na to, zda podléhá regulaci či nikoli, který v rámci svých aktivit provádí tyto činnosti:

Mezi finanční společnosti se řadí mimo jiné úvěrové instituce, investiční společnosti, pojišťovny a zajišťovny, penzijní fondy a systémy kolektivního investování.

2.2

„Členem správního orgánu“ se rozumí jakýkoli člen správních, řídících nebo dozorčích orgánů finančních společností.

2.3

„Pracovníky v kontrolních funkcích“ se rozumí pracovníci ve funkcích řízení rizika, vnitřní kontroly a podobných funkcích ve finanční společnosti.

2.4

„Proměnlivou složkou odměny“ se rozumí část nároku na odměnu, která je udělována na základě výkonnostních kritérií, včetně prémií.

3.1

Členské státy by měly zajistit, aby finanční společnosti vytvořily, zavedly a udržovaly politiku odměňování, která respektuje a podporuje zásady řádného a účinného řízení rizik a nezpůsobuje nadměrné vystavení riziku.

3.2

Politika odměňování by měla být ve shodě s podnikatelskou strategií, cíli, hodnotami a dlouhodobými zájmy finanční společnosti, například perspektivou udržitelného růstu, a měla by respektovat zásady týkající se ochrany zákazníků a investorů při poskytování služeb.

4.1

Obsahuje-li odměna proměnlivou složku nebo prémii, měla by politika odměňování upravovat vhodný poměr stálé a proměnlivé složky odměny. Tento vhodný poměr složek odměny se může lišit podle pracovníků, tržních podmínek a zvláštních souvislostí, v nichž daná finanční společnost působí. Členské státy by měly zajistit, aby politika odměňování ve finanční společnosti stanovila horní hranici proměnlivé složky odměny.

4.2

Stálá složka odměny by měla tvořit dostatečně velkou část celkové odměny, která finanční společnosti umožní pracovat s dostatečně flexibilním systémem prémií. Finanční společnost by měla mít zejména možnost zcela nebo částečně odepřít prémie v případě, že dotyčná osoba, podnikatelská jednotka nebo finanční společnost neplní výkonnostní kritéria. Finanční společnost by rovněž měla mít právo odepřít prémie v případě, že dojde k podstatnému zhoršení její situace, zejména tehdy, kdy již nelze předpokládat, že bude schopna fungovat i v budoucnu.

4.3

Je-li přiznána výrazná prémie, velká část této prémie by měla být na určitou minimální dobu odložena. Výše odložené části prémie by měla být stanovena podle poměru celkové částky prémie k celkové částce odměny.

4.4

Odložená část prémie by měla odrážet zbývající rizika spojená s výsledkem, na nějž je prémie vázána; může mít formu vlastního kapitálu, opcí, hotovosti nebo jiných prostředků, jejichž výplata je na příslušnou dobu odložena. Měřítka budoucích výsledků, na něž je odložená složka vázána, by měla být upravena o riziko podle bodu 5.

4.5

Smluvní platby spojené s předčasným ukončením smlouvy by měly být vázány na výsledky dosažené v průběhu doby a měly by být koncipovány tak, aby nebyly odměnou za selhání.

4.6

Členské státy by měly zajistit, aby správní nebo dozorčí rada finanční společnosti mohla od zaměstnanců požadovat navrácení celé prémie nebo části prémií, které byly přiznány na základě údajů o výsledcích, o nichž se následně ukázalo, že byly zjevně nesprávně uvedeny.

4.7

Pravidla pro strukturu odměn by měla být s průběhem doby aktualizována, aby se zajistilo, že se budou vyvíjet podle měnící se situace dané finanční společnosti.

5.1

Je-li odměna vázána na výsledky, měla by být její celková částka založena na kombinaci posouzení výsledků daného jednotlivce a provozní jednotky a posouzení celkových výsledků finanční společnosti.

5.2

Posuzování výsledků by mělo být prováděno na víceletém základě, aby se zajistilo, že proces posouzení bude založen na dlouhodobých výsledcích a že skutečně vyplacené prémie budou rovnoměrně rozloženy na celý hospodářský cyklus společnosti.

5.3

Měření výsledků jako základ pro prémie nebo prémiové fondy by mělo zahrnovat úpravu o současná a budoucí rizika spojená se základní výkonností a mělo by zohledňovat náklady použitého kapitálu a potřebnou likviditu.

5.4

Při stanovování výsledků jednotlivce by se mělo přihlížet i ke kritériím jiného než finančního charakteru, například k dodržování interních pravidel a postupů a rovněž k dodržování norem upravujících vztahy se zákazníky a investory.

6.1

Politika odměňování by měla obsahovat opatření zamezující střetům zájmů. Postupy pro stanovování odměn ve finanční společnosti by měly být jasné a zdokumentované a měly by být interně transparentní.

6.2

Odměnu členů správních orgánů by měla stanovit správní nebo dozorčí rada. Správní nebo dozorčí rada by navíc měla stanovit obecné zásady pro politiku odměňování ve finanční společnosti a zodpovídat za její dodržování.

6.3

Do vytváření politiky odměňování by také měli být zapojeni pracovníci v kontrolních funkcích a případně útvary lidských zdrojů a externí odborníci.

6.4

Členové správní nebo dozorčí rady odpovědní za politiku odměňování a členové výborů pro odměňování a pracovníci, kteří se podílejí na vytváření a plnění politiky odměňování, by měli mít odpovídající odborné zkušenosti a funkční nezávislost na provozních jednotkách, které kontrolují, díky čemuž by měli mít možnost utvořit si nezávislý úsudek o vhodnosti politiky odměňování, včetně důsledků týkajících se rizika a řízení rizik.

6.5

Aniž je dotčena celková odpovědnost správní nebo dozorčí rady podle bodu 6.2, mělo by být dodržování politiky odměňování podrobeno nejméně jednou ročně centrální a nezávislé interní kontrole pracovníky v kontrolních funkcích s cílem ujistit se, zda jsou dodržována pravidla a postupy stanovené správní nebo dozorčí radou. Pracovníci v kontrolních funkcích by měli oznámit výsledek této kontroly správní nebo dozorčí radě.

6.6

Pracovníci zapojení do procesů kontroly by měli být nezávislí na provozní jednotce, na niž dohlížejí, měli by mít odpovídající pravomoc a měli by být odměňováni podle míry plnění cílů jim vytyčených, nezávisle na výsledcích podnikatelských jednotek, které kontrolují. Zejména odměna za funkci pojistného matematika a odměna odpovědného pojistného matematika v pojišťovnách nebo zajišťovnách by měla být úměrná jeho úloze v pojišťovně nebo zajišťovně, a nikoli výsledkům dané pojišťovny nebo zajišťovny.

6.7

Obecné zásady politiky odměňování by měly být přístupné pracovníkům, na něž se vztahují. Tito pracovníci by měli být předem seznámeni s kritérii, která se budou používat při stanovování jejich odměny, a s procesem hodnocení. Proces hodnocení a politika odměňování by měly být náležitě zdokumentovány a měly by být pro dané pracovníky transparentní.

7.

Aniž jsou dotčena ustanovení o důvěrnosti a ochraně údajů, měla by finanční společnost jasným a srozumitelným způsobem zpřístupňovat příslušným zainteresovaným subjektům příslušné informace o politice odměňování dle oddílu II a případné aktualizované informace v případě změn. Zpřístupňování může být prováděno formou samostatného prohlášení o politice odměňování, pravidelného zveřejňování informací v roční účetní uzávěrce nebo jakýmkoli jiným způsobem.

8.

Měly by se zpřístupňovat tyto informace:

9.

Při stanovování rozsahu informací, které by měly být zpřístupňovány, by členské státy měly přihlédnout k charakteru, velikosti a rovněž konkrétní oblasti působnosti činností dané finanční společnosti.

10.

Členské státy by měly zajistit, aby příslušné orgány při sledování toho, jak jsou dodržovány zásady obsažené v oddílech II a III, zohledňovaly velikost finanční společnosti a charakter a složitost jejích činností.

11.

Členské státy by měly zajistit, aby finanční společnosti byly schopny oznámit politiku odměňování dle tohoto doporučení a shodu se zásadami stanovenými v tomto doporučení svým příslušným orgánům ve formě vhodně aktualizovaného prohlášení o politice odměňování.

12.

Členské státy by měly zajistit, aby příslušné orgány mohly požádat o přístup ke všem informacím, které potřebují ke zhodnocení, nakolik jsou dodržovány zásady obsažené v oddílech II a III, a aby tento přístup získaly.

13.

Členské státy se vyzývají, aby do 31. prosince 2009 přijaly nezbytná opatření pro podporu uplatňování tohoto doporučení a aby sdělily Komisi opatření přijatá na základě tohoto doporučení, čímž umožní Komisi důkladně sledovat situaci a na základě sledování zhodnotit potřebu dalších opatření.

14.

Toto doporučení je určeno členským státům.

15.5.2009   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 120/28

(1)

Dne 14. prosince 2004 přijala Komise doporučení 2004/913/ES o podpoře vhodného systému odměňování členů správních orgánů společností kótovaných na burze (1) a dne 15. února 2005 přijala Komise doporučení 2005/162/ES o úloze nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady a o výborech správní nebo dozorčí rady společností kótovaných na burze (2). Hlavní cíle těchto doporučení jsou zajistit transparentnost odměňování, kontrolu akcionářů nad politikou odměňování a individuálním odměňováním prostřednictvím zpřístupňování informací a zavedení povinného nebo poradního hlasování o prohlášení o politice odměňování a schvalování systémů odměn formou akcií akcionáři, účinného a nezávislého nevýkonného dohledu a přinejmenším poradní úlohy výboru pro odměňování v otázce postupů týkajících se odměňování.

(2)

Z těchto doporučení vyplývá, že Komise by měla sledovat situaci, včetně provádění a uplatňování zásad obsažených v těchto doporučeních, a zhodnotit potřebu dalších opatření. Zkušenosti z uplynulých let a v poslední době zejména v souvislosti s finanční krizí navíc ukázaly, že struktury odměňování začínají být čím dále složitější, příliš se zaměřují na krátkodobé výsledky a v některých případech vedou k nadměrným odměnám, které nejsou podloženy výkonem.

(3)

I když jsou forma, struktura a výše odměn členů správních orgánů nadále převážně v pravomoci společností, jejich akcionářů a případně zástupců zaměstnanců, Komise má za to, že je třeba přijmout další zásady týkající se struktury odměňování členů správních orgánů, která je stanovena v politice odměňování společnosti, a procesu stanovení odměny a kontroly tohoto procesu.

(4)

Tímto doporučením nejsou dotčena případná práva sociálních partnerů v kolektivním vyjednávání.

(5)

Existující systém odměňování členů správních orgánů společností kótovaných na burze by měl být posílen zásadami, které doplňují ty, jež jsou obsaženy v doporučeních 2004/913/ES a 2005/162/ES.

(6)

Struktura odměňování členů správních orgánů by měla přispívat k dlouhodobé udržitelnosti společnosti a zajišťovat, aby odměny byly založeny na výkonu. Proměnné složky odměny by proto měly být vázány na předem stanovená a měřitelná výkonnostní kritéria, včetně kritérií jiného než finančního charakteru. Měly by být stanoveny horní hranice proměnných složek odměny. Významné proměnné složky odměny by měly být na určitou dobu, například na tři až pět let, odloženy a podmíněny stálou výkonností. Společnosti by navíc měly mít možnost žádat zpět proměnné složky odměny, které byly vyplaceny na základě údajů, o nichž se ukázalo, že byly zjevně nesprávně uvedeny.

(7)

Je nezbytné zajistit, aby výplaty odstupného, tzv. „zlaté padáky“, nebyly odměnou za selhání a aby byl respektován primární účel odstupného jako záchranné sítě v případě předčasného ukončení smlouvy. Odstupné by proto mělo být omezeno konkrétní částkou nebo dobou trvání před ukončením smlouvy; obecně by částka odstupného neměla být vyšší než odměna za dva roky (pouze na základě stálé složky roční odměny) a odstupné by se nemělo vyplácet, je-li důvodem ukončení smlouvy neodpovídající výkon nebo pokud člen správního orgánu odchází z vlastní vůle. Toto nevylučuje výplatu odstupného při předčasném ukončení smlouvy v důsledku změn ve strategii společnosti nebo v případě fúzí či sloučení společností.

(8)

Systémy, v nichž jsou členové správních orgánů odměňováni formou akcií, opcí na akcie nebo jakéhokoli jiného práva nabýt akcie nebo dostávat odměnu na základě pohybů ceny akcií, by měly být lépe vázány na výkon a tvorbu dlouhodobé hodnoty společnosti. Proto by se na akcie mělo vztahovat vhodné rozhodné období a uznání nároku na akcie by mělo být vázáno na splnění výkonnostních kritérií v tomto rozhodném období. Opce na akcie a práva nabýt akcie nebo dostávat odměnu na základě pohybů ceny akcií by neměly být po vhodnou dobu uplatnitelné a právo na jejich uplatnění by mělo být vázáno na splnění výkonnostních kritérií. Aby se dále předešlo střetům zájmů členů správních orgánů, kteří vlastní akcie společnosti, měli by mít tito členové správních orgánů povinnost ponechat si v držení určitou část akcií až do konce svého funkčního období.

(9)

Prohlášení o odměňování by mělo být jasné a srozumitelné, aby usnadňovalo akcionářům zhodnocení přístupu společnosti k odměňování a posílilo odpovědnost společnosti vůči akcionářům. Kromě toho je třeba dále zpřístupnit informace týkající se struktury odměňování.

(10)

S cílem zvýšit odpovědnost by akcionáři měli být podporováni v tom, aby se účastnili valných hromad a uvážlivě využívali svých hlasovacích práv. Zejména institucionální akcionáři by měli jít příkladem v souvislosti se zajištěním zvýšené odpovědnosti správních orgánů v otázkách odměňování.

(11)

Výbory pro odměňování podle doporučení 2005/162/ES hrají důležitou úlohu při utváření politiky odměňování společnosti, předcházení střetům zájmů a dohledu nad chováním správních orgánů v souvislosti s odměňováním. S cílem posílit úlohu těchto výborů by nejméně jeden jejich člen měl mít odborné znalosti v oblasti odměňování.

(12)

U poradců pro odměňování může docházet ke střetům zájmů, například tehdy, když poradce radí výboru pro odměňování v otázkách postupů odměňování a současně radí společnosti nebo výkonnému členovi (členům) její správní rady nebo členovi (členům) jejího představenstva. Je vhodné, aby výbory pro odměňování postupovaly obezřetně při výběru poradců pro odměňování a dbaly na to, aby jeden poradce neradil současně útvaru lidských zdrojů společnosti nebo výkonným členům její správní rady nebo členům jejího představenstva.

(13)

Vzhledem k důležitosti otázky odměňování členů správních orgánů a s cílem posílit účinné uplatňování rámce Společenství pro oblast odměňování členů správních orgánů Komise zamýšlí hojně využívat různých mechanismů sledování, jakými jsou roční hodnocení spolu s vzájemnými hodnoceními členskými státy. Dále Komise zamýšlí prozkoumat možnosti standardizace uveřejňování politik odměňování členů správních orgánů.

(14)

Oznámení opatření přijatých členskými státy na základě tohoto doporučení by mělo obsahovat jasnou lhůtu, v níž mají společnosti přijmout politiky odměňování vyhovující zásadám stanoveným v tomto doporučení,

1.1

Oblast působnosti oddílu II tohoto doporučení odpovídá oblasti působnosti doporučení 2004/913/ES.

Oblast působnosti oddílu III tohoto doporučení odpovídá oblasti působnosti doporučení 2005/162/ES.

1.2

Členské státy by měly přijmout veškerá vhodná opatření k zajištění toho, aby společnosti kótované na burze, na něž se vztahují doporučení 2004/913/ES a 2005/162/ES, dodržovaly toto doporučení.

2.1

„Proměnnými složkami odměny“ se rozumí ty složky odměny členů správních orgánů, které jsou přiznávány na základě výkonnostních kritérií, včetně prémií.

2.2

„Odstupným“ se rozumí jakákoli platba související s předčasným ukončením smluv výkonných členů správní rady nebo členů představenstva, včetně plateb souvisejících s délkou výpovědní lhůty nebo konkurenční doložkou obsaženou ve smlouvě.

3.1

Obsahuje-li politika odměňování proměnné složky odměny, společnosti by měly stanovit horní hranici proměnné složky (proměnných složek). Stálá složka odměny by měla být dostatečně velká na to, aby umožňovala společnosti zadržet proměnné složky odměny, když nejsou plněna výkonnostní kritéria.

3.2

Přiznání proměnných složek odměny by mělo být podmíněno předem stanovenými a měřitelnými výkonnostními kritérii.

Výkonnostní kritéria by měla přispívat k dlouhodobé udržitelnosti společnosti a měla by zahrnovat kritéria jiného než finančního charakteru, která mají vztah k tvorbě dlouhodobé hodnoty společnosti, jako například dodržování platných pravidel a postupů.

3.3

Při přiznání proměnné složky odměny by výplata větší části proměnné složky měla být o určitou minimální dobu odložena. Odložená část proměnné složky by měla být stanovena podle relativní váhy proměnné složky v porovnání se stálou složkou odměny.

3.4

Smlouvy s výkonnými členy správní rady nebo členy představenstva by měly zahrnovat ujednání umožňující společnosti žádat zpět proměnné složky odměny, které byly přiznány na základě údajů, o nichž se následně ukázalo, že byly zjevně nesprávně uvedeny.

3.5

Odstupné by nemělo být vyšší než pevně stanovená částka nebo odměna za pevně stanovený počet let a obecně by nemělo být vyšší než stálá složka odměny za dva roky nebo její ekvivalent.

Odstupné by se nemělo vyplácet, je-li důvodem ukončení smlouvy neodpovídající výkon.

4.1

Nárok na akcie by měl být uznán nejdříve tři roky po jejich přidělení.

Opce na akcie nebo jakákoli jiná práva nabýt akcie nebo dostávat odměnu na základě pohybů ceny akcií by neměly být uplatnitelné po dobu tří let po jejich přidělení.

4.2

Uznání nároku na akcie a právo uplatnit akciové opce nebo jakákoli jiná práva nabýt akcie nebo dostávat odměnu na základě pohybů ceny akcií by měly být podmíněny předem stanovenými a měřitelnými výkonnostními kritérii.

4.3

Po uznání nároku na akcie by si měli členové správních orgánů ponechat určitý počet akcií v držení až do konce svého funkčního období, s výhradou potřeby financovat případné náklady související s nabytím akcií. Měl by být pevně stanoven počet akcií, které si je třeba ponechat v držení, například dvojnásobek hodnoty celkové roční odměny (stálé plus proměnné složky).

4.4

Při odměňování nevýkonných členů správní rady nebo členů dozorčí rady by neměly být používány opce na akcie.

5.1

Prohlášení o odměňování uvedené v bodu 3.1 doporučení 2004/913/ES by mělo být jasné a srozumitelné.

5.2

Kromě informací stanovených v bodu 3.3 doporučení 2004/913/ES by prohlášení o odměňování mělo obsahovat tyto informace:

6.1

Akcionáři, zejména institucionální, by měli být podporováni v tom, aby se účastnili příslušných valných hromad a uvážlivě využívali svých hlasovacích práv v souvislosti s odměňováním členů správních orgánů; při této činnosti by měli zohledňovat zásady obsažené v tomto doporučení, doporučení 2004/913/ES a doporučení 2005/162/ES.

7.1

Nejméně jeden člen výboru pro odměňování by měl mít odborné znalosti a zkušenosti v oblasti politiky odměňování.

8.1

Výbor pro odměňování by měl pravidelně přezkoumávat politiku odměňování výkonných členů správní rady nebo členů představenstva, včetně politiky týkající se odměňování formou akcií, a její provádění.

9.1

Výbor pro odměňování by měl při výkonu svých funkcí využívat nezávislý úsudek a postupovat čestně.

9.2

Při využití služeb poradce s cílem získat informace o tržních standardech systému odměňování by měl výbor pro odměňování dbát na to, aby dotyčný poradce současně neposkytoval rady útvaru lidských zdrojů společnosti nebo výkonným členům správní rady nebo členům představenstva dotčené společnosti.

9.3

Výbor pro odměňování by měl při výkonu svých funkcí dbát na to, aby odměna jednotlivých výkonných členů správní rady nebo členů představenstva byla úměrná odměně dalších výkonných členů správní rady nebo členů představenstva a jiných pracovníků společnosti.

9.4

Výbor pro odměňování by měl podávat zprávy o výkonu svých funkcí akcionářům a měl by být za tímto účelem přítomen na výroční valné hromadě akcionářů.

10.

Členské státy se vyzývají, aby do 31. prosince 2009 přijaly nezbytná opatření pro podporu uplatňování tohoto doporučení.

V této souvislosti se členské státy vyzývají, aby zorganizovaly vnitrostátní konzultace se zúčastněnými stranami k tomuto doporučení a aby sdělily Komisi opatření přijatá na základě tohoto doporučení, čímž umožní Komisi důkladně sledovat situaci a na základě sledování zhodnotit potřebu dalších opatření.

11.

Toto doporučení je určeno členským státům.