19.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 340/1

(1)

Dne 30. listopadu 2000 Rada nařízením (ES) č. 2603/2000 (2) uložila konečné vyrovnávací clo z dovozu některých polyethylentereftalátů (dále jen „PET“) pocházejících mimo jiné z Indie (dále jen „dotčená země“) (dále jen „původní šetření“).

(2)

Na základě přezkumu před pozbytím platnosti uložila Rada nařízením (ES) č. 193/2007 (3) na období dalších pěti let konečné vyrovnávací clo z dovozu některých polyethylentereftalátů pocházejících z Indie (dále jen „antisubvenční nařízení“). Dotčený výrobek je zařazen do kódu KN 3907 60 20. Sazba stanoveného cla je v rozmezí od 0 do 106,5 EUR/t u jednotlivě jmenovaných vývozců se zbytkovou celní sazbou ve výši 41,3 EUR/t uloženou z dovozu od ostatních vývozců.

(3)

Rada dále nařízením (ES) č. 192/2007 (4) uložila konečné antidumpingové clo z dovozu téhož výrobku pocházejícího z Indie (dále jen „antidumpingové nařízení“). Podle tohoto nařízení je sazba stanoveného cla v rozmezí od 88,9 do 200,9 EUR/t u jednotlivě jmenovaných vývozců se zbytkovou celní sazbou ve výši 181,7 EUR/t uloženou z dovozu od všech ostatních vývozců.

(4)

Podle zásady, že na žádný výrobek nesmí být současně uloženo antidumpingové i vyrovnávací clo, aby se napravila táž situace, která vzniká jak dumpingem, tak poskytnutím vývozní subvence, přihlíží výše antidumpingového cla v antidumpingovém nařízení k výši vyrovnávacího cla, které bylo uloženo antisubvenčním nařízením, v souladu s čl. 14 odst. 1 základního nařízení.

(5)

Po uložení konečného vyrovnávacího cla indická vláda uvedla, že se s ohledem na dva režimy subvencí (režim celního úvěru a režim osvobození od daně z příjmu podle § 80HHC zákona o dani z příjmu) změnily okolnosti a že tyto změny jsou trvalé povahy. Tvrdila proto, že se výše subvencí pravděpodobně snížila, a tudíž že by měla být revidována opatření, která byla zavedena částečně na základě těchto režimů.

(6)

Komise přezkoumala důkazy předložené indickou vládou a považovala je za dostatečné pro zahájení přezkumu v souladu s článkem 19 základního nařízení, který byl omezen na výši subvencování dovozu některých polyethylentereftalátů pocházejících z Indie. Po konzultaci s poradním výborem zahájila Komise oznámením zveřejněným v Úředním věstníku Evropské unie  (5) (dále jen „oznámení o zahájení řízení“) z moci úřední částečný prozatímní přezkum nařízení (ES) č. 193/2007.

(7)

Cílem šetření v rámci částečného prozatímního přezkumu bylo posoudit nutnost zachování, zrušení nebo změny platných opatření s ohledem na společnosti, které využívaly jeden nebo oba změněné režimy subvencí, pokud byly předloženy dostatečné důkazy v souladu s příslušnými ustanoveními oznámení o zahájení řízení. Šetření v rámci částečného prozatímního přezkumu by mělo rovněž posoudit, zda je třeba v závislosti na zjištěních tohoto přezkumu revidovat opatření použitelná pro ostatní společnosti, které spolupracovaly při šetření, jež stanovilo úroveň stávajících opatření nebo zbytkové opatření použitelné pro všechny ostatní společnosti.

(8)

Šetření zahrnovalo období od 1. dubna 2006 do 31. března 2007 (dále jen „období přezkumného šetření“).

(9)

Komise o zahájení šetření v rámci částečného prozatímního přezkumu oficiálně informovala indickou vládu a indické vyvážející výrobce, kteří spolupracovali při předchozím šetření, byli uvedeni v nařízení (ES) č. 193/2007 jako společnosti využívající některý ze dvou údajně změněných režimů subvencí a kteří byli vyjmenováni v příloze oznámení o zahájení řízení, a rovněž výrobce ve Společenství. Zúčastněné strany měly možnost písemně předložit svá stanoviska a požádat o slyšení. Písemné a ústní připomínky předložené stranami byly zváženy a v relevantních případech zohledněny.

(10)

Vzhledem k počtu stran, jichž se tento přezkum týkal, se při šetření subvencování předpokládalo využití technik výběru vzorku v souladu s článkem 27 základního nařízení.

(11)

Dva vyvážející výrobci se přihlásili a poskytli informace požadované pro výběr vzorku. Nepovažovalo se proto za nutné použít techniky výběru vzorku. Jeden z těchto dvou vyvážejících výrobců, kteří předložili formulář pro výběr vzorku, však později Komisi oznámil, že nemá v úmyslu vyplnit celý dotazník a poskytnout údaje potřebné pro účely šetření.

(12)

Komise proto zaslala a obdržela odpověď na dotazník od jediného výrobce, jenž byl způsobilý pro tento přezkum, a to společnosti Pearl Engineering Polymers Ltd (dále jen „společnost“). Dotazník byl zaslán rovněž indické vládě. Byly obdrženy odpovědi od dotyčné společnosti i od indické vlády.

(13)

Komise si vyžádala a ověřila veškeré informace, které považovala za nezbytné pro stanovení subvencování. Inspekce na místě se uskutečnily v prostorách těchto zúčastněných stran:

(14)

Indické vládě a ostatním zúčastněným stranám byly sděleny podstatné skutečnosti a zvažované okolnosti, na základě nichž měla být navržena změna celní sazby použitelné pro jediného spolupracujícího indického výrobce a pro nespolupracujícího vyvážejícího výrobce, který je rovněž zmíněn v příloze oznámení o zahájení řízení, a zachována platná opatření pro všechny ostatní společnosti, které při tomto částečném prozatímním přezkumu nespolupracovaly. Byla jim rovněž poskytnuta přiměřená lhůta k podání připomínek. Veškeré poskytnuté informace a připomínky byly náležitě zohledněny, jak je objasněno níže.

(15)

Výrobek, jehož se tento přezkum týká, je stejný jako výrobek, na nějž se vztahuje nařízení (ES) č. 193/2007, tj. PET s viskozitním číslem 78 ml/g nebo vyšším, podle normy ISO 1628-5, pocházející z dotčené země. V současnosti je zařazen do kódu KN 3907 60 20.

(16)

Na základě informací předložených indickou vládou a jediným spolupracujícím vyvážejícím výrobcem a odpovědí na dotazník Komise byly prošetřeny následující režimy, které údajně zahrnují poskytování subvencí:

(17)

Výše uvedené režimy a), b), c), e) a f) vycházejí ze zákona o rozvoji a řízení zahraničního obchodu z roku 1992 (zákon č. 22 z roku 1992), který vstoupil v platnost dne 7. srpna 1992 (dále jen „zákon o zahraničním obchodu“). Zákon o zahraničním obchodu indickou vládu opravňuje vydávat oznámení týkající se vývozní a dovozní politiky. Tato oznámení jsou shrnuta v dokumentech o vývozní a dovozní politice, které jsou každých pět let vydávány ministerstvem obchodu a pravidelně aktualizovány. Pro období přezkumného šetření v tomto případě je důležitý jeden dokument o vývozní a dovozní politice, tj. pětiletý plán na období od 1. září 2004 do 31. března 2009 (dále jen „EXIM 04-09“). Indická vláda mimoto stanovila rovněž postupy, jimiž se vývozní a dovozní politika na dané období řídí, v publikaci „Příručka postupů – 1. září 2004 až 31. března 2009, svazek I“ (dále jen „HOP I 04-09“). Příručka postupů je rovněž pravidelně aktualizována.

(18)

Režim týkající se daně z příjmu uvedený v písmenu d) vychází ze zákona o dani z příjmů z roku 1961, který je každoročně novelizován finančním zákonem.

(19)

V souladu s čl. 11 odst. 10 základního nařízení Komise vyzvala indickou vládu k dalším konzultacím s ohledem na změněné i nezměněné režimy s cílem objasnit faktickou situaci, pokud jde o dané režimy, a dospět k oboustranně přijatelnému řešení. Po těchto konzultacích a při neexistenci vzájemně dohodnutého řešení s ohledem na tyto režimy zahrnula Komise všechny tyto režimy do šetření případů subvencování.

(20)

Jedna zúčastněná strana zastupující výrobní odvětví Společenství uvedla, že indičtí vývozci mají nadále k dispozici řadu jiných režimů a subvencí. Z těchto informací však nevyplynuly žádné jednoznačné důkazy prokazující, že spolupracující vyvážející výrobce tyto režimy využívá. Tyto záležitosti proto nebyly za účelem tohoto zvláštního řízení dále projednávány.

(21)

Podrobný popis režimu je obsažen v kapitolách 4.1.1 až 4.1.14 EXIM 04-09 a v kapitolách 4.1 až 4.30 HOP I 04-09. Tento režim byl při předchozím přezkumném šetření, které vedlo k uložení konečného vyrovnávacího cla, jež je v současnosti platné, nařízením (ES) č. 193/2007, nazýván režimem předběžné licence.

(22)

AAS sestává ze šesti podrežimů, jak je podrobněji popsáno v 23. bodě odůvodnění. Tyto podrežimy se liší mimo jiné v rozsahu způsobilosti. Vyvážející výrobci a vyvážející obchodníci „vázaní na“ podpůrné výrobce jsou způsobilí pro získání předběžného povolení pro fyzický vývoz a pro roční požadavek. Vyvážející výrobci poskytující dodávky konečnému vývozci jsou způsobilí pro předběžné povolení pro dodávky meziproduktů. Hlavní dodavatelé dodávající v rámci kategorií „domnělého vývozu“ uvedených v kapitole 8.2 EXIM 04-09, například dodavatelé jednotky orientované na vývoz, jsou způsobilí pro získání předběžného povolení pro domnělý vývoz. Dodavatelé meziproduktů pro vyvážející výrobce jsou způsobilí pro výhody „domnělého vývozu“ v rámci podrežimu předběžného propuštění (Advance Release Order, dále jen „ARO“) a tuzemského back-to-back akreditivu.

(23)

Předběžná povolení mohou být vydávána pro:

(24)

Bylo zjištěno, že v průběhu období přezkumného šetření spolupracující vývozce získal úlevy pouze v rámci dvou podrežimů spojených s dotčeným výrobkem, tj. i) AAS pro fyzický vývoz a iv) AAS pro domnělý vývoz. Není proto nutné stanovit napadnutelnost ostatních nevyužitých podrežimů.

(25)

Po uložení konečného vyrovnávacího cla, které je v současnosti platné, nařízením (ES) č. 193/2007 indická vláda změnila ověřovací systém použitelný na AAS. Za účelem ověření ze strany indických orgánů je tak držitel předběžného povolení podle právních předpisů povinen vést „pravdivou a řádnou evidenci spotřeby a využití bezcelně dovezeného zboží/zboží pořízeného v místě“ ve stanoveném formátu (kapitoly 4.26, 4.30 a dodatek 23 HOP I 04-09), tj. registr skutečné spotřeby. Tento registr musí být ověřen externím autorizovaným účetním znalcem/provozním účetním, který vydá osvědčení, v němž se uvádí, že předepsané registry a příslušné záznamy byly ověřeny a že předložené informace podle dodatku 23 jsou ve všech ohledech pravdivé a správné. Výše uvedená ustanovení se však vztahují pouze na předběžná povolení vydaná dne 13. května 2005 nebo později. U všech předběžných povolení nebo předběžných licencí vydaných před tímto dnem musí držitelé dodržovat dříve platné předpisy týkající se ověřování, tj. vést pravdivou a řádnou evidenci spotřeby a využití dováženého zboží v rámci licence, a to ve stanoveném formátu v dodatku 18 (kapitola 4.30 a dodatek 18 HOP I 02-07).

(26)

Co se týče podrežimů, které v průběhu období přezkumného šetření využíval jediný spolupracující vyvážející výrobce, tj. fyzický vývoz a domnělý vývoz, jsou bezcelní dovozní množství i vývozní povinnost stanoveny indickou vládou ve smyslu množství a hodnoty a zaznamenány v povolení. Kromě toho musí být v době dovozu a vývozu odpovídající transakce zaznamenány státními úředníky v povolení. Objem dovozu povolený v rámci tohoto režimu je stanoven indickou vládou na základě standardních norem vstupů a výstupů (dále jen „SION“). SION existují pro většinu výrobků včetně dotčeného výrobku a jsou zveřejněny v HOP II 04-09.

(27)

V tomto ohledu je nutno podotknout, že SION jsou pravidelně revidovány. Jelikož jediný spolupracující vývozce používal licence vydané v různé době, znamená to rovněž, že v proběhu období přezkumného šetření tato společnost uplatňovala různé SION.

(28)

Dovezené vstupní materiály jsou nepřenosné a musí být použity k výrobě výsledného vyváženého výrobku. Vývozní povinnost musí být splněna ve stanovené lhůtě po vydání licence (24 měsíců, lhůtu lze dvakrát prodloužit, pokaždé o 6 měsíců).

(29)

Při přezkumném šetření bylo zjištěno, že ačkoli spolupracující vyvážející výrobce mohl stanovit celkovou spotřebu surovin, pro dotčený výrobek neexistoval registr skutečné spotřeby. Pouze se předpokládalo, že spotřeba je v souladu se SION. Nebylo proto možno zjistit, zda požadavky SION stanovené v rámci konkrétních povolení nebo licencí s ohledem na vstupní materiály osvobozené od cla přesáhly objem materiálu potřebného pro výrobu referenčního množství výsledného výrobku určeného na vývoz.

(30)

V rámci přezkumného šetření bylo mimoto zjištěno, že suroviny byly dováženy na základě tří různých povolení nebo licencí a různých SION a poté byly smíchány a fyzicky začleněny do výrobního procesu téhož vyváženého zboží. Skutečnost, že existují tři různé SION s různými normami spotřeby pro každou surovinu, vyzdvihuje problém při zjišťování skutečné spotřeby spolupracujícího vývozce. V tomto ohledu je zřejmé, že registr skutečné spotřeby je základním požadavkem, aby bylo možno provést ověření toho, zda vstupní materiály osvobozené od cla přesáhly objem materiálu potřebného pro výrobu referenčního množství výsledného výrobku určeného na vývoz.

(31)

Při přezkumném šetření bylo rovněž zjištěno, že požadavky na ověření stanovené indickými orgány nebyly dosud přijaty nebo vyzkoušeny v praxi. U předběžných licencí vydaných přede dnem 13. května 2005 nebyly potřebné registry skutečné spotřeby a zásob (tj. dodatek 18) zaslány příslušným orgánům, a nebyly tudíž zkontrolovány indickou vládou. U předběžných povolení vydaných po dni 13. května 2005 jsou vyžadovány potřebné registry skutečné spotřeby a zásob, indická vláda však dosud neověřila soulad těchto registrů s požadavky EXIM. Registry byly ověřeny externími autorizovanými účetními znalci, jak požadují příslušné indické právní předpisy uvedené v 25. bodě odůvodnění, společnost ani autorizovaný účetní znalec však neuchovávali žádné záznamy, jak proces osvědčení probíhal. Neexistoval žádný auditní plán ani žádné jiné podpůrné doklady o provedeném auditu, žádné zaznamenané informace o použité metodice a zvláštní požadavky potřebné pro takovouto pečlivou práci, která vyžaduje podrobné technické znalosti o výrobních procesech, požadavcích EXIM a účetních postupech. S přihlédnutím k této situaci se usuzuje, že vývozce, jehož se šetření týká, nemohl prokázat, že příslušná ustanovení EXIM byla splněna.

(32)

Spolupracující vývozce vyjádřil námitky k výše uvedeným zjištěním, zejména pokud jde o závěry týkající se autorizovaného účetního znalce (viz 31. bod odůvodnění). V této souvislosti uvedl, že neexistuje žádný vnitrostátní ani mezinárodní předpis, podle něhož by auditovaná společnost byla povinna uchovávat záznamy o způsobu provedení auditu. Naopak, indické právo stanoví, že pracovní dokumenty jsou vlastnictvím auditora. Vzhledem k těmto okolnostem a s ohledem na to, že před kontrolní návštěvou nebyla podána žádost o setkání s autorizovaným účetním znalcem, by neměla být skutečnost, že auditovaná společnost neměla v době návštěvy tyto podklady k dispozici, použita v její neprospěch. Dále se uvádělo, že základní nařízení by v žádném případě neumožňovalo útvarům Komise ověřit dokumenty uchovávané mimo prostor prošetřované společnosti, jak by tomu bylo tehdy, kdyby audit prováděl nezávislý účetní znalec. Byl také vznesen argument, že skutečná spotřeba jediného spolupracujícího výrobce, pokud jde o veškeré vstupy, byla vyšší než SION a že nedošlo k nadměrnému vrácení cla.

(33)

V tomto ohledu se připomíná, že ověření prováděné autorizovaným účetním znalcem a vystavení příslušného osvědčení jsou součástí ověřovacího systému, který zavedla indická vláda ve své vývozní a dovozní politice (EXIM). Za tímto účelem stanovila politika EXIM autorizovaného účetního znalce jakožto jednoho ze subjektů provádění systému a Komise musela posoudit, zda je výše uvedený ověřovací systém účinně používán. Skutečnost, že společnost nemohla prokázat, že buď ona sama, nebo autorizovaný účetní znalec vlastní záznamy o provedených kontrolách, na jejichž základě by bylo možno vydat osvědčení stanovené v EXIM, znamená, že společnost nebyla s to předložit důkazy o splnění příslušných ustanovení EXIM. Pokud jde o tvrzení společnosti, že v žádném případě nedošlo k nadměrnému vrácení cla, připomíná se, že ze skutečného stavu zjištěného na místě (tj. míchání vstupů a vyrobených výrobků, používání odlišných SION, chybějící záznamy o skutečné spotřebě podle požadavků EXIM) a ze skutečnosti, že indická vláda dosud nedokončila potřebné definitivní ověření, vyplývá, že nelze provést jakýkoli výpočet skutečné spotřeby a souvisejícího nadměrného vrácení cla na základě povolení nebo licence a SION.

(34)

Osvobození od dovozního cla je subvencí ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) a odst. 2 základního nařízení, tj. finančním příspěvkem indické vlády, která poskytla výhodu vývozci, jehož se šetření týká.

(35)

Mimoto jsou podrežimy AAS pro fyzický vývoz a AAS pro domnělý vývoz jednoznačně ze zákona podmíněny vývozními výsledky, a tudíž se má za to, že jsou specifické a napadnutelné podle čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení. Bez vývozního závazku nemůže společnost využívat výhod vyplývajících z těchto režimů.

(36)

Žádný z těchto dvou podrežimů použitých v daném případě nelze považovat za povolené systémy navracení cla ani systémy navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Nejsou v souladu s pravidly stanovenými v příloze I písm. i), příloze II (definice a pravidla pro vrácení cla) a příloze III (definice a pravidla pro vrácení cla u náhradních vstupů) základního nařízení. Indická vláda nevyužívala účinně svůj ověřovací systém nebo postup za účelem potvrzení, zda a v jakém objemu byly vstupy spotřebovány při výrobě vyváženého výrobku (příloha II část II bod 4 základního nařízení a v případě systémů navracení u náhradních vstupů příloha III část II bod 2 základního nařízení). Samotné SION nelze považovat za systém k ověření skutečné spotřeby, jelikož vstupní materiály dovezené bezcelně v rámci povolení nebo licencí s různými SION jsou ve stejném výrobním procesu vyváženého zboží smíchány. Tento typ postupu indické vládě neumožňuje s dostatečnou přesností ověřit, jaký objem vstupů byl spotřebován ve výrobě určené na vývoz a na základě jaké referenční SION by se mělo provést porovnání. Indická vláda navíc neprovedla účinnou kontrolu založenou na řádně vedeném registru skutečné spotřeby, nebo tato kontrola nebyla dosud dokončena. Indická vláda mimoto neprovedla další přezkoumání založené na skutečných vstupech, přestože by takové přezkoumání bylo při neexistenci účinně uplatňovaného ověřovacího systému zpravidla nutné (příloha II část II bod 5 a příloha III část II bod 3 základního nařízení). Dále se připomíná, že dotyčná společnost nevedla registr spotřeby, který by umožnil ověřit skutečnou spotřebu surovin u jednotlivých druhů výrobku. Proto by i v případě, kdyby byl zaveden účinný kontrolní systém, neměla indická vláda možnost zjistit, jaké množství vstupů bylo při výrobě vyváženého výrobku spotřebováno. Účast autorizovaných účetních znalců v procesu ověřování nevedla k zlepšení ověřovacího systému, jelikož neexistují žádná podrobná pravidla, jak by autorizovaní účetní znalci měli vykonávat svěřené úkoly, a informace předložené v průběhu šetření nemohly zaručit splnění výše uvedených pravidel stanovených v základním nařízení.

(37)

Tyto dva podrežimy jsou proto napadnutelné.

(38)

Při neexistenci povoleného systému navracení cla nebo systému navracení u náhradních vstupů má napadnutelná výhoda podobu prominutí celkových dovozních cel obvykle splatných při dovozu vstupů. V tomto ohledu se podotýká, že základní nařízení nestanoví jen napadnutí „nadměrného“ vrácení cla. Podle čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) a přílohy I písm. i) základního nařízení lze nadměrné vrácení cla napadnout pouze za předpokladu, že jsou splněny podmínky obsažené v přílohách II a III základního nařízení. Tyto podmínky však v tomto případě splněny nebyly. Proto v případě, že je zjištěna neexistence přiměřeného monitorovacího procesu, výše uvedenou výjimku pro systémy navracení nelze použít a namísto údajného nadměrného vrácení se použije obvyklé pravidlo napadnutí výše nezaplaceného cla (ušlého příjmu). Jak je uvedeno v příloze II části II a příloze III části II základního nařízení, není výpočet takového nadměrného vrácení povinností vyšetřujícího orgánu. Naopak, podle čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení musí tento orgán pouze získat dostatečné důkazy k vyvrácení vhodnosti údajného ověřovacího systému.

(39)

Výše subvencí pro vývozce, který využil AAS, byla vypočtena na základě ušlého dovozního cla (základní clo a zvláštní dodatečné clo) z materiálu dovezeného v rámci zmíněných dvou podrežimů použitých pro dotčený výrobek během období přezkumného šetření (čitatel). V souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení byly poplatky nezbytně vynaložené za účelem získání subvence v případě oprávněné žádostí odečteny od výše subvencí. V souladu s čl. 7 odst. 2 základního nařízení byla tato částka subvence přepočtena na vývozní obrat z prodeje dotčeného výrobku v období přezkumného šetření, a to jako příslušný jmenovatel, neboť subvence závisí na výsledcích vývozu a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(40)

Míra subvence stanovená s ohledem na tento režim v průběhu období přezkumného šetření u jediného spolupracujícího výrobce činí 12,8 %.

(41)

Podrobný popis režimu DEPS je obsažen v kapitole 4.3 EXIM 04-09 a v kapitole 4 HOP I 04-09.

(42)

Bylo zjištěno, že spolupracující vyvážející výrobce nezískal v rámci DEPS žádné napadnutelné výhody. Nepovažovalo se proto za nutné tento režim v rámci tohoto šetření dále analyzovat.

(43)

Podrobný popis režimu EPCGS je obsažen v kapitole 5 EXIM 04-09 a v kapitole 5 HOP I 04-09.

(44)

Pro tento režim jsou způsobilí vyvážející výrobci, vyvážející obchodníci „vázaní“ na podpůrné výrobce a poskytovatelé služeb.

(45)

Pod podmínkou vývozu je společnosti dovoleno dovážet výrobní prostředky (nové a od dubna 2003 i použité výrobní prostředky až 10 let staré) za sníženou celní sazbu. Za tímto účelem indická vláda vydá na žádost a po zaplacení poplatku licenci pro EPCGS. Od dubna 2000 tento režim stanoví sníženou sazbu dovozního cla ve výši 5 %, platnou pro všechny výrobní prostředky dovezené podle tohoto režimu. Do 31. března 2000 byla použitelná efektivní celní sazba ve výši 11 % (včetně 10 % příplatku) a v případě dovozu vysoké hodnoty sazba v nulové výši. Aby byla splněna vývozní povinnost, musí být dovezené výrobní prostředky v průběhu určitého období využity k výrobě určitého množství zboží na vývoz.

(46)

Držitel licence EPCGS může pořídit výrobní prostředky rovněž z domácích zdrojů. V takovém případě může domácí výrobce výrobních prostředků využít výhody bezcelního dovozu dílů nutných pro výrobu těchto výrobních prostředků. Případně může domácí výrobce požádat o výhodu domnělého vývozu s ohledem na dodávku výrobních prostředků držiteli licence EPCGS.

(47)

Po zveřejnění informací nebyly vzneseny žádné připomínky ohledně EPCGS.

(48)

Režim EPCGS poskytuje subvence ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) a odst. 2 základního nařízení. Snížení cla představuje finanční příspěvek indické vlády, jelikož tato úleva snižuje příjmy indické vlády z cla, které by bylo jinak splatné. Snížení cla navíc poskytuje vývozci výhodu, jelikož clo ušetřené při dovozu zvyšuje jeho likviditu.

(49)

Režim EPCGS je navíc ze zákona podmíněn vývozními výsledky, jelikož takovéto licence nelze získat bez závazku vyvážet. Je proto považován za specifický a napadnutelný podle čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(50)

Tento režim též nelze považovat za povolený systém navracení cla nebo systém navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Výrobní prostředky nejsou zahrnuty do rozsahu takovýchto povolených systémů, jak je uvedeno v příloze I písm. i) základního nařízení, jelikož nejsou při výrobě vyvážených výrobků spotřebovány.

(51)

Jediný spolupracující vývozce v období šetření nepořídil žádné výrobní prostředky. Společnost však nadále využívala osvobození od cla u výrobních prostředků pořízených před obdobím šetření ve výši stanovené v původním šetření. Jak bylo zjištěno v původním šetření, výše subvence získané během období přezkumného šetření byla vypočtena v souladu s čl. 7 odst. 3 základního nařízení rozložením nezaplaceného cla z dovezených výrobních prostředků na dobu odpovídající skutečné době amortizace takových výrobních prostředků vyvážejícího výrobce. V souladu s ustálenou praxí byla takto vypočtená částka, která připadá na období přezkumného šetření, upravena připočtením úroku v průběhu tohoto období, aby se zohlednila úplná hodnota výhody v čase. Nezbytně vynaložené poplatky nutné pro získání subvence byly v souladu s čl. 7 odst. 1 písm. a) základního nařízení od této částky odečteny, aby byla zjištěna výše subvence jakožto čitatel. V souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 základního nařízení byla tato výše subvence přepočtena na vývozní obrat v průběhu období přezkumného šetření jakožto příslušný jmenovatel, jelikož subvence závisí na výsledcích vývozu a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků. Míra subvence stanovená s ohledem na výhodu, kterou společnost získala v průběhu období přezkumného šetření, činila 0,3 %.

(52)

Podle tohoto režimu mohli vývozci využít výhodu částečného osvobození od daně z příjmů ze zisků dosažených u prodeje na vývoz. Právní základ pro toto osvobození byl stanoven v § 80HHC zákona o dani z příjmu.

(53)

Toto ustanovení bylo pro vyměřovací rok 2005–2006 (tj. pro daňové období od 1. dubna 2004 do 31. března 2005) a další roky zrušeno, a proto § 80HHC zákona o dani z příjmu nepřinese po 31. březnu 2004 žádné výhody. V průběhu období přezkumného šetření jediný spolupracující vývozce nevyužíval žádné výhody v rámci tohoto režimu. Jelikož byl tento režim zrušen, nebude v souladu s čl. 15 odst. 1 základního nařízení napadnut.

(54)

Podrobný popis režimu FMS je obsažen v kapitole 3.9 EXIM 04-09 a v kapitole 3.20 HOP I 04-09. Ačkoli společnost tento režim nahlásila, při šetření bylo zjištěno, že v průběhu období přezkumného šetření nezískala žádnou výhodu. Jelikož bylo zjištěno, že spolupracující vyvážející výrobce nezískal v rámci tohoto režimu žádné napadnutelné výhody, nepovažovalo se za nutné tento režim v rámci tohoto šetření dále analyzovat.

(55)

Podrobný popis režimu TPS je obsažen v kapitole 3.7 EXIM 04-09 a v kapitole 3.2 HOP I 04-09.

(56)

Pro tento režim jsou způsobilí všichni vyvážející výrobci.

(57)

Cílem tohoto režimu je poskytnout prémii společnostem, které zvýší svůj růst vývozního obratu. Za tímto účelem režim způsobilým společnostem umožňuje, aby využily úvěru na clo v rozsahu od 5 % do 15 % příslušné částky na základě rozdílu mezi hodnotami FOB vývozu uskutečněného ve dvou po sobě následujících finančních letech.

(58)

Společnosti, které chtějí využít tento režim, musí předložit žádost ministerstvu obchodu a průmyslu. Jakmile je žádost schválena, příslušné orgány vydají licenci, v níž je uvedena výše úvěru na clo.

(59)

Tento režim byl v březnu 2006 zrušen a v průběhu času nahrazen dvěma novými režimy, režimem Focus Market a režimem Focus Product. Právo požádat o licenci TPS však trvalo až do března 2007 a společnosti využívající tento režim mohou využívat příslušné nároky na úvěr na clo až do března 2009.

(60)

Spolupracující výrobce uvedl, že společnost v průběhu období přezkumného šetření nezískala z tohoto režimu žádné výhody a že vzhledem k tomu, že tento režim byl v roce 2006 zrušen, neměl by být předmětem vyrovnávacích opatření. Avšak jak je uvedeno výše, šetření prokázalo, že společnost získala v průběhu období přezkumného šetření výhodu, a přestože již byl daný režim skutečně zrušen, společnosti jej mohou nadále využívat až do roku 2009.

(61)

Režim TPS poskytuje subvence ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) a odst. 2 základního nařízení. Úvěr na clo v rámci režimu TPS je finančním příspěvkem indické vlády, jelikož bude nakonec použit ke kompenzaci dovozního cla a bude tak snižovat příjmy indické vlády z cla, které by bylo jinak splatné. Úvěr na clo v rámci režimu TPS mimoto poskytuje vývozci výhodu, jelikož zvyšuje jeho likviditu.

(62)

Režim TPS je mimoto ze zákona podmíněn vývozními výsledky, a proto je považován za specifický a napadnutelný podle čl. 3 odst. 4 písm. a) základního nařízení.

(63)

Tento režim nelze považovat za povolený systém navracení cla nebo systém navracení u náhradních vstupů ve smyslu čl. 2 odst. 1 písm. a) bodu ii) základního nařízení. Není v souladu s přísnými pravidly stanovenými v příloze I písm. i), příloze II (definice a pravidla pro vrácení cla) a příloze III (definice a pravidla pro vrácení cla u náhradních vstupů) základního nařízení. Vývozce nemá žádnou povinnost skutečně spotřebovat bezcelně dovezené zboží ve výrobním procesu a částka úvěru není vypočtena ve vztahu ke skutečně využitým vstupům. Neexistuje systém ani postup pro potvrzení, jaké vstupy jsou spotřebovány ve výrobním procesu vyváženého výrobku nebo zda došlo k nadměrné platbě dovozního cla ve smyslu přílohy I písm. i) a příloh II a III základního nařízení. Vývozce je způsobilý pro získání výhody v rámci TPS bez ohledu na to, zda vůbec nějaké vstupy doveze. Pro získání výhody postačuje, aby vývozce jednoduše zvýšil svůj vývozní obrat, aniž by prokázal, že byl dovezen nějaký vstupní materiál. Dokonce i vývozci, kteří pořizují veškeré své vstupy v místě a nedovážejí žádné zboží, které lze použít jako vstupy, mají nárok na výhodu z TPS.

(64)

Výše napadnutelných subvencí byla vypočtena na základě výhody, kterou získal příjemce a která je zjištěna za období přezkumného šetření, jak byla zaúčtována spolupracujícím vyvážejícím výrobcem na základě časového rozlišení jako příjem ve stadiu vývozní transakce. V souladu s čl. 7 odst. 2 a 3 základního nařízení byla celková výše subvence (čitatel) přepočtena na vývozní obrat v proběhu období přezkumného šetření jakožto příslušný jmenovatel, jelikož subvence závisí na výsledcích vývozu a nebyla poskytnuta podle množství zhotovených, vyrobených, vyvezených nebo přepravených výrobků.

(65)

Míra subvence zjištěná s ohledem na tento režim v průběhu období přezkumného šetření pro jediného vyvážejícího výrobce činí 0,7 %.

(66)

Připomíná se, že rozpětí subvence stanovené v původním šetření u jediného vyvážejícího výrobce, který spolupracoval při tomto částečném prozatímním přezkumu, činilo 5,8 %.

(67)

V průběhu tohoto částečného prozatímního přezkumu bylo zjištěno, že výše napadnutelných subvencí, vyjádřená podle hodnoty, činí 13,8 %, jak je uvedeno níže:

(68)

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem se vyvozuje závěr, že se úroveň subvencování s ohledem na jediného spolupracujícího vyvážejícího výrobce zvýšila.

(69)

V souladu s článkem 19 základního nařízení a důvody tohoto částečného prozatímního přezkumu uvedenými v bodě 3 oznámení o zahájení řízení bylo zjištěno, že se rozpětí subvencování s ohledem na jediného spolupracujícího výrobce zvýšilo z 5,8 % na 13,8 %, a proto je nutno odpovídajícím způsobem změnit sazbu vyrovnávacího cla uloženého tomuto vyvážejícímu výrobci nařízením (ES) č. 193/2007.

(70)

Druhá společnost, které se tento částečný prozatímní přezkum týkal, Reliance Industries Ltd, měla v původním šetření nejvyšší rozpětí subvence, při tomto přezkumu však nespolupracovala. Vzhledem k nedostatečné spolupráci ze strany této společnosti posouzení vycházelo v souladu s článkem 28 základního nařízení z dostupných skutečností. V tomto ohledu a vzhledem k zjištěním, která se týkají jediného spolupracujícího vývozce, je rovněž pravděpodobné, že tento nespolupracující vyvážející výrobce bude nadále využívat výhod v rámci režimů subvencí, kterých se týká toto šetření, přinejmenším ve stejné míře, jaká byla zjištěna u spolupracujícího vývozce. Je tedy nutno vyvodit závěr, že se úroveň subvencování s ohledem na jediného nespolupracujícího vyvážejícího výrobce, jehož se přezkum týkal, rovněž zvýšila na 13,8 %, a proto je třeba odpovídajícím způsobem změnit sazbu vyrovnávacího cla uloženého tomuto vyvážejícímu výrobci nařízením (ES) č. 193/2007.

(71)

Pokud jde o společnosti, které v původním šetření spolupracovaly, nebyly však v příloze oznámení o zahájení řízení uvedeny jako společnosti dotčené tímto šetřením, neexistovaly žádné náznaky, že je nutno přepočítat sazby vyrovnávacího a antidumpingového cla použitelné pro tyto společnosti. Individuální sazby cla použitelné pro všechny ostatní strany s výjimkou společností Pearl Engineering Polymers Ltd a Reliance Industries Ltd uvedené v čl. 1 odst. 2 nařízení (ES) č. 193/2007 proto zůstávají beze změny.

(72)

Naopak co se týče společností, které nespolupracovaly v tomto přezkumu ani v původním šetření, je nutno mít za to, že nadále využívají výhod v rámci režimů subvencí, jichž se šetření týkalo, přinejmenším ve stejné míře, jaká byla zjištěna u jediného spolupracujícího vývozce. Aby se zabránilo odměňování neochoty spolupracovat, považuje se za vhodné stanovit výši subvencování použitelnou na „všechny ostatní společnosti“ jako nejvyšší míru stanovenou pro kteroukoli společnost, která spolupracovala v původním šetření, tj. 13,8 %.

(73)

Změněné sazby vyrovnávacího cla by měly být stanoveny na úrovni nové míry subvencování zjištěné v průběhu tohoto přezkumu, jelikož rozpětí újmy vypočtené při původním antisubvenčním šetření je vyšší.

(74)

Sazby vyrovnávacího cla pro jednotlivé společnosti uvedené v tomto nařízení odrážejí situaci, která byla zjištěna během částečného prozatímního přezkumu. Vztahují se proto výhradně na dovoz dotčeného výrobku vyráběného těmito společnostmi. Dovoz dotčeného výrobku vyráběného jakoukoli jinou společností, která není výslovně uvedena v normativní části tohoto nařízení, včetně subjektů, které jsou s uvedenými společnostmi ve spojení, nemůže využít těchto sazeb a podléhá celní sazbě použitelné pro „všechny ostatní společnosti“.

(75)

Aby se předešlo tomu, že by kolísání cen PET způsobené kolísáním cen ropy vedlo k výběru vyšších cel, připomíná se, že zavedená opatření byla stanovena ve formě množstevního cla za tunu. Tato částka vyplývá z uplatnění sazby vyrovnávacího cla na vývozní ceny CIF použité k výpočtu úrovně pro odstranění újmy v původním šetření. Stejná metoda byla použita za účelem stanovení změněné výše množstevního cla v rámci tohoto přezkumu.

(76)

Rozpětí a použitelné celní sazby by proto měly být vypočteny, jak je uvedeno v této tabulce.

(77)

Jakákoli žádost o použití těchto individuálních sazeb vyrovnávacího cla (např. po změně názvu subjektu nebo po založení nových výrobních nebo prodejních podniků) by měla být bezodkladně zaslána Komisi na adresu generálního ředitelství pro obchod (6) spolu se všemi příslušnými informacemi, zejména o jakékoli změně činnosti dané společnosti v souvislosti s výrobou, domácím prodejem a prodejem na vývoz, která například souvisí se změnou názvu nebo se změnou výrobních nebo prodejních podniků. Toto nařízení bude případně po konzultaci s poradním výborem pozměněno aktualizací seznamu společností využívajících individuálních celních sazeb.

(78)

Změna sazby vyrovnávacího cla bude mít dopad na konečné antidumpingové clo uložené výrobcům v Indii nařízením (ES) č. 192/2007.

(79)

V původním antidumpingovém šetření bylo antidumpingové clo upraveno s cílem zamezit dvojímu započítání účinků výhod vyplývajících z vývozních subvencí. V tomto ohledu čl. 14 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 384/96 ze dne 22. prosince 1995 o ochraně před dumpingovými dovozy ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství (7), a čl. 24 odst. 1 základního nařízení stanoví, že na jeden výrobek nesmí být současně uloženo antidumpingové i vyrovnávací clo, aby se napravila táž situace, která vzniká jak dumpingem, tak poskytnutím vývozní subvence. V původním antisubvenčním šetření, i v tomto částečném prozatímním přezkumu bylo zjištěno, že některé režimy subvencí, jichž se šetření týkalo a u nichž bylo zjištěno, že jsou napadnutelné, představovaly vývozní subvence ve smyslu čl. 3 odst. 4 písm. a) základního antisubvenčního nařízení. Tyto subvence jako takové ovlivnily vývozní ceny indických vyvážejících výrobců, vedly tudíž k vyššímu dumpingovému rozpětí. Jinými slovy, konečná dumpingová rozpětí stanovená v původním antidumpingovém šetření byla částečně způsobena existencí vývozních subvencí.

(80)

Nyní je proto nutné upravit konečné antidumpingové celní sazby pro dotčené vyvážející výrobce ke zohlednění revidované úrovně výhody získané z vývozních subvencí v období přezkumného šetření v rámci tohoto částečného prozatímního přezkumu tak, aby odrážely skutečné dumpingové rozpětí po uložení upraveného konečného vyrovnávacího cla ke kompenzaci účinku vývozních subvencí.

(81)

Jinými slovy, nové výše subvencí musí být zohledněny za účelem úpravy dříve zjištěných dumpingových rozpětí.

(82)

Rozpětí a celní sazby použitelné pro dotčené společnosti by proto měly být vypočteny, jak je uvedeno v této tabulce.

(83)

Aby bylo zajištěno řádné vymáhání vyrovnávacího a antidumpingového cla, je zbytková celní sazba použitelná nejen pro nespolupracující vývozce, nýbrž rovněž pro společnosti, které v průběhu období přezkumného šetření neuskutečnily žádný vývoz. Pokud však posledně jmenované společnosti splní požadavky stanovené v článku 20 základního nařízení, mohou podle tohoto článku podat žádost o přezkum, aby byla jejich situace posouzena zvlášť,

19.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 340/13

19.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 340/15

(1)

Částky reprezentativních cen a dodatečných cel použitelné při vývozu bílého cukru, surového cukru a některých sirupů na hospodářský rok 2008/2009 byly stanoveny nařízením Komise (ES) č. 945/2008 (3). Tyto ceny a tato cla byly naposledy pozměněné nařízením Komise (ES) č. 1212/2008 (4).

(2)

Údaje, jež má Komise momentálně k dispozici, vedou ke změně uvedených částek v souladu s pravidly a postupy stanovenými nařízením (ES) č. 951/2006,

19.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 340/17

(1)

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1606/2002 ze dne 19. července 2002 o uplatňování mezinárodních účetních standardů (2) vyžaduje, aby společnosti, na něž se vztahují právní předpisy členského státu a jejichž cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu kteréhokoli členského státu, pro každé účetní období počínající dnem 1. ledna 2005 nebo později sestavovaly své konsolidované účetní závěrky v souladu s mezinárodními účetními standardy, které se nyní běžně označují jako „Mezinárodní standardy pro účetní výkaznictví“ (IFRS) a které byly přijaty podle nařízení (ES) č. 1606/2002 (dále jen „přijaté standardy IFRS“).

(2)

Nařízení Komise (ES) č. 809/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se provádí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES, pokud jde o údaje obsažené v prospektech, úpravu prospektů, uvádění údajů ve formě odkazu, zveřejňování prospektů a šíření inzerátů (3), vyžaduje, aby emitenti ze třetích zemí vypracovali své historické finanční údaje v prospektech pro veřejnou nabídku cenných papírů nebo pro přijetí cenných papírů k obchodování na regulovaném trhu podle přijatých standardů IFRS nebo podle vnitrostátních účetních standardů třetí země rovnocenných těmto standardům.

(3)

Aby se dalo posoudit, zda mohou být obecně uznávané účetní zásady (GAAP) třetí země považovány za rovnocenné přijatým standardům IFRS, stanoví nařízení Komise (ES) č. 1569/2007 ze dne 21. prosince 2007, kterým se zavádí mechanismus pro určení rovnocennosti účetních standardů používaných emitenty cenných papírů ze třetích zemí v souladu se směrnicemi Evropského parlamentu a Rady 2003/71/ES a 2004/109/ES (4), definici rovnocennosti a zavádí mechanismus pro určení rovnocennosti zásad GAAP třetí země. Nařízení (ES) č. 1569/2007 rovněž vyžaduje, aby rozhodnutí Komise umožnilo emitentům Společenství používat standardy IFRS přijaté podle nařízení (ES) č. 1606/2002 v příslušných třetích zemích.

(4)

Účetní závěrky vypracované v souladu se standardy IFRS vydanými Radou pro mezinárodní účetní standardy (IASB) poskytují uživatelům těchto závěrek dostatečnou úroveň informací, která jim umožní podloženě zhodnotit majetek a závazky, finanční situaci, zisky a ztráty a finanční vyhlídky emitenta. Je proto vhodné emitentům ze třetích zemí umožnit používat standardy IFRS vydané Radou pro mezinárodní účetní standardy v rámci Společenství.

(5)

V prosinci 2007 konzultovala Komise Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry (CESR) ohledně technického posouzení rovnocennosti obecně uznávaných účetních zásad (GAAP) Spojených států, Číny a Japonska. V březnu 2008 Komise konzultace rozšířila o obecně uznávané účetní zásady Jižní Koreje, Kanady a Indie.

(6)

Evropský výbor regulátorů trhů s cennými papíry ve svých doporučeních doručených v březnu, květnu 2008 a v říjnu 2008 uvedl, že zásady GAAP Spojených států a Japonska jsou rovnocenné standardům IFRS pro použití v rámci Společenství. Kromě toho výbor doporučil přijímat dočasně v rámci Společenství účetní závěrky vypracované v souladu se zásadami GAAP Číny, Kanady, Jižní Koreje a Indie, nejpozději do 31. prosince 2011.

(7)

V roce 2006 americká Rada pro účetní standardy a Rada pro mezinárodní účetní standardy uzavřely memorandum o porozumění, kterým potvrdily svůj cíl dosáhnout konvergence mezi zásadami GAAP Spojených států a standardy IFRS a navrhly za tímto účelem pracovní program. Na základě tohoto programu bylo vyřešeno mnoho výrazných rozdílů mezi zásadami GAAP Spojených států a standardy IFRS. Kromě toho se na základě jednání mezi Komisí a Komisí USA pro burzu a cenné papíry u emitentů Společenství, kteří své účetní závěrky sestavují v souladu se standardy IFRS vydanými Radou pro mezinárodní účetní standardy, nadále nepožaduje uvádění v soulad. Je proto vhodné považovat od 1. ledna 2009 zásady GAAP Spojených států za rovnocenné přijatým standardům IFRS.

(8)

V srpnu 2007 japonská Rada pro účetní standardy a Rada pro mezinárodní účetní standardy oznámily svou dohodu o urychlení konvergence odstraněním hlavních rozdílů mezi japonskými zásadami GAAP a standardy IFRS do roku 2008 a zbývajících rozdílů do konce roku 2011. Japonské orgány nepožadují po emitentech Společenství, kteří sestavují své účetní závěrky podle standardů IFRS, žádné uvádění v soulad. Je proto vhodné považovat od 1. ledna 2009 zásady GAAP Japonska za rovnocenné přijatým standardům IFRS.

(9)

Podle článku 4 nařízení (ES) č. 1569/2007 může být emitentům ze třetích zemí povoleno užívat zásady GAAP třetí země, které se sbližují se standardy IFRS nebo se je zavázaly přijmout, anebo ve kterých bylo dosaženo se Společenstvím dohody o vzájemném uznávání před 31. prosincem 2008 na přechodné období končící nejpozději 31. prosince 2011.

(10)

V Číně jsou účetní standardy pro obchodní podniky v podstatě konvergovány se standardy IFRS a pokrývají téměř všechny oblasti v rámci stávajících standardů IFRS. Nicméně vzhledem k tomu, že se účetní standardy pro obchodní podniky používají pouze od roku 2007, je třeba získat další důkazy o jejich náležitém uplatňování.

(11)

Rada pro účetní standardy Kanady se v lednu 2006 veřejně zavázala přijmout standardy IFRS do 31. prosince 2011 a nyní přijímá účinná opatření k tomu, aby zajistila včasný a úplný přechod na standardy IFRS k uvedenému datu.

(12)

Korejská komise finančního dozoru a Korejský účetní institut se v březnu 2007 veřejně zavázaly přijmout standardy IFRS do 31. prosince 2011 a nyní přijímají účinná opatření k tomu, aby zajistily včasný a úplný přechod na standardy IFRS k uvedenému datu.

(13)

Indická vláda a Indický institut účetních znalců se v červenci 2007 veřejně zavázaly přijmout standardy IFRS do 31. prosince 2011 a nyní přijímají účinná opatření k tomu, aby zajistily včasný a úplný přechod na standardy IFRS k uvedenému datu.

(14)

Přestože by se konečné rozhodnutí o rovnocennosti účetních standardů sbližujících se se standardy IFRS nemělo přijímat, dokud společnosti a auditoři nevypracují posouzení provádění těchto účetních standardů, je důležité podporovat snahy těchto zemí, které se zavázaly sblížit své účetní standardy se standardy IFRS, a zároveň těch zemí, které se zavázaly přijmout standardy IFRS. V této souvislosti je vhodné povolit emitentům třetích zemí vypracovávat ve Společenství své roční a pololetní účetní závěrky v souladu se zásadami GAAP Číny, Kanady, Jižní Koreje nebo Indie na přechodné období nejdéle tří let. Nařízení (ES) č. 809/2004 by se proto mělo odpovídajícím způsobem změnit tak, aby zohledňovalo změny týkající se používání zásad GAAP Spojených států, Japonska, Číny, Kanady, Jižní Koreje a Indie při přípravě historických finančních údajů emitenty ze třetích zemí a aby se v něm zrušila některá zastaralá ustanovení.

(15)

Komise by měla s technickou pomocí výboru CESR i nadále sledovat vývoj zásad GAAP v uvedených třetích zemích s ohledem na přijaté standardy IFRS.

(16)

Země by měly být povzbuzovány, aby přijímaly standardy IFRS. EU může stanovit, že vnitrostátní standardy, které byly uznány za rovnocenné, nelze dále používat pro přípravu informací vyžadovaných podle směrnice 2004/109/ES nebo nařízení (ES) č. 809/2004, kterým se provádí směrnice 2003/71/ES, jestliže příslušné země přijaly IFRS jako jediný účetní standard.

(17)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Evropského výboru pro cenné papíry,

1)

Odstavce 5 a 5a se nahrazují tímto:

„5.   Ode dne 1. ledna 2009 předkládají emitenti ze třetích zemí své historické finanční údaje v souladu s jedním z následujících účetních standardů:

5a.   Emitenti ze třetích zemí nejsou povinni podle přílohy I bodu 20.1; přílohy IV bodu 13.1; přílohy VII bodu 8,2; přílohy X bodu 20.1 nebo přílohy XI bodu 11.1 přepracovat historické finanční údaje zahrnuté do prospektu a relevantní pro účetní období před účetním obdobím počínajícím dne 1. ledna 2012 nebo po tomto datu, nebo podle přílohy VII bodu 8.2a; přílohy IX bodu 11,1; nebo přílohy X bodu 20.1a poskytnout popis rozdílů mezi mezinárodními standardy pro účetní výkaznictví přijatými podle nařízení (ES) č. 1606/2002 a účetními zásadami, v souladu s nimiž byly tyto údaje vypracovány s ohledem na účetní období před účetním obdobím počínajícím dne 1. ledna 2012 nebo po tomto datu, za předpokladu, že historické finanční údaje jsou vypracovány v souladu s obecně uznávanými účetními zásadami Čínské lidové republiky, Kanady, Korejské republiky nebo Indické republiky.“

2)

Odstavce 5b až 5e se zrušují.

19.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 340/20

(1)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví povolení doplňkových látek používaných ve výživě zvířat a důvody a postupy, na jejichž základě se povolení uděluje.

(2)

V souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 1831/2003 byla podána žádost o povolení přípravku uvedeného v příloze. Tato žádost byla podána spolu s údaji a dokumenty požadovanými podle čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení.

(3)

Žádost se týká nového povolení přípravku Lactobacillus rhamnosus (CNCM-I-3698) a Lactobacillus farciminis (CNCM-I-3699) (Sorbiflore) jako doplňkové látky pro selata se zařazením do kategorie doplňkových látek „zootechnické doplňkové látky“.

(4)

Ze stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) ze dne 15. července 2008 (2), založeného na údajích poskytnutých výrobcem, vyplývá, že přípravek Lactobacillus rhamnosus (CNCM-I-3698) a Lactobacillus farciminis (CNCM-I-3699) (Sorbiflore) nemá nepříznivé účinky na zdraví zvířat, lidské zdraví nebo na životní prostředí a že účinně napomáhá zlepšení přírůstku hmotnosti. Úřad dále došel k závěru, že uvedené přípravky mohou být potenciálními senzibilizátory dýchacích cest. Úřad zvláštní požadavky na monitorování po uvedení na trh nepovažuje za nutné. Úřad také ověřil zprávu o metodě analýzy doplňkové látky přidané do krmiv, předloženou referenční laboratoří Společenství zřízenou nařízením (ES) č. 1831/2003.

(5)

Posouzení uvedeného přípravku prokazuje, že podmínky pro povolení stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 1831/2003 jsou splněny. Proto by používání uvedeného přípravku mělo být povoleno podle přílohy tohoto nařízení.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

19.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 340/22

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 798/2008 ze dne 8. srpna 2008, kterým se stanoví seznam třetích zemí, území, oblastí nebo jednotek, z nichž lze do Společenství dovážet a přes jeho území přepravovat drůbež a drůbeží produkty, a požadavky na vydání veterinárního osvědčení (4), stanoví, že komodity spadající do působnosti uvedeného nařízení mohou být dováženy do Společenství nebo přepravovány přes jeho území pouze ze třetích zemí, území, oblastí nebo jednotek, uvedených v tabulce části 1 přílohy I uvedeného nařízení. Uvedené nařízení rovněž stanoví požadavky na vydání veterinárního osvědčení pro tyto komodity, přičemž vzory veterinárních osvědčení, které musí být ke komoditám přiloženy, jsou uvedeny v části 2 uvedené přílohy. Nařízení (ES) č. 798/2008 platí od 1. ledna 2009.

(2)

Článek 10 nařízení (ES) č. 798/2008 stanoví, že je-li v osvědčení požadován program dozoru nad influenzou ptáků, smí být do Společenství dovezeny komodity pouze ze třetích zemí, území, oblastí nebo jednotek, které tento program zavedly na dobu nejméně šesti měsíců, přičemž tento program splňuje požadavky uvedené ve zmíněném článku a je uveden ve sloupci 7 tabulky v části 1 přílohy I uvedeného nařízení.

(3)

Brazílie, Chile, Chorvatsko, Jihoafrická republika, Kanada, Spojené státy americké a Švýcarsko předložily Komisi k posouzení svůj program dozoru nad influenzou ptáků. Komise tyto programy přezkoumala a tyto programy splňují požadavky uvedené v článku 10 nařízení (ES) č. 798/2008. Z toho důvodu by tyto programy měly být uvedeny ve sloupci 7 tabulky v části 1 přílohy I uvedeného nařízení.

(4)

Nařízení (ES) č. 2160/2003 stanoví pravidla tlumení salmonel a jiných původců zoonóz v různých populacích drůbeže ve Společenství. Stanoví cíle Společenství, pokud jde o snížení prevalence všech sérotypů salmonel s významem pro veřejné zdraví v různých populacích drůbeže. Od dat uvedených v příloze I sloupci 5 zmíněného nařízení je uvedení nebo ponechání na seznamu třetích zemí stanoveném právními předpisy Společenství pro příslušný druh nebo kategorii, z nichž je členským státům povoleno dovážet uvedená zvířata nebo násadová vejce spadající do oblasti působnosti tohoto nařízení, podmíněno tím, že daná třetí země předloží Komisi program pro tlumení salmonel. Tento program by měl být rovnocenný programům předloženým členskými státy a podléhat schválení ze strany Komise.

(5)

Chorvatsko předložilo Komisi svůj program pro tlumení salmonel u chovné drůbeže druhu Gallus gallus, jejích násadových vajec, nosnic druhu Gallus gallus, jejich konzumních vajec a jednodenních kuřat druhu Gallus gallus určených k reprodukci nebo na snášení vajec. Tyto programy poskytují záruky, které jsou rovnocenné zárukám stanoveným v nařízení (ES) č. 2160/2003. Měly by být proto schváleny.

(6)

Rozhodnutím Komise 2007/843/ES (5) byly schváleny programy pro tlumení předložené Spojenými státy americkými, Izraelem, Kanadou a Tuniskem, pokud jde o salmonely v hejnech chovných slepic. Spojené státy americké nyní předložily Komisi doplňující program pro tlumení salmonel u jednodenních kuřat druhu Gallus gallus určených na snášení vajec nebo výkrm. Tento program poskytuje záruky, které jsou rovnocenné zárukám stanoveným v nařízení (ES) č. 2160/2003. Měl by být proto schválen. Izrael upřesnil, že jeho program pro tlumení salmonel se vztahuje pouze na výrobní řetězec masa brojlerů.

(7)

V rámci Dohody mezi Evropským společenstvím a Švýcarskou konfederací o obchodu se zemědělskými výrobky (6) zaslalo Švýcarsko Komisi svůj program pro tlumení salmonel u chovné drůbeže druhu Gallus gallus, jejích násadových vajec, nosnic druhu Gallus gallus, jejich konzumních vajec a jednodenních kuřat druhu Gallus gallus určených k reprodukci nebo na snášení vajec a u brojlerů. Tyto programy poskytují záruky, které jsou obdobné zárukám stanoveným v nařízení (ES) č. 2160/2003. To by mělo být z důvodů jednoznačnosti zohledněno ve sloupci 9 tabulky v části 1 přílohy I nařízení (ES) č. 798/2008.

(8)

Některé jiné třetí země, které jsou v současnosti uvedeny v části 1 přílohy I nařízení (ES) č. 798/2008, dosud Komisi nepředložily žádný program pro tlumení salmonel nebo jejich již předložené programy neposkytují záruky, které jsou rovnocenné zárukám stanoveným v nařízení (ES) č. 2160/2003. Vzhledem k tomu, že se požadavky týkající se chovné a užitkové drůbeže druhu Gallus gallus, jejích násadových vajec a jednodenních kuřat druhu Gallus gallus stanovené v nařízení (ES) č. 2160/2003 mají ve Společenství uplatňovat od 1. ledna 2009, dovoz takové drůbeže a vajec by z těchto třetích zemí po uvedeném datu již neměl být povolen. Seznam třetích zemí, území, oblastí nebo jednotek stanovený v části 1 přílohy I nařízení (ES) č. 798/2008 by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(9)

Aby mohly být poskytnuty záruky rovnocenné zárukám stanoveným v nařízení (ES) č. 2160/2003, měly by třetí země, ze kterých mohou členské státy dovážet jatečnou drůbež druhu Gallus gallus, osvědčit, že program pro tlumení salmonel byl uplatněn na hejno původu a že toto hejno bylo testováno na přítomnost sérotypů salmonel s významem pro veřejné zdraví.

(10)

Nařízení Komise (ES) č. 1177/2006 ze dne 1. srpna 2006, kterým se provádí nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2160/2003, pokud jde o požadavky na používání určitých tlumicích metod v rámci národních programů pro tlumení salmonel u drůbeže (7), stanoví některá pravidla pro používání antimikrobiálních látek a očkovacích látek v rámci národních programů pro tlumení.

(11)

Třetí země, ze kterých mohou členské státy dovážet jatečnou drůbež druhu Gallus gallus, by měly osvědčit, že jsou uplatňovány zvláštní požadavky na používání antimikrobiálních látek a očkovacích látek stanovené v nařízení (ES) č. 1177/2006. Pokud byly antimikrobiální látky použity na jiné účely než na tlumení salmonel, mělo by to být rovněž uvedeno ve veterinárním osvědčení, neboť takové užití může ovlivnit testování na salmonelu při dovozu. Vzorové veterinární osvědčení pro dovoz jatečné drůbeže a drůbeže určené k dodávce k zazvěření volně žijící zvěře jiné než ptáci nadřádu běžci, které je uvedeno v části 2 přílohy I nařízení (ES) č. 798/2008, by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(12)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

19.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 340/36

(1)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví povolení doplňkových látek používaných ve výživě zvířat a důvody a postupy, na jejichž základě se povolení uděluje.

(2)

V souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 1831/2003 byla podána žádost o povolení přípravku uvedeného v příloze. Tato žádost byla podána spolu s údaji a dokumenty požadovanými podle čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení.

(3)

Žádost se týká povolení přípravku Bacillus amyloliquefaciens CECT 5940 (Ecobiol a Ecobiol plus) jako doplňkové látky pro výkrm kuřat se zařazením do kategorie doplňkových látek „zootechnické doplňkové látky“.

(4)

Ze stanoviska Evropského úřadu pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) ze dne 16. července 2008 (2), založeného na údajích poskytnutých výrobcem, vyplývá, že přípravek Bacillus amyloliquefaciens CECT 5940 (Ecobiol a Ecobiol plus) nemá nepříznivé účinky na zdraví zvířat, lidské zdraví nebo na životní prostředí a že účinně stabilizuje střevní flóru. Úřad dále došel k závěru, že Bacillus amyloliquefaciens CECT 5940 (Ecobiol a Ecobiol plus) nepředstavuje žádná jiná rizika, pro která by v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 1831/2003 nebylo možné udělit povolení. Podle uvedeného stanoviska užití daného přípravku nemá na výkrm kuřat nepříznivé účinky. Úřad zvláštní požadavky na monitorování po uvedení na trh nepovažuje za nutné. Úřad také ověřil zprávu o metodě analýzy doplňkové látky přidané do krmiv, předloženou referenční laboratoří Společenství zřízenou nařízením (ES) č. 1831/2003.

(5)

Posouzení uvedeného přípravku prokazuje, že podmínky pro povolení stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 1831/2003 jsou splněny. Proto by používání uvedeného přípravku mělo být povoleno podle přílohy tohoto nařízení.

(6)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

19.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 340/38

(1)

Nařízení (ES) č. 1831/2003 stanoví povolení doplňkových látek používaných ve výživě zvířat a důvody a postupy, na jejichž základě se povolení uděluje.

(2)

V souladu s článkem 7 nařízení (ES) č. 1831/2003 byla podána žádost o povolení přípravku uvedeného v příloze. Tato žádost byla podána spolu s údaji a dokumenty požadovanými podle čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení.

(3)

Žádost se týká povolení nového užití přípravku Saccharomyces cerevisiae CNCM I-1077 (Levucell SC20, Levucell SC10 ME) jako doplňkové látky pro jehňata se zařazením do kategorie doplňkových látek „zootechnické doplňkové látky“.

(4)

Užití přípravku Saccharomyces cerevisiae CNCM I-1077 bylo povoleno bez stanovení časového omezení pro dojnice a výkrm skotu nařízením Komise (ES) č. 1200/2005 (2) a s omezením do 22. března 2017 pro kozy určené k produkci mléka a ovce určené k produkci mléka nařízením Komise (ES) č. 226/2007 (3).

(5)

Žádost o povolení pro jehňata byla podpořena novými údaji. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (dále jen „úřad“) dospěl ve svém stanovisku ze dne 16. července 2008 (4) k závěru, že Saccharomyces cerevisiae CNCM I-1077 (Levucell SC20/Levucell SC10 ME) nemá nepříznivé účinky na zdraví zvířat, lidské zdraví nebo na životní prostředí. Dále došel k závěru, že Saccharomyces cerevisiae CNCM I-1077 (Levucell SC20/Levucell SC10 ME) nepředstavuje žádná jiná rizika, pro která by v souladu s čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 1831/2003 nebylo možné udělit povolení. Podle uvedeného stanoviska je používání uvedeného přípravku pro jehňata bezpečné. Uvedené stanovisko rovněž uvádí, že přípravek může mít příznivý vliv na konečnou hmotnost a průměrný denní přírůstek. Úřad zvláštní požadavky na monitorování po uvedení na trh nepovažuje za nutné. Úřad také ověřil zprávu o metodě analýzy doplňkové látky přidané do krmiv, předloženou referenční laboratoří Společenství zřízenou nařízením (ES) č. 1831/2003.

(6)

Posouzení uvedeného přípravku prokazuje, že podmínky pro povolení stanovené v článku 5 nařízení (ES) č. 1831/2003 jsou splněny. Proto by používání uvedeného přípravku mělo být povoleno podle přílohy tohoto nařízení.

(7)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

19.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 340/41

(1)

Nařízení Komise (ES) č. 318/2007 (3) stanoví veterinární podmínky dovozu některých ptáků jiných než drůbež do Společenství a karanténní podmínky, které se vztahují na tyto ptáky po dovozu.

(2)

V příloze V uvedeného nařízení je stanoven seznam karanténních zařízení a středisek schválených příslušnými orgány členských států pro dovoz některých ptáků jiných než drůbež.

(3)

Francie, Německo a Spojené království přezkoumaly svá schválená karanténní zařízení a střediska a poslaly Komisi aktualizovaný seznam těchto karanténních zařízení a středisek. Seznam schválených karanténních zařízení a středisek uvedený v příloze V nařízení (ES) č. 318/2007 by proto měl být odpovídajícím způsobem změněn.

(4)

Nařízení (ES) č. 318/2007 by proto mělo být odpovídajícím způsobem změněno.

(5)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Stálého výboru pro potravinový řetězec a zdraví zvířat,

19.12.2008   

CS

Úřední věstník Evropské unie

L 340/45

(1)

Nařízení Komise (EHS) č. 3076/78 ze dne 21. prosince 1978 o dovozu chmele z třetích zemí (2) a nařízení Komise (EHS) č. 3077/78 ze dne 21. prosince 1978 o stanovení rovnocennosti ověřovací listiny původu pro chmel dovážený ze třetích zemí s ověřovací listinou původu Společenství (3) bylo několikrát podstatně změněno (4). Z důvodu srozumitelnosti a přehlednosti by proto uvedená nařízení měla být kodifikována sloučením do jediného textu.

(2)

Čl. 158 odst. 1 nařízení (ES) č. 1234/2007 stanoví, že chmel a chmelové výrobky pocházející z třetích zemí mohou být dovezeny pouze tehdy, pokud jsou jejich znaky jakosti přinejmenším rovnocenné s těmi, které byly přijaty pro stejné produkty sklizené ve Společenství nebo z takových produktů získané. Odstavec 2 uvedeného článku však stanoví, že tyto produkty se považují za odpovídající uvedeným znakům, pokud je k nim přiložena ověřovací listina původu vydaná orgány země původu a uznaná za rovnocennou ověřovací listině původu požadované pro uvádění na trh chmele a chmelových výrobků pocházejících ze Společenství.

(3)

Nařízení Komise (ES) č. 1850/2006 ze dne 14. prosince 2006, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro vydávání ověřovacích listin původu pro chmel a chmelové výrobky (5), stanoví velmi přísné požadavky pro uvádění chmelových výrobků na trh, zejména pokud jde o směsi. V současnosti neexistuje žádná účinná metoda kontroly těchto požadavků na hranicích. Jedinou možnou náhradou za tuto kontrolu je záruka zemí vývozu, že tyto výrobky splňují požadavky Společenství pro uvádění na trh. Je proto nutné požadovat, aby byla k těmto výrobkům dováženým ze třetích zemí přiložena ověřovací listina původu podle čl. 158 odst. 2 nařízení (ES) č. 1234/2007.

(4)

Za účelem zaručit dodržování právních předpisů Společenství pro vydávání ověřovacích listin původu pro chmel by měly členské státy ověřit, zda dovážený chmel splňuje minimální požadavky pro uvádění na trh stanovené nařízením (ES) č. 1850/2006.

(5)

Některé třetí země se zavázaly dodržovat stanovené pro uvádění chmele a chmelových výrobků na trh a oprávnit některé orgány k vydávání osvědčení o rovnocennosti. Je vhodné uznat tyto ověřovací listiny původu za rovnocenné s ověřovacími listinami původu Společenství a uvést příslušné produkty do volného oběhu.

(6)

Povinností příslušných orgánů třetích zemích je aktualizovat údaje uvedené v příloze I a sdělovat je Komisi.

(7)

Za účelem usnadnit příslušným orgánům členských států kontrolu je nutné předepsat formu a v případě nutnosti i obsah ověřovací listiny původu a pravidla pro její použití.

(8)

S ohledem na obchodní zvyklosti musí být příslušné orgány v případě rozdělení zásilky oprávněny nechat vystavit za jejich přímého dohledu výpis z ověřovací listiny původu pro každou novou zásilku, která na základě rozdělení vznikne.

(9)

Některé produkty by v souladu s režimem Společenství pro vydávání ověřovacích listin původu pro chmel měly být na základě svého použití osvobozeny od předložení ověřovacích listin původu stanovených tímto nařízením.

(10)

Opatření stanovená tímto nařízením jsou v souladu se stanoviskem Řídícího výboru pro společnou organizaci zemědělských trhů,

a)

popis výrobku;

b)

odrůda nebo odrůdy;

c)

země původu;

d)

značky a čísla uvedená v kolonce 9 osvědčení o rovnocennosti nebo jeho výpisu.

a)

pro chmelové hlávky:

b)

pro chmelové výrobky, kromě údajů uvedených v písm. a), místo a datum zpracování.

a)

jsou v malých balíčcích, které jsou určeny pro prodej soukromým osobám pro jejich vlastní potřebu;

b)

jsou určeny pro vědecké a technické pokusy;

c)

jsou určeny pro veletrhy, na které se vztahuje zvláštní celní režim.