4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/1

—

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/en/index.htm) pod číslem 32014M7111. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.

4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/1

—

v oddílu týkajícím se spojení podniků na internetových stránkách Komise věnovaných hospodářské soutěži (http://ec.europa.eu/competition/mergers/cases/). Tato internetová stránka umožňuje vyhledávat jednotlivá rozhodnutí o spojení podniků, a to podle společnosti, čísla případu, data a indexu hospodářského odvětví,

—

v elektronické podobě na internetových stránkách EUR-Lex (http://eur-lex.europa.eu/en/index.htm) pod číslem 32014M7112. Stránky EUR-Lex umožňují přístup k evropskému právu po internetu.

4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/2

1.

Nezaměstnanost mladých lidí představuje i nadále jednu z hlavních výzev, jimž EU a její členské státy čelí. V srpnu roku 2013 dosáhla míra nezaměstnanosti mladých lidí v 28 členských státech EU hodnoty 23,3 % (1), přičemž mezi členskými státy i mezi regiony uvnitř jednotlivých členských států byly zaznamenány výrazné rozdíly (2).

2.

Mladí lidé byli zasaženi hospodářskou krizí nepřiměřeně tvrdě. Míra nezaměstnanosti mladých lidí ve všech členských státech obecně značně převyšuje míru nezaměstnanosti jiných věkových skupin. Ve srovnání s celkovou mírou nezaměstnanosti byla na konci roku 2012 míra nezaměstnanosti mladých lidí 2,6 krát vyšší (3).

3.

Tento vývoj má závažné důsledky nejen pro dotčené osoby, nýbrž i pro společnost a pro hospodářství v širším měřítku. Dlouhodobá nezaměstnanost může prohlubovat marginalizaci, jež vede k chudobě a většímu riziku sociálního vyloučení. Existují i závažná rizika na úrovni komunit, neboť neúčast na trhu práce může u některých mladých lidí vést k rezignaci na účast v občanské společnosti a potenciálně vést k další sociální fragmentaci.

4.

Mezi nejzávažnější problémy, s nimiž se mladí lidé v Evropě musejí v důsledku krize vyrovnávat, patří nedostatek pracovních míst a chybějící profesní zkušenosti. Kromě toho se prohlubuje nesoulad mezi kvalifikacemi, jež někteří zaměstnavatelé požadují, a kvalifikacemi, jimiž mnoho potenciálních pracovníků disponuje.

5.

uznala, že boj proti nezaměstnanosti mladých lidí představuje „zvláštní a bezprostřední cíl“, a vyzdvihla, že je nezbytné věnovat „náležitou pozornost zapojení skupin zranitelných mladých lidí, které čelí zvláštním výzvám, do trhu práce“ (4).

6.

Provozováním sportu mladí lidé získávají specifické osobní i profesní dovednosti a kompetence, které posilují jejich zaměstnatelnost. Patří sem osvojení schopnosti učit se, sociální a občanské kompetence, jakož i dovednosti v oblastech vedení, komunikace, týmové práce, kázně, tvořivosti a podnikavosti. Prostřednictvím sportu lze rovněž získávat odborné znalosti a dovednosti v oblastech jako marketing, management, veřejný pořádek a veřejná bezpečnost. Všemi těmito dovednostmi a kompetencemi je aktivně podporováno zapojení mladých lidí do vzdělávání, odborné přípravy a zaměstnání, jakož i jejich rozvoj a postup v těchto oblastech, a to způsoby, jež jsou relevantní a použitelné z hlediska trhu práce a jež jsou ceněny a vyhledávány zaměstnavateli.

7.

Organizace, správa a uskutečňování sportovních činností jsou v Evropě tradičně založeny na dobrovolné angažovanosti. Podle průzkumu Eurobarometru z roku 2011 (5) téměř čtvrtina osob zapojených do dobrovolných činností (24 %) působí v oblasti sportu. Dobrovolnictví v oblasti sportu, zejména na místní úrovni a v klubech, představuje významnou hodnotu z hlediska sociálního, hospodářského i demokratického.

8.

Sport je otevřený všem a nezná kulturních ani socio-ekonomických hranic. Je typický svým mezinárodním charakterem a motivuje k účasti široký a různorodý okruh osob. Sportovní činnosti jsou tudíž ideálním prostředkem integrace minoritních a marginalizovaných skupin. Sport navozuje pozitivní emoce a může významným způsobem přispět ke smyslu pro soudržnost, čímž může komunitám zajistit stabilitu, soudržnost a pokojný život.

9.

Odvětví sportu, zahrnující dobrovolné činnosti v oblasti sportu, představuje měřitelnou a významnou hospodářskou a sociální hodnotu v ekonomikách jednotlivých států. Množí se důkazy o tom, že sport významně přispívá k evropskému hospodářství a je významným hybatelem růstu a zaměstnanosti a zároveň zajišťuje sociální soudržnost a blahobyt, čímž zřetelně přispívá k plnění cílů strategie Evropa 2020 (6).

10.

Podle nedávné studie, jež byla provedena v celé EU a byla věnována hospodářskému růstu a zaměstnanosti v EU (7), činí podíl sportu v EU na přidané hodnotě 1,76 % (8). Podíl zaměstnanosti související se sportem dosahuje v EU hodnoty 2,12 %. Vezmeme-li v úvahu multiplikační účinky, zvýší se podíl sportu dokonce na 2,98 % celkové hrubé přidané hodnoty v EU. Podle uvedené studie je tudíž podíl sportu na evropské přidané hodnotě srovnatelný s podílem zemědělství, lesnictví a rybolovu dohromady, přičemž každé šedesáté euro vyprodukované a vydělané v EU má souvislost se sportem.

11.

Sport je stabilním hospodářským odvětvím. Úrovně účasti zůstávají během různých fází hospodářského cyklu relativně beze změn. Oblast sportu je strukturována na základě systému sportovních akcí a činností pořádaných sportovními organizacemi od místní úrovně až po úroveň nejvyšší. Popularita těchto akcí, zejména u mladých lidí, neklesá ani v případě obtížné hospodářské situace. Sportovní akce jako takové mohou být sice proměnlivou hospodářskou situací zasaženy, avšak rámec sportovních akcí a sportovních činností zůstává stabilní.

12.

Odvětví sportu zajišťuje potenciál pro tvorbu pracovních míst a podporu místního hospodářského rozvoje díky budování a údržbě sportovišť, pořádání sportovních akcí, tržním aktivitám podniků poskytujících zboží a služby, jež se sportem souvisejí, jakož i prostřednictvím souvisejících činností v jiných odvětvích. Je-li infrastruktura pro účely sportovních akcí a činností (na místní úrovni) pečlivě plánována tak, aby byla multifunkční a měla jasnou vizi svého budoucího funkčního určení, může napomoci ke stabilizaci a posílení hospodářství.

13.

Sportovní odvětví má „přesahové“ účinky na další odvětví. Sportovní akce a soutěže mají obecně pozitivní dopad na odvětví, jako jsou cestovní ruch, kultura, doprava, sdělovací prostředky, veřejná infrastruktura atd. Kromě toho mají i potenciál budovat v lidech pocit sounáležitosti a soudržnosti a zprostředkovávat společný prožitek úspěchu. Sport tudíž může významně přispívat k usnadnění úsilí EU o překonání stávajících hospodářských potíží.

14.

S ohledem na význam sportu z hlediska hospodářství a na možnosti, jež toto odvětví poskytuje mladým lidem – včetně zvláště zranitelných a znevýhodněných –, pokud jde o získávání užitečných dovedností a znalostí, může sport hrát významnou roli při řešení naléhavého problému nezaměstnanosti mladých lidí a poskytnout podnět pro hospodářskou obnovu. V zájmu řešení výzev uvedených výše je zapotřebí celé řady opatření a zapojení různých zúčastněných stran.

15.

Účast na dobrovolných činnostech nenahrazuje placené zaměstnání, avšak může občanům zprostředkovávat nové dovednosti, a pozitivně tak přispívat k jejich zaměstnatelnosti a posilovat jejich pocit sounáležitosti se společností. Účast mladých lidí na sportu, zejména na místní úrovni, rozvíjí jejich klíčové osobní dovednosti a kompetence, ať již se mladí lidé sportovní akce účastní jako sportovci, pořadatelé nebo organizátoři. Dobrovolné činnosti v odvětví sportu jakožto způsob neformálního a informálního učení napomáhají mladým lidem při osvojování dovedností a kompetencí, které doplňují formální vzdělávání.

16.

Sport vytváří prostředí, kde si mladí lidé mohou tyto dovednosti zdokonalovat, a zlepšovat tak svoji zaměstnatelnost a budoucí produktivitu, a to v době, kdy jsou podmínky trhu práce extrémně obtížné, pracovní příležitosti vzácné a možnosti rozvoje profesních dovedností během zaměstnání omezené.

17.

Účast na sportu, zejména na místní úrovni, mladým lidem rovněž umožňuje, aby soustředili svoji energii, svá přání a své přirozené nadšení směrem, jenž bude konstruktivní a jenž bude přispívat k životu komunity, jejímiž jsou členy. Lze tak napomoci k řešení sociálních problémů, kterým členské státy čelí, jako je sociální fragmentace a předsudky vůči konkrétním skupinám, neboť mladým lidem, zejména mladými lidem bez placeného zaměstnání nebo bez příležitostí k vhodnému vzdělávání a odborné přípravě, se tak dostane pozitivního, konstruktivního a komunitně orientovaného zaměření.

18.

Nevelké investice veřejných prostředků určené pro potřeby místních sportovišť a na podporu sportovních klubů v rámci komunity mohou vést ke značnému zisku v podobě pevnějších, bezpečnějších a soudržnějších komunit.

19.

Účast na pořádání vnitrostátních i mezinárodních sportovních akcí a zapojení do rozvoje a údržby potřebné infrastruktury – místní či celostátní – může být jedním z klíčových faktorů pro tvorbu nových pracovních míst, zejména pro mladé lidi.

20.

Uskutečňovaly výměny zkušeností a osvědčených postupů, pokud jde o:

21.

Prosazovaly politická opatření směřující k rozvoji kvalifikací prostřednictvím sportu. Dále aby podporovaly dobrovolnické organizace nebo sportovní kluby i sportovní činnosti nebo akce, a to na místní nebo profesionální úrovni.

22.

Zvážily, jak je možno zlepšit vzdělávací trajektorie osob, jež budou v budoucnu činné v oblasti sportu na profesionální úrovni nebo jako dobrovolníci, a podporovat učení během zaměstnání, aby bylo možno rozvíjet dovednosti uznávané na základě vnitrostátních rámců kvalifikací. Ty by mohly odkazovat k evropskému rámci kvalifikací v zájmu zlepšení transparentnosti v mezinárodním měřítku a za účelem posílení mezinárodní mobility dotčených mladých lidí. Rovněž by měl být prozkoumán potenciál v oblasti uznávání dovedností osvojených prostřednictvím informálního a neformálního učení v odvětví sportu.

23.

Podporovaly strategické investice do sportu, ve vhodných případech za využití možností poskytovaných nástroji financování EU včetně strukturálních fondů EU (zejména Evropského sociálního fondu a Evropského fondu pro regionální rozvoj) a finančních nástrojů EU, jako je financování prostřednictvím Evropské investiční banky.

24.

Podporovaly účinnou vnitřní spolupráci napříč odvětvími v rámci veřejných orgánů zabývajících se sociálními záležitostmi, otázkami mládeže, zaměstnanosti a hospodářskými otázkami, aby byla zajištěna lepší informovanost o sociální a hospodářské roli odvětví sportu.

25.

Podporovaly napříč odvětvími zapojení odborníků na vzdělávání, odbornou přípravu, mládež a zaměstnanost s cílem zkoumat rozvoj dovedností a kompetencí.

26.

Plně využívaly programu Erasmus+ jakožto příležitosti pro rozvoj osobních i profesních dovedností a kompetencí.

27.

Určily, jak lze financovat odvětví sportu za účelem podpory sociálního začlenění a zaměstnanosti mladých lidí prostřednictvím strukturálních fondů (zejména Evropského sociálního fondu a Evropského fondu pro regionální rozvoj) nebo dalších finančních nástrojů EU, jako je financování prostřednictvím Evropské investiční banky, zejména pokud jde o rozvoj a případnou údržbu infrastruktury v menším měřítku veřejně užívané pro účely sportu ve městech, se zvláštním zřetelem k sociálně znevýhodněným oblastem. Tato infrastruktura v menším měřítku může napomoci při plnění řady sociálních cílů, jako je tvorba pracovních míst, sociální začleňování a zlepšování zdraví.

28.

Posilovaly dialog a společné iniciativy s klíčovými zúčastněnými stranami, zejména se sportovními organizacemi, s podniky činnými v oblasti zboží souvisejícího se sportem a s organizacemi mládeže, s cílem dále rozvíjet příznivé prostředí motivující mladé lidi k činnosti v odvětví sportu.

29.

Zvážily, jak lze v kontextu budoucí činnosti věnované odvětví sportu na úrovni EU co nejlépe zohlednit přínos sportu k rozvoji dovedností mladých lidí a k podpoře komunit podporujících sociální začleňování.

30.

Uspořádala meziodvětvový seminář na vysoké úrovni věnovaný přínosu odvětví sportu z hlediska tvorby pracovních míst a řešení nezaměstnanosti v EU, zejména nezaměstnanosti mladých lidí.

31.

Na základě probíhající spolupráce EU na úrovni odborníků vypracovala studii o přínosu odvětví sportu k zaměstnatelnosti mladých lidí v kontextu strategie Evropa 2020.

4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/6

1.

svoboda a pluralita sdělovacích prostředků jsou základní hodnoty zakotvené v Listině základních práv Evropské unie. Vzhledem k tomu, že sdělovací prostředky hrají důležitou roli při zajišťování transparentnosti a odpovědnosti a mají dopad na veřejné mínění a účast občanů na rozhodovacích procesech a na jejich přispívání k těmto procesům, jsou svoboda a pluralita sdělovacích prostředků jedním ze základních pilířů demokracie;

2.

v uplynulých letech byla v Evropské unii zaznamenána v oblasti svobody a plurality sdělovacích prostředků řada výzev. Jednalo se mimo jiné i o záležitosti, které si získaly pozornost díky soudním řízením, úředním šetřením, zprávám Evropského parlamentu a nevládních organizací, ale i v rámci parlamentních rozprav na vnitrostátní i evropské úrovni;

3.

pro zajištění svobody a plurality sdělovacích prostředků má zásadní význam transparentnost, pokud jde o vlastnictví sdělovacích prostředků a o zdroje financování;

4.

pro zajištění svobody sdělovacích prostředků má dále klíčový význam zajištění ochrany novinářů před nepatřičným ovlivňováním, což je zejména důležité v dobách hospodářské krize a během transformace v oblasti sdělovacích prostředků;

5.

klíčovým prvkem svobody sdělovacích prostředků je zajištění patřičné ochrany novinářských zdrojů;

6.

k posilování svobody a plurality sdělovacích prostředků přispívá směrnice o audiovizuálních mediálních službách jakožto regulační rámec EU pro audiovizuální mediální služby. Ústřední úlohu při prosazování tohoto rámce zastávají příslušné regulační orgány pro audiovizuální oblast v jednotlivých členských státech;

7.

Komise financuje řadu studií, zpráv, projektů a koordinovaných opatření v oblasti svobody a plurality sdělovacích prostředků;

8.

velmi důležitou práci v oblasti svobody a plurality sdělovacích prostředků vykonává Rada Evropy. V této souvislosti je v memorandu o porozumění mezi Radou Evropy a Evropskou unií z roku 2007 svoboda projevu a informací uvedena mezi společnými prioritami a klíčovými oblastmi spolupráce mezi těmito organizacemi;

9.

internet umožňuje přístup k informacím a nabízí občanům nové možnosti k účasti, diskusi a formování názorů. To přispívá ke svobodě projevu a zvyšuje pluralitu názorů, avšak objevují se i nové výzvy v souvislosti se způsobem, jímž lidé získávají přístup k informacím a jak je hodnotí. Zvláštní pozornost je třeba věnovat možným negativním účinkům nadměrné koncentrace vlastnictví v tomto odvětví na jedné straně a posilování postavení subjektů kontrolujících poskytování obsahu (gatekeepers) na straně druhé;

10.

vzhledem ke globální povaze internetu není možné tyto záležitosti zvládnout v rámci zeměpisně vymezených hranic.

11.

vysoká míra nezávislosti a plurality sdělovacích prostředků má zásadní význam nejen pro demokracii, ale přispívá také k posílení hospodářského růstu a jeho udržitelnosti;

12.

důležitou úlohu při stanovování standardů pro svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků plní Rada Evropy a spolupráce s tímto orgánem by měla nadále pokračovat a měla by být posílena;

13.

občané musí mít snadný přístup k informacím o vlastnictví konkrétního sdělovacího prostředku a o dalších subjektech či osobách, které mají z tohoto vlastnictví prospěch, aby si mohli o poskytovaných informacích vytvořit informovaný úsudek. V této souvislosti hraje důležitou úlohu mediální gramotnost;

14.

spolupráce a sdílení osvědčených postupů mezi regulačními orgány pro audiovizuální oblast a dalšími příslušnými orgány přispívá k fungování jednotného trhu EU i k otevřenému a pluralitnímu mediálnímu prostředí;

15.

zajištění vysoké míry svobody a plurality sdělovacích prostředků má pro EU zásadní význam z hlediska její důvěryhodnosti při jednáních s přistupujícími zeměmi a na mezinárodních fórech.

16.

zelenou knihu Komise nazvanou Vstříc plně integrovanému audiovizuálnímu světu (1).

17.

nezávislou zprávu skupiny na vysoké úrovni pro svobodu a pluralitu sdělovacích prostředků (2) a nezávislou zprávu fóra pro budoucnost sdělovacích prostředků (3).

18.

zajistily nezávislost svých regulačních orgánů v audiovizuální oblasti;

19.

přijaly vhodná opatření k dosažení skutečné transparentnosti, pokud jde o vlastnictví sdělovacích prostředků;

20.

přijaly vhodná opatření v zájmu zabezpečení práva novinářů na ochranu zdrojů informací a v zájmu ochrany novinářů před nepatřičným ovlivňováním;

21.

přijaly v závislosti na situaci ve své zemi vhodná opatření, a předcházely tak možným negativním vlivům nadměrné koncentrace vlastnictví sdělovacích prostředků.

22.

nadále podporovala projekty, jejichž cílem je posílit ochranu novinářů a profesionálů z oblasti sdělovacích prostředků;

23.

nadále podporovala nezávislý monitorovací nástroj k posuzování rizik ohrožujících pluralitu sdělovacích prostředků v EU („Observatoř pro pluralitu sdělovacích prostředků“), který realizuje Evropský univerzitní institut ve Florencii, a aby členské státy a všechny příslušné zúčastněné strany vybídla k jeho dalšímu používání;

24.

prostřednictvím nelegislativních opatření (4) posílila spolupráci mezi regulačními orgány členských států v audiovizuální oblasti a podporovala osvědčené postupy týkající se transparentnosti, pokud jde o vlastnictví sdělovacích prostředků;

25.

posoudila účinnost těchto opatření s cílem uvážit jakékoli další kroky.

26.

v plném souladu se zásadou subsidiarity zabezpečily, prosazovaly a uplatňovaly hodnoty zakotvené v Listině základních práv EU a v této souvislosti se zabývaly výzvami, kterým EU v oblasti svobody a plurality čelí.

4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/8

4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/9

1.

Dne 5. února 2013 Komise přijala dva návrhy: návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz a financování terorismu (1) (dále jen „navrhovaná směrnice“) a návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků (2) (dále jen „navrhované nařízení“), dále společně označované jako „návrhy“. Tyto návrhy byly dne 12. února 2013 zaslány evropskému inspektorovi ochrany údajů ke konzultaci.

2.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá skutečnost, že jej Komise konzultuje a že odkaz na tuto konzultaci je zařazen do preambulí návrhů.

3.

Před přijetím návrhů bylo evropskému inspektorovi ochrany údajů umožněno poskytnout Komisi neformální připomínky. Některé z těchto připomínek byly zohledněny.

4.

Praní peněz znamená obecně řečeno přeměnu výnosů z trestné činnosti na zdánlivě čisté finanční prostředky, obvykle prostřednictvím finančního systému (3). To se provádí zastřením zdrojů peněz, změnou jejich formy nebo přesunutím finančních prostředků na místo, kde budou s menší pravděpodobností upoutávat pozornost. Financování terorismu je poskytnutí nebo shromažďování finančních prostředků, jakýmkoli způsobem, přímo nebo nepřímo, se záměrem nebo s vědomím toho, že budou použity ke spáchání teroristických trestných činů (4).

5.

Na úrovni EU jsou od roku 1991 v platnosti právní předpisy, jejichž cílem je předcházet praní peněz a financování terorismu. Tyto trestné činy jsou považovány za hrozbu pro integritu a stabilitu finančního sektoru a obecněji za hrozbu pro vnitřní trh. Právním základem návrhů je článek 114 Smlouvy o fungování EU.

6.

Pravidla EU navržená s cílem předcházet praní peněz vycházejí ve velké míře z norem, které přijal Finanční akční výbor (FATF) (5). Účelem návrhů je provést v EU přepracované mezinárodní normy proti praní peněž, které v únoru 2012 představil výbor FATF. Současná směrnice, tzv. třetí směrnice proti praní peněz (6), je v platnosti od roku 2005. Poskytuje evropský rámec pro mezinárodní normy výboru FATF.

7.

Třetí směrnice proti praní peněz se vztahuje na finanční sektor (úvěrové a finanční instituce) a na odborníky, jako jsou právníci, notáři, účetní, realitní makléři, kasina a poskytovatelé služeb pro obchodní společnosti. Do její oblasti působnosti spadají též všichni poskytovatelé zboží v případech, kdy jsou platby v částce 15 000 EUR nebo vyšší prováděny v hotovosti. Všechny tyto subjekty jsou považovány za „povinné osoby“. Směrnice vyžaduje, aby tyto povinné osoby zjišťovaly a ověřovaly totožnost klientů (tzv. hloubková kontrola klienta) a skutečných vlastníků a aby sledovaly finanční transakce klientů. Obsahuje též povinnosti podávat oznámení o podezřeních na praní peněz nebo financování terorismu příslušné finanční zpravodajské jednotce, jakož i další související povinnosti. Směrnice též zavádí další požadavky a záruky (například požadavek provádět zesílenou hloubkovou kontrolu klienta) v situacích představujících vyšší riziko.

8.

Navrhovaná směrnice rozšiřuje oblast působnosti současného rámce a usiluje o posílení těchto povinností, například rozšířením povinných osob o poskytovatele služeb hazardních her a osoby obchodující se zbožím s prahovou hodnotou ve výši 7 500 EUR, požaduje rozšířené informace o skutečném vlastnictví, zpřísňuje požadavky na „politicky exponované osoby“ a zavádí požadavky na kontrolu rodinných příslušníků a osob blízkých všech politicky exponovaných osob. Seznam predikativních (7) trestných činů praní peněz byl rozšířen o daňové trestné činy související s přímými a nepřímými daněmi.

9.

Navrhované nařízení nahrazuje nařízení (ES) č. 1781/2006 o informacích o plátci doprovázejících převody peněžních prostředků (dále též jen jako „nařízení o převodech peněžních prostředků“), jehož cílem je zlepšit dohledatelnost plateb. Nařízení o převodech peněžních prostředků doplňuje ostatní opatření proti praní peněz tím, že zajišťuje, že základní informace o plátci převodů peněžních prostředků jsou okamžitě dostupné donucovacím orgánům a/nebo orgánům pověřeným stíháním, aby jim pomohly při odhalování, vyšetřování, stíhání teroristů nebo jiných pachatelů trestné činnosti a při dohledávání majetku teroristů.

98.

Evropský inspektor ochrany údajů uznává důležitost politik proti praní peněz pro hospodářskou a finanční pověst členských států. Zdůrazňuje však, že při sledování legitimního cíle dosažení transparentnosti zdrojů plateb, vkladů peněžních prostředků a převodů pro účely boje proti terorismu a praní peněz musí být současně zajištěn soulad s požadavky na ochranu údajů.

99.

Oba návrhy by měly řešit následující otázky:

100.

Pokud jde o navrhovanou směrnici, evropský inspektor ochrany údajů dále doporučuje:

101.

Pokud jde o navrhované nařízení, evropský inspektor ochrany údajů dále doporučuje:

4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/13

1.

Dne 21. ledna 2013 přijala Komise návrh rozhodnutí Rady o uzavření dohody mezi Evropskou unií a Ruskou federací o prekursorech drog (dále jen „návrh“) (1). Návrh byl téhož dne zaslán evropskému inspektorovi ochrany údajů ke konzultaci.

2.

Návrh obsahuje znění dohody mezi Evropskou unií a Ruskou federací o prekursorech drog (dále jen „dohoda“) (2). Příloha II dohody obsahuje výčet definic a zásad v oblasti ochrany údajů (dále jen „zásady ochrany údajů“) (3).

3.

Komise evropského inspektora ochrany údajů konzultovala již v minulosti. Stávající stanovisko vychází z doporučení poskytnutých při této příležitosti a ze stanoviska evropského inspektora ochrany údajů ke změnám nařízení o obchodu s prekursory drog v rámci EU a se třetími zeměmi (4).

4.

Cílem dohody je posílit spolupráci mezi Evropskou unií a Ruskou federací při zamezování získávání látek používaných k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek (dále jen „prekursory drog“) z legálního obchodu.

5.

Na základě Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z roku 1988 (dále jen „úmluva z roku 1988“) (5) dohoda umožní koordinaci postupů kontroly obchodu a poskytování vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány smluvních stran (Evropské unie a Ruské federace) společně s technickou a vědeckou spoluprací a vytvořením smíšené kontrolní skupiny.

35.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá, že v textu dohody jsou uvedena ustanovení o ochraně osobních údajů a že příloha obsahuje výčet zásad ochrany údajů, které mají smluvní strany dodržovat.

36.

Evropský inspektor ochrany údajů navrhuje, aby bylo výslovně uvedeno, že vnitrostátní právní předpisy zemí EU, jimiž se provádí směrnice 95/46/ES, se vztahují na předávání osobních údajů Unií ruským orgánům a na zpracovávání osobních údajů orgány EU. Navrhuje také začlenit do textu odkaz na články 7 a 8 Listiny základních práv EU.

37.

Doporučuje rovněž v čl. 3 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a čl. 5 odst. 3 podrobně stanovit veškeré kategorie osobních údajů, jež smí být předávány. Kromě toho by do textu dohody nebo do přílohy II měly být doplněny dodatečné záruky, jako jsou kratší lhůty pro uchovávání údajů a přísnější bezpečnostní opatření. V dohodě by měly být výslovně uvedeny další účely, za nimiž lze údaje podle čl. 5 odst. 3 zpracovávat, a ty by měly být v souladu s původním účelem, kvůli němuž byly údaje předány.

38.

Evropský inspektor ochrany údajů rovněž vítá zákaz uchovávání údajů po delší dobu, než je nezbytně nutné, obsažený v čl. 5 odst. 2 dohody, doporučuje nicméně pro uchovávání specifikovat alespoň maximální lhůty pro uchovávání údajů.

39.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá začlenění závazných zásad ochrany údajů. Doporučuje však, aby byly rozšířeny, a to takto:

41.

Rovněž by mělo být podrobně stanoveno, že orgány smluvních stran dohlížející na ochranu údajů by měly společně přezkoumávat provádění dohody, a to buď v rámci smíšené kontrolní skupiny, nebo v rámci samostatného postupu. Pokud navíc nebude dostatečně zajištěna nezávislost příslušného ruského orgánu dohledu, mělo by být dále specifikováno, že na dohledu nad prováděním dohody ruskými orgány by se měly podílet vnitrostátní orgány na ochranu údajů EU. Výsledky přezkumu by se měly předkládat Evropskému parlamentu a Radě a v případě potřeby by měla být plně zachována důvěrnost informací.

42.

Evropský inspektor ochrany údajů také doporučuje doplnit článek 12 dohody doložkou, která umožní kterékoli smluvní straně pozastavit či ukončit platnost dohody v případě, že druhá strana poruší své smluvní závazky, včetně dodržování zásad ochrany údajů.

4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/15

1.

Dne 7. prosince 2012 přijala Komise sdělení s názvem „Posílení spolupráce při prosazování práva v EU: Evropský model pro výměnu informací (EIXM)“ (dále jen „sdělení“) (1). Téhož dne přijala Komise zprávu o provádění rozhodnutí Rady 2008/615/SVV ze dne 23. června 2008 o posílení přeshraniční spolupráce, zejména v boji proti terorismu a přeshraniční trestné činnosti („prümské rozhodnutí“) (2). Této zprávě není v tomto stanovisku věnován samostatný komentář, je zde však zmíněna kvůli lepšímu porozumění souvislostem.

2.

Před přijetím sdělení bylo evropskému inspektorovi ochrany údajů umožněno vyjádřit neformální připomínky. Evropský inspektor ochrany údajů vítá, že některé z jeho připomínek jsou ve sdělení zohledněny.

3.

Cílem Stockholmského programu (3) je řešit budoucí výzvy a pomocí opatření zaměřených na zájmy a potřeby občanů dále posílit prostor svobody, bezpečnosti a práva. Program stanoví priority EU v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí na období 2010–2014 a vymezuje strategické směry pro legislativní a operativní plánování v rámci prostoru svobody, bezpečnosti a práva v souladu s článkem 68 Smlouvy o fungování Evropské unie („SFEU“) (4).

4.

Stockholmský program především uznává potřebu soudržnosti a konsolidace při rozvíjení správy informací a jejich výměny v oblasti vnitřní bezpečnosti EU a vyzývá Radu a Komisi, aby v oblasti vnitřní bezpečnosti EU uplatňovaly strategii správy informací včetně přísného režimu ochrany údajů. V této souvislosti Stockholmský program rovněž vyzývá Komisi, aby posoudila potřebu vytvoření evropského modelu pro výměnu informací (EXIM) založeného na existujících nástrojích v oblasti výměny informací v EU. Toto posouzení by mělo pomoci zjistit, zda tyto nástroje fungují tak, jak bylo původně zamýšleno, a zda splňují cíle strategie pro správu informací (5).

5.

V návaznosti na Stockholmský program Komise v červenci 2010 zveřejnila sdělení (6) (dále jen „sdělení z roku 2010“), jež poskytuje úplný přehled platných, uplatňovaných a zvažovaných opatření na úrovni EU, která upravují sběr, uchovávání a přeshraniční výměnu osobních údajů pro účely prosazování práva a řízení migrace.

6.

V reakci na vyzvání Stockholmského programu a na základě sdělení z roku 2010 je cílem stávajícího sdělení posoudit, jak přeshraniční výměna informací v EU funguje v praxi, a doporučit možná zlepšení.

37.

Evropský inspektor ochrany údajů oceňuje všeobecnou pozornost, která je ve sdělení věnována ochraně údajů a jež klade důraz na nezbytnost zajištění vysoké kvality údajů, jejich bezpečnosti a ochrany, a připomíná, že při jakékoli kombinaci či posloupnosti postupů používaných k výměně informací musí být dodržována pravidla ochrany údajů, jejich bezpečnosti a kvality stejně jako účel, k němuž mohou být tyto nástroje použity.

38.

Evropský inspektor ochrany údajů rovněž:

4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/17

1.

Dne 18. března 2013 přijala Komise pozměněný návrh týkající se směrnice o průhlednosti opatření upravujících ceny humánních léčivých přípravků a jejich začlenění do oblasti působnosti veřejných systémů zdravotního pojištění (dále jen navrhovaná směrnice) (1). Tento návrh byl dne 19. března 2013 zaslán evropskému inspektorovi ochrany údajů ke konzultaci.

2.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá, že s ním Komise návrh konzultuje a že je do preambule tohoto nástroje zařazen odkaz na toto stanovisko. Evropský inspektor ochrany údajů však lituje skutečnosti, že nebyl Komisí konzultován v průběhu příprav nebo alespoň po přijetí původního návrhu ze dne 1. března 2012 (2).

3.

V důvodové zprávě k navrhované směrnici Komise uvádí, že členské státy jsou odpovědné za organizaci svého systému zdravotnictví a za poskytování služeb zdravotnictví a zdravotní péče, včetně rozdělování na ně vyčleněných zdrojů. V tomto rámci může každý členský stát přijímat opatření pro řízení spotřeby léčivých přípravků, regulování jejich cen či určování podmínek jejich veřejného financování. Léčivý přípravek registrovaný v souladu s právními předpisy EU na základě svého profilu jakosti, bezpečnosti a účinnosti proto může podléhat dodatečným právním požadavkům na úrovni členského státu, nežli je možné jej uvést na trh nebo podávat pacientům v rámci systému veřejného zdravotního pojištění.

4.

Dále Komise vysvětluje, že směrnice 89/105/EHS (3) byla přijata, aby subjektům trhu umožnila ověřovat si, že vnitrostátní opatření upravující tvorbu cen a úhrady léčivých přípravků neporušují zásadu volného pohybu zboží. Proto směrnice 89/105/EHS stanoví sérii procesních požadavků s cílem zajistit průhlednost opatření o tvorbě cen a úhradách přijatých členskými státy. Od přijetí této směrnice se podmínky na trhu zásadním způsobem změnily, například příchodem generik, která zajišťují méně nákladné verze stávajících přípravků, nebo vývojem stále inovativnějších (přestože často nákladných) léčivých přípravků vycházejících z výzkumu. Souběžně stálý růst veřejných výdajů na léčivé přípravky v posledních desetiletích postupně povzbudil členské státy k vypracování složitějších a inovativnějších systémů tvorby cen a úhrad.

5.

Návrh směrnice, kterou se zrušuje směrnice 89/105/EHS, byl přijat Komisí dne 1. března 2012. Komise uvádí, že jednání v rámci Pracovní skupiny Rady pro léčiva a zdravotnické prostředky se vzhledem k politicky citlivému charakteru dokumentu ukázala jako složitá.

6.

Evropský parlament přijal svůj postoj v prvním čtení dne 6. února 2013. S ohledem na výsledky hlasování Parlamentu na plenárním zasedání a na postoj členských států v Radě se Komise rozhodla svůj návrh změnit přijetím navrhované směrnice a konzultovat EIOÚ.

7.

Stanovisko se zaměří na tyto aspekty navrhované směrnice týkající se ochrany osobních údajů: použitelnost právních předpisů o ochraně údajů, zveřejňování osobních údajů odborníků a členů určitých subjektů, případné zpracování údajů o zdraví pacientů prostřednictvím přístupu k údajům o registraci a navrhovaná možnost vytvoření databází na úrovni EU/členských států.

—

vložit odkazy na použitelné právní předpisy o ochraně údajů do samostatného článku navrhované směrnice. Takový odkaz by měl stanovit jako obecné pravidlo, že se na zpracování osobních údajů v rámci navrhované směrnice vztahují směrnice 95/46/ES a nařízení (ES) č. 45/2001. EIOÚ dále navrhuje, že by odkaz na směrnici 95/46/ES měl upřesnit, že se ustanovení použijí v souladu s vnitrostátními právními předpisy, které provádějí směrnici 95/46/ES,

—

posoudit, zda je nutné navrhovat systém popsaný v článku 16 navrhované směrnice týkající se povinného zveřejňování jmen a prohlášení o zájmech odborníků, členů rozhodovacích orgánů a členů subjektů odpovědných za postupy pro uplatnění opravných prostředků, a ověřit, zda povinné zveřejňování nepřesahuje to, co je nezbytné k dosažení sledovaného cíle veřejného zájmu, a zda k dosažení stejného cíle existují jiná, méně omezující opatření. Bude-li výsledek tohoto přezkumu proporcionality kladný, musí být povinné zveřejňování v každém případě doplněno odpovídajícími ochrannými opatřeními, která zajistí bezvýhradné dodržování práv dotčených osob, bezpečnost a věrnost údajů a jejich odstranění po uplynutí přiměřené lhůty,

—

vložit do článku 13 navrhované směrnice týkajícího se přístupu k údajům o registraci, mají-li být zpracovány osobní údaje o zdraví, odkaz na článek 8 směrnice 95/46/ES, a vložit do navrhované směrnice ustanovení, které jasně definuje, v jakých situacích a na základě jakých ochranných opatření se budou údaje o zdraví pacientů zpracovávat,

—

začlenit do článku 13 navrhované směrnice požadavek na plnou anonymizaci všech údajů o zdraví pacientů zahrnutých do údajů o registraci předtím, než jsou tyto údaje předány příslušnému orgánu k jakémukoli dalšímu zpracování za účelem rozhodnutí týkajících se tvorby cen a úhrad,

—

provést posouzení dopadů na ochranu údajů předtím, než budou učiněny další kroky vedoucí ke spuštění jakékoli nové databáze.

4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/19

1.

Dne 7. února 2013 přijaly Komise a vysoká představitelka Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku společné sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů nazvané „Strategie kybernetické bezpečnosti Evropské unie: Otevřený, bezpečný a chráněný kyberprostor“ (1) (dále jen „společné sdělení“, „strategie pro kybernetickou bezpečnost“ nebo „strategie“).

2.

Ve stejný den přijala Komise návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informací v Unii (2) (dále jen „navrhovaná směrnice“ nebo „návrh“). Tento návrh byl zaslán dne 7. února 2013 evropskému inspektorovi ochrany údajů ke konzultaci.

3.

Před přijetím společného sdělení a návrhu bylo evropskému inspektorovi ochrany údajů umožněno předat Komisi neformální připomínky. Vítá skutečnost, že některé z jeho připomínek jsou ve společném sdělení a návrhu zohledněny.

74.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá skutečnost, že Komise a vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku již předložily komplexní strategii kybernetické bezpečnosti doplněnou o návrh směrnice o opatřeních k zajištění vysoké společné úrovně bezpečnosti sítí a informací v Unii (směrnice NIS). Strategie doplňuje politická opatření, která již byla v oblasti bezpečnosti sítí a informací Evropskou unií vypracována.

75.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá skutečnost, že strategie překonává tradiční přístup, který proti sobě staví bezpečnost a soukromí, tím, že umožňuje výslovné uznání soukromí a ochrany údajů jako základních hodnot, kterými by se měla řídit politika kybernetické bezpečnosti v EU i ve světě. Evropský inspektor ochrany údajů konstatuje, že strategie kybernetické bezpečnosti a navrhovaná směrnice o bezpečnosti sítí a informací mohou zásadním způsobem přispět k zajištění ochrany práv jednotlivce v oblasti soukromí a ochrany údajů v internetovém prostředí. Současně musí být zajištěno, že nepovedou k opatřením, která by představovala nezákonný zásah do práv jednotlivce v oblasti soukromí a ochrany údajů.

76.

Evropský inspektor ochrany údajů (EIOÚ) rovněž vítá, že ochrana údajů je ve strategii uvedena na několika místech a je zohledněna v navrhované směrnici o bezpečnosti sítí a informací. Evropský inspektor ochrany údajů však lituje, že strategie a navrhovaná směrnice nezdůrazňují více přínos stávajících a nových právních předpisů na ochranu údajů pro bezpečnost a nedokáží plně zajistit, aby všechny povinnosti vyplývající z navrhované směrnice nebo jiných prvků strategie byly v souladu s povinnostmi v oblasti ochrany údajů a vzájemně se nepřekrývaly ani si neodporovaly.

77.

Kromě toho evropský inspektor ochrany údajů konstatuje, že vzhledem k tomu, že nebyly dostatečně zváženy a plně zohledněny jiné souběžné iniciativy Komise a probíhající legislativní postupy, jako je reforma ochrany údajů a návrh nařízení o elektronické identifikaci a důvěryhodných službách, neposkytuje strategie kybernetické bezpečnosti opravdu komplexní a ucelený pohled na kybernetickou bezpečnost v EU a je zde riziko, že povede k roztříštěnosti a k na sobě nezávislým přístupům v jednotlivých oblastech. Evropský inspektor ochrany údajů rovněž konstatuje, že ani navrhovaná směrnice o bezpečnosti sítí a informací zatím neumožňuje komplexní přístup k bezpečnosti v EU a že povinnosti stanovené právními předpisy na ochranu údajů jsou pravděpodobně nejucelenějšími povinnostmi v oblasti sítí a bezpečnosti, jež právo EU stanoví.

78.

Evropský inspektor ochrany údajů rovněž lituje, že není dostatečně zohledněna ani významná úloha, kterou mají orgány pro ochranu údajů při provádění a prosazování povinností týkajících se bezpečnosti a při posilování kybernetické bezpečnosti.

79.

Co se týče strategie kybernetické bezpečnosti, evropský inspektor ochrany údajů zdůrazňuje následující:

80.

Pokud jde o navrhovanou směrnici o bezpečnosti sítí a informací, evropský inspektor ochrany údajů zákonodárcům doporučuje:

4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/23

1.

Dne 27. března 2013 přijala Komise dva legislativní návrhy v oblasti ochranných známek: návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (přepracované znění) (1), a návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 207/2009 o ochranné známce Společenství (2) (dále jen souhrnně označované jako „návrhy“). Tyto návrhy byly předány evropskému inspektorovi ochrany údajů téhož dne.

2.

EIOÚ bere na vědomí, že hlavním cílem těchto návrhů je dále harmonizovat v rámci Evropské unie všechny aspekty hmotného práva ochranných známek a procesní předpisy. Ačkoli se může na první pohled zdát, že z těchto návrhů nevyplývají pro ochranu údajů žádné významné důsledky, EIOÚ konstatuje, že oba nástroje stanovují několik úkonů zpracování údajů, které mohou mít dopad na právo jednotlivce na soukromí a ochranu osobních údajů. EIOÚ proto lituje, že nebyl před přijetím těchto návrhů neformálně konzultován.

3.

EIOÚ by rád v souladu s čl. 28 odst. 2 nařízení (ES) č. 45/2001 zdůraznil několik specifických otázek, které z pohledu ochrany údajů z návrhů vyplývají. Evropský inspektor ochrany údajů doporučuje, aby byla v preambuli návrhů uvedena zmínka o konzultaci EIOÚ.

4.

Navrhovaná směrnice si klade za cíl ještě více harmonizovat v rámci Evropské unie pravidla týkající se hmotného práva ochranných známek, včetně vyjasnění práv vyplývajících z ochranné známky a pravidel použitelných na kolektivní ochranné známky, a dále procesních aspektů, jako je registrace, poplatky a řízení o námitce, o zrušení a prohlášení neplatnosti ochranné známky. Také stanovuje opatření posilující vzájemnou správní spolupráci vnitrostátních ústředních úřadů průmyslového vlastnictví i jejich spolupráci s agenturou Evropské unie pro ochranné známky a vzory (články 52 a 53).

5.

Navrhované nařízení pozměňuje současný právní rámec týkající se ochranné známky Společenství, který je stanoven nařízením (ES) č. 207/2009. Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (dále jen „OHIM“) je přejmenován na Agenturu EU pro ochranné známky a průmyslové vzory (dále jen „agentura“). Navrhované nařízení vysvětluje hmotněprávní a procesní předpisy, které se vztahují k ochranné známce Společenství. Stanovuje, že agentura vytvoří rejstřík a elektronickou databázi (článek 87). Také vyjasňuje úlohy a úkoly agentury, zejména pokud jde o její spolupráci s vnitrostátními ústředními úřady průmyslového vlastnictví v Evropské unii (článek 123).

27.

Ačkoli se tyto návrhy zabývají harmonizací hmotného práva ochranných známek a procesními předpisy v rámci Evropské unie a na první pohled z těchto návrhů nevyplývají pro ochranu údajů žádné významné důsledky, přesto stanoví několik úkonů zpracování údajů, které mohou mít dopad na právo jednotlivce na ochranu soukromí a osobních údajů.

28.

EIOÚ zdůrazňuje, že shromažďování a zpracování osobních údajů ústředními úřady průmyslového vlastnictví v členských státech a agenturou při plnění jejich úkolů musí být prováděno v souladu s platnými právními předpisy o ochraně údajů, zejména s vnitrostátními právními předpisy, které provádějí směrnici 95/46/ES a nařízení (ES) č. 45/2001.

29.

Pokud jde o navrhovanou směrnici, EIOÚ doporučuje:

30.

Pokud jde o navrhované nařízení, EIOÚ doporučuje:

4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/25

1.

Dne 28. února 2013 přijala Komise tyto návrhy nařízení (dále jen: „návrhy“):

2.

Návrhy byly téhož dne zaslány evropskému inspektorovi ochrany údajů ke konzultaci. Před přijetím návrhů bylo evropskému inspektorovi ochrany údajů umožněno předložit Komisi neformální připomínky.

3.

Evropský inspektor ochrany údajů vítá skutečnost, že je v preambuli návrhu EES i návrhu RTP uveden odkaz na konzultaci s ním.

4.

Ve sdělení Komise z roku 2008 s názvem „Příprava dalších kroků v oblasti správy hranic v Evropské unii“ byly navrženy nové nástroje pro budoucí správu evropských hranic, včetně systému vstupu/výstupu (dále jen „EES“) pro elektronické zaznamenávání dat vstupu a výstupu státních příslušníků třetích zemí a programu registrovaných cestujících, jehož cílem je zjednodušit překračování hranic cestujícím v dobré víře (dále jen „RTP“). Rovněž v něm bylo zvažováno zavedení elektronického systému cestovních povolení (ESTA) pro státní příslušníky třetích zemí osvobozené od vízové povinnosti.

5.

Tyto návrhy byly schváleny Stockholmským programem, který přijala Evropská rada v prosinci 2009 (4). Komise ve svém sdělení z roku 2011 o inteligentních hranicích (5) nicméně zastávala názor, že zavedení systému ESTA je prozatím třeba odložit, neboť „jeho možný přínos k posílení bezpečnosti členských států by neospravedlnil ani natolik rozsáhlé shromažďování osobních údajů, ani finanční náklady či dopad na mezinárodní vztahy“ (6). Komise dále oznámila, že zamýšlí předložit návrhy týkající se EES a RTP v první polovině roku 2012.

6.

Evropská rada následně na svém zasedání v červnu 2011 vyzvala k rychlému vypracování koncepce „inteligentních hranic“ a zavedení EES a RTP (7).

7.

Pracovní skupina zřízená podle článku 29 vyjádřila v dopise zaslaném komisařce Malmströmové dne 12. června 2012 své připomínky ke sdělení Evropské komise o inteligentních hranicích, které návrhům předcházelo (8). V nedávné době, dne 6. června 2013, pracovní skupina přijala stanovisko vyjadřující pochybnosti o nutnosti zavedení balíčku opatření pro „inteligentní hranice“ (9).

8.

Toto stanovisko evropského inspektora ochrany údajů vychází z těchto postojů, jakož i z předchozího stanoviska evropského inspektora ochrany údajů (10) ke sdělení Komise z roku 2011 o migraci (11) a z předběžných připomínek evropského inspektora ochrany údajů (12) ke třem sdělením o správě hranic (2008) (13). Dále toto stanovisko využívá příspěvky získané v rámci diskusí u kulatého stolu týkajících se balíčku opatření pro „inteligentní hranice“ a důsledků pro ochranu údajů, které zorganizoval evropský inspektor ochrany údajů (14).

9.

V článku 4 návrhu EES je uveden účel tohoto návrhu. Jeho cílem je zlepšit správu vnějších hranic EU a boj proti nedovolenému přistěhovalectví a zlepšit provádění integrované politiky správy hranic, spolupráci a konzultace mezi pohraničními a imigračními orgány. V uvedeném článku je ustanoven systém umožňující:

10.

Tento systém by měl usnadnit sledování povoleného pobytu prostřednictvím rychlého poskytování přesných informací pohraniční stráži a cestujícím. Nahradil by současný systém ručního razítkování cestovních pasů, který je považován za pomalý a nespolehlivý, a přispěl by ke zlepšení správy hranic (15).

11.

Měl by rovněž pomáhat – prostřednictvím uchovávání biometrických údajů – při zjišťování totožnosti osob, které nesplňují podmínky pro vstup nebo pobyt na území EU, zejména v případě absence identifikačních dokumentů. Kromě toho by systém EES umožnil získat přesnou představu o počtu cestujících a osob překračujících povolenou délku pobytu a umožnil by tak tvorbu fakticky podložené politiky, například v oblasti vízových povinností. Pro tento posledně uvedený účel jsou využívány statistické údaje uvedené v článku 4.

12.

EES má představovat základ pro program RTP, jehož cílem je zjednodušit překračování hranic často cestujícím osobám z třetích zemí, jež prošly předběžnou bezpečnostní prověrkou. Registrovaní cestující by disponovali tokenem obsahujícím jedinečný identifikátor, který by na hranici při příjezdu a odjezdu sejmula automatizovaná brána. Údaje obsažené v tokenu, otisky prstů a případně číslo vízového štítku by se porovnaly s těmi uloženými v centrálním registru a jiných databázích. Proběhnou-li všechny kontroly úspěšně, cestující bude moci projít automatizovanou branou. V opačném případě by cestujícímu byl nápomocen příslušník pohraniční stráže.

13.

Cílem pozměňujícího návrhu je i přizpůsobení nařízení (ES) č. 562/2006, kterým se stanoví kodex Společenství o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (dále jen: „Schengenský hraniční kodex“), novým návrhům EES a RTP.

14.

Záměr vytvořit elektronický systém pro kontrolu vstupu a výstupu na území EU není nový, cestu k návrhům, které jsou nyní předmětem analýzy, připravilo několik sdělení Komise zmíněných výše. Balíček opatření pro „inteligentní hranice“ by proto měl být posuzován v kontextu tohoto vývoje. Je zejména zapotřebí vzít v úvahu následující skutečnosti.

15.

Komise ve Stockholmském programu zaujala strategický přístup k posouzení potřeby vytvoření evropského modelu pro výměnu informací založeného na zhodnocení současných nástrojů. Tento model bude mimo jiné založen na pevném režimu ochrany údajů, cíleném shromažďování údajů a racionalizaci různých nástrojů včetně přijetí provozního plánu pro rozsáhlé informační systémy (business plan). Stockholmský program připomíná potřebu zajistit soulad zavádění a správy různých informačních nástrojů se strategií pro ochranu osobních údajů a s provozním plánem pro rozsáhlé informační systémy (16).

16.

Souhrnná analýza je velice zapotřebí i kvůli existenci a dalšímu vývoji a využívání rozsáhlých informačních systémů, jako je Eurodac (17), VIS (18) a SIS II (19). Systém inteligentních hranic je doplňujícím nástrojem pro shromažďování velkého množství osobních údajů za účelem kontroly hranic. Tento globální přístup nedávno potvrdila Rada pro spravedlnost a vnitřní věci, která zdůraznila potřebu poučit se ze zkušeností se systémem SIS zejména v souvislosti se zvýšením nákladů (20). Evropský inspektor ochrany údajů rovněž uvedl, že „evropský informační model nelze chápat na základě technických aspektů“ vzhledem k téměř neomezeným možnostem, které nové technologie nabízejí. Informace by měly být zpracovávány pouze na základě konkrétních potřeb v oblasti bezpečnosti (21).

17.

Analýza EES a RTP z hlediska ochrany soukromí a údajů musí být provedena s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie (22) (dále jen: „listina“), a zejména na články 7 a 8 uvedené listiny. Článek 7, který je podobný článku 8 Evropské úmluvy o lidských právech (23) (EÚLP), stanoví obecné právo na respektování soukromého a rodinného života a chrání jednotlivce před zásahem orgánů veřejné moci, zatímco článek 8 listiny zaručuje jednotlivci, že jeho osobní údaje mohou být zpracovávány pouze za určitých podmínek. Tyto dva přístupy se liší a vzájemně se doplňují. Balíček opatření pro „inteligentní hranice“ bude posuzován s ohledem na oba tyto přístupy.

18.

Toto stanovisko se výrazně zaměřuje na návrh EES – který je nejrelevantnější z hlediska ochrany soukromí a údajů – a jeho struktura je následující:

102.

Balíček opatření pro „inteligentní hranice“ usiluje o vytvoření nového rozsáhlého informačního systému s cílem doplnit stávající mechanismy kontroly hranic. Zákonnost tohoto systému je třeba posoudit s ohledem na zásady listiny, zejména na článek 7 týkající se práva na respektování soukromého a rodinného života a článek 8 o ochraně osobních údajů, přičemž cílem je posoudit nejen zásah nového systému do základních práv, ale rovněž záruky týkající se ochrany údajů obsažené v návrzích.

103.

V tomto ohledu evropský inspektor ochrany údajů potvrzuje, že navrhovaný systém EES představuje zásah do práva na respektování soukromého a rodinného života. Ačkoli vítá záruky obsažené v návrzích a uznává, že Komise v tomto smyslu vynaložila značné úsilí, dochází k závěru, že zásadní otázkou zůstává, zda je vytvoření takového systému nezbytné: v sázce je nákladová efektivnost systému nejen z finančního hlediska, ale rovněž ve vztahu k základním právům, a to v rámci celkového kontextu stávajících systémů a hraničních politik.

104.

Evropský inspektor ochrany údajů uvádí tato doporučení týkající se EES:

105.

Ačkoli program RTP nevyvolává tytéž klíčové otázky, pokud jde o zásah do základních práv, jako systém EES, evropský inspektor ochrany údajů upozorňuje zákonodárce na tyto aspekty:

106.

Pokud jde o bezpečnostní aspekty, evropský inspektor ochrany údajů zastává názor, že pro systém EES a program RTP by měl být vypracován plán kontinuity činnosti a postupy týkající se řízení rizik v oblasti bezpečnosti informací, a to za účelem posuzování rizik a stanovení pořadí jejich důležitosti. Kromě toho by měla být zavedena úzká spolupráce mezi agenturou a členskými státy.

4.2.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 32/30

1.

Komise dne 24. ledna 2014 obdržela oznámení o navrhovaném spojení podle článku 4 nařízení Rady (ES) č. 139/2004 (1), kterým přidružené podniky podniku Apollo Management L.P. („Apollo“, USA) a podnik Fondo de Garantía de Depósitos de Entidades de Crédito („FDG“, Španělsko) získávají ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. b) nařízení ES o spojování nákupem akcií společnou kontrolu nad podnikem Synergy Industry and Technology, SA („Synergy“, Španělsko).

2.

Předmětem podnikání příslušných podniků je:

3.

Komise po předběžném posouzení zjistila, že by oznamovaná transakce mohla spadat do působnosti nařízení (ES) o spojování. Konečné rozhodnutí v tomto ohledu však zůstává vyhrazeno. V souladu se sdělením Komise o zjednodušeném postupu ohledně některých spojování podle nařízení (ES) o spojování (2) je třeba uvést, že tato věc může být posouzena podle postupu stanoveného sdělením.

4.

Komise vyzývá zúčastněné třetí strany, aby jí předložily své případné připomínky k navrhované transakci.

Připomínky musí být Komisi doručeny nejpozději do deseti dnů po zveřejnění tohoto oznámení. Připomínky lze Komisi zaslat faxem (+32 22964301), e-mailem na adresu COMP-MERGER-REGISTRY@ec.europa.eu či poštou s uvedením čísla jednacího COMP/M.7144 – Apollo/Fondo de Garantía de Depósitos de Entidades de Crédito/Synergy na adresu Generálního ředitelství pro hospodářskou soutěž Evropské Komise: